Každý má na titul šanci 25 procent. A všichni to ví

Bývala by to byla noční můra - skončit dvě sezony po sobě už ve čtvrtfinále a navíc ve vzrušujícím i obávaném Zápase 7. Tým Beksy ale nakonec podruhé do stejné řeky nevstoupil a repete loňského vyřazení s Brnem se dokázal vyhnout. 

Velmi si tak po domácím triumfu s Ústím (87-76) oddechl i šéf mužstva Tomáš Vyoral, který v sérii doručoval průměry 12 bodů, 4 asistencí a 3 doskoků za 26 minut.

„Můžu mluvit asi za všechny kluky, že jsme byli rádi, že jsme tentokrát už Game 7 zvládli. I loni to bylo blízko, letos jsme už ale byli o něco zkušenější, všichni věděli, co na tom hřišti mají dělat, byli jsme o trochu lepší a zaslouženě postoupili,” podotkl 30letý rozehrávač.

Tomáši, jak v tomhle konkrétním zápase byla cítit vaše početnější rotace, když třeba lídr Ústí Hicks byl ve srovnání se šestým zápasem, v němž podal číselně nejužitečnější výkon sezony celé ligy, jen vlastním stínem?
Když se to hraje v šesti v sedmi a v devíti, tak je to podle mě hodně znát, zvlášť když je ta série takhle dlouhá. Tam už je každá ušetřená minuta těch hlavních opor znát, a i když nechci říct, že na to Ústí dojelo, tak posledních 15 minut už na nich byla vidět velká únava.

Ovšem i v šesti až sedmi vás Ústí dalo poměrně jasně v šestém zápase, kde ještě jako by sil mělo dostatek. A kde vy jste padli i přes většinu lepších statistik, vyjma počtu trojek a úspěšnosti střelby.
My jsme se i z manka 20 bodů dokázali dostat zpátky, ale nešlo nám to prostě střelecky a kvůli tomu jsme jasně prohráli. Nebylo víc co řešit. My si pak hlavně řekli, že když budeme volní, nebudeme přecházet střelecké pozice a ten poslední domácí zápas zlomíme.

Ještě na začátku druhé půle to ale po obratu Ústí pro vás nevypadalo bůhvíjak dobře, když jste tenhle nápor hned v zárodku nezachytili.
My mohli mít už v poločase vyšší vedení, mohlo to být o 10 nebo 12 a nikdo by se nemohl divit. Do druhé půlky jsme ale nevstoupili dobře, něco jsme minuli, ztratili nějaký míč a hlavně jsme nebyli schopní Ústí ubránit. Dostali jsme tam trojky, měli jsme střelecký výpadek, ale díky Bohu jsme se během pár minut do toho zase dostali a to bylo nejdůležitější.

Pro vašeho železného muže Kamila Švrdlíka to byl už 315. zápas v řadě bez jediného vynechání! V 36 letech je to pátý nejstarší hráč ligy a v pátém zápase série si 23 body udělal i sezonní osobák. Co na tohle všechno říkáte?
Kamča je právem náš kapitán. Podržel nás v těžkých chvílích, celou sérii hrál velice dobře (třetí nejužitečnější hráč týmu). Já už Kamču nějaký pátek znám a je to opravdu železný muž, a i když je mu 36, tak i na trénincích vypadá jako jeden z nejmladších. Nepotřebuje se ani rozcvičovat a hned tam zaráží. (směje se) Já tomu moc nerozumím, ale určitě mu to přeju a doufám, že pár let ještě vydrží.

Jako velký přínos do ofenzivy se ukázal být váš před play-off pořízený guard Dickerson, který za svých 9 utkání dosud píše průměr 18 bodů, a ač se zdál být hlavně skórerem, ve čtvrtfinále vám zdatně fušoval i do rozehrávačského řemesla a dokonce nasbíral víc asistencí, 31 proti vašim 29, což se při absenci rozehrávače Neala v posledních dvou zápasech dost hodilo. Překvapil vás tím Demarco Dickerson?
Když přišel, tak byl hlavně skórer. A i Ústí pochopilo, že u něj musí být daleko blíž, tím pádem on může ty soupeře daleko snadněji objíždět, a když se na něj stahuje víc obránců, tak to podává dál, což je jedině dobře. Z mého pohledu ale ještě máme dost na čem pracovat. Některé jeho střely za mě nejsou dobře zvolené a i on se může ve své kariéře posunout daleko dál, pokud bude ty situace líp vyhodnocovat.

