Boss první ligy se 7 minutami. Co předpověděl Písku?

S JANEM KARLOVSKÝM Někdy není na škodu nakoukat realitu skrze oči někoho mimo hlavní světla ramp. Někoho, kdo většinu zápasů, včetně severního derby, odsleduje z lavičky, ale přitom dobře ví, o co jde. 

A když už je vypuštěn do hry, dokáže svých pár minut proměnit ve zlato. A k tomu být králem v jiné soutěži. V té, kde si může dovolit i svou „podpisovou akci” - zakončení s jednou rukou za hlavou. Ano, mnozí pozorovatelé prvoligových bojů, kde si lecjaké návštěvy letos nezadají ani s NBL, už vědí, že řeč je tu o ústecké Pandě a zároveň litoměřickém lídrovi Janu Karlovském.

Honzo, byl pro váš tým výsledek a průběh sobotního derby (94-80 pro domácí Děčín), v němž jste od začátku dotahovali, velkým zklamáním?
Zklamání to určitě bylo, ale zase si za to můžeme sami, protože jsme si řekli, že musíme chytit začátek, hrát s Děčínem vyrovnaně a přizpůsobit se jeho tvrdé hře, ale zároveň hrát jinak. Chtěli jsme využít, že mají v lize nejmíň výkonný útok 5 na 5 (podle průměru bodů na držení míče) a nechtěli jsme s nimi tolik běhat. Samozřejmě jsme se ale jejich hře přizpůsobili a z toho pramenil i výsledek utkání.

Zjevně hodně narážíte i na 56 bodů inkasovaných zpod koše a k tomu 17 obdržených šestek. 73 bodů ze 94 jste tak dostali ze hry soupeře do koše, což naznačovalo nepřítomnost vaší defenzivy.
No, to je ten problém, se kterým se občas potýkáme. Že nebráníme tak, jak si před zápasem řekneme. A tolik bodů zpod koše je problém, který musíme začít řešit a od pondělka jsme i začali. Doufám, že to přinese ovoce buď už proti Nymburku, nebo potom proti Kolínu.

Derby bylo zápasem sedmičlenných rotací, vypadali na tom domácí lépe i fyzicky?
V tom problém nebyl, spíš to bylo v psychice. Někteří naši hráči hráli v Děčíně poprvé a bylo vidět, že jsou z atmosféry a tradiční vyhecovanosti derby zaskočení. Z toho psychického rozpoložení to pak samozřejmě přešlo i do těch fyzických soubojů, rozjel se „trash talk” (slovní přestřelky), naši hráči se chtěli taky předvést...

Došlo i na lecjaké rozmíšky a třeba i na videem zkontrolovaný pohyb loktem útočícího spoluhráče Delvona Johnsona, posouzený jako nesportovní faul. Šlo už trochu o důsledek frustrace z nepříznivého vývoje, nebo byl zárodek nervozity v něčem jiném?
To byste se musel zeptat Delvona, jak to prožíval. Myslím, že to ani nebylo úmyslné. Spíš se chtěl dostat z toho, jak ho Péťa držel. Péťu Macháče dobře známe, ruce používá rád a možná to bylo kvůli tomu, že se Delvon vyhákl a nepříjemně ho trefil. Určitě ale ne cíleně. On není typem hráče, který by to dělal. Jistě, rád při zápasech mluví, povídá si s protihráči, ale fyzicky by takhle, doufám, nikomu záměrně neublížil.

Po 1300 fanoušcích na prvním derby u vás bylo teď v Děčíně na odvetě 1100. Kolik z nich připadlo na vaše podporovatele?
Řekl bych, že tak tři řady nad naší lavičkou byly plné ústeckých fanoušků. A kdo je dál různě po hale, to už se těžko počítá. Ty tři řady za lavičkou ale znám, chodí na nás pravidelně. A jsou i dost slyšet, naši fanoušci nejsou žádná másla. My je měli hned za sebou, takže jsme je slyšeli a myslím, že je slyšeli i všichni ostatní v hale.

