Kde muži zpod Špilberku ztratili svou tvář?

Dlouhou dobu vedli pole Kooperativa NBL a útočili tak na nejvýhodnější postavení před play-off. Zdánlivě dokonalý a navíc dále posilovaný brněnský stroj se ale při finále poháru, v dosud nejdůležitějším duelu sezony, nečekaně zasekl. A až na výjimku zápasu v Ostravě dál čeká na svou opravu, aby nedošlo k dalšímu selhání v ligovém play-off.

O tom, jak se po čtyřech porážkách z pěti posledních soutěžních utkání dostat zpět na vítěznou stezku, bude teď hovořit ten nejpovolanější - kapitán druhého celku tabulky Jakub Krakovič.

Jakube, po semifinále FINAL 4 Českého poháru se pro vás vše jevilo velmi slibně. Viktor Půlpán i s čerstvě zraněným krkem zápas zvládl a jako tým jste bez větších problémů vyřídili Ústí. Od finálového utkání to ale až na výhru v Ostravě jde s vaší formou spíš z kopce. Co se od té doby s hrou týmu stalo?
Jako na každý tým v sezoně i na nás dolehla určitá herní krize. Vytratila se lehkost a radost ze hry, jsme v útlumu. Bohužel nás to zasáhlo právě teď. Musíme tak zapracovat na tom, abysme se chytili a vrátili na tu správnou vlnu.

Byla to jen shoda okolností, nebo i smůla třeba na přece jen citelné zranění kolegy Půlpána, který nemohl v onom utkání podat obvyklý výkon, že vás forma opustila v tom dosud nejdůležitějším zápase sezony?
Roli tam sehrálo víc faktorů. Ano, Viktor byl zraněný, ale my jsme to finále nezvládli spíš hlavami. Cítili jsme, že tu trofej můžeme ukořistit, možná jsme si až tolik nepřipouštěli možnost prohry a to finále na nás dolehlo. Možná to bylo tím, že máme relativně mladý tým, který to neustál, a od té doby si to trochu vybíráme.

Dalo by se dodat - mladý tým, pro který byla spíš přítěží velká výhra v Děčíně pár dní před FINAL 4?
To nedokážu říct. My měli před FINAL 4 dvě dobrá venkovní utkání v Ústí a Děčíně, kde jsme předváděli slušnou hru, potom semifinále poháru s Ústím, které do Prahy nepřijelo s dobrou formou, a vše se tak jako by skládalo a napovídalo, že bysme si měli pro tu první trofej dojít. Bohužel jsme to nezvládli.

Při finále poháru byl mezi vámi a Děčínem asi největší rozdíl ve fyzičnu - v obraně, na doskoku nebo při nekompromisních nájezdech soupeře do koše. Čím to, že v takovém zápase byl ten rozdíl tak vidět, když vy si na agresi ve hře také nemálo zakládáte?
Snažíme se o to, třeba při tlaku na míč, ale konkrétně v tomhle utkání byl Děčín hladovější, líp nastavený a to bylo znát. My se toho možná trochu zalekli, najednou jsme netrefili pár otevřených střel a šli jsme do útlumu. K tomu se přidal velice dobrý děčínský útočný doskok, který nám teď, kdy se od něj potřebujeme odpíchnout, úplně nefunguje. A když jsme se ve druhém poločase oklepali, měl už Děčín takový bodový polštář, že když už jsme se přiblížili, tak přišel jeho jeden druhý útočný doskok, nebo jiná naše chyba a už jsme se z toho nedostali. Mě to po zápase hodně mrzelo, chytlo nás to v nejnevhodnější okamžik sezony, ale taky nás to mohlo potkat na začátku play-off. Věřím, že jsme si to teď vybrali a načasujeme formu tak, aby se to v play-off neopakovalo, a bude to cenná zkušenost, kterou využijeme.

Když jste si pomohli výhrou v Ostravě, dostal vás ve vaší hale nekompletní Kolín útočným doskokem, kde si vzal jakoby mustr od Děčína. Ani tam jste se i přes dobrý vstup do utkání nedokázali nastartovat?
Souhlasím, že to byly podobné situace. Nevím, jestli si toho nejsme dost vědomi, že do těch soubojů potřebujeme jít všichni, hlavně na obranném doskoku, být agresivnější a nečekat, že to přijde samo. Pokud chceme hrát naši rychlou hru, bez obranného doskoku to nepůjde, což nám Kolín ukázal. Všchny týmy cítí, že proti nám teď můžou hrát, když budou dost agresivní na útočném doskoku. My na to máme videa, koukáme na to, ale ještě jsme to nezvládli odstranit.

V posledních dvou utkáních jste také inkasovali kolem stovky bodů. Přitom během sezony jste se v defenzivě už blížili mezi ty nejlepší. Co nefunguje tam?
Je to opět víc věcí. Po příchodu dalších dvou pivotů si to sedá, všichni hráči potřebují najít svou roli v obraně i útoku, aby věděli, kde a kdy vypomoct ostatním. A tím, že teď nemáme takovou lehkost v útoku, soupeři si na nás víc věří. Trochu jsme se zasekli a tohle se stává mnoha týmům - jakmile jde útok, tak funguje i obrana. A u nás se to nižší sebevědomí v útoku, kdy nehrajeme tolik dopředu, odráží i v té obraně, kde nejsme tak důslední a agresivní, i když by to samozřejmě mělo být naopak, že by se mělo začít u obrany.

Máte dva nové podkošové hráče, Smithe a Karnika, a nyní asi nejširší rotaci v přední linii v lize. To ale také klade nároky na podělení minut mezi spoustu hráčů, nejen pod košem, a tím i na sehrávání nových pětic. Působí to i potíže?
Tohle už je na trenéra, ale jistě ne každý pivot může hrát tolik minut jako dřív. Konkurence ale může přinést to, že každý může odvést kvalitnější práci za kratší čas a nechá na hřišti maximum. Zvýšení podkošové rotace mělo i dva cíle - víme, že jsme teď hořeli na obranném doskoku a taky chceme být připravení na play-off, aby pokud bych vypadl já, nebo Šimon Puršl, to bylo kým nahradit. A pokud jde  o to sehrávání s novými hráči, je to proces, který nejde nějak urychlit. Potřebujeme co nejvíc času v tréninku i zápasech, což je v této fázi sezony těžší, ale nikoli nemožné.

Je pro vás ještě ve hře první místo po nadstavbě, když máte horší vzájemné zápasy s Nymburkem? A nebude pozice dvě zklamáním, když jste velkou část sezony vedli?
Při tom horším vzájemném skore to nemáme plně ve svých rukou, ale v naší situaci musíme hlavně najít svou herní tvář, kterou jsme teď trochu ztratili. A být připravení na blížící se play-off. A jestli do něj půjdeme z prvního, nebo z druhého místa, není tak důležité. Jistě je tam ve hře výhoda domácího prostředí, ale jak jsme se přesvědčili ve finále poháru, potřebujeme mít hlavně momentální formu než řešit, jestli budeme hrát doma, nebo venku.