I vy jste během série zmínil, že jste leckdy málo sdíleli v útoku míč, což byl pro vás kámen úrazu.
To určitě platí. Ať Demarco nebo i další občas střílíme opravdu bláznivé střely místo abysme si to půjčili. Kdykoli to uděláme a rozehrajeme si to, máme z toho dobrou střelu nebo nájezd. Občas mi to hlava nebere, co dokážeme vystřelit.

Jak to vůbec vypadá s kolegou z rozehry Nealem, který se u vás za ten nedlouhý čas vypracoval v důležitou postavu (průměry 10 bodů a 4 asistence)?
Kolega Neal se podle mě bude chtít znovu zapojit, nicméně to nevypadá, že od prvního zápasu semifinále. Má nějaký problém s kolenem, tak uvidíme, jak to půjde.

Jak pro vás bylo zásadní, že jste Pandám během série postupně ubírali body z jejich smrtících kontrů?
Jejich hra je na to zaměřená, v některých zápasech se nám to dařilo zastavit líp, někdy hůř, ale s každým dalším zápasem jim ubývaly síly a těch brejků už nebylo tolik. A při hře 5 na 5, když jsme dokázali dobře bránit, tak to měl soupeř hodně těžké. V taktické přípravě jsme se eliminaci jeho protiútoku věnovali hodně, k postupu jsme to potřebovali zvládnout.

Ústeckého soupeře se podle dostupných vyjádření dotklo, že jste si po prohraném šestém zápase nešli podat ruce a hned zmizeli v šatně. Co za tím stálo?
V průběhu zápasu byly nějaké trashtalky (vzájemná slovní napadání hráčů), hlavně mezi americkými hráči, probíhalo to i v závěru a Dino (kouč Repeša) se obával, aby se to nějak neporvalo. Proto nás stáhl ze hřiště hned, což jsme jako hráči respektovali.

Pojďme probrat i semifinále s Děčínem, která začíná už v pondělí, a to už po čtyřech dnech od velenáročného čtvrtfinále. Bude takový oddech na regeneraci stačit?
No, musí. Všichni jsme měli cíl udělat minimálně semifinále, a i když ten čas na odpočinek nebyl dlouhý, všichni jsme na semifinále zdravě nahecovaní, že i kdyby to byly jen dva dny, tak na ty první zápasy budeme ready. Ty čtyři dny jsou dostatečná doba, aby se všichni dali dohromady a doléčili menší bolístky.

Bude to opět hodně podobné - tedy nedat soupeři jeho životodárné protiútoky?
Děčínská hra se opírá o americké guardy Waltona s Nicholsem, které protiútok zdobí, a za mě tam ty hlavní aspekty budou dva - zamezit protiútokům a nedat jim druhé šance a tedy dobře doskakovat. Jinak pokud bych to měl srovnat, tak Děčín daleko líp než Ústí týmově brání, proto nesmíme dělat hloupé ztráty.

Oproti Ústí se asi nebudete muset bát tolika trojkových salv, a o to víc bude potřeba proti četným děčínským nájezdům ucpat vymezené území.
Jistě už víme, jak hrají, a i když nejsou tak dobře jako Ústí vybavení střelecky, tak mají jiné silné stránky - dobrý nájezd Američanů, Matěj Svoboda, Filip Kroutil nebo Tomáš Pomikálek jsou pak vesměs dobří trojkaři, takže i na ty trojky si budeme muset dát pozor.

Děčín první a pátý zápas čtvrtfinále odehrál převážně s osmičlennou rotací, zbylá tři utkání to bylo v sedmi, bude tak mít o něco málo širší možnosti než Ústí. Bude to znát, že nepůjde unavit jako Pandy?
Těch klíčových hráčů mají podobně, byť to nehrají v šesti. Takže to nebude nějak velký rozdíl.

