Obránce roku atakující i MVP: Máme vše k tomu stát se mistry

„Tedy přátelé, toto jsem opravdu nečekal,” říkával kdysi pěvecký mistr Karel při přebírání dalších a dalších Slavíků. Jistě s nemalou nadsázkou. Postavení ve svém byznysu si byl dobře vědom. Jeden z jeho nástupců v oborovém kralování podobně nevtipkuje. 

Ovšem stejně tak by onu okřídlenou větu nepoužil ani ve zcela vážném tónu. Jednoduše proto, že k tomu nemá důvod. Po třech získaných trofejích za předchozí čtyři roky mohl směle vyhlížet i čtvrtou za pět sezon. A i přes letošní velkou defenzivní konkurenci v lize se rozehrávač Brna Viktor Půlpán dočkal a opět byl zvolen Obráncem sezony. Vedle toho byl navíc jen kousek i od dobytí ceny pro MVP celé ligy. Završil tak etapu svého zásadního přerodu. Ovšem rozhodně nesmí usnout na vavřínech. Nejspíš už také pokukuje po angažmá v zahraničí a vedle toho mu začíná šlapat na paty o osm let mladší bratr a příležitostný spoluhráč Marek Půlpán.  

„Vyloženě bych neřekl, že jsem to nečekal. Určitě jsem si za tím šel, nebo minimálně na své obraně nic neměnil. A nějak jsem doufal, že to dopadne. Každopádně jsem rád, že jsou si mnozí pořád vědomi toho, co umím, a i počtvrté mě zvolili,” poděkoval reprezentant v úvodu trofejového rozhovoru.

Viktore, při takových obráncích, jakými jsou v této sezoně Anthony Walton, Ty Nichols, Robert Rikič nebo Eric Lockett, roste hodnota letošního prvenství v této obranářské kategorii?
Určitě tu letos byla řada hráčů, kteří by si to taky zasloužili, a o to ta obhajoba je pro mě cennější. Ze všech bych určitě nejvýš hodnotil AJ Waltona, sám vím, že se proti němu hraje hodně nepříjemně, má výborný čuch na míč a v obraně je velmi nepříjemný.

Vyhrál jste počtvrté za pět let, kam to dotáhnete?
(usměje se) Zastavovat to určitě nechci, takže dokud to půjde, budu obraně dávat všechno. A věřím, že pokud budu předvádět stejnou práci jako dosud, tak ještě nějaké ceny přijdou.

S tím ovšem souvisí váš další úvazek v Brně, potažmo jinde v NBL. Dá se na to spolehnout?
Pro příští sezonu to ještě jasné není. Je to v řešení a uvidíme, jak to dopadne.

Přídomek Obránce sezony byste si už mohl dát i na vizitku, ale vy jste se letos proměnil ve skutečně komplexního borce. Zapsal jste suverénně nejlepší průměr ratingu užitečnosti ve své kariéře (19,6), za což jste bral desáté místo, když jste už byl i šestý, byl jste ne o moc zpět v hlasování o MVP sezony a během ligy jste se etabloval jako hlavní opora lídra tabulky. Jak jste to vnímal sám?
Já se pořád hodně vidím na té obranné půlce hřiště, kde jsem platný, ale taky jsem to nikdy nechtěl nechat jen na tom. A tahle sezona ukázala, že můžu být platný i vepředu a jo - tenhle rok beru jako velice úspěšný a doufám, že na to navážu i v play-off. Jak už jsem řekl dřív, chtěl jsem být v útoku agresivnější a z toho vycházejí i ta lepší čísla v bodech nebo doskocích. Snažím se mnohem víc hrát na koš a s tím jdou ta čísla nahoru.

Po pravdě, bodově jste oproti loňsku zůstal na průměru necelých 11 bodů, zato v asistencích a především v doskocích (6,7) jste šel razantně nahoru. Kouč Růžička to vysvětlil tím, že v týmu nemáte vyložené velkolovce doskoků na pivotu, a dlouzí tak mají za úkol především dobře odstavovat a číselnou smetanu pak slízává perimetr. Narostla i tady vaše role?
V tomhle bych s trenérem souhlasil, je to i na nás na guardech a tím, že jsem jedním z těch vyšších, snažím se tam chodit pomáhat a mám doskoků víc.

Při všech těchto kladech je tam ale pořád i jedna půlpánovská kaňka a to vaše trojky. Ač na střelbě pořád pracujete, i letos je máte jen lehce nad 20 procenty. Kdy to už půjde nahoru?
(smích) Snad co nejdřív. Opravdu na tom pracuju, ale nevím, jestli už to nemám moc v hlavě. Kolikrát si střely ani nevezmu z dobré situace a naopak si vezmu ty těžší, nerytmické, a tím to procento je, jaké je. Možná kdybych to zvedal častěji a byl sebevědomější, tak bych měl čísla lepší. Vím, že soupeři mě kolikrát brání tak, že mi ty trojky nechávají, ale já si ty nerytmické střely po předriblování hřiště brát nechci. Hledám jiné alternativy, jsem hráč, co víc najíždí a sbíhá do šestky, takže se ani do těch střel nedostávám tolik. A myslím, že i s touhle hrou jsem ukázal, že jde být efektivní.

