Když to dá 100000, řeknu: To jsme chtěli

S PŘEDNÍM SVÁŘEČEM NĚMECKA Basketbalové křídlo, které před časem plnilo v lize roli hlavního „enfant terribla“, se v sobotu vrátí do oběhu Kooperativa NBL. A to v roli hosta internetového Studia Basketbal, jež se bude věnovat aktuálnímu ligovému kolu a především duelu Pardubic s Brnem. Osmatřicetiletý Pavel Bosák se sice nejdřív na televizní vysílání necítil, ale pak dal na přímluvu své drahé polovičky.

„I moje přítelkyně by ráda byla sportovkyně, navíc dneska by chtěl mít každý doma hvězdu. To já ale nebyl a teď už vůbec nejsem. Jenže když jsem jí poslal zprávu o téhle nabídce, její reakce byla, že by mě tam hrozně chtěla vidět. A jelikož ji mám rád, jsme spolu čtrnáct let a máme spolu tři krásné děti, tak jsem řekl, že tohle pro ni můžu udělat,“ říká s úsměvem na adresu své partnerky.

Bývalý hráč USK, Děčína, Prostějova, Sadské, Chomutova, Plzně, a naposledy Ústí, kde ligovou kariéru v sezoně 2016/17 završil, původně na kameru nechtěl, protože se domníval, že na to není a nikdo na něj nebude zvědavý. „Když ale někdy vidím v televizi ty nudné lidi, tak se možná pletu. Pak ale koukám i na fotbalový pořad TIKI-TAKA a na (bývalého útočníka) Petra Švancaru, což je zase opačný pól, protože on má na všechno bezprostřední názor, a to se mi líbí. Fakt se s tím nemaže, protože když člověk kolikrát čte různé rozhovory, je to velká nuda,“ analyzuje své televizní a mediální zkušenosti z role diváka a čtenáře.

Na svou sobotní premiéru, kterou můžete sledovat od 17:00 na portálu TVCOM.cz nebo na facebooku NBL, se prý nijak zvlášť nechystal. „Připadá mi to zbabělé. Já se nikdy na nic nepřipravoval, budeme se chovat podle situace a já budu jako vždycky upřímný. Záleží na situaci a na otázce, jakou dostanu. Jsou otázky, které mě zabijou, a pak otázky, z kterých bude Petr Švancara,“ rozchechtá se.

Poté ale přece jen přizná, že NBL i po svém exitu nepřestal sledovat, zejména hráčů, s nimiž toho zažil víc, což se týká nyní již ústeckého kouče Antonína Pištěckého, pardubického Tomáše Vyorala či děčínského Ondřeje Šišky, s nímž je ze současného ligového pelotonu v kontaktu vůbec nejvíc. „Poslední dva týdny se vzdělávám víc o tom, co se v lize děje,“ dodává.



Pokud byste ale od Pavla Bosáka čekali ve verbálním projevu stejnou nespoutanost jako kdysi na hřišti, pak byste nejspíš mířili vedle. „Neee, to já nechci. Na to nikdo není zvědavý,“ zakroutí hlavou. „Já taky nemám rád agresivní rozčilené řeči, jako předvádí Vémola a podobní. Já už do toho můžu mluvit jen z dálky, na ty dnešní běhavé kluky nemám, tak nebudu chytrý, že to znám líp. Rád bych byl ale veselý. Když jedno Studio Basketbal sledovalo 37 tisíc lidí a díky mně to bude sto tisíc, tak řeknu „dobrý“. Tohle jsme chtěli,“ směje se.

Jen u jednoho tématu by prý udělal výjimku a nechal se unést trochu víc. To pokud by se řeč stočila na muže s píšťalkou. „Jo, na tom bych si konečně trochu smlsnul, protože mě během kariéry dvacet let „natírali“,“ neodpustí si.

Když v pětatřiceti skončil v NBL, z vrcholového basketbalu, který jej zavedl i na Slovensko, do Itálie či Francie, vypadl úplně. A to z pracovních i rodinných důvodů. Týkalo se to i varianty 3x3, které se také nějaký čas věnoval.

„Už nehraju ani to. 3x3 šlo u nás poslední dobou kvalitou strašně nahoru, i díky těm velkým prize money a možnosti cestovat do exotických zemí. Na druhou stranu - co si tam rozhodčí kolikrát dovolí, to já bych se za tři zápasy dvakrát porval, takže jsem se přesvědčil, že to už nejde hrát. Navíc ti kluci ze Srbska i odjinud už to hrají profesionálně nebo aspoň jako poloprofi, dokonce už i v zimě. A na to bych neměl chuť a asi ani zdraví. Navíc vím, jak naši kluci Ondra Dygrýn s Romanem Zachrlou, kteří patří do české špičky, musí s lecčím bojovat, aby se v tom kolotoči udrželi.“

„Záleží na situaci a na otázce, jakou dostanu. Jsou otázky, které mě zabijou, a pak otázky, z kterých bude Petr Švancara“

A čím tedy dnes autor 3643 ligových bodů pracovně žije?

„Dělám svářeče na montážích v Německu, kde stavíme různé konstrukce, mlékárny, pivovary a podobně. Je to po celé zemi a někdy vycestujeme za prací i do Anglie nebo do Ruska. Začal jsem s tím hned, jak jsem skončil s ligou v Ústí. Měl jsem svůj byznys plán už v době, kdy jsem hrál v Děčíně. Už jsem byl trochu i hraním přesycený a chystal se tak na tu změnu delší dobu,“ popisuje zrod své druhé kariéry.

Na ni se vyučil už během působení v NBL. „Všechno jsem to stihl během angažmá v Děčíně a Ústí. Dodnes to nikdo nemůže pochopit a ani to nejde vysvětlit, jaká „sranda“ to byla zvládnout to během hraní. Jediní, kdo tohle vědí, jsou ti, co si tohle řemeslo už zkusili. Ocenili by, že jsem to dokázal se všemi zkouškami a svářečskými tréninky a přitom dvakrát denně trénoval v lize,“ neskrývá Bosák.

Jednorázový měsíční kurz jej stál třicet tisíc korun a pak si platil i spoustu individuálních hodin ve svářečské dílně. „Chodil jsem tam trénovat, protože i sváření je o tréninku a drilu. Během sezony jsem měl program takový, že ráno jsem mastil na půl sedmou na dílnu, od půl desáté následoval dopolední trénink a z toho jsem mazal zpátky na dílnu. A pak zase na trénink.“

Aktuálně ale schopný svářeč pobývá na domácí základně v Praze a mohl tak vzít i televizní džob. „Můžu být doma, jak potřebuju, protože pracuju jako živnostník, takže si domlouvám individuálně, na jak dlouho a kde budu potřeba, i podle toho, jak je to zajímavé, nebo jak mě potřebuje rodina. Jsem skoro pánem svého času. Teď je to kvůli covidu složitější s přejezdy hranic, protože ty testy co si musím platit, jsou v Německu strašně drahé. Jinak na práci to ale nemá žádný vliv. Jen Němci by byli radši, kdyby člověk zůstával pořád tam, protože mají strach, že si přiveze tu „parádu“ z Čech. To je samozřejmě hloupost, protože to jde chytnout kdekoli. Před Vánocemi to ale vypadalo, že si v Německu myslí, že to u nás má každý druhý, zvlášť když to ještě přifukovala média,“ vadí hostovi sobotního Studia Basketbal.