Bude to jedno z nejtěžších play-off mé kariéry

Byl to bodově zřejmě nejhodnotnější výkon ligy v podání takřka 41letého borce. Doyen Kooperativa NBL Petr Benda v sedmém kole A1 zasypal pardubickou Beksu nečekanými 21 body za pouhých 22 minut, když za svůj Nymburk proměnil i tři trojky, a zapsal svou nej střeleckou performanci za poslední tucet let v lize. 

A možná půjde ještě o kus výš. „Vždycky se snažím podat co nejlepší výkon, takže proč ne?” rozchechtal se věčný mladík, který se aktuálně přiklání k tomu pokračovat na nejvyšší domácí scéně i v další sezoně. Jen ještě není jasné, v jakém dresu to bude.

Petře, vypadalo to, že už jste se na to po nevýrazném ofenzivním výkonu týmu v Kolíně i slabším startu s Beksou nemohl dívat a vzal za sobotní utkání opravdu hromovou střelbou...
Ne, to ne, spíš se pro mě situace od začátku dobře vyvíjela, myslím z hlediska toho, jak soupeř bránil. Takže jsem měl už v úvodu víc volnější střel, které jsem dokázal proměnit. Bylo to zapříčiněno tím, že soupeř využíval odstoupenou obranu proti našemu pick-and-rollu a já si vždycky odskočil na střelu z dálky, a buď jsem měl volnou střelu, anebo jsem se při výpomoci obrany snažil najít volného spoluhráče.

Chcete naznačit, že Pardubice už se neobávají, že by vaše opakovačka mohla ještě výrazně zahrozit? A bývá to v utkáních častější jev?
Ve většině zápasů soupeři obrany střídají. I Pardubice krytí našeho pick-and-rollu střídaly, občas mě přebíraly, občas hrály vysoký předskok, takže proti mně nejedou pořád jednu stejnou věc.

Těžíte v této fázi kariéry nejvíc ze svých střel z pěti šesti metrů?
I když i s Pardubicemi bylo něco i zpod koše, tak se snažím využívat víc střelbu z delší vzdálenosti a roztahovat tak obranu, aby tam byla i možnost pro vnik našeho rozehrávače, protože náš pivot ze základní pětky Nate Watson nechodí po clonách do odskočení na střelu z dálky. Je silovější, umí hrát zády ke koši a je mu vlastnější sbíhání. Mojí rolí tak je přinést do hry něco jiného, aby si soupeř nezvykl jen na jedno řešení pick-and-rollu.

Svého času jste býval i prvním zakončovatelem protiútoků, k tomu už se teď tak často nedostáváte?
Je vidět, že ty zápasy nesledujete (smích). Tam vždycky záleží, kdo z nás, dvou pivotů, doskočí, protože ten druhý pak má automaticky za úkol přeběhnout hřiště a být co nejrychleji na útočné půlce. Je to tak dáno naším systémem, který se nemění. Mně běhání určitě nevadí, mám to rád.

Oslabené Pardubice jste vlastně až do konce nesetřásli. Co byl největší problém? Trápili vás hlavně Vyoral s Rikičem?
Problém byl náš nedobrý vstup do toho zápasu (5-12), což nám moc neprospělo, a pak už se to s námi táhlo. Neřešili jsme občas dobře pick-and-roll Vyorala s Rikičem. „Vyo” se v průběhu zápasu dostal do výborné formy, a jak se chytil, ve druhé půlce už dával i střely metr a půl za trojkou přes našeho obránce a to už se těžko zastavuje. A když už jsme na něj trošku víc vypomáhali, tak docela dobře nacházeli Rikiče pod košem. Tohle nám dělalo velké problémy a na konci nám tak pomohlo, že se „Vyo” vyfauloval. To bylo jednoznačné.

Vy jste v první fázi sezony několikrát zmínil, že jste se na lavičce až zastyděl za týmem předváděný výkon. Kolikrát jste tenhle pocit měl a kdy naposledy?
Já obecně ještě nejsem spokojený s tím, jak hrajeme. A nikdo z nás není. Máme v zápasech hrozně výpadků, což nás už stálo řadu výsledků. A i když už jsou náznaky, že se postupně zlepšujeme, pořád jsou tam velké mezery. Pro mě osobně je těžké vyrovnat se s tím, že najednou si na nás soupeři věří a jsme porazitelnější než v minulých letech. Myslím, že v téhle sezoně jsme předvedli dva nebo tři strašlivé výkony. Naposledy si takový vybavím z palubovky Ústí, kde ten zápas po 30 minutách byl minus 30, na což jsme nikdy nebyli zvyklí. Sice jsme to pak zkorigovali, ale ten průběh byl hodně špatný. A takhle to bylo asi třikrát, kdy jsem se za náš výkon hodně styděl.

Co nového zatím vnesl či změnil jako kouč Ladislav Sokolovský v tandemu s Pavlem Budínským
Určitě zrychlil naši přechodovou fázi, to jednoznačně. A to je i ten hlavní rozdíl, protože předchozí trenér Štelmahers se snažil hrát vlastně všechno pět na pět a moc nás netlačil do rychlých protiútoků. Myslím, že za změna byla fakt viditelná.

Může vás bývalý spoluhráč Sokolovský „setřít” při tréninku nebo zápase stejně jako jiné spoluhráče?
Kdykoli. Tohle vůbec neřeším. On má plnou zodpovědnost za tým a to, jestli jsme spolu hráli, nebo nehráli, nemůže hrát žádnou roli. Myslím, že i on to ví. Já samozřejmě respektuju hierarchii v týmu, respektuju svoji roli a snažím se respektovat i jakéhokoli trenéra, který mě vede. Trenér tak může kdykoli udělat cokoli. A jestli už k něčemu došlo? Určitě už měl výhrady k mé hře nebo se snažil mi poradit, co bych měl udělat jinak.

Občas už se zdá být na dobré cestě i váš postupný útok, často směřující pod koš. Pak ale třeba dojde k onemocnění hlavního rozehrávače a hra znovu hodně drhne. Kde vidíte prostor ke zlepšení?
Ten je ještě velký. Dál to není ideální a mezery tam stále jsou, ale musím říct, že v posledních týdnech se hra 5 na 5 o něco zlepšila. Občas přecházíme střely, zbytečně předržujeme míč a pak se dostáváme do těžkých zakončení, a když tohle trvá šest sedm útoků, soupeř to dokáže využít. A pokud zvládne proměnit aspoň polovinu svých útoků, dostáváme se do minusového skore.

Historickou absencí ve FINAL 4 poháru jste zároveň oproti hlavním soupeřům dostali nebývalý tréninkový prostor. Může to být pro finiš sezony velkou výhodou?
Všichni v to doufáme, když už jsme vypadnutím ve čtvrtfinále poháru nesplnili ani druhý cíl sezony. Už jsme na tom začali pracovat, abysme se připravili na play-off, které za mě bude jedním z těch nejtěžších v mé kariéře.

Do konce nadstavby zbývá sedm kol, jak důležité pro vás bude ještě zkusit přeskočit Brno na první místo před play-off?
Bude to jednou z našich hlavních priorit, získat vlastně tu nejvýhodnější pozici pro play-off. Myslím, že nejsme bez šance. Hned po poháru jedeme do Brna, kdy už zase můžeme převrátit umístění v náš prospěch. A těch zápasů bude dost na to, abysme se na první místo dokázali dostat.