Nezvládnout USK? Napadlo mě to. A teď? Čoudovy speciality

Bez velkých okolků to přizná. Během čtvrtfinálové série, v níž jeho favorizovaný tým v šestém zápase za vedení 3-2 držel ještě 13 minut před koncem jen remízový stav s celkem ze skupiny A2, jej napadla i tahle kacířská myšlenka - co kdybysme to nezvládli?

Kouč Ladislav Sokolovský nakonec s Nymburkem i dílčí těžkosti v bitvách s USK ustál, ovšem klid měl jen na chvíli. Hned ve druhé kariérní sérii play-off jej čeká někdejší parťák ze hřiště i z lavičky Petr Czudek, jenž se svým zmrtvýchvstalým opavským celkem prověří obhájce trofeje naprosto a totálně ze všech možných pohledů. O zákulisí obou těchto soubojů nyní promluví majitel 11 ligových titulů s detailní optikou i velkou dávkou upřímnosti.

Trenére, čelit hned ve své první play-off sérii kariéry všem těžkostem, které jste měli proti USK, byla to pro vás jedna z těch nejtěžších trenérských zkoušek?
Vzhledem k tomu, že toho ještě v dospělé kategorii nemám moc za sebou, tak určitě (úsměv). V naší situaci hrálo roli už to, že pro nás celá sezona byla dosud jiná v tom, že nepostupem ze skupiny Ligy mistrů jsme přišli o dva stěžejní hráče (Klassena se Simmonsem), kteří měli ve svých smlouvách klauzuli o možnosti odejít. A odchod dvou klíčových hráčů tým hodně poznamená. Doplnění kádru pak nějakou dobu trvalo, a proto přišlo i tolik proher. Dostavba týmu podle našich představ byla završená až před koncem nadstavby a sehrání samozřejmě nějaký čas trvalo, což bylo znát i na výsledcích. Za mě byl tohle stěžejní důvod, proč to letos úplně nešlape.

Změny znamenaly i úpravy rotací, střídání, zmenšení minutáže některých hráčů a s tím spojenou nespokojenost, což se pak projeví i na chemii týmu a dalším. Jaký vliv to mělo na závěr nadstavby i na play-off, když třeba Evana Gilyarda jste doplnili v polovině nadstavby a Lamba Autreyho až před play-off?
Ano, oba přišli až v závěru nadstavby a oba jsou to hráči, od kterých něco očekáváme. Na lavičku bysme hráče nebrali. Jistě trochu trvá to zapracování, ale já jsem rád, že ta série s USK nebyla úplně jednoduchá, pro nás to bylo dobrých šest zápasů, kde jsme se právě mohli ještě víc sehrát, i když chápu, že to leckoho nenadchlo. A to, že některým ubyly minuty, tak to prostě v basketu někdy chodí. V průběhu ledna jsme na druhé straně hráli místy jen se dvěma cizinci, což bylo na Nymburk hodně netradiční, a tam všichni hráči měli možnost se ukázat. Teď už je ale play-off a není moc času na experimenty, a byť si to už možná hodně lidí nemyslí, tak my bysme ten titul rádi opět vyhráli. A pak ta rotace už může být užší.

