SLUNETA zažila v letošní sezoně slušnou houpačku. Start skoro na chvostu tabulky, pak neuvěřitelných 11 výher v řadě plus v Opavě dobytý postup do pohárového FINAL-4, z nějž ale tým odjel s prázdnou. A stejně to dopadlo i v ligovém čtvrtfinále, i přes lítou sedmizápasovou sérii s Beksou.
Za řádně nabitým rokem se nyní ohlédne nepřehlédnutelný generální manažer ústeckých Pand Tomáš Hrubý, který mimo jiné poprvé promluví o městském pozadí exkluzivně americké zahraniční soupisky mužstva, naposledy protřese téma podávání rukou během sérií play-off a slovo ztratí i o nejspíš komplikované stavbě nového kádru.
Tomáši, poté, co jste loni sahali po bronzu a skončili čtvrtí, jak letošní šesté místo po čtvrtfinále prohraném 3-4 hodnotíte, i vzhledem k sestavě, jakou jste dali dohromady?
Má to dva úhly pohledu. Ten první se váže k první části sezony s bilancí 4-8, kdy jsme nezačali vůbec dobře. Ocitli jsme se nad propastí špatné sezony, což jsme nechtěli. Rozhodli jsme se tak do toho razantně sáhnout a udělat změny. Věděli jsme, že nechat to, jak to bylo, ty očekávané výsledky by nepřišly. Výrazné zásahy se nám naštěstí vyplatily. Následně jsme udělali rekordní šňůru 11 výher a začali stoupat tabulkou nahoru. Páté místo po nadstavbě a šesté po play-off tak ve světle tohoto vývoje bereme pozitivně. Nicméně je i druhý pohled - když jedeš na sedmý zápas semifinále, kde se může stát cokoli, a prohraješ v Pardubicích, tak tam to zklamání pak bylo, protože postupem do semifinále bysme opět sahali po dobrém výsledku. Rozhodně jsme ale neudělali ostudu, lidi to bavilo, chodili na nás a to je pro nás nejzásadnější, že basket v Ústí lidi baví, což je vidět i na návštěvnosti. I celkově je značka SLUNETA braná pozitivně, za což jsme rádi.
Kde se čtvrtfinálová série ztratila? Mohl to být Zápas 4 doma za vedení 2-1, kdy jste po 30 minutách vedli o sedm a ještě tři minuty před koncem jste stále byli v plusu?
Jednoznačně to byl tenhle zápas. Série se prohrála posledními dvěma minutami tohohle utkání. Měli jsme to dobře rozehrané a stalo se, co se stalo. V tak vyrovnané sezoně a sérii na sedm zápasů hraje každá minuta obrovskou roli. My bohužel ten poslední úsek měli špatný, což vše rozhodlo. Nejsem ten, kdo by si říkal co by kdyby, ale ví se, že jsme měli velice úzkou rotaci, kdy nám vypadlo ještě před play-off křídlo Dailey, což byl kvalitní hráč. Nemít on zdravotní limity, zase by to vypadalo úplně jinak. To k tomu ale patří a člověk se tomu musí přizpůsobit, což jsme udělali.
Ať už to byl sedmý zápas, nebo koncovky zejména těch pozdějších zápasů série, jak na tom podle vás tým byl fyzicky a kondičně, když hrál na konci náročné sezony tu nálož čtvrtfinálových utkání v šesti až sedmi?
Byl jsem hráč a teď jsem manažer, který se nerad vymlouvá. Na jednu stranu v široké rotaci jsou hráči naštvaní, že nehrají dost, v užší jim zase vadí, že jsou unavení. Za mě to je realita a bereme to, jak to je. Máme prostě úzkou rotaci, které naši hru musíme podřídit, a já nechci spekuloval nad tím, jestli kluci byli unavení, nebo ne. Nakonec jsme to odehráli dobře a na únavu bych se nechtěl vymlouvat.
V tak úzké sestavě se vám ale taky nesmí přihodit žádné větší zranění. Je případné rozšíření té opěrné rotace o jednoho dva nosné hráče, zejména pod koš, tím, co vás dělí od ještě většího průlomu v NBL, jistě pokud by to bylo v možnostech rozpočtu?
Určitě by to byl pozitivní posun. My ale operujeme s nějakým rozpočtem a z těch podmínek vždy vytřískáme maximum možného. Vím ale, na co narážíte - jestli by nás ta širší rotace neposunula k tomu, že bysme si poprvé pověsili na krk i medaili. Jistě, širší rotaci chce mít každý trenér, já ale věřím, že i s naším stylem a přístupem tu medaili jednou urveme. Uděláme pro to všechno.
Vráťme se k jednomu subtématu - po šestém čtvrtfinálovém zápase u vás kouč Beksy Repeša stáhl tým do šatny, aniž si jeho hráči stihli podat s vašimi ruce. V lize se to setkalo s negativními ohlasy, ale nedala Repešovi za pravdu situace v následné sérii s Děčínem?