Před vámi je nyní deset zápasů pravdy, kterými budete finišovat v základní části. Jste obhájci čtvrtého místa z minulé sezony, ale aktuální bilanci na devátém místě máte 4-8. Houkají už na SLUNETĚ všechny alarmy?
Už je to dost na hraně a taky jsme to dost pocítili na pondělním tréninku, že už s tím musíme začít něco dělat. A něco změnit. Minulý rok jsme ve stejnou dobu měli podobnou bilanci a pak se z toho stalo to super čtvrté místo, kdy to mohlo být dokonce i třetí. Na začátku jsme letos měli těžší los, potýkali se se zraněními a výměnami hráčů, ale zase jsme hráli dost doma. Teď nás do Vánoc čekají ještě dva zápasy a pak důležité utkání se Slavií. Dál jedeme do Hradce a na USK a tam musíme bezpodmínečně vyhrát, abysme se udrželi na cestě k našemu cíli, což je první šestka po základní části. Rozhodně by nám nestačila pouhá účast ve skupině A1, minimálně letos chceme napodobit to semifinále z minulé sezony. Jsme ambiciózní tým, máme ambiciózního trenéra a vedení a chceme ukázat, že basket umíme, tak jako loni, a že to zvládneme i bez klíčového hráče, jakým byl naposledy třeba Lamb Autrey.

Jaké na podzim bylo to zvykání na hru bez něj, když se kolem něj dva roky točilo prakticky vše, a vy jste navíc během začátku sezony vyměnili prvního rozehrávače?
S Lambem bylo vše jako by mnohem jednodušší, protože jsme ho znali a věděli, že když mu dáme míč, tak v 85 procentech situací něco vytvoří. Teď se tak víc ukazují charaktery ostatních hráčů, že když tu Lamb není, musí to brát na sebe někdo jiný. Skvěle to dělá Spencer Svejcar, bere to Láďa Pecka i Delvon Johnson na začátku sezony, kdy měl 13 doskoků v zápase, což bylo skvělé. K té hře klíčových hráčů z úvodu sezony se musíme vrátit a ještě do toho zapojit ty nové, kteří jsou velmi slušní.

Vy jste si po odchodu Dalibora Faita zabral roli druhého nejlepšího Čecha v týmu, ač hráváte necelých sedm minut. Za ty ale stíháte téměř pět bodů, čím to, že s takovou produkcí nemáte prostoru víc?
Tohle není otázka na mě, to je na trenéra. Já se jen snažím plnit při každém vstupu své úkoly a vzhledem k tomu, že jsem byl vždy víc skórer než obránce, tak se snažím přispět aspoň těmi body. A v obraně si chci uhrát svoje a doufat, že to týmu pomůže.

Změnila se od léta nějak vaše role, i s ohledem na nepříznivý rozjezd do ligy?
To myslím, že ne. Máme pozice jasně dané, jsme tu dvě „pětky” (centři) a dvě „čtyřky” (power forwardi) a podle toho, jak se daří hlavním podkošovým hráčům (Johnsonovi s Peckou), se to odvíjí i pro mě a Johana Haiblíka. Já si myslel, že budu hrát víc z pozice čtyři, což tak bylo hlavně v zápase v Brně, kdy jsem tam musel zaskočit při absenci Ládi Pecky. Tady musím dodat, že pro nás byl velkou ztrátou odchod „Líby” Faita, což je vynikající střelec a atlet. Teď to všechno přešlo na Johana a ten se s tím vypořádává, jak jen může, a myslím, že ještě ukáže, že „Líbu” dokáže nahradit.

