Vyhledávaní

S JAROMÍREM BOHAČÍKEM VE ŠTRASBURKU S VIDEEM Trénuje dvě minuty od Evropského parlamentu a cestou do haly kolem něj projíždí denně. „Zatím jsem o návštěvě neuvažoval, ale kdyby se naskytla příležitost, určitě bych se nebránil,“ říká po prvních týdnech ve čtvrtmilionovém Štrasburku hvězda basketbalové reprezentace Jaromír Bohačík, který by klidně přijal i pozvání od některého z českých europoslanců. „Velice rád bych si s nějakým pohovořil,“ usmívá se forward, chystající se na francouzsko-německé hranici na start druhé zahraniční sezony ve své kariéře. Po belgické lize nyní vyzkouší kvalitní francouzskou ProA, a to v dresu účastníka Ligy mistrů SIG Štrasburk.

S RICHARDEM BÁLINTEM Po tréninku národního týmu usedl do hlediště v hale, kde jeho otec devět let zpátky sahal po kariérním skalpu a prvotřídní senzaci. V cílové rovince pátého duelu ligového finále vedl s nejlepší prostějovskou sestavou všech dob nad domácím Nymburkem o 9 bodů. Favorit však nakonec bitvu po prodloužení zvládl a na Hané si vzápětí došel pro další titul. Synovi trenéra Orlů Petra Bálinta bylo tehdy sotva osm, ale domácí zápasy v napěchované hale prožíval moc. V roce 2011 ještě nemohl tušit, že jednou dostane šanci reprezentovat zemi, v níž táta zažil své největší úspěchy. Jako v Bratislavě narozený kluk slovenských rodičů k tomu neměl dvakrát nakročeno. Jenže když se necelý rok od jeho příchodu na planetu Zemi rodinná rada rozhodla pro stěhování za tátovým angažmá do Česka, jeho příští osud byl téměř zpečetěn. Nějakých deset let nato už měl jen české občanství a před pár týdny zažil největší chvíle své začínající kariéry. V pouhých 17 letech stál v Mariánských Lázních na jednom kurtu s šestým týmem světa i s prvním rozehrávačem Chicago Bulls. A národní kormidelník Ronen Ginzburg o něm řekl, že je to typ kluka, který umí věci, jež ho předtím nikdo neučil. S budoucími 195 centimetry výšky v Richardu Bálintovi české reprezentace mohou mít dalšího vysokého a dlouhorukého playmakera.

POD POVRCHEM NBL Bude to jedna z nejzajímavějších sezon první ligy mužů v éře samostatnosti. Stále ambicióznější písečtí Sršni, po NBL už dlouho bažící GBA Jindřichův Hradec, ex-ligovými veterány napěchovaný Chomutov a nově i klub slavné značky SK Slavia Praha. Ta v létě začala skládat, zatím bez zahraničních výztuží, zajímavý kádr se jmény jako Jiří Dedek, Petr Andres, Martin Bašta, Jan Kratochvíl či z NCAA přicházející David Jelínek. Už s tím by mohl být kouč „sešívaných“ Pavel Beneš spokojen. Ve čtvrtek ovšem klub oznámil posilu z nejzářivějších – ex-kapitána národního týmu Pavla Pumprlu.

UDÁLOST Nikdy nebyl slávistou. Když však kvůli rozdílným požadavkům obou stran nedopadly dodatečné „námluvy“ s Nymburkem, už definitivně nebylo co řešit a rychle se jím stal. A rád. Pokud se naplní aktuální plán, už na jaře si nejspíš zopakuje velké postupové oslavy, jež před 12 lety zažil při návratu do NBL s Opavou. Z první ligy teď bude jako hlavní favorit útočit na nejvyšší soutěž v dresu nového zjevení domácí mužské basketbalové scény - SK Slavia Praha. Ex-kapitán Nymburka i národního týmu Pavel Pumprla se ve 34 letech stane minimálně na rok její hlavní postavou a spíš na delší období i projektovým manažerem, jak nově zní název jeho funkcionářské funkce.
 

UDÁLOST Brněnské mmcité1 představilo vstup už třetího spolumajitele do klubové struktury. Menší části svého 50procentního podílu se vzdal nedávno oznámený nový spolumajitel, izraelsko-americká společnost True Player Group, jež do klubu získala nového podílníka, a to Yedidiu Rapaporta, který se podle informací z brněnského klubu před několika týdny vzdal nemalého vlastnického podílu v izraelském prvoligovém klubu Hapoel Tel Aviv. Největší, 50procentní podíl, tak aktuálně má v mmcité1 Basket donedávna většinový akcionář Ctirad Nečas.

S KOUČEM ROKU RONENEM GINZBURGEM I na něm bylo v průběhu právě končícího kempu národního týmu znát, jak si společné bytí se svou takřka kompletní lví družinou po dlouhém odloučení užívá. Při trénincích často diskutoval s hráči, smál se, odpískal jim spolu s kapitánem Vojtěchem Hrubanem i dva interní zápasy a na galavečeru Basketbalista roku při děkovací řeči dokonce rozebíral i „koučink oslav“ na světovém šampionátu. Konec konců, právě rozpoznání vztahu Čechů k jejich „národnímu moku“ bylo jedním z důležitých objevů jeho mnohaletého působení v tuzemsku. K onomu poznání zřejmě patřilo i zjištění, že „tekuté zlato“ nelze českému sportovci odpírat. Pro Kouče roku českého basketbalu Ronena Ginzburga bylo ale ještě důležitější vědomí, že svým hráčům může věřit - i proto, že nejednou právě po oslavách dokážou podávat ty nejlepší výkony. Svou nejhvězdnější hru Češi vytáhli na loňském mistrovství světa, následující rozhovor s izraelským kormidelníkem je ale orientován hlavně do budoucnosti. Dozvíte se tak, proč všechny české reprezentace od kadetů po dospělé budou hrát hru shodného „designu“, co ještě musejí udělat letošní objevy národního týmu, proč jsou některá lvíčata tak unikátní už v tak mladém věku, proč jsou ožehavé stezky vedoucí přes americké univerzity, nebo proč je zrádná pozice ve druhém kole draftu NBA…