Kolem mě letí moucha a já rozhazuju rukama, proč tam letí

Jako by se vrátil čas. Není to tedy ještě 11 výher za sebou jako v minulé sezoně, ale načasování i lecjaké okolnosti jsou podobné. Jen osoby a některé další faktory jsou přece jen poněkud odlišné. Tak či tak je ústecká SLUNETA po už sedmém vítězství v řadě zavěšená jedinou výhru za vedoucím Nymburkem.

V zrcadle velmi speciálního, hektického a spoustou událostí protkaného duelu Pand na horké palubovce nováčka se nyní do jejich doupěte podíváme optikou toho nejpovolanějšího a nejvýpravnějšího z týmu, kapitána Ladislava Pecky, který se včera večer za těžce vydřené vítězství odměnil i s rodinou v rychloobčerstvovně Raye Kroce.

„U nás se to neřeší, zvlášť když se vyhrává. My si jako rodina takhle rádi povečeříme, malý dostane Happy Meal a trošku si „zaprasíme”. Není to ale nic velkého,” usmívá se zkušený levoruký forward, který v Písku zaknihoval 12 bodů a 8 doskoků.

Láďo, oddychne si hráč v těchto týdnech, když má za sebou zápas s Pískem, ještě venku a navíc úspěšně zvládnutý?
Za mě už je toho dost, protože je to Písek, ne tým z NBA. I když ta internetová bublina byla hodně nafouklá, my věděli, že prostředí tam je hodně specifické. Přece jen postoupili z první ligy, skoro nic neobměnili, hrají spolu dlouho a my čekali těžký průběh. Hráli jsme ale svoji hru a nenechali se nachytat. A samozřejmě jsem rád, že jsme to tam zvládli, protože prostředí a fanoušci jsou tam milí a přátelští (s ironií v hlase).

Bral jste to tedy spíš jako splněnou povinnost?
Je to splněná povinnost vůči té internetové stránce a facebooku a všemu kolem, co se pořád řeší. Kdyby tohle nebylo, nikdo nic neřeší, jede se do Písku, jo, vyhráli jsme, dobrý a jedeme dál. Tím, jak se to pořád na internetu řeší, za což ti kluci jako takoví nemůžou, a sami tohle ani nechtěli, tak si na nich chtějí lidi smlsnout. Za mě to je prostě nováček ligy, tým jako každý jiný, ty zápasy s nimi jsou samozřejmě jiné, ale není to nic „special”.

A jak to podle vás berou ti, co už s Pískem prohráli? Můžou se cítit jako papíroví favorité i zahanbeni, že podlehli soupeři, který takřka nezměnil své jádro z první ligy?
Za mě je to pro český basket naopak dobře, tím, jak je ten tým složený, a jak hraje. Jsou složení z mladých českých hráčů, kteří mají brutální chemii. Za mě se na ně strašně dobře dívá a - strašně blbě se proti nim hraje. Já bych to tak neviděl jako ostudu u nich prohrát. Ti soupeři, kteří s nimi prohráli, se dali, dá se říct, nachytat, ačkoli Opava - a teď nic proti ní -, má každou sezonu nějaký takový útlum.

Většinou ale až kolem Vánoc.
No tak teď začali trochu dřív. Zase se z toho dřív vyhrabou. Já bych to nehrotil, je to ještě začátek sezony a oni se zase probudí. Myslím, že Písek to v Opavě bude mít mnohem těžší.

Vy jste v tomhle zápase hodně gestikuloval, hodně se rozčiloval, proč nejvíc?
Já gestikuluju pořád. Dělám to celý život, ale jsem takový pes, co štěká a nekouše. Vždycky si něco řeknu, ale doufám, že už to tak rozhodčí berou. Vyplyne to ze hry. Je to něco jako derby v Děčíně, kde se ví, že bude řežba, a ta úroveň posuzování se podle toho nastaví. Těm druhým týmům se to pak nemusí líbit. V Písku bylo pár situací, ale já se rozčiluju prakticky non stop. Kolem mě letí moucha a já rozhazuju rukama, proč letí kolem.

Byly spouštěčem nespokojenosti zejména neodpískané fauly na vás?
Když se na to pak člověk koukne na videu, řekne si - tady jsem se rozčilovat neměl, to asi nebyl faul, ale v tom zápalu hry si člověk něco myslí. A tím, že Písek tak hraje celou dobu, se toho samozřejmě hodně odpouští. Hráče pak frustruje, že situace, kdy někdo na někoho položí ruku, je faul a pak běžíš, dostaneš loket, spadneš a nic. To ale bylo vždycky a vždycky to tak bude.

