Mohlo to dopadnout úplně jinak. A příště? Ideálně se prát o finále

V posledním utkání Nové huti v její nejlepší sezoně za 11 let byl s 20 body top skórerem svého týmu a při domácí porážce o patnáct byl za svých 33 minut na nule v plus/minus, což je skutečný majstrštyk. 

Ani vynikající výkon křídelníka Michala Svobody s šesti trojkami ale neodvrátil druhou prohru s Děčínem v sérii o bronz, která Ostravě přisoudila jinak nepopulární, nicméně v této sezoně báječné čtvrté místo.  

„Po poločase už nám asi došly síly. Myslím, že jsme v sérii odvedli maximum možného. Hlavně do prvního utkání v Děčíně jsme dali úplně všechno a chybělo možná trochu štěstíčka a mohlo to vypadat úplně jinak. Ten zápas jsme měli zvládnout a vyhrát, ale nepovedlo se, což možná bylo i tím, že jsme neměli ty zkušenosti z bojů o medaile jako Děčín, který se do poslední minuty nevzdával,” ohlédl se za včerejší derniérou sezony i za celým bojem o bronz nebezpečný snajpr.

Michale, i ve druhém zápase jste maximálně sázeli v obraně na zónu. Když vám soupeř ve druhé půli nasypal 54 bodů, už našel lepší cestu do ní, nebo jste pod vlivem únavy nebyli tak důslední?
Do poločasu jsme v tom bránili docela dobře, měli jsme pasáže, kdy jsme soupeře tři čtyři útoky nenechali dát koš. Děčín si k tomu ale asi řekl něco v poločase a pak už to byla kombinace všeho. Oni věděli, co na to hrát, nám ubývaly síly a nebyli jsme dost aktivní.

I soupeř vás zónou, na jeho zvyklosti až nečekaně rozsáhle využívanou, celkem potrápil. Nebyl tedy s to vás v osobce zastavit?
To nevím, ale asi to vyplynulo ze zápasu. My neměli nějakou super úspěšnost trojek, hlavně v Děčíně jsme nedali dost otevřených trojek a oni to asi i trochu riskli. A v zápase u nás už možná taky byli unavení, v zóně si přece jen jde trochu odpočinout. Tuším, že ze začátku zápasu zónu hrát úplně nechtěli, ale my začali dobře, udělali jsme si nějaký náskok a osobka asi nestačila. My si dobře posílali balon, měli jsme i hodně rychlých přechodů a celkově jsme hráli hlavně první čtvrtinu a půlku druhé dobře, tak něco museli změnit. My s tím ale počítali, že něco v zápase změní. Pak nás tím zastavili a my už ve druhém poločase nebyli tak aktivní v protiútocích a celkově nás to zpomalilo. A bez trojek, na které se moderní basket hodně hraje, a které jsme ke konci už moc netrefovali, to bylo těžké.  

Podepsala se nakumulovaná únava a v případě soupeře možná i zklamání z nepostupu do finále na nůších ztrát, kterých měl každý tým po dvaceti?
Asi už jo, na všechny toho už bylo hodně, mentálně i fyzicky. Děčín prohrál semifinále v sedmém zápase, chtěl do finále a musel na tom být psychicky hůř.

Neříkáte si, jaký jste měli pech, že jste až na úplném konci sezony přišli o dva stěžejní hráče, Maddena a Rhodese? A že jinak ta šance na první medaili za 11 let mohla být docela slušná?
Určitě jo. Pokud by Jarrid (Rhodes) a Rash (Madden) hráli, byla by to úplně jiná utkání. Hlavne Jarrid se v play-off rozehrál k super výkonům a chyběl nám hodně.

Co přesně vyřadilo ze hry Maddena, který dohrál už ve třetím zápase semifinále s Nymburkem?
Měl problém s ramenem své střelecké pravačky. Nemohl ji ani zvednout a vystřelit, míjel koš i z pár metrů. Nevím, jestli to bylo nějakým pádem, nebo dostal někde ve cloně, ale nemohl vůbec nic.

Jak vám odstřelila čtvrtfinálovou euforii následná série s Nymburkem?
Když to řeknu blbě, tak my před semifinále všichni věděli, jak to asi dopadne. Samozřejmě jsme se chtěli ještě postarat o jeden zázrak, ale v hlavách jsme asi věděli, že to bude sakra těžké a po prvních dvou zápasech v Nymburce jsme se už soustředili na sérii o bronz.

Nakonec čtvrté místo je suverénně nej výsledek od bronzu z roku 2013. Z ohlasů byste odhadl, jak moc si toho váží vaši fanoušci?
Jo, byli úplně super, i přes to, jak to dopadlo, pořád fandili a já jsem rád za všechny, kteří na Tatran až do konce chodili a mohli s námi včera ukončit sezonu. A chtěl bych jim hrozně poděkovat!

Taky jste u nich ale vzbudili letošním finišem řádné očekávání. Přitom i jen zopakovat letošní výsledek bude v příští sezoně pořádná šichta.
To určitě bude. My máme ale v posledních dvou letech jen stoupající tendenci, tak doufám, že na to navážeme a ideální by bylo se porvat o finále, abysme v tom nastaveném trendu pokračovali.

A budete na to mít podmínky, možnosti a kádr?
Myslím, že jo. Docela dost kluků má prodlouženo na další sezonu, včetně mě, takže to česko-slovenské jádro (tedy včetně rozehrávače Majerčáka - pozn.) by mělo zůstat. A bude se to ještě doplňovat zahraničními hráči.

Jak to aktuálně vypadá s novou multifunkční halou v Ostravě? A pokud byste v klubu zůstal déle, budete mít šanci se jí dočkat?
Poslední informace říká, že by to mělo být v roce 2027, do té doby se toho ale může ještě hodně změnit. Podle mě se už dávno mělo stavět, ale pak přišel covid, tak uvidíme.

A jak bude vypadat vaše osobní léto, zejména po loňské zkušenosti s únavovou zlomeninou nohy při akci 3x3?
(usměje se) Paradoxně jsem chtěl už v sobotu nastoupit na turnaj 3x3 tady v Ostravě, ale asi si dám ještě chvilku volno. Můj hlavní cíl tak bude kvalifikace na mistrovství Evropy 3x3, která bude na začátku června. Minulý rok jsme si to vybojovali, ale kvůli tomu zranění jsem tam nakonec nemohl odjet. Bylo by tak fajn to vybojovat znovu a už se tam i podívat. Do nominace bych se tak chtěl dostat a dál uvidíme. Asi to dopadne tak, že si jen chvilku oddechnu a pak se domluvím s trenéry reprezentace Ondrou Dygrýnem a Martinem Novákem, protože budou asi nejdřív nějaké kempy.