Každý rok o dvě nahoru. A už letos o medaile?

Jeden by řekl, že kolem ostravského Tatranu muselo být po nadstavbě pořádně rušno a spousta slávy. Po nejlepším umístění dekády za dlouhodobou část a průnikem do play-off po dlouhých osmi letech tým Nové huti vzbudil nemalá očekávání a hodně s tím měl co dělat stále teprve 27letý kouč Adam Choleva. Ten se však až nečekaně drží zpátky.

„Lidi kolem basketu tu jsou za šesté místo šťastní, gratulovali a těší se na play-off, ale trochu to taky zůstalo ve stínu sedmizápasového semifinále hokejové extraligy mezi Vítkovicemi a Hradcem, kam byla upřena hlavní pozornost. A jestli bude velká pozornost zaměřená i na basket, tak to jedině, až budeme v semifinále i my,” usmívá se úspěšný kouč, který už po dvou letech u kormidla vysunul NH na šesté místo. A nehodlá zůstat jen u toho.

Trenére, bylo už v klubu znát, že se na nějaké lepší místo, zatím aspoň po dlouhodobé části, čekalo tak dlouho?
Byly tu nějaké věkové přerody, někteří stěžejní hráči odcházeli, ať Adam Číž, nebo předtím Martin Gniadek, kdy se těmi odchody postupně vytvořila kostra sousední Opavy, a na to se nepodařilo navázat. Po čase se do klubu vrátil jen Peťa Bohačík a nikdo z dalších Čechů se tu vyloženě neuchytil, což taky hrálo roli. Postupně se to snažilo omlazovat a doplňovat českými kluky, když tam byly podpisy Martina Nábělka, Radka Pumprly nebo Filipa Šmída a postupně to stoupalo, získala se nějaká tvář týmu. Jistě ale v Ostravě je to pořád o tom, jak se podaří cizinci, kde jde o skauting mezi sezonami. Ten se během posledního léta vyvedl a sehrálo to velkou roli. A v šatně si kluci sedli, což bylo veledůležité, protože ne v každé sezoně to tu tak bylo.

Jak cenné či překvapivé bylo, že jste skončili před týmy jako Opava, Kolín nebo USK?
Pro mě nebo pro nás to překvapení nebylo. Věděli jsme, jak je náš tým kvalitní, a čeho je schopný. Jasně, před sezonou to tak ještě nevypadalo, protože jsme neměli takovou sílu pod košem, byli tam vlastně jen Peťa Bohačík s Alexem Radukičem, Peťa byl ale zraněný, takže jsme do sezony vstupovali bez klasického pivota, což ten tým poznamená. Pak jsme ale získali pivota Mathona, vrátil se Peťa a najednou tvář týmu byla velice silná, včetně lavičky. To byl základ, který tomu poslední léta chyběl, protože herní pozice byly vesměs zdvojené.

Tímhle umístěním také vzrostou očekávání pro příští sezonu, bude složité to ustát nebo naplnit, aby se povedlo takový výsledek zopakovat?
Doufám, že ne. My do tohoto projektu šli, když jsem tu podepisoval smlouvu před minulou sezonou, s tím, že každý rok se budeme chtít posouvat o dvě, nejlépe tři místa nahoru, i vzhledem k chystání nové arény, na kterou se tu čeká, a kde bysme už chtěli mít kádr připravený na to hrát ve špičce ligy. Zatím se to daří, snad to tak bude pokračovat a uvidíme, jestli se nám kádr podaří udržet, což bude zásadní. Očekávání jistě budou, hlavně od fanoušků, kteří si letos opravdu nacházeli cestu na Tatran. Zodpovědnost vůči nim zase vzroste, ale to je v pořádku, od toho ten profesionální sport je.

