Pevně věřím, že ve čtvrtfinále to neskončí!

ERA Basketball Nymburk už ví, jaké to je být 40 minut od účasti v Eurolize. A ví i to, jak chutná čtvrtfinále VTB ligy proti velkoklubu CSKA Moskva, nebo stejná fáze play-off v Eurocupu či v Lize mistrů. Semifinále evropského poháru by ale bylo veliké novum, a nejen pro polabský tým.

Po senzačním ovládnutí osmifinálové skupiny Europe Cupu - už kolo před koncem při konkurenci soupeřů ze tří top lig kontinentu - stojí nyní od tohoto milníku dvě zvládnutá utkání buď s italským Varese, nebo s rumunskou Oradeou. I zkušený kapitán Martin Kříž ví, co je v sázce. A stejně tak věří, že pokud tým udrží kvalitu své nyní famózní obrany na stejné úrovni, má šanci i na průnik mezi nejlepší čtyři. Nejen o tom mluvil po návratu z úspěšné mise v Manise, kde jeho celek zavřel na pouhých 55 bodů pátý tým turecké ligy.  

Martine, jde bránit ještě líp než ve středu, když i váš kouč Tabellini přiznal, že tak dobrou obranu už dlouho neviděl?
Už před časem jsem řekl, že obrana je jednou z věcí, která by nám měla hodně pomáhat, což se v osmifinálové skupině ukázalo. Nenechávali jsme soupeře bodově uletět a dělá nás to tím týmem, kterým jsme. Po každém zápase ale pořád nějaké chyby vidíme a doufám, že to může být ještě lepší...

40?
(usměje se) Já se teď nebavím o číslech. Někdy je to ovlivněné i tím, jak soupeř střílí z dálky. Tady i přes tu dobrou obranu Manisa měla nějakých pět až osm volných střel, které neproměnila. Chceme ale udržet to nastavení, které do obrany dáváme, a ještě to vylepšovat. Třeba i když cítíme, že už ta střela přijde, tak stejně proti střelci vyběhneme a snažíme se ten pokus nějak změnit, což pomáhá, i když k tomu hráči už nejde stihnout doběhnout.

V čem ještě je kouzlo vaší obrany?
Je to o tom systému, který chceme praktikovat. Je hodně založený na týmové obraně, ale potřebujete k tomu i tu individuální stránku. Pokud jsme ale všichni na té stejné vlně, pak to funguje. Zakládáme si na tom a spíš je to o plnění pokynů a o tom, že do toho jdeme na sto procent.

V čem je rozdíl oproti loňsku, kdy to takhle dobře nešlo?
Je to diametrálně odlišné. Každý trenér má své metody, Francesco (Tabellini) si na obranu hodně potrpí a já jsem rád, že jsme to od něj převzali. Hodně je to o disciplíně, aby opravdu každý dělal, co má. Jakmile to totiž jeden nedělá, tak to nefunguje.

Když vás člověk sledoval v Turecku na hřišti, jak tam lítáte, a každý vypomáhá jako šílený, skoro by až řekl, že vás tak dobře bránit baví...
To, že člověk ten basket může dělat, je především zábava. Snažíme si to užívat celkově. Nevím, jestli nás obrana přímo baví, ale jak jsem řekl, je to DNA naší hry.

Taky ale platí, že dobrým obranám v Europe Cupu napomáhá volný metr sudích, který toho hodně zejména ve vymezeném území dovolí. Nebo je to jinak?
Jistě, chceme hrát tvrdě, ale to potvrdí každý trenér, že když se tímhle způsobem bude bránit celý zápas, tak rozhodčí nemůžou napískat všechno, i když já si nemyslím, že tam jsou nějaké extrémní zákroky. Tím vypomáháním a týmovým bráněním jsme schopní soupeře donutit k chybám a ztrátám.

Odvykají si už hráči přehnaně stěžovat na všechny ty neodpískané situace, když vidí, že to stejně nikam nevede?
Nevím, jestli se odvyká, ale my se na tohle snažíme hodně soustředit, protože ať se v jakékoli soutěži začneme zaměřovat na výroky rozhodčích, tak nám to nepomáhá. Snažíme se od toho oprostit.

Je při tomhle volnějším trendu třeba velké odvahy a zároveň mistrného ovládání míče, aby se hráč mohl vydat do té mlýnice při nájezdu do koše?
Takhle to nevnímáme. Rozhodčí na začátku nastaví nějaký metr a je na nás se na to adaptovat. Nemyslím, že někdo o tomhle přemýšlí, jestli má najet, protože by se nějaký faul nemusel pískat. Jakmile by se o tom takhle přemýšlelo, byla by to cesta do pekel. Nám nejvíc pomůže se oprostit od reakcí na rozhodnutí sudích, ať už je jakékoli.