V žádný moment čtvrtfinále, zejména po snížení USK na 2-3 po druhém vítězství v Nymburce, nebo za remízového stavu ve třetí čtvrtině šestého duelu vám neproběhlo hlavou - co kdybysme to s týmem z A2, navíc nejmladším v lize, nezvládli? Mohl bych pak v Nymburce na ulici?
V zápase určitě ne, tam o tom nestíháte přemýšlet. Mezi utkáními už je to něco jiného, to samozřejmě napadne každého, nemyslím jenom mě. Já tomu týmu ale věřil, a když se na to podíváme, tak ano, hráli jsme s nejmladším týmem ligy, z A-dvojky, ale taky to byl tým, který v té skupině neprohrál, v předkole celkem přesvědčivě vyprovodil Kolín a za mě to není žádný nezkušený celek. Všichni byli zdraví, hráli na úzkou rotaci, což někdy může být paradoxně lepší. Taky je ale otázka, jestli už jim v průběhu šestého zápasu nedocházely síly, kdy my možná z té širší rotace vytěžili víc. A i celkově jsme v sérii měli víc, prohráli jsme dvakrát až v koncovce, což jistě není dobře, ale může se to stát. Po většinu zápasů jsme nicméně byli lepší, byť jsme se nevyhnuli chvílím, kdy to nešlo, a z vedení o víc než dvacet jsme se dvakrát dostali na minimální rozdíl. Nadšení jsme z toho nebyli, ale týmu jsem věřil já a myslím, že i všichni v klubu mu věří a věřit budou i nadále.

Poprvé od finále 2011 s Prostějovem jste v sérii play-off prohráli víc než jeden zápas, což je další z milníků této nevšední sezony...
Vždycky je něco poprvé nebo po dlouhé době, s tím nic neuděláme. Je to za námi. Je taky otázkou, jestli nám paradoxně neublížila ta úvodní vysoká výhra v sérii, kdy další den na našich hráčích bylo vidět, že koncentrace nebyla taková jako v prvním utkání, a USK to samozřejmě využil. My se z toho musíme poučit.

Jako hráč jste s play-off měl spoustu zkušeností. Poznal jste ale z pozice kouče vyřazovací boje i ze stránek, jež jste neznal, když musíte tým chystat stále na téhož soupeře? A jak s tím pomáhal play-off zápasy protřelý kolega Budínský?
Na začátek je potřeba říct, že jsem rád, že tu Pavel je, protože je to velká pomoc. A není to jen od něj, je to i kondiční kouč Ricardas Reimaris, který je tu už strašně dlouho a těch play-off zažil hodně. S Pavlem o tom určitě hodně diskutujeme a dává mi řadu podnětů, má spoustu zkušeností, ví, na co se zaměřit, a to všechno je důvod, proč byl tím prvním, koho jsem oslovil. Věděl jsem, že v takových chvílích a vůbec v průběhu sezony budou jeho zkušenosti na těch miskách vah výraznou výhodou. A ty nové zkušenosti? V případě série s USK tam nebylo nic zvláštního, myslím, že tyhle speciality přijdou až teď s Opavou, kdy proti nám bude stát na lavičce soupeře „Čouda” (kouč Czudek), který je známý svými občasnými experimenty. S USK tam žádné zvláštnosti nebyly, hrál svým stylem od prvního zápasu a jen v tom pátém místy pozměnil obranu pick-and-rollu, jinak nás ničím nepřekvapil. Tohle ale bude v semifinále jiné.

Pokud si šlo nějak vysvětlit polevení mezi prvním a druhým zápasem, jak to bylo v Praze v utkáních 3 a 4 se ztrátou více než dvacetibodových náskoků?
No, na USK se podle mě nikomu nehraje dobře. Já bych tak spíš ocenil, že jsme tam v sezoně ani jednou ze čtyř zápasů neprohráli a že jsme dvakrát vedli přes 20 bodů. Holt ale po tom dlouho slušném výkonu nějaké polevení přišlo, soupeř se začal trefovat a mohlo se stát, že to stáhl. Ano, stalo se to dvakrát po sobě a musíme se na to zaměřit, ale třeba v sérii Opavy s Brnem se kolikrát taky stalo totéž, kdy Brno vedlo ve třetím zápase v Opavě v první čtvrtině o 17 a na začátku druhé byla plichta. Není to nepřirozené a dochází k tomu. My ale nakonec oba zápasy vyhráli. Doma jsme pak čtyři minuty do konce vedli o šest a tam jsme to nezvládli v obraně, když jsme z posledních šesti útoků nechali soupeře třikrát dát trojku a jednou koš s faulem. Taky ale tři koše byly nesmírně těžké, kdy USK měl štěstí, byť naše chyba byla, že jsme je nechali doručit míč na jejich nejlepšího hráče (Pipese). Dvakrát u toho byl Franta Rylich, který je mladý, ale musí se i tohle učit. Nejlíp se to naučí v takových situacích v play-off, zapamatuje si to, a i když pro tým je to nepříjemné, i tihle mladí hráči musí někde získávat zkušenosti.

