Za kulisami (téměř) historické sezony Ústí
S JANEM ŠOTNAREM Jako stále ještě nováček v lize by se možná měl obávat, že mu takové postupy u hráčů sníží autoritu. Ústecký lodivod Jan Šotnar se ale nebojí s hráči konzultovat ani obrannou strategii. A to ani v play-off, kde už jde o všechno.
Soudě podle dosavadního vývoje čtvrtfinálové série s Kolínem mu to navíc nese i plné mísy ovoce. Už v sobotu může přidat v doupěti Medvědů čtvrtou postupovou výhru a tím i zářivý zápis do klubových dějin. Ještě zajímavější je ale poslouchat, jak až k téhle příležitosti s týmem dokráčel...
Trenére, po historickém pátém místě po dlouhodobé části stojíte krok od dalšího velkého zápisu, jímž by byl první postup Ústí do ligového semifinále. Jak to po sotva roce v ligovém trenérském křesle stíháte vstřebávat?
Zatím jsem ty pocity ještě plně nevstřebal, protože se to všechno odvíjí hrozně rychle. Nejdřív konec nadstavby, pak příprava na play-off a teď samotné zápasy. Vesměs jsou ty pocity pozitivní, ačkoli chvílemi je to náročnější, i vzhledem k tomu, že hlavně s tím play-off nemám takové zkušenosti.
Čím hlavně se vám povedlo přetočit poslední vysokou porážku s Kolínem na konci nadstavby a pak i prohru z prvního utkání série ve vedení 3-1?
Co jste změnili nejvíc?
Už na první pohled je vidět, že jsme změnili hlavně obranu a vsadili jsme na ni od prvního utkání. A byť jsme první zápas těsně prohráli, vydrželi jsme v ní i další tři zápasy a přineslo to ovoce. Máme v týmu hodně zkušených hráčů, takže jsem tento náš herní plán konzultoval i s nimi, abychom byli opravdu všichni na jedné lodi a tomu plánu všichni věřili. Zatím je to dobrý plán, v obraně jsme silní, a když se podívám na bodové průměry Kolína v dlouhodobé části (88) a teď v play-off (77), tak jsme odvedli velmi dobrou práci.
Jde s pěti Američany v týmu zkoušet i různé zónové prvky?
Zrovna teď mám v týmu hráče, kteří na univerzitách zónové systémy měli zažité. A hlavě už delší dobu hrají v Evropě, takže by s tím nebyl problém. My ale sázíme víc na prvky osobní obrany, byť jsou tam i věci ze zóny, které nám zatím relativně fungují. Takže ano, jsou schopní v tom hrát.
Přesto se ještě zeptám - vy jste měli už po základní části třetí obranu podle obdržených bodů s necelými 80. Jak se vám povedlo tým s americkou kostrou k tak dobré obraně přimět?
Už dřív jsem se zeptal Luboše Bartoně (bývalý člen trenérského štábu na univerzitě Baylor - pozn.), jak je možné, že univerzita Baylor, která vyhrála i NCAA, je schopná tak dobře bránit. On mi na to řekl, že to není o systému, ale že mají výborné obránce. A myslím, že je to tak i u nás a že je to obecně i formule pro dobrou obranu. Musíte mít slušný systém a k tomu i dobré obránce. Nám se to potkalo, že i když máme Američany, o nichž se dlouhodobě říká, že jsou zaměření spíš na útok, tak u nás jsou schopní se obětovat i na obrané polovině a díky tomu jsme měli takovou defenzivu během sezony i teď v play-off.
Ty nově nabrané jste angažovali už i kvůli tomu, jací jsou obránci, nebo to přišlo až jako bonus?
Každý nově braný hráč musel splňovat kromě útočných dovedností ještě dvě základní charakteristiky. Jednou z nich byl charakter, což se nám teď obrovsky vrací, protože naši hráči jsou na tom charakterově a po stránce týmovosti a fungování v šatně skvěle. A druhá věc byla obrana, kdy jsme chtěli i v zápasech vidět, jak jsou schopní bránit.
Podle kolínských soupeřů jste měnili strategii i z prvního zápasu na druhý. V čem to bylo, když top skórer Medvědů Číž šel z 35 bodů za 40 minut na 13 za 44?
Udělali jsme tam drobné úpravy. Adam Číž měl to první utkání skvělé. Je to výborný a těžko branitelný hráč. Při jakékoli obraně musíte počítat s tím, že vás to někde bude trochu bolet, a musí se hledat ta, kde to bude bolet nejmíň. V prvním utkání minimálně šest z devíti Čížových trojkových tref bylo opravdu těžkých. Byly to střely, které jsme od něj chtěli, ale on je přesto proměnil. Je to velký hráč, a proto se máme stále na pozoru i za vedení 3-1, protože to může vzít jakýkoli zápas do svých rukou. A pak můžete mít obranný systém, jaký chcete, protože on se v laufu dá stejně těžko zastavit.