Od začátku se ale zdálo, jako byste chtěli ostřejší fyzickou hrou dát ochutnat Sršňům jejich medicínu spíš vy.
Já to nejřív zaťukám. Poslední dobou jsem na nás pyšný za to, že nás teď zdobila hlavně obrana a doufám, že se to nezmění. Při našem stylu hry to přitom není právě zvykem. Všechny hráče, všechny individuality máme tak dobře nastavené, že poslední týdny velmi dobře bráníme a hlavně obrana nám ty zápasy vyhrává. A v útoku máme samozřejmě neskutečný talent, přičemž od příchodu Lamba Autreyho to všechno do sebe zapadlo. Snad to tak bude fungovat i dál.

Když kouč soupeře po zápase řekne, že na tak fyzicky hrajícího protivníka v sezoně ještě Sršni nenarazili, sedí to?
Každopádně. Všichni vědí, že hráčům z Ameriky se do toho fyzična úplně nechce, o to jsem radši, že ve středu to tak bylo. Kromě Mavericka Rowana, který je českou ligou dosud nepolíbený, tak ostatní Američani jsou tu delší dobu a víme, jak vyhrávat zápasy - agresivitou a hrou do těla. Pokaždé totiž nejde dát 115 bodů v útoku. To, že musíme bránit, jsme pochopili, když jsme začali vyhrávat, a jsou tak nastavení všichni.

Co bylo při bránění Písku klíčem? Vydržet s ním lítat, když se všichni hráči pořád někam hýbou, neustále napadají koš, a jen vidí malou mezírku, už posílají balon ke koši?
Tohle určitě platí. Základem tedy bylo pohlídat si Šlechtu a Sýkoru. Šlechta dal čtyři body, Sýkora dva, i když měl devět asistencí. O tom čísle mám své pochybnosti, ale nechci tu nikoho shazovat. Podle videí jsme viděli, co ti frajeři dělají, a byli jsme na nich nalepení. A (Martin) Svoboda vždycky dvacet bodů dá, protože bude pokaždé házet šestnáct dvacet šestek. Já to tedy nechápu, hraju to patnáct let, myslím, že hraju taky fyzicky, tedy poslední dobou už tolik ne, ale nejvíc jsem házel v zápase asi pět šestek, a to hraju 35 minut v průměru. Jo, ale hraje to dobře, já si z něj teď vzal příklad, protože to tam hrne a pískne se na něj úplně všechno, což je asi z pohledu rozhodčích v pořádku. A vedle toho jim zahrál Skalička. Nebýt toho, tak jsme vyhráli o dvacet.

Podkošový hráč Jakub Skalička v Děčíně a naposledy v Olomoucku plnil mikroroli většinou hráče na pět minut. Překvapí pak, když je schopen zahrát takovýhle zápas s 19 body a 8 doskoky za 24 minut, a budí dojem borce ze základní rotace?
Určitě. Za mě to bylo překvapení a po zápase jsem ho i pochválil. Hrál s chladnou hlavou a velkou chutí, což mě fakt překvapilo. Jak bylo řečeno, že v předchozích týmech hrál druhé, ne-li třetí housle, tak tady dostal elán a je vidět, že ty minuty dostane a zdatně je využil. Náš herní plán počítal s tím, že ho můžeme nechat střílet trojky, on z pěti proměnil dvě, z toho jednu s klikou o desku, ale dal ji, měl solidní momenty a jednu dobu je držel nad vodou.

Sršni se v obraně zaměřili na kolegy Nicholse s Autreym a zřejmě tak častěji vyplavával volný váš nový křídelník Rowan, který zazářil 28 body s 6 trojkami. Byl to nadstandard, nebo půjde o běžnější jev?
To se uvidí. My hráčů, kteří chtějí dávat body, máme hromadu. Maverickovi to zrovna padalo, dával těžké a důležité střely. On mi říkal, že je zabiják, ale to vám řekne každý. Když ho potkáte, máte pocit, že to je frajer, který zahodil surf a začal hrát basket. Má ho ale v sobě. Je to velký kluk, může přebírat clony, umí vystřelit, chce bránit, chce makat a tu „pacinu” má neskutečnou, s krásnou mechanikou střelby, tak uvidíme, jak dál, zatím je tu pár dní.

