Proč? Po šoku a tichu v kabině titulový hlad zůstává

Přiznal, že po posledním utkání letošní sezony vládlo v ostravské kabině obhájce trofeje velké ticho. Málokdo z opavské družiny chtěl uvěřit tomu, že úřadující mistr a druhý tým po nadstavbě se musel poroučet už po prvním kole play-off po vyřazení od deváté Nové huti. V #předemnevíš NBL se ale už delší dobu dějí zcela nepředpokládané události a šok na účet Opavy byl letošním hlavním tahákem.

O tom, proč k němu vůbec mohlo dojít, promluvil po skončení čtvrtfinálové série pro ligový portál křídelník Slezanů Jakub Slavík.

Jakube, jak jste strávil ty bezprostřední pocity po vyřazení? Byl to zprvu až šok, skončit tak brzy po skolení od devátého týmu po nadstavbě?
Je to tak. Hned po zápase převažovaly negativní emoce, trochu naštvání, trochu smutek, protože letos byly naše ambice stejné jako loni, tedy hrát o titul. Nepovedlo se to už hodně brzy, skončilo to ve čtvrtfinále, což si nikdo z nás nepředstavoval.

Vládlo po posledním šestém zápase na ostravském Tatranu v šatně velké ticho, nebo se spíš hodně klelo?
Spíš to ticho. Nikdo tomu nechtěl moc věřit. Ani pak ale nikdo nekřičel, spíš jsme se o tom nějak bavili. A byli jsme z toho všichni smutní.

Co ukázal první týmový rozbor situace? Nebo co vy sám považujete za hlavní důvod neúspěchu v sérii s NH?
Týmový rozbor ještě neproběhl, ale kdybych se na to měl podívat z odstupu sám, tak určitě nám tam hodně chyběla psychická pohoda. A kdybych měl pojmenovat jeden konkrétní moment, který byl hodně zásadní, tak to byla koncovka čtvrtého zápas na Tatranu, kde jsme svými chybami ztratili vedení o 11 bodů a prohráli v prodloužení.

Sedělo vám výrazně víc jít loni zdola, z až sedmého místa, po nic moc nadstavbě a velké části celé sezony, než být letos jasnými favority z druhého místa a v roli obhájců?
Těžko říct, ale když si tým stanoví nějaké cíle, měl by si za nimi jít bez ohledu na cestu, jakou do té doby prošel. Loni jsme se trápili celou základní část i nadstavbu a v play-off nám sedla forma a vystřelilo nás to nahoru. Letos to bylo přesně naopak. Základní část jsme odehráli velmi solidně, atakovali jsme první místo, ani nadstavba nebyla špatná, ale jak se blížilo play-off, tak naše forma spíš klesala. Připadá mi, jako bysme si to letos vyzkoušeli z druhé strany. „Enháčko” se taky sezonou protrápilo, ale v play-off bylo na koni a vyřadilo nás jako úřadující mistry.

Pokud bysme se zavrtali víc pod povrch, jak na hru, rotace a psychiku týmu dolehla dvouměsíční absence motoru a duše týmu Jakuba Šiřiny na začátku roku, včetně jeho návratového období? Není možné, že už si vaše hra nestihla plně sednout?
Samozřejmě to byla hodně velká ztráta, naše hra je na Kubovi založená. Bylo to bez něj těžké, ale zase se chopil příležitosti „Kuřka” (Kouřil), který dokázal, že je velmi platný hráč a že roli zálohy za „Šířu” (Šiřinu) v sobě má. A když se pak „Šířa” vrátil, nemyslím, že by to něco rozhodilo, nebo si něco potřebovalo sedat.

Je něco, čím vás Nová huť vyloženě zaskočila? Co jste od ní po dlouhodobé části nečekali?
Určitě to byla jejich rychlost a hra jeden na jednoho. A potom velmi dobrá exekuce trestných hodů, to jsou tři hlavní věci, které je v té sérii definovaly, a kterými ji vyhráli.

Těžko měřitelnou veličinu podcenění soupeře přiznáte, nebo ji vylučujete?
Tohle vylučuju, byť jistě trochu to v té hlavě je, když jdete z druhého místa na číslo sedm, které prošlo z předkola, tak to každému v té hlavě minimálně probleskne. To podcenění tam ale z naší strany nebylo, myslím, vůbec žádné. Tím, že u nás je většina kluků z Ostravy, tak chtěli „Enháčko” porazit.

Co hlad po úspěchu, který tam v minulých letech ve snaze ukončit nymburskou hegemonii jistě byl, zvlášť po dvoudekádovém opavském čekání na další titul. Nechyběl tenhle motor letos, když navíc obhajovat je vždy jiné?
Tohle myslím, že tam ani nebylo. Jasně že vyhrát titul po takové době bylo něco výjimečného, ale vyhrát ho znovu by bylo stejně mimořádné. Aspoň já tam cítil stejnou motivaci.