Základem jsou tedy co nejtěžší trojky pro něj?
Samozřejmě. Musíme mu ztěžovat co nejvíc život, bránit ho po celém hřišti, aby se unavil, což byla taky naše výhoda, neboť v prvních dvou utkáních odehrál skoro 85 minut. A druhá věc je, aby nezapojoval do útoku ostatní, což umí taky dobře. Ostatní hráči týmu hlavně jemu vděčí za to, jak letos hrají, včetně Největšího zlepšení sezony Jakuba Petráše, jež jde hodně právě za Čížem.
Kdo byl dosud jeho nejčastějším strážcem?
Tam je zásluha celého týmu. K obranu na něj je potřeba všech pěti hráčů a musí bránit jak jeho, tak rotovat za jeho případnými přihrávkami. Nejde tak zmínit jednoho hráče.
Bylo z vašeho pohledu pochopitelné, že právě Číž ve třetím utkání odehrál jen 22 minut se třemi body?
Myslím, že to byla taktika ze strany soupeře, protože v určité fázi třetí čtvrtiny už cítili, že ten zápas asi nevyhrají a chtěli ho pošetřit na další den, kde tušili větší šanci. Taky bych tu chtěl pochválit našeho kondičního trenéra Pepu Pokorného a fyzioterapeuta Adama Křemečka. Jestli jsme v něčem lepší než Kolín, je to fyzická připravenost a kondice. Oba týmy hrají v užší rotaci a i naši hlavní hráči tak točí hodně minut, ale v těch koncích utkáních máme víc sil. Nechtěl bych ale zapomenout ani na své asistenty Honzu Mouchu a Alexandra Nováka, kteří mi i v play-off hodně pomáhají.
Na první dobrou je to lepší herní myšlení, to má absolutně jinde. Chápe věci v obraně, v útoku, umí číst hru a jeho útočný repertoár je skvělý, což ukázal v posledních dvou zápasech. A subjektivně hodnoceno je to i lepší hráč do šatny. Tohle se někdy neukáže tak rychle ve hře, ale nám to hrozně v týmové chemii pomáhá.
Podle vašeho manažera Tomáše Hrubého by se mnozí divili, s jak skromným rozpočtem útočíte na semifinále. Je nižší rozpočet při pěti Američanech vůbec možný?
Tohle je otázka spíš na generálního manažera, ale za dobu v NBL už podle různých informací vím, že v rámci našeho rozpočtu hrajeme nad plán. Pokud by se srovnaly rozpočty všech klubů, řekl bych, že by ústí nebylo v TOP 4 ani náhodou.
Kolínský soupeř celý čtvrtý zápas vsadil v obraně na zónu. Nebyla to pro vás spíš výhoda, když jste si na to po čase mohli zvyknout?
Kolín tam hlavně změnil i základní pětku, do níž vložil Jirku Jelínka. Ten přechod do zóny se z pohledu Kolína nabízel a pro nás to bylo spíš negativní překvapení, protože v prvních třech utkáních jsme na zónu pokaždé skórovali. A věřili jsme, že na ni budeme připraveni i dál. Bohužel nás ale tentokrát psychologicky vykolejila a občas jsme dělali zbytečné ztráty a nevěřili si do jednoduchých střel. Takže nás to malinko přibrzdilo a byl to od trenéra Sodomy dobrý tah. Tohle je ale taktika na jedno utkání, protože teď už bychom na to byli daleko lépe připraveni.
Co se ještě může stát dál, zejména nyní v Zápase 5, aby to zastavilo vaši historickou misi?
Stát se může cokoli. Kolín doma bude opět favoritem, nesmíme zapomenout, že skončil po nadstavbě čtvrtý, je to druhý tým ligy po stránce ofenzivního ratingu a jen těsně třetí v bodech na utkání. A pořád má Adama Číže, u kterého nevíte, kdy se probudí. Naše hlavní motto do sobotního zápasu je, že není konec, dokud není konec. Mám ke Kolínu obrovský respekt, a i když jsme si nahráli vedení a ohromnou výhodu a jsme blízko splnění cíle, tak absolutně nejsme blízko pocitu, že bychom se už viděli v semifinále. Navíc Kolín ví, že z potenciálních posledních tří utkání by hrál dvakrát doma...
Mimochodem, máte za semifinále nějaký finanční bonus?
(usměje se) Zatím jsem o tom neslyšel, ale pro nás všechny by ten postup byl i bez ohledu na nějaký bonus obrovskou odměnou.