Bude vylepšování umístění odpovídat i rozpočet, lze očekávat jeho navýšení?
Myslím, že naše rozpočty jsou pořád stejné, jen je efektivnější zacházení s penězi, když to vychází s cizinci a není taková fluktuace hráčů. Snažíme se tak hráče vybírat pečlivě. Za mě to zlepšování i bez navyšování prostředků možné je. Nechci se moc vracet, ale přesně takhle to kdysi fungovalo v novém Jičíně, když byl ještě před Prostějovem a hrál velké bitvy s Nymburkem, a to tehdy neměl jeden z největších rozpočtů v lize.

Z 18 domácích zápasů v dlouhodobé části jste sedmkrát na Tatranu měli nejméně tisícihlavou návštěvu, přičemž hala se začala výrazněji plnit hned v první výsledkově lepší sezoně po dlouhé době. Jak vysko řadiíte tento počin?
Po tom covidu byl hlad po sportu celkově, což je jeden faktor. Nám taky celou sezonu vycházely domácí zápasy na sobotu, což tady v Ostravě je značně poznat - jestli se hraje ve středu, nebo v sobotu. Většinou se středy a soboty v návštěvnosti výrazně liší. Takže to byl druhý faktor a třetí byl vstup do sezony, kdy jsme vyhráli doma těžký zápas s Pardubicemi v sestavě bez pivotů proti nejvyššímu centrovi soutěže Rikičovi. Pak jsme vyloženě nesbírali výhry, ale ty zápasy nebyly vůbec špatné, ani s předními celky soupeře, a lidi si řekli, že se tam asi něco pohnulo a začali chodit. A k tomu se přidalo, že v létě marketingový tým udělal velký krok, snaží se lidi tahat na Tatran, jak to jen jde, vymýšlí se soutěže, doprovodný program, je snaha založit fanklub, který tu poslední roky chyběl, a tohle všechno bylo taky znát.

Při tomhle všem - mrzí vás, že jste v letošním hlasování o Kouče sezony nebyl mezi třemi nejlepšími?
Tohle mě nemrzí. Ti první tři (Růžička, Grepl, Šotnar) si to zasloužili víc, mezi šestým místem a bojováním o čelo tabulky je ještě pořád nějaký kus práce. Tohle mám ještě před sebou. Pro mě je důležitější, jak dopadne ten tým, a když třeba vyřadíme Děčín Tomáše Grepla ve čtvrtfinále a pak někoho dalšího, bude to sladší než jedno ocenění.

Je zřejmé, že většinu sezony odtáhla kostra zahraničních hráčů. Jak jste po 36 zápasech byl spokojen s tím, kolik hodnotných minut se podařilo dát českým hráčům, včetně těch mladších. Bylo to zatím těžší, než byte čekal, když kvalitní borci v tuzemsku nečekají na každém rohu?
Pokud to bude táhnout jádro cizinců, nebudeme spokojení nikdy. Nebo jinak - po sportovní a výkonnostní stránce spokojení po takové sezoně jsme, ale každý tým by chtěl, aby to tahali hlavně čeští hráči. Všude ale nejsou ty vhodné typy. Naše výhoda je, že české kluky máme kvalitní, každý je schopný tam naskočit a závisí na mně, jestli jim tu příležitost dám, a taky na tom, jak pracují v tréninku, a jak moc to sami chtějí, být zodpovědní za své činy. Snažím se, aby aspoň nějakou příležitost dostal každý, ale jistě by ty minuty měly být větší. Tři kluci točí kolem deseti, Štěpán Svoboda 15. Není to stabilní, ale snažíme se je tam zkusit podržet, jak to jde. Pořád je to ale profesionální sport, kde je důležitý výsledek. Pokud na to mít budou, hrát budou, pokud tam ale něco drhne, musí se to upravit a pracovat.

