Jéžiš, to ani nevím! Druhé místo? My nezastavujeme. Chceme víc!
Z jeho slov je znát, jak si novou roli v lize užívá. Konečně, ve svých čtyřiadvaceti, není jen kápem prvoligových Litoměřic, ale už i hvězdou jednoho z předních týmů té velké ligy. A paradoxně právě v této sezoně si přestal počítat body, teď, když je sklízí vidlemi. Ne jako ještě v minulé ústecké sezoně, kdy každý svůj bodík v utkání znal jménem.
Power forward druhého Písku Jan Karlovský zažil v neděli velký večer, když se stal králem a top skórerem duelu v Ústí, kde navíc vyjmul ze zápasu lídra domácí SLUNETY a na konci slavil nad jiné sladké vítězství. Vítězství na Sršně nezvykle odbráněné.
Tak, Honzo, jaký to byl pocit vrátit se na místo činu v úplně nové roli?
Viděl jsem v hledišti strašně moc lidí, kteří na SLUNETU chodili dřív, měl jsem tam kamarády i rodinu, což bylo super. Vše ještě umocnilo to, že s námi dorazil i autobus píseckých fanoušků, kteří byli fakt úžasní. A jsem rád, že jsme to utkání zvládli, vyhráli a oklepali se z porážky s Opavou.
Jak jste byl přijat jako hráč soupeře?
Já si toho nějak v tom předstartovním transu nevšiml, ale kluci říkali, že jsme s „Johnym” Haiblíkem (dalším ex-ústeckým hráčem v dresu Písku) dostali nějaké ovace navíc, tak asi v pohodě. Neudělal jsem v utkání nic, za co by mě ústečtí fanoušci museli nesnášet (usměje se).
Budíte dojem kliďase, byl jste klidný i před takovým zápasem, nebo vás nějaká nervozita tížila?
Já byl lehce nervózní před prvním utkáním sezony za Písek a teď v neděli to bylo podobné, že jsem se vracel zpátky do Ústí, kde jsem strávil pět let života, a něco jsme tam vybudovali a klubu k něčemu pomohli. Pak to ze mě ale spadlo, hlavně ve druhém poločase.
No a hlavně - jak hřál pocit být na hřišti bývalého celku top skórerem toho nového, se kterým jste Ústí dobyl?
Jak to vůbec bylo s vaší produkcí v zápase? V onlinu jste měl na kontě 21 bodů včetně dvou rozhodných trojek v závěru, ale v oficiálních statistikách máte už jen 18 bodů. Kolik to tedy reálně bylo?
Z těch dvou trojek na konci jsem dával jen jednu, tu druhou trefil Martin Svoboda a hlavně to tam napište, protože on si toho bude cenit. Já si to už v neděli vyslechl, že ji připsali mě (usmívá se), tak Martin teď bude rád.
A na tu svou důležitou trojku jste si pár minut do konce ještě za poměrně vyrovnaného stavu věřil hodně?
Tu jsem právě vůbec necítil. Vystřelil jsem, protože jsem byl sám a „Čechy” (kouč Čech) po mně chce, abych takové pozice bral a nepřecházel je, tak jsem to zvedl, ale sám jsem nevěřil tomu, že to tam doletělo. Jak míč opustil ruku, říkal jsem si - „to ani za boha”, ale naštěstí to padlo a bylo to důležité. Po předchozích dvou minutých to byla celkem satisfakce. A ta „Svobyho” pak byla úplně rozhodující, tam už zatloukl ten pověstný hřebík do rakve.
Po tomhle utkání jste už osmnáctým střelcem ligy s průměrem více než 14 bodů. Jak si užíváte tuhle pozici na ligovém výsluní, když připomenu, že minulou sezonu jste završil na průměru pěti bodů za 10 minut?
Ježiš, to já ani nevím, že jsem osmnáctý střelec. Je to super, ani nevím, jak reagovat, to mě docela překvapilo. Jsem samozřejmě rád, že se daří a hlavně že vyhráváme a musím to zaklepat. Hrajeme pro fanoušky, pro to město a snažíme se tady v Písku něco vybudovat.
Je to pro vás osobně i trochu šok, jak vysoko zatím jste?
Neřekl bych, že bych to čekal, ale věděl jsem, že budu dávat o něco víc bodů než v Ústí. Je to fajn pocit, ale extra na to nekoukám. Dřív jsem se vždycky koukal, kolik bodů mám, ale tady v Písku je mi to víceméně jedno, protože vím, že nějakou roli mám a něco se ode mě čeká, tak se k tomu snažím v utkáních dostat, abych nějaký průměr bodů měl a hlavně pomohl týmu.
