Pořád to něco znamená. Vyloučení? Bál jsem se. A nová hala?

Nastala v lize nová doba, když Děčín zvládl už potřetí za sebou doma složit Nymburk, a naposledy navíc po velmi kvalitním výkonu?

„Nová doba bych neřekl, spíš to vítězství vypovídá o naší síle v domácím prostředí a o aktuální formě. Byla to sedmá výhra v řadě a můžu teď, myslím, mluvit za všechny, že se v téhle fázi sezony cítíme hodně dobře,” pochvaloval si po sobotním triumfu 83-66 jeden z jeho strůjců Matěj Svoboda, který v následujícím rozhovoru zabrousí do řady válečnických komnat.

Matěji, směrem k možné sérii play-off právě s Nymburkem přidá takový úspěch velkou dávku sebevědomí?
Určitě každá taková výhra sebevědomí přidá. Teď jsme se o tom s kluky bavili, že porazit Nymburk pořád něco znamená. I přesto, že nejsme jediní, komu se to podařilo, tak ta síla toho týmu je obrovská, jeho úroveň je pořád jinde než u zbytku ligy, postoupil do další fáze Europe Cupu a není jen tak ho porazit. Pořád to tomu mužstvu, které to zvládne, dává velký kredit.

I vy jste v Nymburce něco zažil. Jak si tedy vysvětlujete, že doma v této sezoně vypráší pátý celek turecké ligy, vyhraje v Istanbulu s Bahcesehirem, jen vlastními chybami nezvítězí v Zaragoze, a pak přicházejí porážky jako doma s Brnem nebo jen 66 bodů teď v zápase u vás?
Výkony všech týmů někdy můžou kolísat, ale to by nemělo snižovat aktuální úroveň Nymburka. I přes těch pár porážek v NBL měl v Evropě skvělé zápasy a právě ty výsledky v Europe Cupu jsou tím pravým zrcadlem, jak silní ve skutečnosti jsou. Ano, na jedné straně ty porážky v lize můžou vypovídat i o té kvalitě soupeřů včetně nás, ale neřekl bych, že by to mělo snižovat Nymburk jako takový. Pořád ho vnímám jako velký klub a největšího favorita na zisk titulu.

Vy jste poslední zápas rozhodli ve čtvrté čtvrtině, kde Anthony Walton připomínal Michaela Jordana v nejlepších letech, když v tomhle úseku velkými zákroky v obraně i spoustou bodů zařídil rozhodný náskok. Porazil tam Nymburk sám?
Je to tak, byl to jeho velký večer. Byl naprosto nezastavitelný na obou polovinách hřiště a za vítězstvím nás dotlačil v podstatě sám. Potvrzuje už ale dlouho, jak je velký hráč a jak je pro nás důležitý. Když spoluhráči podávají takové výkony, tak je radost s nimi být na hřišti.

Už ve vašich, nebo hlavně trenérových očích odčinil ta dvě vyloučení ze zápasů s Opavou z úvodu sezony?
(usměje se) Asi jo. My mu to nijak ani nevyčítali. Všichni víme, že je hodně emotivní povaha a holt se stalo, že dvakrát takhle vyletěl. Možná lepší, že se to stalo v zápasech, kde ještě o tolik nešlo, ať to byl začátek základní části, nebo ten Federální pohár. Sám „AJ” už se z toho dost poučil a v dalším souboji s Opavou už se to nebude opakovat. Jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré.

Je tedy Anthony Walton dva týdny před třetím střetem s Opavou tentokrát ve vaší hale už vyklidněný?
Asi tam nějaká narážka od trenéra v přípravě na zápas proběhne, aby emoce zkrotil, ale myslím, že potřetí už stejnou chybu neudělá.

Házet 39 šestek proti Nymburku je už hodně velké číslo. Do jaké míry to bylo výsledkem vašeho herního plánu?
Myslím, že i Nymburk měl přes třicet pokusů a byl to nějaký metr toho zápasu. My jsme tým, který to hrne pod koš a pramenilo to hodně z toho. „AJ”, který má hodně silný nájezd, házel hodně šestek, takže to nebyl nějaký extra herní plán. Prostor k nájezdům tam byl a my jsme ho využívali.

Nymburk kromě 15 nedaných šestek měl i jen 35procentní střelbu z pole. Opakovaně se v různých částech zápasů střelecky trápí. Už jste s tím i počítali, když jste třeba ve druhé čtvrtině šli do zóny?
Nymburku se zápas střelecky nepovedl, čemuž trochu naše obrana mohla pomoct. My si tou zónou snažíme občas pomáhat, když se soupeři z dálky tolik nedaří. I tady jsme do ní šli z tohoto důvodu, navíc se tam na nás začali dotahovat. Běžně se jim ale neděje, že by nedali 15 šestek, jsou to kvalitní hráči a většinou trestné hody mívají lepší. Jinak náš trenér zónu rád nemá, ale už poněkolikáté v sezoně jsme si s ní pomohli a nejeden zápas už nám pomohla vyhrát. Už loni jsme ji občas využívali. Vždy záleží na soupeři, vybavuju si týmy, proti kterým se chystáme zónu používat, i když je nechci jmenovat. Je dobré, že máme možnost ty obrany měnit.

Vy jste měl hodně nezvyklých sedm ztrát. Byl jste tentokrát poněkud přehecovaný?
To ani ne. Nymburk byl hodně agresivní na míč, i na mě se hodně připravovali, bránili mě těsně a někde jsem se snažil možná až moc prosazovat na sílu a byly z toho ty ztráty, někdy až zbytečné. Jednou jsem při nájezdu vyšlápl ze hřiště, pak tam byl útočný faul a některé ty situace jsou pro mě poučení, že je příště musím řešit líp.