Paradoxem celé série bylo, že tři ze čtyř výher jste ukořistili na Folimance a doma jste naopak dvě ze tří utkání ztratili, přičemž v Praze jste ani jednou neinkasovali 80 bodů, doma naopak dvakrát skoro 90.
Na Folimance jsme se o obranu mohli opřít, otázka je, jestli hráči USK nebyli doma pod větším tlakem, a ta úspěšnost střelby pak možná klesá. Taky za stavu 1-3 jedete ven s tím, že už nemáte co ztratit, jste uvolnění. USK v tom pátém utkání u nás dal 18 trojek s úspěšností 50 procent, a to jich dost bylo těžkých, takže jestli to není o tom, že hráli s lehčím vědomím, že prohra nebude takovým překvapením. My ale v tom pátém zápase nebyli hlavně schopní pokrýt útočný doskok USK, kdy měl o dvacet možností zakončení víc a to byl ten největší problém, který se nesmí stávat. A v šestém utkání už jsme taky tuhle statistiku otočili ve svůj prospěch.

Právě mraky druhých šancí USK ve třetím nebo pátém zápase se zdají být dost nepochopitelné při vaší převaze na podkošových pozicích. Co za tím hlavně vidět?
I vy víte, že doskok je o tom, jaké má člověk nasazení, a jak chcete nastavit svoje tělo do soubojů. A ukazuje se, že jsme ne vždy byli dost koncentrovaní na tuto činnost, což nás stálo i výhry. Po pátém zápase už jsme se na to zaměřili, je hlavní si to říct, co s tím dělat, což se povedlo a doufám, že si to přeneseme i do semifinále, kde Opava je ještě lepší než USK právě na útočném doskoku.

Z vašich vyjádření v sérii plynulo, že nebylo právě snadné balancovat vykrývání trojek Sov a kompaktnost obrany proti jejich častým nájezdům do vymezeného území. Bylo to dilema?
Nemyslím si. Je to spíš o cítění toho kterého zápasu. Každý je jiný. V jednom USK vystřelil 36 trojek, v dalším jen dvacet. I ten soupeř se nějak cítí, někdy mu to zvenku padá víc a my jako trenéři i hráči to musíme vycítit, a když dávají a mají po třetí čtvrtině spoustu trojek, tak nejde tolik ucpávat bednu. Opačný případ byl druhý zápas doma, kdy jsme dostali 42 bodů z „bedny” (vymezeného území) a naopak zvenku se USK nemohl moc trefit, a my naopak měli „bednu” moc otevřenou. Tohle byla moje chyba, že to musím vidět a cítit a ze statistik to vidět a předat tu informaci týmu. Na druhou stranu i naši hráči jsou ve většině zkušení a sami to taky cítí a musíme se podle toho zařídit.

A ještě jednou nikoli nepodstatnou okolností bylo to, že jste nějak extra nevyužili své převahy na podkošových pozicích v útoku, při hře v dolním postavení i celkově.
Upřímně, když vidím, co se pod tím košem občas děje, přijde mi to rok od roku horší. Dovoluje se tam stále víc. Nechci tím ale říct, že by nám tím někdo uškodil, my můžeme hrát úplně stejně. Věděli jsme taky, že USK „bednu” hodně ucpává a tím, že mají hodně mladých hráčů, tak po vyhození ven dokážou dobře dobíhat k hráčům na perimetru a nedávat úplně lehké trojky. Obranu měli velice slušně propracovanou, o čemž jsme se přesvědčili nejen my. Troufnu si tak říct, že pod košem USK tolik místa není. Mají dva hráče kolem 208 čísel, kteří sice nejsou tak bodově úspěšní, ale v obraně si odvádějí velmi dobrou práci a třeba náš Nate Watson to neměl vůbec jednoduché. Paradoxně Opava žádného tak vysokého hráče nemá a bude tak zajímavé tohle sledovat.

