OHLASY HYUNDAI FINAL FOUR Rozehrávač pražských Sov se toho vyhlášení po senzačním průběhu finále Českého poháru nebál. „V posledním období jsme hráli neuvěřitelně a podle mě předvádíme druhý nejlepší basket v lize, což ukázalo i finále s Nymburkem,“ podotkl po těsné porážce (94-100) v prodloužení Ondřej Sehnal.
AKTUÁLNĚ Z LIGY MISTRŮ S OHLASY ERA Basketball Nymburk dostal do osmifinále Ligy mistrů nalosovanou Bandirmu (dříve Banvit), sedmý tým turecké ligy, jako asi nejtěžšího soupeře ze čtvrtých míst ostatních tří základních skupin. První utkání sérií jsou na programu 3. a 4. března, druhá 10. a 11. března a případná třetí 17. a 18. března. Nymburk jako vítěz skupiny C bude hrát doma v prvním a případném třetím termínu. Pokud by český mistr postoupil, bude jej čekat lepší z dvojice AEK Atény – Bonn, kdy je favoritem řecký celek, jemuž má Nymburk za super těsné vyřazení zpřed dvou let co splácet.
S ONDŘEJEM SEHNALEM PO FINAL FOUR Když skončilo finále poháru, seděl dlouhé minuty na lavičce s nepřítomným pohledem. Do prodloužené bitvy dával absolutně všechno a za svých 34 a půl minuty stihl být třetím střelcem pražského USK, který v poslední minutě základní hrací doby stál jednu střelu od senzace. A pokaždé ji měl na ruce rozehrávač Ondřej Sehnal, i podle vlastních slov hrající svůj největší zápas mezi dospělými. Aby také ne! Sovy se ve 27. vydání Českého poháru probily teprve potřetí do finále a v něm za vedení 87-85 po 38 minutách byli tak blízko vůbec prvnímu titulu. Jenže nájezd 22letého dirigenta za stavu 87-87 favorizovaný Nymburk v obraně ustál a jeho trojku pár sekund do konce zvládl velkým zákrokem zblokovat Pavel Pumprla. Nedokázat to, možná Sehnal mohl svůj projektil sesměrovat do obruče, a to by znamenalo, že by měl vyplnit svůj slib za pohárový triumf – přeplavání Vltavy v centru Prahy.
S MVP FINAL FOUR JAROMÍREM BOHAČÍKEM Stačilo pár minut, aby se naplno dostal do utkání. Při nájezdu se mu postavil do cesty Michal Mareš z USK, odpadl od něj na zem a pískal se průraz. Jaromír Bohačík s tím ale zásadně nesouhlasil. V takových chvílích pak u něj obvykle následuje podřazení a ohromné nasazení ve všech činnostech. Vzápětí se tak začal prosazovat v útoku a dvakrát trefil i střelu „do obličeje“ těsně před sebou stojícího obránce. Také ale v řadě případů reagoval na výroky arbitrů, smál se nad nimi, tleskal i kroutil hlavou. Ohromné drama dohrával se čtyřmi osobními chybami, ale nakonec mohl po siréně prodloužení pohárového finále zvednout ruce nad hlavu ve vítězném gestu. I jako vyhlášený MVP Hyundai Final Four. Vítězství Nymburka také znamená, že naplní svůj slib a postaví se na jedno odpoledne ke kávovaru nymburského podniku Charlie´s Coffee & Garden, kde bude - jako sám velký kávový fanoušek - obsluhovat hosty.
ECHO FINÁLE FINAL FOUR Pražský USK svedl svou největší bitvu ve svém největším zápase za několik posledních let. Ve finále Českého poháru stál na hraně extáze, když po bláznivé trojce nebranitelného fantoma Raheema Applebyho dvě minuty do konce základní hrací doby vedl nad favoritem, na jehož vítězství ani nebyly vypsány sázky, 87-85 a takřka zaplněnou plzeňskou halou znělo téměř hromové „U-S-K, U-S-K“. Jenže Sovy, jež v utkání vedly jen 54 sekund, pak při dvou minutých trojkách nevyužily možnost jít do ještě vyššího vedení a nymburský Benda z šestek minutu do konce srovnal. K velkému bloku se pak při potenciálně vítězné trojce Ondřeje Sehnala vyšrouboval nymburský kapitán Pumprla. A v prodloužení se o dobytí dalšího polabského titulu postaraly hlavní české opory Bohačík, Hruban a Pumprla, na jejichž bedrech koncové sekvence ležely. Nymburk ve skvělé kulise více než 1600 diváků zvítězil 100-94 a slaví čtvrtý pohárový triumf v řadě.
SE VŠEMI KOUČI V ZÁKULISÍ SEMIFINÁLE FINAL FOUR Nezvyklý pohled se naskytl znalým návštěvníkům prvního semifinále Hyundai Final Four v hale plzeňské Lokomotivy. Nedaleko od lavičky pražského USK usedl skvělý chorvatský kouč Jasmin Repeša, který mimo jiné vyhrál právě národní pohárové soutěže hned v několika zemích včetně Itálie či Turecka. I tak byl osmapadesátiletý kormidelník velmi nervózní, a to i jako pouhý divák. Na začátku utkání sice chvíli seděl v klidu, ale pak se zvedl a do konce zápasu už jen stál či pocházel po horním ochozu. Jako stále aktivní trenér, který mimo jiné vedl národní tým Bosny proti Čechům v poslední světové kvalifikaci, si prostě nemohl pomoci. Zdál se být dokonce nervóznější než jeho syn Dino, který dole na palubovce poprvé za 19 let dovedl Sovy do finále Českého poháru.