Vrátíme-li se do horka nedělní pohárové bitvy v Opavě, váš spoluhráč Ty Gordon to na sítích řádně schytal za kontaktáž obličeje domácího křídelníka Filipa Zbránka při nájezdu ve druhé čtvrtině. Když se na to ale podíváme ve světle tématu, které nyní probíráme, když je hráč nucen prodírat se obraným pralesem v zápasech Europe Cupu, tam ho to asi vyučí dostatečně si chránit míč, bez čehož není šance průnik úspěšně dokončit.
K tomu řeknu jen to, že si nemyslím, že by to Ty jindy dělal jinak. Každý hráč, který jde do koše, si ten balon nějak chrání a to, že se pak stane taková věc, je samozřejmě nepříjemné, ať se to stane komukoli, ale není to tak, že to ten hráč chce cíleně vyvolat. Jde třeba o souhru náhod, kdy někdo do někoho strčí, ten ztratí rovnováhu a pak se tohle stane. Není to ale speciální taktika ani u nás, ani u nikoho jiného, že by si ten balon nějak extrémně chránil a někomu tak chtěl ublížit.

Při tom volnějším metru v evropských zápasech, nemůže to už pak trochu přerůstat i v obavy o zdraví hráčů, nebo tak daleko to zatím není?
Z mého pohledu to k nějakým zákeřnostem nesměřuje. Je pravda, že je to tvrdší, než to bývalo, ale v 95 procentech případů nevidím, že by ty zákroky nebo situace mohly způsobit nějaké zranění, nebo že by se nepískaly fauly na hraně způsobení zranění. Takhle to ale prostě je nastavené a my jako hráči s tím nemůžeme nic dělat.

Pokud sledujete Euroligu, která nespadá pod kuratelu FIBA, je tam řízení zápasů podobné, nebo je správný pocit, že se přece jen tak tvrdá hra v obraně nepřipouští a že hráči jsou o něco víc chráněni?
Euroligu sleduju a občas některé ty výroky jsou úzkoprsejší, ale nechtěl bych to srovnávat. Za sebe říkám, že mám styl hry založený na tvrdé práci a snažím se tohle nevnímat. Samozřejmě mě někdy naštve, když si myslím, že něco bylo jinak, ale nic s tím nenadělám. A víc se k tomu nechci vyjadřovat.

Ještě jedna defenzivní odbočka - jakou optikou po Manise nahlížíte 80 bodů inkasovaných tři dny před tím v Opavě, které chyběl Šiřina a už i Townes?
Vždycky je to o tom, kdo dá víc bodů. S Opavou po tom, co jsme loni v závěrečném turnaji poháru chyběli, i kdybysme dostali 122 bodů, a sami dali 123, tak budeme mít stejnou radost jako po výhře 65-60. Každý zápas je i z hlediska obrany jiný. A asi ta v Opavě nebyla tak dobrá a bylo tam víc chyb. Někdy je soupeř schopný proměnit i přes naši agresivní obranu těžké střely a minimálně dvě trojky Opavy nebyly právě jednoduché.

Už po pěti kolech osmifinálové skupiny je jasné, že do čtvrtfinále Europe Cupu jdete z prvního místa. Kde jste měl postup do play-off před sezonou - víc v rovině přání, nebo reálných očekávání?
Cíl byl postup ze základní skupiny. Po tom, co jsme šli v té aktuální na Zaragozu, Dunkerque a Manisu, asi nikdo neočekával, že skupinu vyhrajeme, ale nakonec to máme kolo před koncem, a to je určitě úspěch. Já doufám, že ještě není konec a uvidíme, koho dostaneme do čtvrtfinále. Já pevně věřím, že po tom, co teď předvádíme, neskončí jen u něj.

Tušíte, kdo vám přistane jako čtvrtfinálový soupeř?
Podle papírových předpokladů by to mělo být buď italské Varese, nebo rumunská Oradea, protože nizozemský Leiden hraje na palubovce již jistě prvního Chemnitzu (překvapivý lídr bundesligy), a rozhodne se nejspíš v utkání Oradey (druhý tým skupiny A rumunské ligy) s Varese (12. tým italské ligy), kdy všechny ty tři týmy mají bilanci 2-3.

Když se vezmou v potaz možní čtvrtfinalisté, tedy vedle Zaragozy (sdíleně 11. tým ACB), Chemnitzu a Oradey či Varese ještě Bilbao (sdíleně 11. tým ACB), Porto (lídr portugalské ligy) či Göttingen (15. tým bundesligy) a Bahcesehir (sdíleně 11. tým turecké ligy) plus Varšava (sdíleně čtvrtý tým polské ligy) či Sporting Lisabon (druhý tým portugalské ligy), zdají se to být všechno hratelné týmy. Nebo je někdo odskočený?
Už to jsou hodně slušné týmy. Pro nás je docela dobrá varianta křížení se skupinou N. A s tím, co předvádíme, pevně věřím, že jsme ještě neřekli poslední slovo.

Na závěr jedno kádrové prověření - jak to vypadá se zraněním pravého kolena křídelníka Svejcara ze zápasu s Manisou?
To ještě nevíme. Má lehce podvrtnuté koleno a čekáme na výsledek rezonance. Doufám, že bude v pohodě.