Muž mnoha rolí si jednu vyčítá. Čtvrtfinále? Až po A1. A cenu Karlosovi
Každým dalším zápasem a jeho koncovkou navyšují euforickou horu nad Pískem, jež ještě povyroste v hodinách zbývajících do sobotního odpoledního magnetu v pevnosti mistra. Jenže někteří členové sršního roje, tedy spíš mnozí, si tohle jižanské nadšení ani nestíhají pořádně užívat. Třeba to středeční po triumfální koncovce s Pardubicemi.
„Jestli slavil celý Písek? Těžko říct, protože většina z nás se hned po zápase zase rozutekla do škol, jelikož čtvrtky tam ještě chodíme. Já se třeba vracel do Prahy. Myslím si ale, že euforie ve městě byla velká,” usmívá se rozehrávač Matěj Burda, jehož tým se ve středu při velkém zaváhání Nymburka senzačně vyšvihl do čela tabulky s bilancí 9-1.
Matěji, vzhledem k vašemu řidšímu výskytu ve městě je tedy mimo mísu otázka, zda už jste jako jeden z lídrů Sršňů méně anonymní postavou než v Pardubicích?
Zatím těžko říct. V Pardubicích jsem určitě trávil víc volného času, protože jsem tam měl i školu. Tady v Písku jsem navíc jen tři čtyři měsíce, takže lidi teprve začnu víc poznávat. Řekl bych ale, že už víc a víc obličejů fanoušků si z haly pamatuju, když jdu třeba na kafe. Je to přece jen malé město, lidi se tu poznávají rychleji.
Bral jste poslední zápas proti Bekse, z níž jste v létě přišel, jako hodně speciální a motivující?
Jako extra motivující bych neřekl. Když se hraje proti bývalému týmu, mám to nastavené tak, že nechci dělat nějaké problémy. Samozřejmě tam ale motivace je, jelikož ty lidi v klubu znám. Každý zápas ale chceme vyhrát a já si proti skoro každému soupeři dokážu najít nějakou motivaci.
Poslední čtyři zápasy, z nichž tři jste zvládli, to byla samá koncovka. Je tedy vítězení čím dál těžší a je znát, za na čele tabulky fouká víc?
Určitě ano. My jsme do sezony vlítli, jsme mladý a pro ligu pořád nový tým, někteří soupeři proti Písku hráli v minulé sezoně jen dvakrát. A ano, je to určitě těžší a těžší. Ze začátku sezony jsme dost dobře stříleli z dálky, což se v posledních zápasech už tolik nedařilo. Tím pádem jsme museli zase zapnout v obraně a zápas co zápas to teď bude těžší a bude se to odvíjet od soupeřů a z našeho rozpoložení.
V Olomouci v prodloužení, v Ústí a i teď doma s Pardubicemi jste koncovku pokaždé zvládli. Je tedy síla týmu stále větší a věříte si pořád víc?
Tu pravou sílu týmu jsme ještě pořád neukázali. A pokud se budeme moct spolehnout i na naši obranu, ta síla ještě může růst. Samozřejmě si věříme, musíme si věřit a hlavně mít zdravé sebevědomí a neusnout na vavřínech. Do každého utkání tak musíme jít s pokorou, ale i s tím sebevědomím.
To, že po deseti kolech povedete ligu před Nymburkem, nebylo ani ve vašich nejbujnějších letních snech?
To nebylo. Chtěli jsme na začátku máknout, protože tam další týmy ještě nejsou tak sehrané, a my měli hodně přípravných zápasů, na letní přípravu jsme se hodně soustředili a chtěli tuhle výhodu využít. Že to ale budeme mít 9-1, to by nikoho nenapadlo ani ve snu. Je to extrémně nad očekávání a my si toho nesmírně vážíme a chceme jet pořád dál.
V polovině základní části už ani není otázkou, zda budete ve skupině A1. Mělo by teď být minimální metou něco jako čtvrtfinále?
Upřímně - my si nějaké extra cíle nedáváme. Jdeme po jednom zápase a prvním cílem je skupina A1. Play-off, nebo cokoli další to ještě není. Jakmile splníme A1, tak potom se můžeme obrátit na další cíle, které si dáme. Nedokážu říct, kolik výher bude stačit (poslední čtyři sezony jich na osmé místo stačilo 8 a poté třikrát 11), ale dokud tam nebudeme, tak to nebude splněné.
A kde před sezonou leželo to, že vy budete po deseti kolech 25, střelcem na úrovni 12 až 13 bodů na zápas a jedním z lídrů Písku, což je významný statistický posun oproti poslední sezoně v Pardubicích, byť jste tam už hrával kolem 20 minut?
