Chtěl ještě hrát. Pak vzal větší misi. Zvednout Sokoly
S PETREM SEDMÁKEM Je dalším z řady ligistů, kteří po uplynulé sezoně dali sbohem hráčské kariéře. U basketbalu ale rozhodně zůstal. A to hodně. Zdá se, že do jeho osoby Královští sokoli sdružili pozice sportovního manažera, marketingového ředitele, šéfa sponzoringu i hlavy firemního rozvoje.
A jen tak mimochodem z něj bude i nový asistent kouče Lubomíra Peterky. Slovenský power forward Peter Sedmák si ale nestěžuje. Je natolik zaměstnaný stavbou nové dimenze sokolí budoucnosti, že nestíhá myslet ani na to, zda mu nebude chybět hraní. Už teď si je ale jistý, že zkraje podzimu tyhle chvíle chtě nechtě musí přijít.
Ještě jsem hrát chtěl. Cítil jsem se dobře a neměl jsem za sebou špatnou sezonu. I přítelkyně mi říkala, že na to stále mám. Na druhé straně se otevřela tato možnost stát se sportovním manažerem a byl správný krok ji využít. Ty zkušenosti, které právě nabírám, bych v žádné jiné práci nezažil. A řekl jsem si, že je lepší začít hned, než sezonu dvě hrát dál a přijít o ty roky získávání nových zkušeností. Klub na této pozici potřeboval pomoct a posílit a přišlo mi to lepší pro něj a myslím, že i pro mě. I proto, aby se tým po čtyřech letech obměnil a přišel nějaký nový impulz.
Nebudete ale za půl roku litovat?
Může se stát, ale zatím nelituju ničeho. Ta práce mě baví, musím se setkávat s různými lidmi, účastnit se jednání a zatím mi hraní nechybí, protože ani nemám čas na basket myslet. Práce mám totiž hodně. Myslím ale, že to teprve přijde. Až budu stát za lavičkou a kousek od trenéra sledovat zápasy. Tam přijde ten pocit, že bych si ještě zahrál, že bych něco možná udělal líp. Zatím jsem ale překvapený, že ani nemám chuť si vzít míč do ruky.
Vy navíc nevstupujete do nové role až nyní, že?
Je to tak. Začalo to na základě ústní dohody už během uplynulé sezony, přičemž se to brzy posunulo dál, když jsem byl v únoru zvolen do výkonného výboru klubu. A od té doby už jsem reálně začal fungovat i jako sportovní manažer, komunikoval jsem se zástupci města, kraje nebo s potenciálními partnery. Oficiálně jsem ale v nové roli až od konce sezony. Taky je ovšem pravda, že už při svém příchodu do Hradce před čtyřmi roky jsem se bavil s panem předsedou Dvorským, že bych tu možná i zůstal po hráčské kariéře a v klubu dál pracoval. Teď jsem za tuhle šanci, kterou jsem dostal, rád. A ještě za něco.
Povídejte.
S Karlem Lidmilou, který se tím profesně zabývá, jsme vypracovali strategii klubu na nejbližší tři roky. Je to skvělý člověk, který nám na začátku mého působení v nové roli ukázal cestu, kterou bychom se měli vydat. Byl to první krok, který jsme museli udělat, abychom se podle toho mohli řídit. A vzniklo to na podnět ředitele jedné společnosti, která podporuje náš klub.
Když jste se do toho už takhle obul, vypadá to, že v Česku nějakou chvíli setrváte.
V plánu to je. Rodině se tu líbí, moje děvčata tu chodí do školky a přítelkyně, která vystudovala tradiční čínskou medicínu, by si v Hradci ráda otevřela nějakou pobočku a rozběhla firmu. Jsme velmi rádi, že tu můžeme být a uvidíme, na jak dlouho to bude. Hlavně teď věřím, že se nám klub podaří nakopnout. Z mých čtyř let v Hradci dva roky trvala korona, a tam bylo velmi těžké to všechno udržet. Teď vidím, že se různé možnosti trochu víc otvírají, komunikace s lidmi je dobrá, jsou rádi, že je oslovujeme. Hradec je sportovně dost úspěšný, nejvyšší basketbalovou soutěž mají muži i ženy, fotbalisti i hokejisti a Hradec se stává fakt sportovním městem. Radnice i kraj sport podporují a to je nejdůležitější.
Jak by vypadalo vaše manažerské hodnocení uplynulé sezony s konečným 9. místem?
