Monstr klikař koncovek i noci v Bataclanu

Stačilo pár ligových zápasů, aby bylo jasné, proč je mužem pro dramatické situace, které jsou pro něj jako stvořené. Sám je s nadšením vyhledává, ale snad ještě víc thrillerové okamžiky vyhledávají jeho. Na basketbalovém hřišti i v životě mimo něj. 

Nový rozehrávač Brna Randy Culpepper je bez nadsázky mužem štěstěny, který se už v Kristových letech dvakrát znovu narodil. Má zřejmě výjimečně vyvinutý instinkt k přežití a - k těm správným rozhodnutím. Podobně jako tajný agent plnící zdánlivě neřešitelné mise.

Jednu takovou završil hned ve svém třetím utkání v dresu lídra NBL, když v domácím duelu s Děčínem za stavu minus 7 bodů 80 sekund do konce čtvrté čtvrtiny sám třemi tříbodovými akcemi vynutil nakonec vítězné prodloužení. Do kolonky bodů zapsal devatenáctku, hlavně ale navnadil brněnské fanoušky na další své kousky v té důležitější polovině sezony.

„Že jsem si vzal ty poslední střely já? Chlape, já tohle dělám celý život. Nebyl jsem vůbec nervózní a necítil žádný tlak, naopak se na takové chvíle, kdy můžu mít poslední střely, těším,” prohodil jakoby nic poté, co nedopustil třetí porážku svého nového týmu v řadě.

„Tohle je moje dvanáctá sezona na téhle úrovni, mám za sebou Euroligu a EuroCup, a tohle byl jen další zápas. Měl jsem horkou ruku, kluci i trenér mi věřili. A ta poslední střela měla být pro mě a pak to prostě vyšlo,” dodal, jako by šlo o tu nejsamozřejmější věc, 185 vysoký americký rozehrávač.

V koncovkách prý neřeší, jaké je skore nebo deficit jeho mužstva. „Ať je to o deset, nebo o bod, tak není konec, dokud nezazní poslední siréna. Zůstával jsem tak i tady pořád pozitivní a nedával hlavu dolů, stejně jako celý náš tým.”


Fanouškům vzkazuje, že Děčín byl prvním větším zábleskem jeho skórerských schopností, jež v minulosti prokazoval jako top střelec EuroCupu nebo VTB ligy. Brněnští příznivci ho potěšili, jak hromovým řevem oslavili jeho vyrovnávací trojku na prodloužení , a on je jistě potěší i tím, že by chtěl pomoct k letošnímu svržení dlouhodobých tuzemských hegemonů z Nymburka a k přestřižení jejich šňůry 18 titulů.

„Rozhodně! Je to nás nejvyšší cíl. Nejdřív mít co nejlepší pozici před play-off a nakonec zvednout nad hlavu trofej. To by měl být cíl pro každý tým v lize,” říká jakoby nic Culpepper, který si Polabany pamatuje ještě z dob jejich účinkování ve VTB lize, kdy proti nim nastupoval za ruský Volgograd.

„Tehdy tam byl náš současný kouč Růžička asistentem, že? Je pravda, že mě taky dobře znal. Když mi teď poprvé zavolal do Států, měli jsme super rozhovor. Dostal jsem i pár jiných nabídek, v Brně mi ale rozhodnutí ulehčilo, že vede tabulku, a pak už jde jen o to, abych zapadl a šlapalo to,” říká Culpepper, který během podzimu stihl při krátkém působení v předním africkém týmu z tuniského Monastiru i několik zápasů v kontinentální obdobě Ligy mistrů.

První zápas v NBL doma proti Opavě ještě cítil dopady změny časového pásma a odehrál jen 15 minut, v nichž zaznamenal 14 bodů a také 4 fauly. „První dny po příletu jsem moc dobře nespal a moje forma nebyla výstavní, tak jsem stihl jen těch 15 minut. A pokud jde o fauly, tak jsem tu nový, nevěděl jsem, jak se tu píská, ale teď už to vím líp a musím se přizpůsobit,” dodává rozehrávač, který byl následně v duelu v Ústí při druhé porážce v řadě výkonem velmi skromný, když za 19 minut doručil jen 4 body.  

Brněnským angažmá se tento povahou zřejmě dobrodruh pomalu začíná blížit k neuvěřitelnému číslu dvacet, když vedle Tuniska už zažil i ligy v Libanonu, Jižní Koreji či Mexiku, stejně jako v tradičních destinacích v Itálii, Rusku, Litvě, Francii nebo Turecku.

„Hrál jsem opravdu po celém světě, pomalu ve víc zemích, než máme států v USA, takový je ale život profesionálních sportovců,” pokýve hlavou, než vytáhne z kapsáře dvě kariérní historky, z nichž běhá mráz po zádech.

Při angažmá ve francouzském Limoges, kde přitom strávil jen půl roku, a tureckém Balikesiru, se totiž trefil vždy do období, kdy byly v těchto zemích spáchány dva z největších teroristických útoků na evropském kontinentu za poslední desetiletí.  

„Když došlo na Silvestra 2016 k tomu masakru se střelbou v istanbulské diskotéce Reina, s přítelkyní jsm tam měli jít. Nakonec jsme to ale oslavili v hotelu, kde taky pořádali party, a my tak na poslední chvíli ten klub zrušili. Bylo to požehnané rozhodnutí, jít tam, nešlo by říct, jestli bychom se vrátili živí. Bylo to hodně strašidelné, my ale až do rána nevěděli, co se stalo, dokud nám nezačali volat a psát kamarádi, jestli jsme v pořádku,” popisuje své druhé narození Culpepper, který musel mít v ten moment nepříjemný pocit deja vu.

„V listopadu 2015, kdy jsem hrál za Limoges, mě úplně stejná situace potkala v Paříži. Tehdy jsme chtěli jít do známého klubu Bataclan, ale i v tomhle případě jsme se nakonec rozhodli na poslední chvíli tam nejít. Byla to hrozná klika!”

V Reině onu noc z konce roku 2016 přišlo o život na čtyři desítky lidí včetně řady cizinců, mnoho desítek bylo zraněno. V Bataclanu útočníci postříleli na devadesát lidí a celkem za tu noc přišli o život na dalších místech v Paříži i čtyři desítky dalších obětí. Randy Culpepper si tak po takových situacích váží svého bytí na této zemi víc než kdy dřív....