Po 16 letech dali Nymburk. Ale slavit na Stodolní? Musíme si zasloužit

Psal se 25. listopad roku 2006, když Nová huť naposledy skolila Nymburk. V té sezoně to byla jedna z pouhých tří porážek multišampionů ze 44 zápasů základní části. A dvěma body a dvěma doskoky za 20 minut u toho byl i tehdy 21letý zelenáč Petr Bohačík. 

V sobotu, na apríla, se opět s ním v sestavě Ostrava dočkala téhož slastného úspěchu - po nekonečných 16 a půl letech. A 37letý veterán se pod tento milník podepsal 4  body a úžasnými 16 doskoky. Jeden o čtrnáct roků mladší slovenský spoluhráč nad tím musel uznale pokývat hlavou.

I příspěvek ústředního dirigenta Mateje Majerčáka v podobě čtyř trojek, 18 bodů a 7 asistencí za 31 minut byl ovšem naprosto klíčový při senzačním triumfu (94-76) jeho oslabené skvadry. I díky němu se NH stala sedmým celkem této sezony, který už dokázal obhájce trofeje alespoň jednou pokořit. A buďte si jistí, že na Tatranu to byla událost s velkým U.

„Určitě ano. Bylo to vidět na všech v hale nebo na těch, co se tu kolem basketu pohybují. Prostě porazit Nymburk, i když nemá ideální sezonu, je něco. Pořád je to značka a stále se to bude řadit mezi ty důležité skalpy pro ostatní ligové kluby,” zářil Majerčák, který hájí ostravské barvy prvním rokem.

Matěji, bylo po zápase na Stodolní veselo, nebo šlo spíš o střídmou oslavu?
Nedá se říct, že by to bylo až na Stodolní. Něco jsme oslavili už v hale, pak jsme si byli sednout na nějaké to pivko a potom každý možná ještě doslavil doma. Nebylo to ale dlouhé. Už samotný zápas nás vyčerpal natolik, že stačilo málo a bylo toho až dost.

I podle zápasových fotografií se v této sezoně zdá, že na Tatranu se to v hledišti hemží ženami všech věků. Když už s týmem někam vyrazíte, pořádáte i fanouškovské nábory?
Jistě se snažíme, aby chodilo co nejvíc lidí, ale musím taky říct, že Ostrava je z těch celků, kde jsem dosud hrál, výjimečná tím, že většina „chalanov” má přítelkyně nebo už i manželky s dětmi, proto je náročnější chodit po nějakých klubech. Nemáme tým, kde je hodně hráčů bez závazků a nic je doma nedrží. Musíme si to už fakt zasloužit, pokud chceme jít někam ven (usmívá se).


Bylo podle vás pro vývoj a start utkání zásadní, že Nymburk dorazil po sérii výher a při vědomí vašeho citelného oslabení zejména pod košem vás mohl podcenit?
Pravděpodobně to svou roli sehrálo, i když jim taky chyběl Martin Kříž, který jistě má taky nějaké slovo v kabině, a s ním by to možná probíhalo jinak. Každopádně na začátku je úplně zarazilo těch šest trojek Malika Morgana, s tím nepočítali a pak se těžko dostávali do zápasu.

Jeden by čekal, že při vaší zúžené rotaci si na tak klíčového skórera dá Nymburk větší pozor, a byť trefoval i těžké trojky, u některých chodili hosté pod clonami, nebo k němu rotovali pomalu, případně od něj vypomáhali. Jak jste to viděl ze hry?
Věděli, že si pozor musí dát. Začal na něm Eric Lockett, který sem přišel jako nejlepší obránce řecké ligy. Malik ovšem ukázal nějakou vnitřní sílu nebo svou třídu, když proměnil i těžké střely, a potom jsme ho už i my dovedli uvolnit k otevřenějším střelám, které mu díky Bohu padly. Jak byl v laufu, už to šlo samo. Taky je ale možné, že soupeři místy selhala komunikace, i nymburský Luboš Kovář po zápase přiznal, že v obraně byli úplně hrozní.

