
Tajemník Houška: I slepý holub najde zrno
ROZLUČKOVÉ INTERVIEW S DVOJNÁSOBNÝM MVP NBL Věděl, jak si udělat dlouhatánskou kariéru, jen v lize čítající 18 sezon. Ten recept byl prostý. Začít co nejpozději. Odložený start pod bezednými koši mu jen prospěl. Ač se ve svých 16 letech při prvních pokusných trénincích viděl jako „kopyto“ z nesportovní rodiny, už nějaké dva roky poté v barvách Ústí zapsal svůj první zápas v NBL. A za dalších devět let se stal v děčínském dresu ligovým králem jako MVP sezony, což rok nato dokázal zopakovat. Když však letos našlapoval ke své třetí individuální trofeji, rozhodl se k tomu, co zvažoval už dlouho – k přestupu na kolej vedoucí do „druhého života“. Dobrovolně tak odstoupil ze soutěže o „Železného muže NBL“, v níž po rozlučce dalšího ultraveterána Radka Nečase zůstávají především nezničitelní maratónci, kteří už přestali otevírat svůj rodný list. Ano, řeč je tu o formaci Machač – Benda – Landa – Jurečka – Norwa. Nyní už ale rozevřeme knihu myšlenek toho, který zanechal jednu nesmazatelnou stopu v moderních dějinách české reprezentace. I o ní však sám mluví bez velkých slov a fanfár, tak jako ostatně vždy v podobných situacích. Pro něj byli totiž vždy důležitější než body a triumfy lidé kolem. A tak to i zůstane. Vítejte ve světě inženýra Pavla Houšky, trojnásobného mistra ligy, šťastného otce i manžela a také nového tajemníka Fakulty strojního inženýrství ústecké univerzity.