Sezona ještě ani neodstartovala a už se samovolně začal vracet slogan play-off té na jaře skončené. Předem nevíš. Tomáš Pomikálek o tom po poslední nevšední zkušenosti bude dlouze vyprávět.
Ještě před finálovým duelem Federálního poháru měl za to, že válečné sekery z titulové série s Opavou již byly zakopány. Dokonce o tom přesvědčoval i arbitry. Jenže pak se cosi stalo. Zkušený děčínský forward si tak na další soudy bude dávat poněkud větší pozor. K potyčce z Levic, k jednomu velkému odchodu z Děčína i k nekonečnému dokumentu z nadcházející sezony však promluví právě teď.
Tomáši, zvýšil Ty Nichols odchodem do Ústí náboj dalších severních derby?
Pro fanoušky asi jo. Pro nás to je hráč, který v našem týmu dva roky působil, odvedl skvělou práci a byl velkým důvodem a součástí našeho úspěchu, ale teď je v konkurenčním týmu, který je sice jen o pár kilometrů dál, ale já to beru tak, že prostě odešel jinam. Samozřejmě, je to Ústí, pro někoho to je možná trochu kontroverzní, ale já to vidím tak, že dostal lepší nabídku, kterou se rozhodl přijmout. A na to nejbližší derby se určitě budu těšit.
Co vašeho bývalého spoluhráče bude v prvním děčínském derby, které přijde až ve druhé polovině základní části, čekat? Bude se i hučet?
Tohle vůbec netuším, co si na něj fanoušci připraví. Všichni ho teď už budou brát jako soupeře, stejně jako já, i přes tu spoustu hezkých vzpomínek z posledních dvou sezon. A budu proti němu hrát jako proti jakémukoli jinému soupeři. A ještě k našim fanouškům - těžko říct, jak ten přestup vezmou. Vím, že tam byly různé reakce, některé i ostřejší, jiné normální. Za mě by si před zápasem zasloužil i nějaký potlesk, ale po přestupu do Ústí třeba ani to nebude.
Bude podle vás v ústeckém týmu hrát o něco jinak?
V něčem to jiné určitě bude. S A.J. Waltonem u nás byli opravdu jako dva bráchové, nebo jak oni vždycky říkali - taťka se synem, A.J. Tye ve spoustě věcí jako by srovnával, kdežto teď to bude buď na trenérovi, nebo na někom, kdo si ho bude muset trochu srovnat. Všichni asi víme, že to s Tyem v tomhle ohledu nikdy nebylo nejjednodušší, ale ty kvality má. Já ho sledoval i během léta, kdy hrál v Americe různé streetbally, a on to myšlení a rychlost má neuvěřitelnou, jen v Ústí bude muset ještě víc přidat, protože bude mít podle mě o trochu větší roli.
Jak se po výměně hlavního shooting guarda a pivota změní vaše hra?
Na pozici centra po stránce herní kvality Igor Josipovič odvedl práci, jakou jsme potřebovali, ale co si budeme povídat, Maks Šturanovič je veliký, co se týká doskoku, a i v zakončování má větší přehled. V té basketbalovosti bude jeho přínos větší. Navíc my vždycky trpěli tím, že jsme neměli velkého pivota. Teď tam je, i s kvalitou a já si jen přeju, aby mu vydrželo zdraví. Věřím, že to bude velká posila. A srovnání v obraně? Maksim nám nejen v obraně, ale i v útoku strašně pomůže na doskoku. Fyzicky je na tom skvěle.
A nový guard Cubbage?
Ideální by bylo, kdyby Mike pochopil, že nikdo nepotřebuje, aby se tu vyrovnával Tyovi. Aby si bral míče sám, jako by tu neměl spoluhráče. Ty v tomhle byl skoro unikátní, protože občas to bylo ve stylu „dejte mu míč a běžte se radovat”. Tohle teď ale nebudeme potřebovat, budeme potřebovat kvalitní poctivý basket jako loni. Mike byl navíc týden zraněný s přitahovačem svalu. Poslední zápas už ale hrál a snad se dá včas do kupy na první kolo s Pardubicemi.
