Lesní muž: Vyplácí se mi nesledovat statistiky

Je dost dobře možné, že ani neví, jak dobrý poslední dva zápasy byl. Není mu tak nejspíš známo, že sezonní výkon s Ostravou zarámoval jako člen základní pětky 18 body, 5 doskoky, 3 asistencemi a 3 zisky za 35 minut a v Kolíně přidal 17 bodů se 4 trojkami za téměř stejný čas.

Zásadně tak veleoslabeným Válečníkům pomohl ke dvěma zlatým výhrám a pojištění třetí příčky před ataky lepšících se Pardubic.

Proč ignoruje to, bez čehož většina jiných hráčů nemůže žít? I o tom promluvil po návratu z vycházky v lese, u něhož nyní na venkově bydlí, a do něhož denně chodí brouzdat, většinou i s osmiměsíční dcerkou v kočárku. A tam ani jednomu z nich aktuálně parádní čísla Filipa Kroutila nechybí. Ovšem ono zdůvodnění leží ještě někde jinde...

Filipe, kolik byste jako fanoušek či běžný divák vsadil na Děčín v jeho sestavě před posledními dvěma zápasy bez Matěje Svobody, Igora Josipoviče i řady dalších?
(směje se) Záludná otázka. Jako hráč jdu do zápasu vždycky s tím, že ho chci vyhrát. A svému týmu věřím. Jako fanoušek bych ale nejspíš na naše výhry nevsadil. (úsměv)

Hrát dvakrát během pár dnů v šesti a pěti s pár doprovodnými hráči po deseti minutách - sáhli jste si na fyzické dno?
To je moc silné slovo. I když z té základní rotace nás tak málo bylo, vyběhli tam i mladí hráči, kteří dokázali těm hlavním několik minut ušetřit, a na nějaký čas vyběhli skoro všichni. A když člověk musí, tak odehraje i těch 35 minut. Druhý den je samozřejmě víc zničený, ale s tím se musí počítat.

Jak to vypadá s návratem hlavně těch opěrných hráčů?
No, jak to říct, abych nevyzradil něco z týmu (děčínský celek má za takový prohřešek poplatek ve vnitrotýmovém pokutovníku - pozn.). Vzhledem k tomu, že ve středu nehrajeme, tak myslím, že do soboty už by snad mohli být všichni. Přesně to ale nevím. Včera už se někteří na trénink vrátili, nebo se aspoň přišli ukázat, tak věřím, že do soboty budeme v plné rotaci.

S Ostravou jste doma 13 minut do konce prohrávali o 14 bodů, jak moc jste se tam bál?
Po pravdě moc ne. V zápase sleduju skore, až když jsou poslední minuty, a vím, že jde o každý koš. V situaci, kdy to bylo o 14, jsem to moc nevnímal a hrál jsem pořád dál. V takovém oslabení prohrávat o 14, to už spousta lidí začne v hlavách vzdávat, ale my hráli víceméně v pohodě, stejně jako naposledy v Kolíně, měli jsme čistou hlavu bez tlaku a to nám hrálo do karet.

Byl závěr s Ostravou hlavně vítězstvím vůle, anebo si od zisku poháru ještě víc věříte, že už zvládnete takřka cokoli?
Tohle bych nerad tvrdil, a i když si to někdo myslet může, podle mě to tak není. Jsme si pořád vědomi svých slabin, na kterých musíme pracovat. Příprava na každý zápas probíhá pořád stejně, jen jsme teď nemohli s tou marodkou moc trénovat hru pět na pět, nebo jsme si museli vypomoct hráči z dalších týmů včetně dorostu, ale ani tak se nehrálo v pěti.

Vy jste s Ostravou podal výkon sezony, dal jste si při tom multioslabení zvlášť záležet?
Byla to specifická situace. Když člověk ví, že musí hrát nebo vystoupit ze své obvyklé role, kterou jsem si jako by přiřadil, tak to prostě udělá. A já věděl, že musím být aktivnější a agresivnější v útoku a nějak se to povedlo. Matese Svobodu jsem, myslím, zastoupil plnohodnotně. Přesto jsem nehrál úplně jako on, sám se do střel extra nehrnu, většinou střílím z toho, co vzejde ze hry.