Letos se k trojkám ovšem nabalily i šestky, kdy jste z loňských kariérních 69 procent spadl až na 49.
Asi už nad tím moc přemýšlím, zrovna teď ke konci sezony určitě, kdy jsem šestek zahodil spoustu. Věřím ale, že to zase půjde nahoru. Horší už to nebude.

Nedávno, smolně těsně před FINAL 4 domácího poháru, vás potkalo nepříjemné zranění krku, které váš tým do jisté míry stálo i trofej. Ještě jste to neskousl?
Už asi jo. Je to za námi, začíná play-off a už je zbytečné extra řešit, co bylo. Jasně, v hlavě jsem to měl hodně dlouho, mrzelo mě to. I když jsem s tím na FINAL 4 zkoušel hrát, tak jsem to na sobě cítil a bylo i dost vidět, že to (ve finále) moc nešlo. Teď už je to v pohodě, i když v pár zápasech po tom jsem dostal další rány do hlavy, a na chvilku se to zase ozvalo. Jinak je to ale v pořádku.

Shodil vás finálový neúspěch z poháru i pro nejbližší zápasy NBL?
Částečně jo, v hlavách jsme to měli, chtěli jsme udělat větší úspěch, i když teď si uvědomujeme, že i to druhé místo pro nás bylo skvělé. Možná jsme pak ale nebyli tolik sebevědomí, začali jsme při hře váhat, už je to ale pryč, srovnali jsme se s tím a jsme ready na play-off.

Když jste už poměrně dlouho vedli letos ligu, co jste si tam říkal? Tak už je to tady? Po třech letech od nedohrané sezony 2019/20, kdy byl tým po základní části poslední...
Ten pocit byl skvělý, být první v lize, po takové době, kdy se to nikomu nepovedlo být před Nymburkem. Vést v české lize není jen tak a vyhrát základní část bylo pro nás úžasné. Nechtěli jsme se tím ale uspokojit, dalo se čekat, že Nymburk se posílí a nakonec jsme to vedení neudrželi, ale jít do play-off z druhé pozice je pro nás taky výborné.

Jste v tuto chvíli kandidáty na titul a máte k tomu vše, co je třeba?
Řekl bych, že jo. Určitě. Celou sezonu hrajeme dobrý basket, dokážeme hrát s kýmkoli. Taky ale víme, že play-off je úplně jiná soutěž, kde to může dopadnout celé jinak. My si ale věříme a chceme mířit úplně nejvýš. A i přes některá zranění, kdy nás teď opustil Danilo Djuricic, tak věřím, že ten tým je natolik silný, že je připraven udělat ten nejlepší výsledek.

Když jsme u zranění, necítíte se poslední sezony už jako super smolař? Jen loni začalo play-off, s Pardubicemi jste schytal ránu přes ruce a skončila vám sezona. Teď vás sestřelilo mysteriózní zranění krku těsně před FINAL 4 poháru.
Určitě mě to štve. Loni i letos když o něco šlo, stalo se nějaké zranění. Doufám, že v letošním play-off už se mi tohle všechno vyhne a celkově i našemu týmu, abysme se mohli soustředit jenom na basket.

A ještě jedna osobnější otázka - 7. prosince jste v zápase s USK zažil i velký rodinný moment, když jste nastoupil do jednoho utkání s 18letým bratrem Markem, rovněž rozehrávačem, který je navíc stejně vysoký jako vy. Povězte o něm pár slov, třeba i v čem jste jiní?
Mám z něj radost. Tuhle sezonu s námi zatím moc ani netrénoval, ale ukazuje, že basket umí, táhne tým U19 a já se snažím koukat na každý jeho zápas, i s ním leccos probírat. Čeká ho poslední rok v U19 a já v něm vidím potenciál, aby nakoukl i do těch chlapů. Je to pracovitý hráč a věřím, že do toho taky šlápne a bude chtít i mně ukázat, že to zvládne a že se dokáže prosadit i mezi muži. A v čem se lišíme? Brácha není tolik atletický jako já, hraje to mnohem víc hlavou, hodně nad hrou přemýšlí, což je možná občas na škodu. Kolikrát od něj trenéři nebo spoluhráči čekají to, co vídají u mě, ale on je prostě jiný hráč.

A jaký je střelec?
(rozesměje se) Teď nevím, co říct. Když povím, že je lepší, tak to nebude vypadat dobře, ale asi o něco lepší je. Celkově to ovšem nebude mít jednoduché mě dohnat. (úsměv)