Vaši produkci nešlo pominout i proto, že jste aktuálně top skórerem první ligy s průměrem 21,6 bodu, což indikuje slušnou střeleckou formu.
My v Litoměřicích hrajeme hodně přes pivoty, protože Tomáš Eisner tuhle taktiku vyznává. Máme tam skvělé pivoty a taky dva skvělé rozehrávače Michala Šotnara a Honzu Dvořáčka. Třeba s Honzou spolu hrajeme už sedm let, jsme na sebe navyklí. Není to ale tak, že já dám 21 bodů a ostatní nic. Je to týmový výkon a všichni se na ty body nadřeme.

Přesto, je ten průměr i nad vaše osobní očekávání?
Tak vysoký bych ho nečekal a ještě v tuhle dobu, ale pořád je před námi spousta zápasů, může se to změnit, a že se mi teď podařilo pár utkání, kde jsme i vyhráli, za to jsem jistě rád, ale radši budu, když dám míň já, a trefí se i další, kteří tolik bodů nedávají, ale mají na to.

Pomáhají taková střelecká představení jako proti Jindřichovu Hradci (30) nebo Chomutovu (31) i pro sebevědomí v utkáních NBL?
V Litoměřicích si toho určitě dovolím víc, protože vím, že tam mám mnohem důležitější roli a jsem rád, že týmu dokážu pomoct. A třeba s některými pozicemi, z nichž za Ústí běžně nevystřelím, v Litoměřicích nemám problém.

V první lize byste si tak dovolil i dvojtakt s levou rukou za hlavou, jako jste si to střihl v soutěži 1 na 1 v jedné z covidových sezon?
Jo, s tím nemám problém. Teď jsem to zrovna udělal proti Chomutovu. Je to můj „move” (pohyb) a jsem strašně rád, že ho můžu občas použít.

V první lize vás, hráčů ze soupisek týmů NBL, působí několik desítek a většinou v nemalých rolích. Je to tak i dobrá průprava pro nejvyšší soutěž a zkvalitňuje celkově první ligu vaše přítomnost?
Určitě jo. Kdyby tam hráči z Kooperativa NBL nebyli, ani zdaleka by to nemělo takovou úroveň. Už tam nejsou ti nejkvalitnější hráči, které pamatuju ze svých začátků v soutěži, ale jistě je atraktivní, když je hra nějakého týmu postavená na hráčích z NBL.

Šlo by srovnat kvalitu první ligy z posledních dvou sezon?
S minulou sezonou se to srovnává těžko, protože tam byla ještě pražská Slavia, která mi přišla jako dominantnější než Jindřichův Hradec, který ji od léta vystřídal. Západní skupina je podle mě proti té východní silnější. Na Východě jsou nadstandardně dobré týmy Svitavy a Nový Jičín, kdy Jičín má třeba pět hráčů z NBL. A na Západě je Písek, který je tvořen prakticky samými odchovanci, a snad až na jednoho hráče tam nikdo nehostuje. Celkově se ale obě sezony porovnávají těžko.

Jaké jsou cíle vašich Litoměřic?
Jako vždycky být mezi nejlepší trojkou v naší skupině, což po odchodu některých zkušených hráčů asi nevyjde, byť teď jako velká pomoc přišel Robert Landa. Určitě bychom se chtěli dostat do play-off a tam došli co nejdál. V minulé sezoně nám to uteklo o jeden zápas, tak snad to letos bude lepší.

Kdo podle vás v této sezoně bude nejvážněji cílit na NBL?
Mají na to Písek, Jindřichův Hradec a Svitavy. Za mě bych řekl jednoznačně Písek. Je to klub, který na to má zázemí, hráče, kdy až na jednu výjimku nemá posily na hostování, je to dobře složený tým, hraje rychle, chytře, využívá místa v obraně, která se využívat mají, a je to hlavní adept na postup.

Takže byste Sršně jako hráč účastníka NBL v baráži rozhodně nechtěl potkat.
Jasně, takový tým to nebude mít jednoduché. Písek je v rámci první ligy nadstandardně dobrý celek, navíc si ještě přivedli Dalibora Faita. A měli by vyhrát první ligu, pokud to tedy nebudeme my s Litoměřicemi. (lišácký úsměv)