Jaká zpětná vazba na nečekané vyřazení přišla od vašich věrných fanoušků, kterých letos chodilo na domácí zápasy v průměru více než 1700?
V první řadě bych je chtěl moc ocenit, protože nás táhli do poslední chvíle. Pak se ty reakce lišily. Hodně fanoušků to nějak přijalo, nebrali to vyloženě špatně. Pak byli někteří, co to brali jako zklamání, ale ještě ne jako tragédii, a pak i někteří, co to brali velmi negativně. Já věřím, že naši stabilní fanoušci najdou pochopení, že ne vždycky se daří, že jednou jsi nahoře, jednou dole a občas to bez toho dole nejde dostat se zase na výslunní.

Nová huť svou hru opravdu zásadně sesměrovala pod koš, ať z rychlého přechodu, nebo z časté hry jeden na jednoho. Těžila z toho body, vaše fauly i spoustu šestek a tlačil se do toho skoro každý z těch opěrnějších hráčů. Bylo složité se s tím vyrovnávat, abyste příliš brzy ve čtvrtinách nespadli do pátých faulů?
Jo, samozřejmě to těžké bylo. Oni mají skvělé hráče jeden na jednoho a vypořádat se s tím neustálým tlakem a najížděním nebylo jednoduché. Jeden zápas to vypadalo, že už jsme schopní se s tím nějak vypořádat, ale další utkání soupeř zase předvedl něco jiného, v čem vynikal. A za stavu 1-3 už se to těžko otáčelo, byť jsme do poslední chvíle věřili, že toho budeme schopní.  

Co velmi aktivní nátlaková obrana Ostravy na vaše hlavní vodiče míče, která se oproti předchozímu průběhu sezony zjevně zvedla, jak ta vám zatápěla? Rozbil tím soupeř váš obvyklý útočný tok?
Jo, je to mladý tým a obranu ještě mají v sobě, a tím, že nám to moc nepadalo z trojek a občas byly žalostné i trestné hody, tak v kombinaci s tímhle to takhle dopadlo.

Nepociťujete už ve své hře to, že kromě rozehrávačů nebo Radka Farského přece jen chybí víc hráčů aktivně hrajících na koš a ostřelování z trojek už je příliš stereotypní a čitelné? Nechybí víc nebezpečného pohybu i od dalších?
Je to tak. Náš hlavní najížděč je „Šířa”, který je schopný to prosazovat jeden na jednoho, a potom ještě „Kuřka” a ostatní jsme schopní nájezdu po nějakém výhozu (do protipohybu dobíhajcího obránce). Když tam ale tohle chybí, těžko se hledá najetí po dobrání od soupeře. Občas to tak sklouzávalo k tomu, že jsme jen hodně stříleli. Tím, jak to nepadalo, pořád jsme se to snažili přestřílet, protože jsme si říkali, že se to procento už musí převalit v náš prospěch, jenže to se nestalo.

Co vám nejvíc chybělo ve hře proti loňskému play-off?
Lehkost a mentální pohoda. Když jsme loni šli do play-off, po předkole se Slavií, kde se rozhodovalo až v posledním třetím zápase, tak jsme sice taky byli pod nějakou dekou, ale pak se s každou výhrou nabalovala nějaká pohoda, což mi letos nepřišlo, že by se dělo. Bylo to spíš nervóznější.

To, o čem tu mluvíme, je trochu zvláštní při tom, že před sezonou jste na české poměry přidali dvě nadstandardní těla pod koš v Šimonu Puršlovi a Adamu Pecháčkovi, což vám v součtu s úderníkem Mokráněm a veterány Gniadkem či Kvapilem mělo dát pořádnou sílu dole. Puršl vás ve čtvrtfinále táhl místy skoro jako jediná stabilní opora, ale co ostatní, když to porovnáme s určitě ne tak silnou přední linií NH?
Tohle je svým způsobem taky těžké. Měli jsme tam čtyři hráče (při absenci zraněného Kvapila) a rozdělit mezi ně minuty není jednoduché. Jeden pivot hraje v pohodě, druhý ne, a když se dostane do hry, není snadné se do toho rychle dostat. Na druhé straně loni jsme tu měli Dylana Carla, který moc nehrál, a hlavní roli v play-off sehrál Martin Gniadek, který věděl, že v play-off bude muset odehrát velké porce minut. Možná i to sebevědomí, že víš, že budeš hrát, i když uděláš nějakou chybu, tam nebylo. Pivoti mohli být trochu pod dekou, kdy se možná báli udělat nějakou chybu, že by museli hned střídat. Hlavním pivotem byl Šimon a o to těžší roli měl třeba „Pechy” (Pecháček).

I po nedávném oznámení prodloužení angažmá čtyř stabilních hráčů se zdá, že většina týmu zůstane opět pohromadě. Kde nicméně budete potřebovat kádr občerstvit?
Pokud vím, zatím by většina hráčů měla zůstat a bude to spíš o dobrém tréninku. Teď se budeme ještě připravovat do konce června, kdy bude čas zapracovat na některých nedostatcích, které nám ukázalo třeba play-off. A do nové sezony musíme jít v co nejlepší týmové i individuální formě.

A titulové ambice se měnit nebudou?
Budou pořád ty nejvyšší, hlad po titulu tam zase bude.