O tom, co se změnilo v ústecké kabině

Těch čtyřicet dnů vyznačilo největší přerod jednoho týmu v této sezoně. Po porážce v derby s Děčínem z 10. prosince se ústecká SLUNETA topila v suterénu tabulky s bilancí 4-8. Po středečním domácím složení vedoucího Brna (92-90) už však navlékla sedmý vítězný korálek v řadě a s 11-8 už je těsně za čtvrtým Kolínem a také jen tři výhry za Brnem.

O tom, co se stalo mezitím, bude nyní hovořit chlapík, který s tím má hodně co dělat. Aktuálně jediný majitel double doublu na zápas v celé Kooperativa NBL Delvon Johnson ovšem nově musí mít i obavy o stav svých financí, neboť čerstvě přišel o pozici lídra v Kooperativa Faktoru. S tím bude muset rychle začít něco dělat, aby jej staronová brněnská posila Danilo Djuricic nepřipravila o největší balík chechtáků.

Delvone, nepřipadáte si poslední dny jako ve snu?
Ne, to ne. Samozřejmě, sezonu jsme nezačali, jak bysme si přáli, a museli jsme udělat pár změn v sestavě, ale byli jsme si jistí, že jsme dobrý tým. Šlo tak o to, abysme víc máknuli při tréninku, víc se koncentrovali v zápasech a dali do toho maximální nasazení. Jakmile tohle nastalo, nastartovali jsme se a vznikla i tahle vítězná šňůra. Každý v kabině věřil, že to můžeme dokázat.

Slova o tom, že jste dobrý tým, platila až o době po hráčských změnách?
Ty změny určitě byly potřeba. Těsně po nich jsme se ještě chvíli trápili, ale po prohraném derby se nám otevřely oči, sedli jsme si v šatně a řekli si, že buď sezona může jít dál takhle, anebo se všichni podíváme do zrcadla a každý začne každý den makat a dělat, co je potřeba. A od té doby jsme se všichni zlepšovali a to byl klíč.

Můžete po takové šňůře, kdy už útočíte na čtvrtý Kolín, chybí vám tři výhry na vedoucí Brno a slýcháte chválu na svou hru i od soupeřů, snít i o dosažení finálové série, poprvé v historii klubu?
Stává se to stále reálnější, liga je teď otevřená, Nymburk už nedominuje a každý tým z té špičky cítí, že to může vyhrát. A tak jsme nastavení i my. Loni jsme skončili čtvrtí a v rozhovoru s trenérem před sezonou zaznělo, že se chceme zase posunout.

Co třeba před vás předestřel kouč Šotnar jako osobní úkol pro tuto sezonu?
Chtěl, abych dělal to, co v minulé sezoně, ale i já sám od sebe čekal zase víc. Nebyl mi stanoven nějaký cíl, ale ten týmový ano. Na začátku se ho nedařilo plnit, ale po těch změnách jsme už našli svou identitu.

Porazili jste teď Nymburk a Brno, venku Kolín a USK nebo skosili letos nabitou Ostravu o 34, čeho jste si v té poslední sérii vážil nejvíc?
Pro mě osobně to byl určitě Nymburk. Za tři roky v NBL jsem ho ještě neporazil. Navíc ten způsob, jakým jsme vyhráli, byl velmi velmi speciální. A nastartovalo to celou tuhle sérii. A ukázalo nám to, jaký můžeme být tým, pokud takhle budeme pokračovat.

Poté, co jste sezonu začali 0-4 a potom to měli 4-8 před polovinou prosince, šlo si tam tuhle aktuální sérii vůbec představit?
Nám se něco podobného stalo i minulou sezonu, kdy jsme začali 4-7. Já tak tušil, že to v sobě máme. A když jsme pak podepsali Tonyho Hickse a Maisheho Dailyho, a když jsem viděl, jak jsme začali trénovat, tak už v Opavě, i když jsme to tam nakonec nedotáhli, jsme nedlouho před koncem vedli a byla jen otázka, jak se konečně přehoupnut přes ten kopec. V basketu je to tak, že jak jednou zjistíte, jak vyhrávat, tak ten návod pak uplatňujete na každý další zápas. A tak to bylo, počínaje naší obranou a běháním dopředu.

Co bylo důležité ještě?
Dala se tu dohromady skvělá parta. Dobře spolu vycházíme, po trénincích spolu sedíme klidně ještě tři čtvrtě hodiny v šatně a klábosíme. Všichni, my Američani i čeští kluci, všichni mluví se všemi a užíváme si to, a to i s trenérem. Když ale přijde zápas, jsme naprosto soustředění a každý musí nést svůj díl zodpovědnosti. Bavíme se teď o věcech, o kterých se dřív nemluvilo, jako když někdo neodvádí očekávaný výkon. Pokud třeba vidíme, že někdo potřebuje pomoct, mluvíme o tom a fungujeme jako skutečný tým. Každý z nás teď může mít dobrý zápas a to je zásadní. Pak je těžké nás skautovat, když máme na hřišti pět hráčů, kteří mohou být hrozbou. Basket hraju dlouho a vím, že takové týmy se porážejí mnohm hůř než ty, co závisí na jedné dvou hvězdách. Třeba naše poslední dva zápasy nebyly extra pohledné, nebyly snadné, ale my nakonec našli cestu k výhře. A to je velká věc, protože dřív bysme zápas jako ten poslední s Brnem prohráli. To samé by bylo na USK, protože jsme dřív nebyli mentálně dost silní.

