Schilb + Schilb dřív než Bron + Bronny? Pracujeme na tom

Vrátil se na stejné místo, přesto pro něj bude situace v mnohém velmi velmi odlišná. Když do pražského USK přicházel na konci sezony 2020/21, aby se dostal do zápasové zátěže před olympiádou v Tokiu, nehrál na top úrovni zhruba rok.

Teď, ve svých čtyřiceti, je mimo světla ramp už tři sezony. Navíc přijal dvojjedinou roli hrajícího asistenta svého někdejšího parťáka z univerzity. A jako další bonus v nezvyklém angažmá s sebou vzal na Folimanku i syna Jadina, s nímž by ještě rád odehrál zápas v jednom týmu. Dvoumetrový forward a bývalý elitní český reprezentant Blake Schilb si nezvolil právě jednoduchou cestu. O to zajímavější ale může být.

Blaku, bylo to snadné rozhodnutí vrátit se do Česka a do NBL?
Hlavně dlouho trvalo k němu dospět. Začali jsme to řešit s USK někdy v květnu a dohodli se na přelomu července a srpna. S rodinou jsme ale cítili, že to bude ta nejlepší volba pro Jadenovu budoucnost a pro mě to je další možnost vrátit se sem a taky pracovat na rozvíjení mé trenérské kariéry.

Svůj příchod jste hodně řešil s novým koučem Sov Davidem Galem, vaším bývalým spoluhráčem z univerzity. Jak silný vás pojí vztah?
Potkali jsme se už na střední, přičemž on pochází z Lon Angeles. Po univerzitě pracoval v NBA u Clippers nebo v Torontu a má toho za sebou hodně. Byli jsme spolu stále v kontaktu. USK s jeho historií a mladým týmem je pro něj super příležitost. A jsem si jistý, že on bude přínosem pro celou soutěž.

Co jste vlastně na palubovkách i mimo ně stihl od olympiády v Tokiu?
V Chicagu jsem poslední sezonu vedl tým U18, který spadá pod univerzitu Illinois, taky mám svůj byznys a samozřejmě jsem se věnoval svým dětem.

Jste teď na každém tréninku?
Někdy si nechám pouze trenérskou roli, nebo dělám jen některá cvičení. Mám zatím omezenou zátěž. Fyzicky se ale cítím dobře a po psychické stránce je to hlavně o dobré přípravě, abych si uvědomil, že už nejsem tak mladý jako kdysi. Ještě to všechno zabere nějaký čas, ale taky mi to pomůže stát se lepším trenérem.

Kolik zápasů byste chtěl zvládnout?
Teď se hlavně soustředím na ten první s Jindřichovým Hradcem, je pro nás aktuálně ten nejdůležitější. Bude to na začátku ligy dobrý test pro oba týmy, pro naše mladé hráče. Doufám, že v tom utkání budu v nějaké dobré roli.

Jak aktivní jste zatím byl při trénincích v rámci své trenérské role?
Kouč mi dává prostor a nechává mě vést některé části tréninku, o všem spolu navíc mluvíme, jak to můžeme dál rozvíjet, samozřejmě ve spolupráci s dalším asistentem Honzou Pospíšilem. Máme tu skvělý realizační tým a já chci  být tak aktivní, jak budu moct. Ale taky chci pořád ještě hrát. Pořád mě to na hřiště táhne. A pokud jde o zápasy, možná se jako asistent zapojím v poločasové pauze, ale tak daleko jsme se ještě nedostali. (smích) Je to pro nás všechny pořád nové.

Poslouchají vás o generaci mladší spoluhráči a svěřenci v jednom?
No, někdy. Říkají mi „dědo”,  ale já pak přijdu na hřiště a dám deset bodů za sebou a oni koukají s otevřenou pusou. Bude to zábava. Myslím, že než jsem přišel, byli jsme nejmladším týmem v lize. Tak teď se nám průměr trochu zvýší.

Chcete se jednou stát velkým hlavním koučem v nějakém klubu?
Možná ano. Až skončím s hraním definitivně a potenciálně získám nějakou vyšší trenérskou licenci.

Máte teď v klubu v mladší kategorii i syna Jadina, mohli byste hrát spolu už v prvním utkání?
V prvním určitě ne (Jadin zatím není ani na ligové soupisce). Má ale za sebou už zápas proti Nymburku v U19, kdy to pro nás nedopadlo, jak bysme si přáli, ale bylo to těsné a on hrál dobře (top skórer týmu se 16 body a 4 doskoky za 32 minut). Právě teď (dnes kolem poledne) je ve škole a já jsem rád, že do školy chodí a že jen nehraje basket.

Mohli byste jako duo otec - syn předběhnout LeBrona Jamese a jeho Bronnyho, než spolu nastoupí za Lakers...
Jo, snažíme se o to (smích). Ne, vážně, jeho rozvoj potřebuje svůj čas a já nechci nic uspěchat, aby nehrál v kategorii, na kterou ještě není připraven. Ještě toho musí hodně zvládnout a taky záleží, co sám bude chtít. Právě teď je v týmu U19 v dobré situaci.

Jaký je jako hráč?
Měří asi 196 centimetrů, umí vystřelit. Když vyrůstal vedle mě, viděl hodně kvalitního basketu, dobře hru chápe a chce hrát správně. Je nadšený ze své dosavadní cesty. Je mu šestnáct a doufáme, že ještě povyroste. Zatím potřebuje nabrat hmotu, což se snad díky české kuchyni podaří. (smích) On jí fakt všechno, i doma ve Státech jíme česká jídla a já tak nechápu, že z toho nepřibere. Já sním jedno jídlo a hned mám nadváhu jako teď (smích).   

Bude mít Jadin šanci získat stejně jako vy české občanství?
Už na tom pracujeme, takže potenciálně se může v budoucnu připojit k některé z českých reprezentací, pokud dostane šanci.