První postup do horní nadstavbové skupiny beru jako posun. Závěr pak ale nebyl extra dobrý, z toho jsme byli trochu zklamaní. Takový je ale sport, Děčín měl lepší fazonu. My měli zranění, nezareagovali jsme na to možná včas a nezískali nějaké nové hráče. Trochu jsme se toho asi báli a je to poučení do budoucna. Všichni tu ale dělali maximum, to vedení klubu bylo velmi úzké a bylo už třeba ho rozšířit. A v tom jsme se tak posunuli. Martin Sýkora se z asistenta trenéra Peterky stal šéftrenérem mládeže, což je práce, kterou dělal už na Slovensku. A kouč Peterka už bude mít na starosti jen ligový tým a nebudou ho zaměstnávat povinnosti u mládeže. Už toho měl příliš a bylo to pro něj nadmíru náročné.
A kdo bude asistentem hlavního trenéra v nové sezoně?
Budu to já. S týmem, s tréninky i dalším mu budu pomáhat, stejně jako jeho syn Ondra, který to dělal s Pejou Stamenkovičem už v minulé sezoně. Do budoucna bychom na pozici asistenta chtěli posunout nějakého hráče z mládeže, nebo přivedli někoho zvenku.
V NBL jste během osmi let a čtyř zápasů prošel pěti týmy - Novým Jičínem, Basketbalem Brno (v lize působil před dnešním Basketem Brno), USK, Děčínem a Královskými sokoly. V dresu Sov jste byl i ligovým top skórerem. Jak jste soutěž za tu dobu poznal a jak to pomůže ve vaší nové funkci?
Důležité je, že jsem tady za tu dobu poznal hromadu lidí, prakticky všechny funkcionáře, z nichž mnozí jsou taky bývalí hráči, což je fajn. Můžeme si navzájem vycházet vstříc a líp spolupracovat. A pokud jde o sportovní stránku, vím líp, kteří hráči jsou vhodní pro tuto soutěž, kteří by pomohli týmu, nebo kterým by prospělo angažmá v NBL.
Přejděme tedy k praxi - co potřebuje mít tým, který by se chtěl probít minimálně do play-off NBL, hráčsky a ekonomicky?
Když mluvíte o nutnosti čtyř cizinců, nemluvíte zřejmě o vychýlení z pravidla v podobě dříve Děčína nebo nyní Opavy, že?
(usmívá se) Ano, to jsou vychýlení. Už ale i Opava se postupně bude muset přeorientovat i na zahraniční hráče. Už letos měli dva. Vědí, že ta osa jim stárne a výkonnost jde s věkem postupně trochu dolů, takže se i oni budou muset na určitých postech posílit. Myslím, že Opava bude mít i v příští sezoně zahraniční hráče. Zdroje z mládeže se těmi dvěma roky korony hrozně zastavily, ti hráči na NBL ještě nejsou připravení, a pokud někdo chce jít za výsledky, musí zahraniční hráče přivést. A u českých mladíků to pak bude o čase, jakou budou dostávat šanci. I my se letos trochu víc přeorientujeme na naše mladší hráče, aby se vytáhli a posunuli dál. Takže půjdeme malinko jinou cestou, možná ty výsledky nebudou tak oslnivé, nebudeme v nejlepší pětce, ale chceme na rozvíjení mladých hráčů zapracovat.
Na klubovém webu jste už nastínil, že budete mít jen tři cizince. Znamená to i konec dosavadní „jugoslávské” cesty?
Je to tak. Všichni zahraniční hráči odcházejí. Dostali nabídky, ale ty neakceptovali a hledají si nový klub. Hodně se to tak obmění. Zahraniční posily vám ještě neřeknu, teď je období, kdy se čeká, na trhu jsou nastřelené určité ceny a agenti to různě zkoušejí. My budeme mít deset českých hráčů, přičemž zůstávají, Goga, Škranc, Peterka, Vlček a jednáme s Kantůrkem, plus je stále možnost setrvání Šouly. Nově přišel 19letý křídelník Kábrt z Nymburka a dalšími mladšími hráči z akademií bychom to ještě rádi doplnili. Aktuálně jednáme se třemi dorostenci z Pardubic. S jejich mládežnickou akademií bychom rádi spolupracovali, kdy bychom to nechtěli brát konkurenčně, ale hlavní by byla práce na rozvoji mladých hráčů, kteří by si pak mohli vybrat, kde budou hrát. Jinak z hradeckého dorostu s námi bude Honza Bubeníček, který bude souběžně hrát extraligu za Nymburk, a dál chceme rozvíjet hráčskou spolupráci s klubem z nedaleké Vysoké nad Labem. K tvorbě týmu bych ještě dodal, že mým cílem bude udržet rozumný rozpočet a během sezony ještě ideálně sehnat dodatečné finance, abychom mohli případně někoho dalšího přivést.