Čím je letošní skupina pěti ústeckých Američanů tak výkonná?
Každý chce moc vyhrávat a obětuje i své osobní statistiky. Nikdo nejde do zápasu s tím, že musí dát 20 bodů nebo 10 asistencí. Není tam žádné ego. Kluci ze základu i z lavičky mají stejný cíl a nemáme problém s tím poslat míč ještě volnějšímu spoluhráči, i když mine dvakrát za sebou. Pořád v něj věříme, protože víme, co umí. A v obraně si navzájem důvěřujeme, že někdo vypomůže, když spoluhráč někde propadne. Taky na sebe při hře víc mluvíme než v minulé sezoně. Navíc to neberu tak, že to je jen o nás šesti sedmi hlavních hráčích, naše lavička má taky velkou roli. Na tréninku do sebe jdeme a připravujeme se navzájem na zápasy a tam to všechno začíná.

Při pěti Američanech v týmu, když navíc hrají skoro všichni naráz, není také snadné dát je na jednu vlnu v týmové obraně. I tohle jste dokázali zvládnout?
V tomhle odvedl trenér dobrou práci, když přivedl kluky, kteří chtějí bránit. A jen o tom obrana je - jestli chcete pořádně bránit. Teď jsou tu kluci, kteří neváhají sebou hodit o zem a bránit na plné pecky, protože bez toho se nedá vyhrávat. Já tak přistupoval k zápasům celou kariéru, že obrana je to první, protože je to potřeba. A další kluci tady to vědí taky.

Zejména u nového rozehrávače Hickse je znát, že dokáže využít jak svých individuálních schopností ve hře jeden na jednoho, tak přesných pasů na spoluhráče v kombinačních akcích. Jak ho vidíte vy?
To bylo znát třeba v posledním zápase s Brnem. Když jsme někdy hodně potřebovali dát koš, Tony nebo Kris Martin a taky Spencer Svejcar dokázali zahrát jeden na jednoho. Taky ale víme, že jen s tím nejde vyhrát. Hrajeme tedy týmově, a až když se to láme, a potřebujeme to, šlápne do toho někdo sám. To je luxus našeho týmu.

Ve třetí čtvrtině proti Brnu, kdy jste většinu zápasu odehráli při absenci křídla Dailyho v pěti až šesti, už jste pod tlakem agresivní obrany víc rotujících hostů začali vypadat unaveně a Brno šlo přes vás. Pak ale Hicks s Martinem znovu zabrali a dotáhli vás k výhře. Byla to jen otázka vůle?
Bez Maisheho Daileyho jsme to měli těžké a bylo jasné, že i Brno jako vedoucí tým bude mít v zápase nějaké šňůry. My to tak museli někde zastavit, a když jsme se vrátili k tomu, co fungovalo v první půlce, konec jsme zvládli. Je potřeba tam být mentálně silný. A my to tam po jednom timeoutu dokázali. Jistě, víme, že každý zápas při naší menší opěrné rotaci bude těžký, ale staráme se o regeneraci a měli bychom tak ty zápasy vydržet.

V Hicksovi jste zřejmě našli nového lídra, ale asi ne přímo nového Lamba Autreyho - v čem je Hicks jiný?
Lamb byl skvělý hráč, nicméně Tony je víc skutečný rozehrávač, který se snaží všechny zapojit do hry. A jistě, když vidí, že je to potřeba, tak dokáže vzít i ty velké střely. Není tam ale od toho, aby hlavně zakončoval. Stal se skutečnou posilou a dirigentem, kterého jsme dlouho hledali.

A na závěr se nejde nezeptat na vaše obavy z nové překážky při snaze získat hlavní letošní prémii v Kooperativa Faktoru. Je jí Danilo Djuricic, kterého jste právě ve středu měl za soupeře. Byl nejlepším faktorovým hráčem za měsíc prosinec a aktuálně už před vámi vede o celý bod podle průměru. Budete muset zabrat ještě víc?
(směje se) Jo, jo, vím o tom. Výhodou mé hry ale je, že na tohle nemusím moc myslet, protože vše, co se ve Faktoru hodnotí, je součástí mé běžné hry. Já ty dunky i bloky sbírám pravidelně, jen teď asi některá běžná zakončení zpod koše převedu na dunky a taky přidám nějaké bloky, abych ve Faktoru uspěl. A taky promluvím s Tonym, aby mě dost zásoboval pasy na smeče. Mimochodem, on už je taky dost vysoko a z pasů na alley-oopy bude těžit taky. Samozřejmě už jsem ho o Faktoru informoval, aby věděl, jak moc je ve hře.

Pravda, kolega Hicks je už dokonce čtvrtý s průměrem 5,2, to abyste si dával pozor i na vlastního spoluhráče!
Bere body z podobných akcí jako já, jen nemá dunky z alley-oopů. Na ty mi naopak nejvíc nabíjí a sám z toho má nejvíc bodů. Za takovou přihrávku jsou 4 body a já mám za zakončení 5, což je výhodné pro oba. Jen ho musím udržet za sebou, takže dokud bude jen přihrávat na alley-oopy, je to OK. Pokud by je ale začal i zakončovat, to bych už měl problém (smích).