Mučivé ticho až do večeře. A dál?

S JAKUBEM SLAVÍKEM Na zápas této důležitosti, navíc na horké palubovce Levic, vystřihli poločas snů. A za vedení o tucet s 54 body v útoku už téměř sahali po postupu do druhé fáze Europe Cupu. 

Avšak druhá půle s hlubokým propadem v útoku i obraně přivodila osudový kolaps opavského týmu, který po 14bodové porážce přišel o i v rámci NBL dlouho nepoznaný euroúspěch, nepočítají-li se tažení mistrovského Nymburka. Do hlubin slezského oceánu zoufalství a zmaru nyní nahlédneme prostřednictvím forwarda Jakuba Slavíka.

Jakube, byl to včera největší smutek, jaký jste zatím ve sportovní kariéře zažil?
Smutek to byl pro všechny. Každý cítil, že máme na dosah jeden z dalších velkých úspěchů, který by pomohl týmu, klubu i celému městu. Bohužel se to nepodařilo. Taky ale musíme vidět, že jsme do skupiny vstoupili dvěma prohrami, načež jsme získali tři výhry, a bylo těžké udržet to vítězné tempo až do konce. Tak jednoduché to v tomhle evropském poháru není. Málem to ale vyšlo...

Jak dlouhé bylo ticho v šatně po zápase?
Bylo dlouhé, v šatně jsme snad ani nepromluvili a první slova padla až na společné večeři před odjezdem. Všichni cítili, že to je opravdu velká škoda.

Kdy poprvé jste dostal odvahu se podívat do mobilu?
Až v autobuse po odjezdu. Přicházely zprávy, jaká je to škoda, protože jsme na to měli. Už je to ale za námi a musíme se soustředit na věci, co budou. Čeká nás dlouhá sezona, obhajoba Českého poháru a k tomu musíme směřovat svou pozornost.

Bylo tou nejčastější otázkou od vašich blízkých, jak se to mohlo v tak dobře rozjetém zápase stát?
Jistě taková připadá v úvahu, když jsme Levice v této sezoně už dvakrát porazili (v domácím utkání a ve finále Federálního poháru v Levicích). Ani jeden z těch zápasů ale nebyl úplně jasný, levický tým byl vždy důstojným soupeřem. A v tom nejdůležitějším zápase nám vypálil rybník. A jak se to stalo? Bylo to naší špatnou obranou, což ukazuje 94 inkasovaných bodů. A taky tam byla trochu impotence v útoku ve druhé půlce. Hlavní kámen úrazu byl ale v obraně, navíc většinu bodů nám dali dva hráči.

Byl tam ve druhé půli víc propad ve fyzických silách, nebo spíš cosi jako pověstný strach z výhry a blízkosti velkého úspěchu?
Trochu jsme tam odešli fyzicky. Před zápasem se zjistilo, že kvůli nemoci nebude moct nastoupit druhý rozehrávač Radovan Kouřil. Tíha rozehry tak ležela jen na Kubovi Šiřinovi, který zahrál famózní první poločas, ale bylo vidět, že ve druhém už mu docházejí síly a nikdo se nepřidal nebo nebyl schopný mu pomoct nebo ulevit. Nabalovalo se to a soupeř se opřel o Lapornika s Freemanem, kteří dali 37 a 29 bodů. A my nebyli schopní je ubránit. A ta důležitost zápasu? Možná to nějakou roli taky sehrálo, a když jsme viděli, jak se nám to postupně vzdaluje, možná jsme i trochu podvědomě mysleli na ten plusový bodový polštář vzhledem k vývoji skore, což asi taky nebylo dobře.

Nestává se vám často, aby vás porazili jen dva hráči, ale čím víc zápas postupoval, tím víc prostoru oba měli.
Je to tak. My na ně byli dobře připraveni, ale oni i tak ukázali svou kvalitu a statisticky byli nadprůměrní. Lapornik měl trojky 11/8, a jak je takový hráč v laufu, už se těžko zastavuje. Od nás tam ale byly v obraně i díry, kdy ten hráč měl otevřené střely, a to se nám nesmí stávat.

V první půli vás přitom bylo plné hřiště, létali jste do protiútoků i v obraně, ale po pár minutách třetí čtvrtiny už to takové nebylo a s každým neúspěšným útokem jste šli víc a víc dolů. Sehrál roli náročnější program posledních týdnů, nebo jste trochu přepálili první poločas?
Těžké hodnotit. Ta první polovina byla od nás úžasná a těžko soudit, jestli nás to trochu ukolébalo. To si ale spíš nemyslím. I soupeř zapnul víc, nám nepadly nějaké střely, oni dávali vesměs všechno a na nás možná dolehla nějaká deka. Prostě jsme nenašli způsob, jak zastavit dva hráče soupeře. K tomu ho potlačili i fanoušci, kteří vytvořili bouřlivou kulisu.

Taky se zdálo, že čím míň se dařilo, tím víc se oči všech upíraly ke kapitánu Šiřinovi, který to ale sám nemohl utáhnout. Třeba i mohutný pivot Bassett spíš odpaloval trojky, než aby se pral pod košem, a nebyl nikdo další, kdo by zvedl prapor.
Je to tak. Důležitá byla absence toho druhého rozehrávače, když Kuba potřeboval oddych. My se pak nedostávali do tak dobrých pozic, a proto útok vypadal, jak vypadal. V poslední čtvrtině jsme tak dali jen 13 bodů (stejně jako ve třetí) a soupeři dovolili 34. Nepomohli jsme si žádným lehkým košem z protiútoku, naopak soupeř trefoval trojky a pořád běhal do brejků. Byl v pohodě a na nás se naopak nabalovala už trochu bezmoc.

Hned v sobotu vás čeká další těžký zápas v Děčíně. Tušíte, zda i tam bude chybět rozehrávač Kouřil?
To netuším. Dnes dostal volno na doléčení, tak uvidíme, jestli zítra dorazí na trénink. Já pevně doufám, že v sobotu bude ready, ale to se uvidí. Důležité bude, abychom jako tým dobře zregenerovali a připravili se na tohle těžké utkání. I když to v Děčíně nikdy není snadné, rádi bychom se naladili zpátky na vítěznou vlnu.

Jak se dá z prožitého moře smutku rychle vyhrabat? Je v tomhle trenér Czudek dobrým psychologem a motivátorem?
Pro nás hráče je na jedné straně důležité vnímat, že se nepovedlo něco, co se mohlo povést, a nejde to jen tak hodit za hlavu, ale taky nejde kvůli nepostupu v poháru hrát dál se svázanýma rukama. To vypadnutí si musíme vzít jako motivaci do dalších zápasů, abysme to napravili a zlepšili své výkony. Promluva od trenéra už nějaká proběhla, samozřejmě i jeho to mrzelo. A přidal se i šéf klubu Radim Vysocký, který se nás spolu s trenérem snažil taky namotivovat.