Pomáhá vám členství v základu?
Na to už nehledím. Bývaly sezony nebo měsíce sezon, kdy jsem v základu pravidelně býval, pak zase ne, takže už to neberu jako důvod, proč hrát líp, nebo jinak, anebo proč být uražený, když v základu nejsem. Vím, že minuty dostanu a je mi jedno, jestli hraju prvních, nebo druhých pět minut první čtvrtiny. To je pro mě už naprosto nepodstatné.

V Kolíně jste proti kompletním domácím zahájili vedením 14-20 i díky vaší aktivitě. Bylo to v dané situaci a v pro hosty nepříjemné hale o to cennější?
Jasně, ta hala je nepříjemná, ale tam hlavně jako velký faktor zapůsobilo podcenění ze strany Kolína. Domácí si mysleli, že se to vyhraje samo a my nastoupili v tempu, kterým jsme je zřejmě zaskočili, a celý zápas se s tím nedokázali vyrovnat.

Prohrát doskok skoro o dvacet, když na doskok hodně spoléháte, s tím se asi běžně nedá vyhrávat zápas o jedenáct s 93 nastřílenými body, že?
Tohle byl paradox, vyhrát s tak špatnými doskoky. Já tedy o té statistice ani nevěděl, ale četl jsem na facebooku vyjádření našeho trenéra. Naše horší doskoky byly dané absencemi pivotů a hlavně Kolín má na doskoku silného Petráše, který měl snazší práci.

Když statistiky nesledujete, chcete říct, že pro vás zápas skončí posledním klaksonem a pak je vám i jedno, kolik jste dal, a jak jste na tom byl v dalších ohledech?
Ne, nevím to. Snažím se na čísla nekoukat. A poslední sezony se mi to už, myslím, vyplatilo. Dřív jsem byl naopak hodně analytický, na všechno jsem si dělal tabulky a vše sledoval hodně. Od doby, co jsem s tím přestal, hraju s mnohem větší pohodou. Nepřisuzuju číslům velkou váhu. A jak říkáte - zápas se dohraje a pro mě tím ten večer basketbal končí. Takže pokud mi to nikdo neřekne, a není to na tabuli, tak ani nevím, kolik jsem dal. Fakt to nesleduju.

To všechno myslíte jako profesionální basketbalista vážně?
Chápu, že je to těžké pochopit, ale po pravdě se to dozvídám až od spoluhráčů, nebo když se to někde sdílí na facebooku nebo instagramu. Mám sice v mobilu aplikaci basketbalové federace, ale jen na to, abych věděl, kdy a kde hrajeme. Statistiky mě vůbec nezajímají.

Tak ještě jedna věc, kterou asi nevíte. V Kolíně jste ztráceli třikrát méně než Kolín, specializující se na hru pět na pět. A taky jste trojkařsky schopné Medvědy přestříleli v jejich hale z oblouku 10-7. To ve vaší sestavě byl skutečný majstrštyk!
(smích) Jak říkám, když nemáte co ztratit, hraje se mnohem líp. Ani ty nervy mladých pak tolik nepracují a šlo to vidět třeba na 18letém Tomáši Randýskovi, který jen nastoupil, hned se chytil prvním košem za Děčín. V takové situaci se prostě hraje mnohem líp.

Souhrou porážek Brna a Nymburka se vám pootevřela ještě malá šance na první místo po nadstavbě, jak to vidíte vy?
Jsem realista a vidím tu šanci víceméně nulovou. Nymburk by musel už vše prohrát a my vše vyhrát, což moc reálné není. A s Brnem je to totéž. Takže myslím, že skončíme třetí, s čímž u nás panuje relativní spokojenost, zvlášť po minulých nevydařených sezonách. Věřím ale, že náš letošní potenciál přetavíme v ještě něco mnohem většího.