Od zítřka vás čeká série proti bývalému spoluhráči i bývalému trenérovi z Opavy a také proti bývalému trenérskému kolegovi z reprezentace U20 Petru Czudkovi. Bude to pro vás první vzájemná série, psali jste si už?
Všichni víme, že Petr je srdcem Opavy, je to velmi dobrý trenér. Taky se ví, že já mám Opavu strašně rád, ale teď jsem v Nymburce a tahle série je pro mě důležitá, protože tu nechci zklamat spoustu lidí. Myslím, že si volat, ani psát nebudeme, oba se soustředíme na sebe. Žádný „trash talk”, jsme kamarádi a tohle probíhat nebude. Jen budeme chtít jeden druhého porazit.

Vy jste čekal, že ze čtvrtfinále postoupí sedmá Opava na úkor druhého Brna, dokonce po prvních dvou vítězstvích venku?
Nooo, myslel jsem si, že to bude na šest sedm zápasů, ale vítěze jsem si netipoval, byť před sérií jsem o pár procent víc věřil Brnu. Pár zápasů jsem sledoval, ale víc jsem se soustředil na nás. Obecně bych řekl, že Opava si na Brno věřila, to jsem věděl. V sezoně to s ním měla 3-1 a nevím proč, ale možná jí jako soupeř vyhovovalo. Proto jsem si říkal, že Opava vyhraje jeden z prvních zápasů v Brně, ale oba bych nečekal. To pak udalo ráz celé sérii a všichni už potom víc věřili Opavě.

Když jste měli tolik práce s USK, leckoho napadne, jak to bude vypadat s Opavou, která vyřídila Brno. Anebo bude platit, že se váš tým proti větší výzvě vyhecuje víc?
Tohle nechci předvídat. Já věřím, že se dobře připravíme a podaří se nám přes Opavu přejít. Rozhodně nečekám nic lehkého, klidně se může stát, že to bude na sedm zápasů. To nikdo nedovede odhadnout. Myslím, že hodně bude rozhodovat i zdravotní stav hráčů, ty zápasy jdou hodně rychle za sebou, v prvních šesti dnech se hraje čtyřikrát a to může taky rozhodovat.

Čeká vás další soupeř, který vás bude trápit útočným doskokem, budete tak muset ještě víc apelovat na zodpovědnost svých borců?
Tyhle informace samozřejmě dostanou, já jsem ale stoprocentně přesvědčen, že čeští hráči to všichni vědí, teď už i většina našich cizinců, kteří už proti Opavě nastoupili, a jediný, kdo s ní nemá zkušenosti, je Evan Gilyard. Pak už to bude na samotných hráčích, aby pod tím košem svoje tělo nastavovali. Bude tam hodně fyzických soubojů, které jsou opravdu na hraně, ale my se s tím, věřím, vypořádáme.

Loni se Opava ve finále soustředila zejména na domácí zápasy. Teď čerstvě přišla v rotaci o Miroslava Kvapila, předpokládáte, že to letos bude jiné i u vás?
To nevím, na to se zeptejte Petra (Czudka), jak to má nastavené (směje se). Já nepředpokládám, že bude něco vypouštět. Předně Mírovi Kvapilovi přeju co nejrychlejší uzdravení a zadruhé na lavičce mají ještě amerického pivota Carla, který s Brnem nebyl skoro využitý, ale teď už jim nezbyde, než ho do hry vypustit.