Budete schopní se o svou obranu, která byla v dlouhodobé části nejméně propustná, na rozdíl od čtvrtfinále opřít víc už od startu série?
Myslím, že jo. Některé zápasy jsme se snažili Ústí přestřílet, ale pak jsme pochopili, že to tak v play-off nepůjde. Tam prostě vyhrávají obrany a zvlášť s Děčínem, kdy to podle mě nebudou extra pohledné zápasy. Bude záležet, jak budeme chtít bojovat. Jistě pokud dáme nějaké těžší střely, bude to plus, ale obrana a doskok v ní rozhodnou.

Pro vás osobně bude hlavní úkol v defenzivě Anthony Walton?
V sezoně to tak bylo, ale zatím jsme to neřešili.

Bude to s Děčínem bolet ještě víc než s Ústím?
No, série s Ústím bolela, to určitě, a každý si nějaký šrám odnesl. Každý ale ví, že Děčín hraje tvrdě a i ze svého působení v týmu vím, že jeho hra je na tom postavená a určitě to bude bolet o dost víc. My se toho ale absolutně nemusíme bát, umíme hrát taky tvrdě a musíme to ukázat.

Když jste zmínil trashtalk ve čtvrtfinále, dalo se toho slyšet opravdu hodně a bude to nyní podobné, když třeba děčínský Ty Nichols prohlásil, že do toho umí jít?
Je toho určitě víc, když hrají Američani proti Američanům. Chtějí si navzájem ukázat, kdo je lepší, a když pak vzniknou konflikty, trashtalku je víc. K play-off tohle patří a jistě to tam bude i v semifinále. Nechci ale říct, že mě se to netýká, taky jsme tam něco měli. Já to ale beru jako součást hry a je to i fajn pro fanoušky, když je to tím vyhecovanější.

Dejte nějaký příklad ze čtvrtfinále?
Nevím, třeba se ví, že pivot Ústí Delvon Johnson není právě rychlík při krytí pick-and-rollu, a když tam Kamča skóroval po nějakém seběhu, tak jsme zahlásili „Great defense, Delvon!” (Skvěle ubráněno, Delvone). Tohle je ale součást hry a nebyly tam, myslím, nějaké podlosti.

Asi trochu nepříjemné pro vás musí být, že jste Děčín v sezoně ani jednou neporazili. Nebo ne?
Víme, že jsme s nimi letos nevyhráli, ale jak bylo mnohokrát řečeno, play-off je jiná soutěž a může se tak stát úplně cokoli, zvlášť v téhle sezoně s tolika překvapeními. Nikdo by asi netipoval, že Brno prohraje ve čtvrtfinále s Opavou. Proč bysme tedy my nepomohli jako čtyřka porazit třetí Děčín?

Opět je na stole dlouholeté pardubické útočení na finálovou účast. Letos už je ve hře skoro i titul. Jak to prožívá vaše kabina?
My ještě nepřemýšlíme o tom, že bysme mohli hrát finále. Chceme jít krok po kroku. Jistě registrujeme, že z těch posledních čtyř týmů má každý 25procentní šanci na titul a všichni jsou si toho vědomi. Bude tak záležet, kdo se jak potká s formou, sám jsem na to zvědavý, jak to letos dopadne.

Bonusová otázka je trochu osobnější, ale opět směřuje k play-off. Vaše přítelkyně, extraligová volejbalistka Tereza Pluhařová, je nyní sice už pár měsíců zraněná, ale její Šelmy Brno (jejich dres obléká i manželka ostravského forwarda Filipa Šmída Pavla) budou sahat v dnešním pátém duelu derby finále s KP po titulu (poprvé v dějinách se ve finále utkávají dva brněnské volejbalové celky). Prožíváte tak oba play-off o to intenzivněji?
I když Terka nehraje, prožívá to hodně. Je tam s holkama a já tým dál sleduju, i když ona nehraje. Určitě jim tak moc fandím a na to rozhodující utkání jsem zvědavý. I přes to zranění Terky je fajn, že oběma naším týmům se daří. Pokud bude makat, dostane se z toho a příští sezonu už bude moct zase normálně hrát.