UDÁLOSTI NA HRÁČSKÉM TRHU Už před koncem sezony se v řadě klubů začal trhat pytel se zásadními hráčskými akvizicemi. Vedle posil jsou známa i některá kariérní sbohem, a proto přišel čas si jména těch, jichž se poslední události nejvíc týkaly, probrat v poněkud větších detailech.
S PETREM CZUDKEM Byl to až surreální výjev. Do druhého finálového duelu zbývalo nějakých 80 minut a kouč domácího týmu si to osaměle štrádoval ulicemi Opavy. Jen s letní bundou hozenou ležérně přes rameno. Jako by šlo o řadového fanouška, který bezstarostně míří za zábavou na první finálové utkání v Opavě po 15 letech. Tu strávil kousek z třičtvrtěhodinové cesty v družném hovoru se starším příznivcem, který kvůli tomu sesedl z kola, tu někoho pozdravil na zahrádku před hospodou. Stejných 45 minut absolvuje na své pochůzce do haly i zpět každý běžný den. A v ten neběžný nemínil dělat výjimku. Člověk si v tu chvíli zkoušel představit takového Željka Obradoviče, jak si to mašíruje podél Bosporu na finále turecké ligy, zdraví se s fanoušky a minutu sem, minutu tam vůbec neřeší…
S ORENEM AMIELEM Když skončilo druhé finálové utkání a pověsil si na krk svou první zlatou medaili za triumf v Kooperativa NBL v roli hlavního trenéra, měl docela honičku. Se svým synem, který už osobně asistoval u několikátého nymburského finále, obíhal prakticky každého svého svěřence a s každým zvlášť potomka vyfotil. Památeční snímky budou jednou důležitou součástí vzpomínek a jeden nikdy neví, kdy doba hojnosti může skončit. Po završení finálové série si ovšem kouč nyní už patnáctinásobných mistrů země Oren Amiel mohl užívat radostné chvíle. A mohl tak činit už od prvních minut druhého utkání, neboť jeho celek si na opavském kurtu počínal zcela suverénně.
S JAKUBEM ŠIŘINOU PLUS BONUSOVÁ ANKETA Opavský klub si až na domácí finálový zápas připravil oficiální předání nejvyšších ligových ocenění za letošní sezonu do rukou svých zástupců. Po duelu s Nymburkem se tak dostalo i na jednoho člena Nejlepší pětky ligy. Jakmile byl vyvolán ke středu hřiště, strhla se na tribunách doslova bouře, z níž se až podlamovaly nohy. „Jaaa-kub-Ši-ři-na!“ znělo stále dokola z třítisícihlavého hlediště a laureát pak musel na otázku, zda to bylo nejhromovější provolávání slávy, jaké na domácí scéně zažil, odpovědět zcela jednoznačně.
S MARTINEM KŘÍŽEM Nemohl nesouhlasit, ne po sezoně, jakou má právě za sebou. S účastí na svém prvním mistrovství Evropy, se základem v dresu nymburském i národním, s trofejí pro MVP Hyundai FINAL 4 Českého poháru a nyní i s titulem MVP Finále Kooperativa NBL. Čtyřiadvacetiletý power forward ligových šampionů Martin Kříž prožívá nejhvězdnější období své kariéry.
ECHO ZÁPASU 2 FINÁLE Druhý finálový duel se pomalu chýlil ke konci, když napěchované třítisícové hlediště spustilo svůj nejúdernější chorál „Heja Opava“. Děkovalo svým stříbrným hochům, kteří po patnácti letech dotáhli do opavského stánku finálové klání. A v hale u toho byla spousta z těch, co zažili i poslední titulový souboj z roku 2003 a dokonce i některé starší. Těšili se na to, jak Šiřina a spol. doma favorizovanému obhájci trofeje zatopí.
PŘED ZÁPASEM 2 FINÁLE Nadešel největší den opavského basketbalu za posledních 15 let. Tak dlouho se na prknech slezského klubu nehrál titulový duel v Kooperativa NBL. A kulisy tomu budou ve čtvrtek úderem šesté hodiny večerní před finálovou bitvou číslo 2 odpovídat (vysílá ČT Sport). V hledišti bude přítomen nepřeberný zástup VIP osobností, ale především jej do posledního místa zaplní nedočkaví žlutomodří tifosi.
ZAJÍMAVOST FINÁLE Jen tyhle píšťalky to mohou zvládnout. Až ze země vycházejícího slunce byly doručeny klíčové pracovní nástroje každého rozhodčího pro letošní finále ligy basketbalistů. Titanová kráska jménem Blazza v ceně dvou a půl tisíce korun dokáže přehlušit i tak hromovou atmosféru, jaká se očekává ve druhém finálovém duelu mezi domácím BK Opava a obhájci trofeje z Nymburka. Už dva dny před zápasem zbývalo v pokladnách posledních 500 lístků z třítisícové kapacity hlediště žlutomodrých a v takové bouři se může prosadit jen extrémní fistule novinky od Moltenu.
S JIŘÍM WELSCHEM A JIŘÍM JELÍNKEM Jen skončil až překvapivě jednoznačný rozhodující duel o třetí místo a pověsili mu na krk bronzovou medaili, byl ze všech stran zasypán jednou neodbytnu otázkou: „Bylo to naposled?“ A 38letý rozehrávač pardubické Beksy Jiří Welsch, jejž z hlediště při utkání sledovali otec i starší bratr Petr, podle předpokladů odpovídal: „Rozhodnutý o tom, jestli skončím, nebo ne, ještě nejsem. Uvidíme, co přinesou nejbližší týdny, až získám nějaký odstup.“
ECHO DUELU 3 O BRONZ Mělo to být drama až do konce, východočeský krvák s nejasným rozuzlením. Už po polovině třetího a rozhodného představení série o bronz však bylo zřejmé, že na pardubických prknech bude všechno poněkud jinak. Domácí Beksa v tu dobu vedla 46-27 a v suverénní krasojízdě pokračovala i po změně stran, až k vítězství 84-59. To vyznačilo už dvojitou obhajobu bronzových medailí, v sezoně, která však pro klub opět skončila jako nenaplněná. Poté, co se tým v jejím úvodu neprotlačil do základní fáze FIBA Europe Cupu, nedostál ani svým finálovým ambicím v Kooperativa NBL.