Co u vás na Slovensku, najdete i tam nějaký talent?
Oslovili jsme dva tři hráče a čekáme na jejich vyjádření k naší nabídce. Slovenské hráče jsem oslovoval prvotně, mám s nimi dobrý vztah a vím, že jsou dobří. My zatím nemůžeme nabízet možnost evropského poháru. Tady musím říct, že se mi velmi líbila Severoevropská liga, kterou letos hrálo Brno, dostali jsme teď i pozvánku, ale zatím je to mimo naše finanční možnosti. Do budoucna o tom budeme uvažovat, zatím ale bude jedinou mezinárodní konfrontací Federální pohár před sezonou.
Řekl jste, že tým s cílovou metou v podobě play-off musí mít rozpočet kolem 10 až 12 milionů. Vy už se na těchto pozicích dvě sezony pohybujete, takže ty cifry platí i u vás?
(úsměv) To vůbec ne. Bylo by to ale skvělé. My jedeme v nižším pásmu a platově nejsme na číslech, kde bychom měli být, ať jde o hráče, nebo další pracovníky klubu. Jsou tu srdcaři, kteří to dělají z lásky a mají leckdy i další práci. Nicméně věřím, že na tu úroveň 10 až 12 milionů se časem dostaneme. Jsme na velmi dobré cestě, jen to nebude hned a nebude to snadné.
Naznačil jste, že situace se po dvou letech covidu začíná trochu zlepšovat. Jenže na covid prakticky bezprostředně navázala invaze Ruska na Ukrajinu a její následky už jsou také cítit...
Vnímám to taky. Při komunikaci s firmami cítím opatrnost. Možná by nás mohly podpořit i víc, ale jsou opatrnější, šetří se všude a vše se zdražuje. To ještě uvidíme v dalších měsících. Energie, nájmy hal i další věci půjdou nahoru, což ovlivní i fungování klubů. My s tím v rozpočtu počítáme a snad jsme to dobře odhadli. Jistěže bez té války by se se všemi jednalo mnohem lehčeji, ty dojednané dohody by byly příznivější a mohli bychom si víc dovolit i v mládeži a u jejích trenérů a dalšího.
Na klubovém webu jste zmínil i nové partnery ze Slovenska. Jaká je jejich motivace vám pomoci?
Zatím jsou to partneři s menší startovní pomocí. Nejsou to obrovské firmy, spíš moji známí. Týká se to More matrací, což je přítel mé sousedky, kterého jsem nedávno oslovil. Na další odpovědi čekám a budu v tom pokračovat. Je poměrně těžké, když vás nikdo nezná, přijít a požádat o peníze. Nejlepší je, když vás někdo doporučí, pak se s lidmi jedná snadněji. Jsou tu ale i firmy, které v Hradci podporují fotbal nebo hokej, a nějakým menším dílem podpoří i nás, za což jsem rád. Hokejový klub nám pomáhá se sociálními sítěmi. Přes cateringovou společnost Cool Team máme vody Dr. Witt, díky nimž mají kluci v týmu zajištěný pitný režim, minulý rok jsme rozběhli spolupráci s Kirvi vodou z Faerských ostrovů. Na všechno jsem ale zatím sám, takže je někdy složité zároveň hledat nové hráče i oslovovat partnery. Tímhle si ale na začátku musím projí a časem to bude lepší a s větším rozpočtem si někoho budu moct přivést na pomoc. Nějaké výsledky už máme, menší partneři přibývají a něco snad ještě klapne a samozřejmě strašně by nám pomohl generální partner. S některými firmami se v tomto směru jedná, včetně Kingspanu, který už jednou v této pozici byl.
V Pardubicích i v Hradci Králové se nyní staví nebo chystají velkolepé stadiony na fotbal či hokej. Jaká je ale šance na nový hradecký stánek pro basketbalisty?
V Hradci už je dlouho plán na halu, protože u místní univerzity je ideální pozemek, kde by se nádherná hala dala postavit. Zatím se ale nenašel nikdo, kdo by se do toho pustil. Momentálně má město velký projekt s fotbalovým stadionem, kde bych rád po otevření zorganizoval velký basketbalový turnaj 3x3. Už jsem se o tom s určitými lidmi bavil a byli nadšení, tak se to snad podaří. Jistě, pokud bychom se časem chtěli posouvat dál, do evropských soutěží, tak bychom větší halu potřebovali. Věřím, že za pět šest roků se něco semele a budeme se možná stěhovat. Snad to časem vyjde.