Jak citelná je nyní absence forwarda Belikova, jejž zlomenina ruky nedávno vyřadila do konce sezony?
Ztráta je to hlavně před boji v play-off, kdy Saša je opravdu atletický typ hráče, jakých v lize není tolik, a je to hráč schopný alternovat na více pozicích. Je velice silný v nájezdu, dobře brání a hlavně chybí jeho energie. Bojuje za všech okolností, což nám v některých, především venkovních zápasech docela chybělo, stejně jako jeho výška. Na perimetru tak nemáme výškovou převahu, jakou bysme chtěli, a jakou jsme měli s ním. Na druhé straně v době, kdy se zranil, přišel Michal Svoboda, který se chopil své šance, stal se velikou součástí základní pětky a v posledních zápasech doručoval dobrá čísla a doufáme, že tak bude pokračovat dál. Saši je ale škoda, s ním by se mohly dít opravdu velké věci.

Jak se vůbec zrodil přestup Michala Svobody a jak vás napadlo, že by se v něm ty polední výkony mohly skrývat. Dřív byl známý spíš ostřelováním trojek, ale v závěru nadstavby najížděl jako ďas a střílel i z driblinku, jako by to byl nějaký jiný hráč.
Mike už tohle dokazoval v Pardubicích nějaké dva tři roky zpátky, kdy měl podobná čísla jako teď u nás. Tehdy hrál kolem dvaceti nebo pětadvaceti minut a dával kolem 10 bodů. Je velice schopný v útoku i obraně, kdy i u něj platí o sebevědomí to samé, co u jiných českých hráčů. Když ho získají, jsou schopní lecčeho. Mike má ale ještě jednu výhodu - nekouká vpravo - vlevo, ale prostě jede, což nám dosud u českých hráčů trochu chybělo. A možná ostatním ukáže, že to je cesta, že se nemusí koukat na Malika Morgana, Radukiče, Mathona nebo Majerčáka, ale řeknou si, že jsou stejnou součástí týmu a musí doručit. Je to jen o tom, jestli doručím, nebo ne. Mikeův přestup se zrodil tak, že Pardubice mají přece jen širší rotaci než my, jinou kvalitu a je to jinak postavený tým. A když se naskytlo, že by mohl být uvolněn, my jsme neváhali. Líbilo se nám to, i proto, že tu chceme budovat to české jádro.

Ve čtvrtfinále vás od pátku čeká Děčín, s nejdelšími přejezdy přes republiku. Jak těžký to bude soupeř s jeho bleskovými kontry, zejména pro vás, kteří jste ztráceli v letošní lize vůbec nejvíc?
S Děčínem jsme v sezoně odehráli čtyři utkání (2-2), která byla pro nás všechna otevřená až do koncovky. Ne ve všech utkáních navíc oba týmy nastoupily v plné síle. My se na sérii velice těšíme, protože je rozdíl hrát s Děčínem a s Brnem nebo Nymburkem. Děčín je na tom s rotací podobně jako my, silově by to mělo být taky vyrovnané. Děčín zdobí urputnost, chtíč, plná domácí hala, na což se musíme připravit, stejně jako na ty naše ztráty a jejich agresivní hru na koš. Rozhodně se ničeho nebojíme a jdeme to toho se vztyčenou hlavou. Loni na tom byl Děčín jako my, hráli jsme spolu skupinu A2, oni pak v létě prakticky vyměnili na rozehře Šišku za Waltona a najednou je to tým nahoře. Myslím, že to bude otevřený souboj a doufám, že i pěkný basket pro oko fanouška.

Budete se na eliminaci ztrát zaměřovat opravdu zásadně?
My si to opakujeme dnes a denně. Má to ale dvě stránky. My při hře dopředu trochu riskujeme a jsme z toho mnohdy úspěšní. V té přechodové fází máme brzké střely za tři body nebo překvapíme soupeře přehozením obrany do té jakoby ofsajdové pozice. A tohle je potřeba vidět. Ty hloupé ztráty plynou spíš z nekoncentrace, kdy hodíme balon někomu, kdo se na mě nedívá, nebo zbytečně míč předržíme a jsou z toho kroky.

Lze si představit, že by NH už letos hrála i o medaile?
My si to všichni představujeme. (zcela odhodlaně)