Došlo i na velmi horké momenty, kdy vy jste byl u jednoho z těch nejsledovanějších. Nebál jste se, že po ostřejším ohnání do obličeje rozehrávače Gordona, který se poroučel na palubovku, by vám mohlo hrozit i vyloučení?
Všechno to začalo už dřív, kdy tam mezi námi proběhl nějaký „trash talk” (verbální napadání). On v jeden moment začal trashtalkovat směrem k Martinovi Machovi, který se toho ale nechtěl účastnit. Já se ale do Gordona trochu slovně opřel, a když se na nás ve třetí čtvrtině dotáhli a my si brali timeout, tak on se ke mně velmi emotivně rozběhl a trochu do mě šel tělem a až moc blízko u mě, v mém osobním prostoru, se provokativně radoval. Myslím, že si toho byl vědom a já se už i trochu z frustrace po něm ohnal. V ten moment jsem si plně neuvědomil, že dělám chybu, asi jsem ho trochu nešikovně trefil a on teda velice ochotně šel k zemi a o něco tomu pomohl. Přiznám se, že jsem se pak bál, že bych mohl být i vyloučen, ale naštěstí to pro mě dopadlo jen nesportovním faulem. Je to určitě poučení, že nesmím na provokace takhle reagovat.
 
Poté, co na konci roku přitáhl větší pozornost k NBL Ivan Trojan, se hned v prvním novoročním kole stala nevídaná věc, kdy pět ze šesti hal se naplnilo více než tisícem fanoušků. Co na to jako „účastník zájezdu” říkáte?
Je to skvělá vizitka pro celou ligu i všechny týmy, které takhle haly dokážou naplnit. Je fajn, že popularita basketu trochu stoupla, lidi se naučili chodit. My v Děčíně si tu návštěvnost extrémně užíváme a myslím, že to potvrdí i každý hráč, že se mu líp hraje před zaplněnou halou. My to nedávno s kluky srovnávali, že se nám mnohem líp hrálo v Písku, kde v té menší zaplněné hale byla úplně skvělá atmosféra. Naopak před pár týdny při zápase v Olomouci bylo skoro prázdno a pak celá atmosféra je divná a člověk se mnohem hůř dokáže vyhecovat, než když je plno, a lidi vás ženou dopředu.   

Tuším, že to i ve vaší kabině občas přejde na přetřes, zda-li se ještě v této éře Děčín dočká výstavby většího stánku. Anebo ani tři tituly v řadě by v tomto směru nic nezměnily?
Takhle do toho nevidím, ale slyšel jsem, že plány na větší halu by existovat měly. Nevím ale, jak je to doopravdy. Bylo by to určitě fajn, každý klub a město by si přálo mít velkou halu pro spoustu lidí a pravidelně ji zaplňovat. Je to ale otázka financí a není to snadné. Děčín by si větší halu hodně zasloužil a slušela by mu, protože by se dařilo ji pravidelně plnit. Troufnu si říct, že na 2000 nebo 2500 by se zvládlo dostávat návštěvy i pravidelněji. Město basketem teď opravdu žije, je to tu sport číslo 1 a lidi ho tu mají rádi.

Po vašem sobotním televizním zápase ČT sport odvysílal dokument PLAY-OFF z dílny Ladise Zemana o vaší loňské jízdě za stříbrem v lize. Už jste sklidil i ohlasy z jiných klubů?
Jo, určitě, spousta známých a kamarádů i lidí z jiných ligových týmů, kteří to teď viděli poprvé, psali, že to bylo super a že je tam strašně moc pozitivních emocí. Bylo to moc chválené a mělo to v basketbalové komunitě velký úspěch.

Ovšem to, co se v děčínském kině Sněžník chystá na konec ledna, bude ještě mnohem větší spektákl, protože v první polovině aktuální sezony se dokumentarista Zeman detailně podíval i do vaší šatny. Co čekáte od tohoto unikátního nakoukání do nitra vašeho týmu, z nějž jste kromě jedné své omluvy spoluhráčům prakticky nic neviděl?
(usměje se) Po pravdě nevím, nikdo z nás nic kromě traileru neviděl. Takže na jednu stranu se těšíme...

A na druhou se trochu obáváte, co vše půjde ven, že?
Možná trochu jo. Jak Ladis říká, tak my opravdu někdy ani nevíme, že tam je a natáčí. Už jsme se naučili si ho nevšímat. A já když viděl tu svoji omluvu, tak jsem hned říkal - „Hoši, tak to je poprvé a naposled, co jsem se omluvil, a už na to ....” (smích) Přesně vím, co to bylo za situaci, a když jsem to viděl, tak jsem trochu znervózněl, ale pro fanoušky to bude skvělá podívaná. Bude tam spousta záběrů ze šatny, z tréninků a pohledy, které běžně nejsou z toho týmového fungování vidět. Bude to zajímavé a bude to určitě jiné než ten první dokument. I ten byl velmi emotivní, ale bylo to i hodně o představení hráčů.

Teď to také nebude asi tolik pro děti, že?
Tím, že jsou tam záběry ze šatny, kde je slovník, jaký je, asi v každém sportu, to si přiznejme, tak ta sprostá slova tam občas padnou a nebudu nás omlouvat. Na druhou stranu, co si budeme říkat, které děti dnes tahle slova neznají? (usmívá se) Zase tak dramaticky bych to tedy neviděl.