V tohle jsem ani nedoufal. A nevím, jestli to ještě zažiju

Po tom, co má za sebou - včetně vážného zdravotního trablu nebo vystřídání už čtyř ligových klubů -, se zjevně naučil hledat i malé radosti všude, kde to lze. Třeba i při dvacetibodové porážce ve finále, kterou jeho Ústí stržilo včera na nymburské palubovce. Sám dobře ví, proč takový přístup má. A svého prvního finále kariéry si váží asi jako málokdo další.

„Jsem rád, že jsem plnohodnotnou součástí týmu, že se se mnou počítá. Ne vždycky jako takový podle statistik vypadám, ale myslím, že odvádím skvělou práci při trénincích a troufám si říct, že konkurenceschopnost lavičky je v tréninkové hře často na mých bedrech a přenáším to i do zápasů a celkově do týmu. A když jsme teď ve finále, jsem za to strašně vděčný. V to jsem nikdy ani nedoufal. Já si kdysi vysnil, že budu hrát ligu, že budu profík a tohle je něco navíc,” přiznává 25letý rozehrávač Martin Nábělek, který byl hlavní hvězdou SLUNETY hned na startu druhého finálového duelu.

Martine, dát ve finále Nymburku v jeho hale ani ne za tři minuty první čtvrtiny tři trojky ze tří pokusů, to ve vás tak asi dlouho zůstane, viďte?
Určitě. Je to krásný. Já tady v Nymburce dal svoje úplně první body v NBL, před sedmi lety ještě v dresu Prostějova. Takže i na tohle budu vzpomínat.

Překvapil vás Nymburk ve druhém utkání?
Čekali jsme, že na nás skočí. Dokázali jsme se do toho ještě vrátit, ale bohužel ve druhém poločase nám už došly síly a dopadlo to rozdílem dvaceti bodů. Doufejme, že urveme třetí zápas v Ústí.

Podepsalo se na vás náročné semifinále i první zápas finále, který šel do prodloužení?
Určitě. Nymburk má mnohem širší rotaci a my neměli kde šetřit síly, ať už v semifinále, nebo v úterním prvním zápase. Naše rotace je užší a to se muselo někde podepsat. Podepsalo se to v tomhle zápase, ale doufám, že už ne v těch dalších.


Pomohlo by vašim oporám aspoň trochu, pokud byste po prvním utkání v Nymburce nocovali a necestovali na otočku zpět do Ústí?

Je to hoďka a čtvrt, to zase není tolik. Dá se spekulovat, jestli člověk má obětovat tu hodinu cesty a vyspat se ve své posteli, než spát někde v hotelu. Má to své pro i proti. Zase takové proti to ale nebylo. Cestovat přes celou republiku, nebo přes dvě hodiny, dalo by se o tom mluvit.

Bylo už po první čtvrtině, kdy vaši dva hlavní hráči Nichols a Autrey zůstali bez bodu, jasné, jak těžké to napodruhé bude?
Směrodatné to nebylo. Lamb Autrey i Ty Nichols dokážou zapnout strašně rychle, stačí jim dva slepené koše a najednou můžou mít z nuly patnáct bodů. Nula v první čtvrtině pro ně nic neznamená.

Vypadalo to, že Nymburk se dost cíleně snažil zdvojováním dostat míč z rukou Nicholse. Byl to jeho záměr?
Určitě. Je to jejich hlavní cíl. Ty je náš lídr, a když se ho budou snažit vyškrtnout z herní pohody, bude se jim líp dýchat. My ostatní ho tak musíme zastoupit a snažit se hrát týmověji. Nemůže to být na jednom borci.

To jste ukázali hned právě v úvodním dějství 18 body lavičky, což bylo hodně díky vašim třem trojkám. Ukázali tak náhradníci svou platnost?
Naše lavička má sílu, bohužel možná ve druhé půlce došly síly i nám, náhradníkům. Najednou to bylo během asi tří minut minus dvacet a těžko se do toho pak vrací, zvlášť když Nymburk utáhne šrouby a ještě víc presuje. Není to tým, který když vede o dvacet, tak zásadně poleví. Pořád tlačí víc a víc a bylo to těžké.

Co pomohlo nejvíc prvnímu poločasu, kdy jste byli jen o osm bodů zpět - pouhé dvě vaše ztráty, nebo to, že jste soupeři nedávali moc šestek a útočných doskoků jako v prvním utkání?
Asi kombinace všeho. Hráli jsme tam útočně o něco líp než v prvním zápase, o něco disciplinovaněji. Tam to ještě vypadalo dobře, a pokud bysme si to přenesli do druhé půlky, byl by to zase napínavý zápas.

Oproti severnímu semifinále se zatím hraje poměrně v klidu, nebo už třeba v prvním zápase nějaké „výměny” proběhly?
Tady nikdo necítí nějakou křivdu, tahle série nebude tak vyhrocená, většinou se s kluky známe a myslím, že to bude sportovní série, čistě o basketu. Vždycky se něco utrousí, kamarádovi se něco řekne, ale bude to klidnější.

Jaké to bude v následujících dvou utkáních doma?
Doufejme, že jiné. Je to naše domácí prostředí, vždycky se nám tam hraje líp, nemusí se cestovat a doufám, že urveme snad oba zápasy. Chceme ale zůstat nohama na zemi a jít krok po kroku. Pokusíme se získat ten třetí a pak uvidíme.

V neděli to bude pro Ústí historicky první finálový duel na domácí půdě v 78letých dějinách klubu. Bude to velký hukot?
Doufám, že bude super. Osobně nevím, jestli to ještě někdy zažiju. Musí se to brát, že je to teď a tady. Jdu si to tak užít a doma si to doufám užijí i fanoušci.

Autor: Redakce NBL
Reklama
100 let