Už bych se k těmto epizodám moc nechtěl vracet. Rozhodně to ale není tak, že by kouč Repeša předvídal, co se stane v další sérii. Tak to není, byla to shoda náhod. Můj názor je, že hráči by si ruce po každém zápase podávat měli, ať je to základní část, čtvrtfinále, nebo boj o titul. Jak se zachoval trenér Repeša, je jeho styl koučování. Mně se to nelíbilo, i naši fanoušci to odsoudili a jinak bych už šel dál. Pokud jde o ten konkrétní šestý zápas, byl jsem blízko hřiště a nejevila se tam absolutně nějaká krizová situace. A že by měl někdo někoho napadnout, to už vůbec. Byl to prostě vyhrocený zápas čtvrtfinále, ale vůbec nic extra se nedělo. Spíš trenér pracoval s tím, že u nás prohráli a nechtěli se koukat na to, jak se radujeme. Pokud jde o mě, já jsem rád, když se něco děje, ale už se to okomentovalo dost a naštěstí jsme se všichni vrátili k tomu, že se ruce podávají.
Kolega generální manažer Děčína Lukáš Houser nicméně po situaci Nichols versus Vyoral podotkl, že podávání rukou bude tématem na další schůzi klubové asociace. Bylo, nebo ne?Myslím, že to je tak nepodstatná věc, že to ani na ALK nepatří. Nepadlo tam o tom jediné slovo.
I vy jste patřili k týmům vykazujícím vyšší návštěvy. A i vás bych se tak rád zeptal, na jaký podíl v příjmech rozpočtu byste se dostali, pokud by vaše hlediště, kam se vejde kolem 1400 fanoušků, bylo plné celou sezonu?
Byla by to velice příjemná částka do pokladny. Jistě by to byl důležitý příjem, ale hlavně chceme, aby společenská odpovědnost nás jako klubu byla velká a lidi se chodili bavit. Pokud to mám vyjádřit číselně, tak na deset patnáct procent příjmů bysme se pak dostali.
SLUNETA je už řadu let specifická tím, že na pozice zahraničních hráčů angažuje prakticky samé Američany, ať už je koučem kdokoli. Je tento trend něčím podmíněný?
Je to úplně jednoduché. Já teď skončil desátou sezonu na pozici generálního manažera a tuhle situaci jsem v podstatě zdědil. Jde o to, že máme smlouvu s městem o podpoře sportu. Jsme za ni rádi, město nás podporuje významně a bez toho bysme to nemohli dělat na profesionální úrovni. Nicméně je tam klauzule, a týká se to i hokeje, fotbalu nebo extraligového volejbalu, že nemůžeme mít pod smlouvami hráče ze zemí Evropské unie v návaznosti na podporu de minimis, což se týká určitých unijních regulí, které to nedovolují. Tím jsme dost omezeni. Bereme tak dost Američanů, protože je mezi nimi největší výběr. Volejbalisti si zase berou hráče z Brazílie, Uzbekistánu a podobně. Jako perličku můžu uvést, že nebýt této klauzule, tak Matej Majerčák (slovenský rozehrávač Ostravy, který letos kroutil první sezonu v české lize) už by byl v NBL minimálně tři roky, protože už tehdy o něj kouč Tonda Pištěcký hodně stál, dokonce u nás byl na tryoutu.
Je tahle forma podpory na poli českého profi sportu ústeckým specifikem?
Ano, je to pouze v Ústí.
Jaké plusy a minusy má to, když při plnění zahraniční kvóty spoléháte výhradně na americké zdroje?
Pokaždé, když se vybírá nový hráč ze zahraničí, je tam obrovské množství rizik. Není to jen o herních věcech, ale i o lidské stránce, jestli to ten hráč zvládne mimo rodnou zemi, když je to nováček. Je spousta faktorů, které si musí sednout, aby ten hráč byl přínosem a do týmu zapadl. Plusem je naopak cena, protože těch lepších českých hráčů je strašně málo, a ti kvalitní jsou opravdu drazí.
Za vašich deset let v roli manažera, do jak velkého procenta Američanů jste se trefili a byli s nimi spokojeni?
Od boku bych to dal 70 ku 30 ve prospěch těch podařených. Pokud jde o celkové počty, znám číslo díky tomu, že na zápasy jezdíme s Láďou Peckou a trávíme tak spolu spoustu hodin v autě a on to jednou spočítal. Za svých devět let v Ústí hrál s 56 cizinci, takže za deset let to mohlo být tak 60.
Vypadá to, že budete muset hlavně mezi Američany vybírat zahraniční posily i nadále?
Samozřejmě se trochu snažíme domluvit s vedením města na vyjmutí té klauzule. Na nejbližší sezonu se to už asi nestihne, ale pracujeme na tom, aby příště už šlo vzít i Slováky a další unijní národnosti a měli jsme tak volnější ruce.
Kouč Šotnar zůstává u kormidla i dál?
Ano, Honza má smlouvu ještě na dva roky.
A kdo z hráčů zůstává?
Maděra, Haiblík, Karlovský, Pecka a prakticky celé české jádro. S cizinci jsme v úzkém kontaktu, zkoušíme to, ale udržet je bude velice těžké, protože těmi výkony se snaží zajistit si lepší angažmá, což jim nemůžeme zazlívat. Pro jejich udržení ale uděláme maximum.
Je tedy možné, že na začátku přípravy už nebude zpět ani jeden z Američanů?
Je vysoká pravděpodobnost, že se to může stát. I proto může dojít k tomu, že i začátek další sezony by mohl být při sehrávání nové sestavy krušnější, ale uděláme vše pro to, aby to bylo krušné co nejmíň.
