Mr. Šestka v procesu: Dokud to člověk nezažije na vlastní kůži

Reprezentační forward Matěj Svoboda nezažil právě vyvedený první návrat do Děčína v už opět nymburských barvách. A nejde ani tak o jeho skromných sedm bodů za 24 minut. Vrásky mu ve středu večer udělala především velepřekvapivá porážka mistra, navíc orámovaná sto pěti obdrženými body.

„Jistě nějaká nervozita tam byla, ale na zápas jsem těšil a užil jsem si i nástup, kdy mě celá hala přivítala potleskem, za což patří všem velký dík. Ještě ze začátku jsem se cítil v utkání v pohodě, když jsem se dvakrát trefil, ale pak už to šlo bohužel z kopce a zvlášť závěr jsem si už moc neužíval,” pokýval hlavou 28letý křídelník.

Matěji, je to už pětkrát v řadě, co Nymburk nedokázal zvítězit v Děčíně, nicméně v této sezoně je to při vaší letošní výkonnosti a hře největší překvapení. Našel byste nějaké polehčující okolnosti, nebo si poslední výkon hodně vyčítáte?
Netřeba hledat žádné polehčující okolnosti. Víme, kde jsme udělali chyby, čím nás Děčín přehrál, a kde jsme nebyli schopní ho zastavit. Musíme se k té porážce postavit čelem, co nejvíc a nejrychleji se z ní oklepat, poučit se a dívat se dopředu.

105 inkasovaných bodů při vaší letošní obraně je číslo z oboru sci-fi. Nevyhecovali jste se tentokrát k úsilí vídanému od vás v Lize mistrů?
Obrana bohužel nebyla taková, jakou se chceme prezentovat. A i když jsme Děčín donutili k 21 ztrátám a nějaké světlé momenty tam tedy byly, tak to byly jen určité okamžiky a obecně ta obrana nebyla ideální. Měli jsme hodně problémů s fauly, posílali Děčín na spoustu trestných hodů a dostali z toho 39 bodů, což je velké číslo. V obraně jsme ten zápas prostě nezvládli. Věřím ale, že jsme si takový špatný zápas vybrali tady a už se nebude opakovat.

Je velkým paradoxem dostat 105 bodů, když soupeře donutíte k tolika ztrátám?
Může to být i nemusí. Záleží, kolik ten tým má útoků a pozic k zakončení. A ta kolonka bodů je důležitější než ztráty.


Fotbalová Sparta aktuálně zápolí s tím, že daleko lépe hraje v Lize mistrů než v domácí soutěži. Přístup a nasazení zejména zahraničních hráčů je tam o poznání odlišné, jinak by tým ani neměl šanci na evropské úrovni uspět, a hráči tam doslova vypustí duši. Vy, čeští hráči, jste už věděli, co vás v Děčíně může čekat, nicméně pro kompletně novou zahraniční divizi to byla první taková zkušenost, takže i když předpokládám, že jste nové kolegy informovali, na co se musí připravit, je možné, že takový odpor domácího týmu a takovou bitvu v rámci NBL nečekali a nebyli na to nachystáni?
Samozřejmě jsme se na to všichni připravovali a zahraničním spoluhráčům se snažili nastínit, jaké prostředí a zápas nás čeká. Takže myslím, že připravení jsme na to byli všichni dobře, ale dokud si to člověk nezkusí a nezažije na vlastní kůži, tak možná úplně neví, do čeho jde. Nás to pak ve druhém poločase semlelo, ale neřekl bych, že to bylo naší nepřipraveností. Spíš to bylo dané vývojem zápasu.

Co v něm bylo jiné oproti zejména zápasu v Pardubicích, kde jste po dlouho matné hře výkon dokázali stupňovat, ale ve druhé půli v Děčíně to byl spíš opačný případ? Nebyli jste tam už trochu odevzdanější, nebo málo naštvaní, že to nejde podle představ?
Naštvaní jsme byli, nikdo nechtěl prohrát a všichni jsme chtěli vyhrát, ale v tom druhém poločase se nám prostě nedařilo, nešlo nám vůbec nic, neprosazovali jsme se v útoku, neproměňovali střely, nefungovala obrana, hodně jsme faulovali a taky ztráceli a nedostávali se do pozic, do kterých bysme potřebovali. A když se to nevyvíjí dobře a najednou tečeš o deset bodů, i sebevědomí jde pak trochu dolů a nejde spoléhat na to, že se vždycky podaří takový obrat jako v Pardubicích. Děčín byl plný energie a ten zápas si dokázal pohlídat.