A mimochodem, vy jste měl v Ústí i devět získaných faulů, což proti od začátku sezony výborně bránící SLUNETĚ je celkem kumšt!
No, v prvním poločase mě Ústí ubránilo docela solidně, měl jsem tam dva body a nehrál dobře. Vše ale umocnil fakt, že jsem získal dva nesportovní fauly od Lesleyho Varnera a na konci už se Ústí snažilo faulovat a já byl v tu chvíli ten, kdo měl v ruce míč.
Byl to pro vás hodně netypický zápas, vyhrát na jen 72 bodů s vaší 94bodovou ofenzivou?
Je pravda, že jsme hodně útočně laděný tým a v každém utkání může vybuchnout někdo úplně jiný. Trošku jsme se sice trápili, ale zase jsme ukázali, že dokážeme hrát i defenzivní partie. Třeba Varner nám dal do poločasu 17 bodů, což byla polovina celého Ústí, ale pak jsme na něj trochu sedli, nechávali mu jen těžké střely, které proměnil jen občas. A soupeři pak nepomohlo, že byl po druhém nesportovním faulu Varner vyloučen (4 minuty před koncem jako hlavní střelec s 25 body). S ním by to na konci bylo jiné. My si nicméně na tohle utkání věřili a ukázali jsme, jakou má tým sílu, i když se střelecky nedařilo.
Situace, kdy jste hrál na Varnera vy, jste vytvářeli cíleně?
Plán to určitě nebyl. První nesportovní faul byl z jeho frustrace, kdy mi sáhl do obličeje přímo před rozhodčím a potvrdila to kontrola na videu. A druhý vznikl tak, že mu někdo vypíchl balon, já ho chytil a on mě asi chtěl faulovat, ale udělal to nešikovně zezadu, když jsem se už rozbíhal.
Udržet Ústí doma při jeho silných individualitách na pouhých 61 bodech jste zvládli jak?
Řekl bych, že za to vděčíme naší obraně, ale ta občas neexistovala a strašně nás trápil nefungující obranný doskok. Nicméně k tomu nízkému skore Ústí přispělo to, že pro Láďu Pecku to úplně nebylo jeho utkání, Tomáš Vyoral netrefil žádnou trojku, prostě neměli svůj střelecký den.
Aktuálně jste po výhře na palubovce třetího už jasně druzí, kam dál to ještě lze šponovat?
Určitě to jde. My nezastavujeme a chceme pořád víc těch vítězství. Teď máme Pardubice, a i když víme, že nejsou v optimální formě, pořád je to nebezpoečný tým, který třikrát prohrál až v koncovce. S Děčínem se taky vrátil do utkání z minus 16 bodů. My tak nikoho nepodceňujeme a jedeme dál. Jistě, v Nymburce to bude těžké, protože hraje jeden z nejlepších basketů, co si pamatuju.
A nejde vynechat ani váš dosud největší fanouškovský výjezd. Jak početný nakonec byl?
Jel plný autobus, skoro šedesát lidí, hodně dalších přijelo po vlastní ose, studenti z Prahy, rodiny. Kolem 150 lidí jsme tam mohli mít a bylo to neskutečné, jak nás hnali. Byl to šestý hráč, který nás dotlačil k vítězství. V Ústí fanoušci byli vždycky skvělí, ale tady trochu polevili a písečtí byli hladoví a chtěli naši výhru. Měli jsme skoro domácí prostředí. Na lavičce, za níž jsme náš sektor měli, jsem se cítil jako v Písku. Nic jiného jsem prakticky neslyšel.
Dojde po téhle zkušenosti i na další výjezdy?
Byl bych moc rád. Teď se to sešlo, že bylo v pondělí volno, ale chápu, že někdy je to složité, ti fanoušci mají svoje životy a rodiny a chtějí čas trávit se svými blízkými. Zaznamenal jsem ale, že i v Ostravě jsme asi deset fanoušků měli. Určitě se někam ještě pojede a myslím, že takové místo bude pražský Eden, kde ta éra útočení na NBL začala.
A vaše cesta zpět na jih byla v neděli hodně bujará?
Nebudu lhát, v naší dodávce jsme nějaké pivo cestou zpátky dali a platil jsem to já, když šlo o výhru v Ústí.
Ještě že nejezdíte autobusem...
A ještě že s námi neseděl Péťa Šlechta, to by taky bylo dražší (smích). Ale kdy jindy bych to měl zatáhnout, než tuhle neděli?