Při vaší limitované sestavě, s pouhými dvěma dlouhými, byl poločas 54-34 proti obhájci titulu před tisícem fanoušků ostravským poločasem snů?
Možná bych řekl, že to byl i zápas snů, když se porazí Nymburk po takové době. O to těžší ale bylo po takové půli zůstat hlavou pevně v zápase. Každý ví, že Nymburk dokáže zápas otočit i během druhé půlky. Snažili jsem se tak nepodlehnout tomu vedení. Soupeř ostatně dotáhl ve třetí čtvrtině na deset, ale pak jsme trefili důležité střely i my a oni už se tím, že je dotahování stálo spoustu energie, nedokázali znovu vrátit.

A vy jste to fyzicky dali v pohodě?
Myslím, že jo. V takových zápasech se to tak nepociťuje. Když máte šanci vyhrát nad Nymburkem, tak i únava jde trochu stranou. Každý tam odevzdal všechno a všech devět hráčů bylo maximálně soustředěných.

Skoro jako aprílový žert vypadá statistický ukazatel, který říká, že 37letý Petr Bohačík s podkošovým kolegou Mathonem sebrali 26 doskoků a skoro sami se tak vyrovnali celému týmu soupeře (31). Co to o zápase řeklo?
Asi to, že Peťo Bohačík je stále v dobré kondici. To samé ale na druhé straně platí o ještě tři roky starším Petru Bendovi. Není třeba tyhle starší pány nějak shazovat a je nutné s nimi stále počítat. Je ale pravda, že Peťo měl 16 doskoků, což je slušné i na dvacetiletého „chalana”. Bylo nás tam ovšem víc, kdo se na doskoku podílel. Třeba Filip Šmíd měl tři útočné a bylo to tak o tom nasazení a chtění. Možná nám pomohla i sestava bez dvou podkošových, že jsme se na doskok soustředili všichni.

Kdy by kolegové Radukič a Belikov mohli být zpět?
Saša Belikov bude teď někdy sundavat z ruky sádru a pak bude už na něm, kdy ruku dokáže rozhýbat a dostat do plné formy. To nebude lehké a nepůjde to za pár nejbližších dní. A Alex Radukič pokud ne teď v Pardubicích, tak aspoň potom se SLUNETOU by nám už mohl pomoct.

Letos se dostanete mnohem častěji než dřív k rituálnímu ostravskému pokřiku v kabině po vítězných zápasech, kde není moc srozumitelných slov. Už jste pátral po původu této oslavy?
Po pravdě jsem to ještě nezkoumal, „chalani” z týmu mi jen řekli, že to tu je skoro odjakživa. Předkřikuje to náš masér, který to možná donesl z fotbalového prostředí, kde dřív pracoval a kde jsou tyhle pokřiky běžnější. Co ten pokřik přesně znamená, ale neví asi nikdo, možná ani náš masér. (směje se) Je to ale příjemné potěšení po zápase, když jsme všichni „chalani” spolu v kabině a ještě jednou se můžeme zaradovat a zakřičet, aby nás slyšel i soupeř, což pro něj není moc příjemné. Tím, že nám to masér předkřikuje, zvládají to opakovat i zahraniční hráči, není to nic náročného. I Američané vypadají, že si to užívají stejně jako ostatní. Já na tohle ze Slovenska nebyl zvyklý, většinou jsem to vídal ve fotbale, třeba v reprezentacích, sám jsem to ale ještě nikde nezažil. Je to ale příjemné a dobrý zvyk, který bysme rádi opakovali každý zápas.


Po posledním kole máte vy, Opava i Kolín na šestém až osmém místě hodnou bilanci 16-17. Jakou vidíte šanci se vyhnout předkolu, když míříte do Pardubic a do Kolína a doma máte Ústí?
Bylo by fajn se předkolu vyhnout, ale těžko se to odhaduje. Máme před sebou tři těžké zápasy, kdy to může skončit jakkoli. My ale uděláme vše pro to šesté místo. Vím, že někteří kluci u nás s předkolem z loňska nemají dobré vzpomínky. A i letos tam bude USK (který loni NH vyřadil), kterému by se všechny tři týmy ze skupiny A1 chtěly vyhnout. Věřím, že se nám to podaří a překvapíme celou ligu šestým místem.

Můžete myslet i na překonání pátého Ústí, byť ztrácíte dvě výhry a budete už jistě mít horší vzájemné zápasy?
To už těžko odhadovat. Ústí hraje ještě doma s Kolínem, což je zápas, který bysme chtěli, aby vyhrálo. Myslím, že si tu už nejhůř pátou pozici pohlídá.