To, jak se Děčín zvládal dostávat poměrně snadno k zakončením zpod koše nebo k útočným doskokům, bylo tedy víc dané tím, jak hodně nahecovaný do zápasu šel, nebo spíš tím, že vy jste neměli celých 40 minut defenzivní mentalitu z Ligy mistrů?
Sešlo se to všechno. Nám zápas nevyšel, Děčínu se extrémně povedl, zahráli jim, dá se říct, všichni a u nás se řadě hráčů zápas úplně nepovedl, a když se nedaří, začne se kolikrát hroutit všechno. Obrana se rozpadala jako domeček z karet, soupeř si pak o to víc věřil a víc chodil do situací, které mu fungovaly. Tak to holt někdy je.

Děčín házel nebývalých 53 šestek. Čím to podle vás bylo dané?
My jsme, myslím, bránili stejně, jako bráníme v Lize mistrů, ta agresivita byla stejná, možná ten metr byl nastavený trochu jinak. I my jsme házeli 40 šestek, faulů se pískalo hodně, ale to už není na mně posuzovat, jestli byly, nebo to bylo zbytečně přísné. Někdo si může myslet, že ano, někdo že ne, ale prostě to tak bylo. Nicméně se asi shodneme, že 53 a 40 šestek je opravdu hodně.

Odlišný trend v pískání zápasů pod hlavičkou FIBA a utkání v české lize zmiňují prakticky všichni hráči, kteří s tím mají osobní zkušenost. Pokud jste bránili s nastavením z Ligy mistrů a v domácí lize se pak hází takové množství šestek, může to třeba vaše hráče, kteří na to nejsou zvyklí, víc vykolejit?  
Pískají jiní rozhodčí i ten vývoj zápasu měl svůj vliv. Když jsme ztráceli ve skore, snažili jsme se ještě přidat na té agresivitě, což mohlo vést k ještě většímu počtu faulů.

Děčínu se povedlo rozhodný úsek druhé půle utrhnout trojkami, což po několika zápasech, kdy se střelecky spíš trápil, byla taky zásadní věc. Jak jste viděl tuhle okolnost?
Děčín tam střelce má, a to, že se mu několik zápasů nedařilo, neznamená, že by byli špatní. V podstatě tam všechny kluky znám a vím, že to v sobě mají a bohužel se jim to podařilo odšpuntovat proti nám.

A v obraně se Děčín snažil hlavně zacpat na maximum vymezené území, což proti Nymburku dělal i dřív, a vy jste si tak museli body vystřílet hodně z dálky, nebo chodit do koše opravdu na sílu. Byl tohle další z problémů?
Podařilo se jim to zatáhnout, hráli i zónu a my si s tím moc nevěděli rady. A nebyli jsme taky schopní hrát tak rychle dopředu, jak umíme, a tím pádem jsme byli trochu vykolejení z našeho útoku.   

Pojďme i k vašemu návratu do Nymburka. V úvodu sezony to v prvních zápasech vypadalo, že čím víc jste se snažil, tím hůř to šlo, míjel jste i zpod koše a z dálky to nepadalo. Už se to zapracování postupem času zlepšilo a zklidnil jste se?
Rád bych řekl, že ano a určitě se cítím líp než na začátku sezony, ale pořád je to v nějakém procesu a věřím, že mé nejlepší dny v Nymburce mám pořád před sebou a postupně se do toho týmu a systému budu víc a víc zapracovávat a bude to mít pořád rostoucí tendenci.

A na závěr statistická zajímavost. Z hráčů aktivních v lize, kteří už házeli aspoň tři šestky, jste v této sezoně s bilancí 12/12 jediný, kdo ještě neminul. Pracoval jste na trestných hodech v létě víc, nebo jde zatím spíš o shodu okolností? A předem se omlouvám, pokud otevřením tohoto tématu vaši sérii zakřikneme...
(usměje se) Tímto okamžikem se to stalo, a až příští zápas minu šestku, budu na to myslet. Ne, postupně se každou sezonu snažím mít to procento lepší, v té minulé jsem ho měl nejlepší v kariéře (přes 83 procent). Snažím se na šestky koncentrovat, časem jsem zjistil, že jsou jen o hlavě, takže chci být maximálně soustředěný. Na druhé straně jsem těch šestek střílel jen dvanáct, což není tak vysoké číslo. A 12 z 12 není nějaká oslňující statistika, tak bych se nad tím extra nepozastavoval.