Jedním z důvodu mého příchodu do Písku bylo, že jsem chtěl mít větší roli. Jistě, v Pardubicích byla moje role jiná a byli tam jiní hráči, kteří byli v té době, řekněme, hvězdami a měli víc střel, a já tam byl hlavně na černou práci. Na prvním místě jsou ale pořád týmové výkony a já jsem hrozně rád, že se nám daří. A za to, že se mi nějaké zápasy střelecky povedly, jsem rád, protože jsem mohl body nebo i něčím jiným pomoct týmu. Dělá mi to radost, ale u nás může bodově vystřelit každý zápas někdo jiný, v čemž je naše hlavní síla.
Býval jste větší skórer i v mládeži a schovával jste si to mezi dospělými až na Písek?
Pocházím z malého města, z Mělníku, kde jsem začínal. A v mládeži jsem tam býval výraznější hráč. V extraligách U17 (za Sokol pražský) a U19 (za GBA) už se to trochu snížilo, ale zase jsem měl víc roli rozehrávače. Nicméně když jsem už byl jako starší ročník, tak jsem v extraligách ty body měl a střely si bral rád. Pak v mužích jsem v Pardubicích přijal jinou roli a teď je to zase jiné. Vše se tak od té role odvíjí a já chci hlavně týmu pomoct, body nebo asistencemi, k vítězstvím. Teď v Písku jsme tým, že když to někomu padá, bere si pak jakoukoli volnou střelu. A já jsme rád, že mi to některé zápasy vyšlo.
Dosud jste tedy tuhle svou skórerskou stránku v lize neměl moc možností ukázat?
A jaký jste býval jako mládežník asistent, když teď sbíráte na rozehrávače skromnější průměr 2,4 za 25 minut?
Poslední rok v extralize U19, kdy se sezona kvůli covidu nedohrála, jsem po základní části, měl myslím, nejvyšší průměr asistencí. Tam jsem ale byl prvním rozehrávačem a měl nějakých deset bodů, šest asistencí a míč hodně na ruce. V Písku se to střídá. Jeden zápas můžu mít šest asistencí, druhý ani jednu. U nás je rozehrávač, který upřednostňuje přihrávku, Vojta Sýkora, který je v tomhle systému jako doma, a já jsem rád, když mi „Syky” (Sýkora) nebo kdokoli vytvoří volnou střelu, když ji dokážu proměnit.
Pardubice k vám přijely s tím, že výhru už potřebují za každou cenu, přesto nezaskočily vás svým enormně energickým nástupem, kdy jich bylo plné hřiště a vedly už v první čtvrtině o 15 bodů?
Určitě zaskočily. My jsme ani nečekali tu jejich základní sestavu, což byl dobrý tah, protože šlo většinou o české hráče, kteří naši hru znají a využívali to. My v prvním poločase chodili zbytečně do výpichů a riskovali, což Pardubice trestaly, a my se pak hodně zpotili, abysme ještě v prvním poločase dotáhli skore. Pokud by se to nepovedlo, měli bysme velký problém ten zápas vyhrát. Už takhle to bylo o fous. Když jsem ale začali hrát svou hru a soustředili se na neriskování v obraně, tak jsme to dotáhli a zbytek zápasu už se to tahalo.
Jak velkou klikou bylo vaše poslední zakončení se sirénou v podání Jana Karlovského? A překvapilo vás, že Pardubice nevyužily svůj nestřelecký faul?
Já ten faul čekal a říkal jsem i klukům, že když uvidí, že do nich soupeři půjdou, ať to zvednou, aby z toho byl střelecký faul. Docela sleduju Euroligu a je už trendem, že když útočící tým ví, že soupeř bude faulovat, tak to hráči v protiútoku zvedají klidně z půlky, aby to byl střelecký faul. Že nakonec soupeř nefauloval, mě překvapilo, a i když ta střela byla s klikou, tak kdyby to „Karlos” (Karlovský) měl takhle podruhé, tak myslím, že je schopný to znovu proměnit. Klika tedy byla, že ten floater byl volnější, ale ne to, že zrovna on to proměnil.
Je pravda, že pokud to někdo z vašeho týmu měl proměnit, tak právě on, ač do té doby měl jen osm bodů...
On tohle speciálně v dolním postavení umí řešit a dávat i ty těžší střely. Občas už jsem z něj na nervy i v tréninku, protože co on je schopný vystřelit a dát za haluz, tak když je to proti mně, dokáže to naštvat. Prostě tyhle střely umí, věří si v nich a nebyla to tedy klika, že proměnil.
Je pro vás zatím jedním z hlavních kandidátů, ne-li ten hlavní, na cenu pro Hráče s největším zlepšením?
Určitě bych ho tam viděl. Ty kvality má a v Písku je dokáže prokazovat, proto bych ho viděl jako jednoho z top kandidátů.