Váš kouč Šotnar prohlásil, že jste zápas vyhráli v hlavách , což bylo důležitější než basket. Co měl na mysli především?
Samozřejmě po stránce toho tlaku. Domácí tam dali nějaké těžké střely, do toho se přidali jejich fanoušci, je to tam specifické podobně jako v Děčíně, s tím, že oni nevypustí ani jednu vteřinu, za což klobouk dolů, byť jako mladí kluci musí makat. Mně to po zápase řekl Honza Šotnar, že nám děkuje za to, že jsme se na to nevyprdli, protože to na hlavu bylo těžké. Mně to tak nepřišlo, už tu máme fakt ostřílené kluky, DJ (Johnson), Lamb (Autrey) i já to hrajeme strašně dlouho, i v české lize. A Tyovi (Nicholsovi), tomu je úplně jedno, ať by hrál kdekoli, bude to mít, když to řeknu blbě, na salámu. To, jak na něj řvou a podobně, v tom je neskutečný. V Písku mu to úplně nešlo, ale chytil se Maverick, takže za mě super zápas, byť specifický.

Nichols byl dlouho bez bodu, ve druhé půli začal chodit i do víc obránců a byly z toho i chyby. Museli jste ho už držet na uzdě?
Ty by byl asi rád nejlepším střelcem ligy. Nevyšel mu ale jeden zápas, já ho pak trošku uklidňoval, aby to neřešil, že jsme vyhráli. Jednou nedá 30, ale jen patnáct, tak se mu snížil průměr asi o půl bodu (s nadsázkou), ale pak zase dá někde čtyřicet. Je v týmu, kde jednou dá třicet jeden, a příště zase někdo jiný. Teď nedal ten svůj standard kolem pětadvaceti, tak byl trochu kyselý, ale on bude v pohodě. Nic, co bysme nezpracovali.

V závěru Písek vymazal váš náskok a celý slibný průběh se mohl vřítit do pekel. Tam vás ale body i asistencemi chladnokrevně podržel Autrey. Jak jste tu sekvenci viděl?
Bylo to tak. Tím, jak Písek hraje asi 16 různých presů, tak my nějak věděli, co na každý dělat, nezmatkovat a být trpěliví. A když už jsme pak přešli půlku, většinou z toho vzniklo přečíslení 3 na 2, nebo 2 na 1 a jednoduchými systémy jsme našli volnou střelu za tři, kdy jsme naštěstí měli dobré procento. Nemít ho, bylo by to horší. Byli jsme ale velmi dobře připravení.

Sérií už sedmi výher se blížíte zkopírování svého majstrštyku z minulé sezony. Nebo o tom radši nebudete chtít mluvit, aby se to nezakřiklo?
Bylo mi jasné, že na to otázka přijde, tak to nejdřív zaťukám. Prohrát se může, ale když budeme hrát dobře, tak to nevadí. Samozřejmě nejsme kapela, abysme pořád vyhrávali. Sedm v řadě je hezké. A minulá sezona? Měli jsme jiný tým, vyhráli jsme jedenáctkrát za sebou. Teď jsme to po tom blbém začátku otočili na 7-3, ale já jdu pořád zápas od zápasu. Teď jsme v pohodě, ale jistě může přijít krize, která přijde každý rok, ale teď se daří. A pokud budeme hrát takhle dobře, tak bych se o nás nebál.

Překvapil vás nedávný návrat Lamba Autreyho do týmu, po jeho cestovatelských peripetiích z minulé sezony? A vrátil se jiný Autrey?
Vrátil se jiný. A opět je to ten starý Lamb. Dřív tam byla svízel (za předchozího angažmá v klubu), o které snad můžu říct. Jeho značně ovlivňoval předchozí vztah, nebyl úplně svůj, ale teď už je nová situace, on k nám přišel s velkou pokorou, neskutečně motivovaný a naše šňůra začala proto, že přišel Lamb Autrey. Ten frajer má sedm asistencí na zápas. Někdo říká, že hodně „bubnuje” (dribluje), no tak prostě má rád balon, ale on ho umí i velmi dobře rozdat. I já mu kolikrát zazdím takových asistencí, že nedám sám zpod koše, mohl by toho tak mít ještě víc. Nechci říct, že vyhráváme jen díky jeho příchodu, ale byl to ten střípek, který nás dal dohromady. Přece jen tu už dva roky byl, zná Honzu (Šotnara), hned věděl, jakou má roli, a pokračuje v tom, v čem tu skončil před rokem. Navíc je velký kamarád s Tyem, takže i mezi nimi i mezi námi všemi je dobrá chemie.