Ještě jsem to nepobral. A útěk ze sítí?

Reprezentační rozehrávač Nymburka Ondřej Sehnal má moudrou přítelkyni. Právě i na popud kolegyně zpod košů Kristýny Brabencové totiž před play-off učinil zásadní rozhodnutí, jež je v případě takto mladého sociálně aktivního muže nevelmi typické. 

Po posledním dění ve čtvrtfinálové sérii s USK mu ovšem tento krok může jen prospět, neboť prvotřídní senzace tohoto ročníku, jíž domácí porážka obhájce trofeje s nejmladším celkem ligy a účastníkem skupiny A2 dozajista je, vzbudila právě ve veřejném prostoru lecjaké reakce, které on nemusí vidět.

„Přiznám se, že po delší úvaze jsem zvolil variantu zrušit si facebookový i instagramový účet. A do konce play-off budu žít radši bez toho. I když si člověk nad lecjakými poznámkami jen zasměje, může ho to ovlivnit a já se po poradě s přítelkyní rozhodl to udělat takhle. Myslím, že mému psychickému zdraví to jen pomůže,” je přesvědčen dirigent Polabanů, kteří za stavu 1-1 v sérii musí hodně zpytovat svědomí.

Ondřeji, pro běžné smrtelníky a konzumenty profesionálního sportu - jak byste jako přímý účastník osvětlil ten ohromný rozdíl mezi prvním a druhým zápasem? Co se s vaším týmem během těch 24 hodin od 40bodové výhry nad USK stalo?
Já asi doteď ještě plně nepochopil, co se to stalo. Dva dny jsme tu z toho všichni v menší depresi (hořký úsměv), ale došlo k menšímu podcenění, byť jsme se tomu chtěli vyhnout. Připravovali jsme se na to, všichni jsme si to říkali, ale v těch hlavách to uspokojení stejně asi zůstalo. V tom prvním zápase jsme si jasně ukázali, že jsme lepší tým a mysleli si, že to ve druhém půjde samo. A USK na nás přišel s velkou energií, jako mladý tým hrál fyzicky, opravdu dobře, včetně tří hlavních opor, které se první zápas moc neprosadily. Tohle budou ty hlavní důvody, my ale přes to všechno měli i druhý zápas ve svých rukou, čtyři minuty do konce jsme vedli o deset. Pak na nás ale soupeř vyrukoval se small ballem (malou sestavou) a udolal to. Asi si to zasloužil, my měli špatný přístup a teď se musím vrátit znovu na zem a uvědomit si, že samo to nepůjde.

To ve sportu tak často omílané podcenění nebo uspokojení, když už nastane, mýtí se z myslí během utkání složitě?
Já to podcenění nechci zase nějak zveličovat, protože jsme si to říkali a věděli jsme, že druhý zápas může být jiný, ale prostě to uspokojení z té úvodní čtyřicetibodové výhry tam bylo dost vidět a přeneslo se to i do hry. A i když si to člověk během utkání uvědomí, že to takhle dál nepůjde a bude se muset zapnout na vyšší otáčky, dělá se to těžko. Nám se to ale nějak povedlo, měli jsme tam důležitou šňůru, kdy jsme odskočili v závěru na deset a měli to mít ve svých rukou, ale bohužel, USK asi lepší exekucí v posledních minutách vybojoval to vítězství. Chci ale zopakovat, že jsme si byli síly soupeře vědomi.

Bylo součástí onoho uspokojení, že power forward Filip Petružela, který ve většině utkání sezony bodově téměř nebyl vidět, si proti vám udělá v utkání play-off 14bodový osobák ročníku a místy pod košem takřka kraluje?
Řeknu to jednoduše - bylo to dané naší nekoncentrovaností v obraně, kdy jsme si týmově nepomáhali, jak bysme měli, podcenili jsme hlavně Filipa, který se minimálně ke 12 bodům dostal úplně zadarmo. Už jsme si to všichni zkoukli a víme, s jakou mentalitou musíme jít do třetího zápasu.

Když porovnáte, s jakým defenzivním nasazením jste vstoupili do druhé půlky prvního utkání, s tím, že jste ve druhém zápase dostali 42 bodů zpod koše a 20 ze šestek, tak kde byla v tomhle případě vaše obrana?
Máme s tím poslední zápasy problémy. V Pardubicích jsme na závěr nadstavby dostali 105 bodů při osmi trojkách soupeře, teď 86 při čtyřech trojkách. Není to tedy tak, že by nás někdo rozstřílel, ale máme zřejmý problém v obraně kolem koše, což musíme řešit. Když se k tomu přidá, že Ondra Švec měl v obou zápasech u nás celkem 20 šestek, je to těžké. Musíme najít balanc mezi tím hrát fyzicky a zároveň bránit chytře a příliš nefaulovat. Možná se taky až moc obáváme, že Pipes, Okauru a David Böhm nás budou trestat trojkami a máme tu obranu zbytečně rozevřenou.

Změnil USK pro druhý zápas něco zásadního ve svém útoku?
Změnil. Hlavně oba Američané se přeladili mentálně. V prvním zápase mi přišli, že hráli hodně zabržděně, ve druhém naopak Pipes začal nastavený tak, že musí skórovat, protože jinak nás nemůžou porazit. A na konci přišli s tím small ballem, se kterým jsme si na obou koncích hřiště neuměli poradit, a tím nás porazili.

Je pro vás osobně série o něco náročnější kvůli tomu, co máte v USK za sebou?
Pro mě byl emotivnější první zápas na Folimance hned po návratu z Německa. Zvládl jsem to ale dobře, stejně jako první zápas play-off a nemyslím, že bych byl přemotivovaný. Nějak jsme to zvládal, i když ty zápasy jsou hodně v emocích, protože přehnaně reagujeme na výroky rozhodčích. V tom se musíme všichni uklidnit, moc se tím necháváme strhnout.

Souvisí s tímto problémem i poslední vyloučení spoluhráče Martina Kříže, kterému se ve druhém zápase nakumulovaly nesportovní faul a později udělená technická chyba?
Těžká situace. Jistě, každý máme jiný pohled, ale za mě tam byl jasný faul na Martina, protože mu dva soupeři drželi ruce, ne balon. On padal do autu, už se písknulo a on podle mě ještě ve hře reagoval při pádu do autu tím, že chtěl nahodit míč o soupeře, abysme vhazovali my. A pak mu, tuším, přišlo, že do něj někdo strčil, a tím, jak se rychle zvednul, tak asi za to přišla technická. Já tedy hned neviděl, že by nějaká byla udělena a přišlo to asi až po domluvě sudích, ale bylo to smolné. Letos je takových situací víc, třeba moje vyhození v Brně po čtyřech minutách po nesportovním faulu a následné technické. Musíme s tím žít a zároveň hlavně my dva s Martinem se toho musíme vyvarovat, protože on je pro nás hodně důležitý a bez něj jsme se proti USK trochu trápili.

Poslední týdny a vlastně měsíce jste museli včetně vás, Gilyarda a Autreyho coby důležitých vodičů míče zapracovat pěkných pár nových hráčů. Je i tohle úloha z těch těžších?
Těžké to je. Já přišel na začátku roku, chvilku po mně Jimmy Boeheim. Měli jsm už nějaký čas na sehrání a některé zápasy jsme odehráli velmi dobře, ale někdy to je znát. Nemůže to být ale naše výmluva. Třeba v Pardubicích na závěr nadstavby jsme tímhle určitě neprohráli.