Je vůbec reálné dorovnat vaši historickou sezonu?
Trochu jsme si na sebe upletli bič. Pro spoustu lidí byla ta minulá sezona dost překvapující. Na druhou stranu proč si dávat nižší cíle. Pro mě je větší výzva dávat si ty nejvyšší a pak si případně říct, že jsme pro to udělali maximum, ale prostě jsme to nezvládli. To je lepší než si říkat, že budeme rádi, když vyjde play-off. Nechám se ale překvapit, nerad věštím dopředu, co bude.
Máte za sebou už i promítání dokumentu o vašem play-off v děčínském kině. Jaké nakonec celé dílo Ladise Zemana bylo?
Bylo to určitě i lecčím překvapivé. Je tam spousta záběrů, které vyvolávají hromadu emocí, ať pozitivních, nebo negativních, i těch, kdy se člověku chce skoro brečet, protože šlo o těžké momenty. Takových je tam moc. A taky je tam spousta osobních příběhů, které když si člověk uvědomí, tak mu dojde, o co v tom životě vlastně jde. Ladis odvedl úžasnou práci. Zachytil i detaily, o kterých jsme my ani nevěděli, protože on se kolem nás pohyboval jako stín a my někdy ani nevěděli, že točí, nebo že tam vůbec někde je. To play-off zachytil úplně dokonale.
Co nejvíc dojalo vás?
No, je škoda, že s námi Ladis nemohl být celou sezonu, i včetně získání poháru. Nicméně to play-off bylo celé perfektní. Nejtěžší je tam samozřejmě moment, kdy prohráváme poslední zápas... Doporučuju opravdu všem se na to podívat, ať jde o fanoušky Děčína, nebo ostatní.
A bude celý dokument někdy přístupný?
Myslím, že se o tom jedná.
Jaký jste měl po zhlédnutí pocit? Tak jo, tak i tady máme něco, na co jsme dosud koukali jen na Netflixu nebo HBO?
Je to hrozně hezký. Původní myšlenka totiž byla udělat jen pár záběrů z play-off, krátká vzpomínková videa. Ladis se do toho ale najednou vrhnul s celou rodinou, i s manželkou a synem, který už taky v Děčíně hraje, a jezdili s námi úplně všude. Ladis s námi chodil do šatny, párkrát jel i na zápasy ven. A spousta záběrů tam ani nebyla, což je možná lepší (směje se). Toho materiálu měl strašně moc a z toho udělat hodinový dokument bylo podle mě těžké.
Nadcházející sezonu se dokumentarista Zeman chystá zachytit celou, uměl byste si dřív vůbec něco takového u nás představit? A dáte to všichni celý rok?
Tohle je hlavně o něm. My pořád děláme to stejné, svou práci. Ladis, který už s námi v přípravě začal jezdit, na premiéře dokumentu slíbil, že tentokrát už to bude intimnější, bude víc i v šatně a přibude záběrů mezi tréninky. Tráví s námi spoustu času, chodí na tréninky a obětuje tomu moře času, i při svých dalších aktivitách. Z naší strany nebudou žádná omezení, protože víme, že jednou to zvládl perfektně, že tam nechce dát něco vyloženě špatného o nás a že to lidi zaujme. Já se na to už teď strašně těším.
Bude k vám Ladis Zeman chodit i domů?
(smích) Zatím to nedělá, ale už s námi tráví čas i jinde. Je u porad v šatně, v poločasech, tráví s námi čas po zápase a budou tam věci, co v prvním dokumentu ještě nebyly. A záběry z hospody? Ne, tam s námi ještě nebyl. (smích)
Už se vám tedy daří zapomínat, že se někde kolem pohybuje?
Docela jo. Máme v něj důvěru a nemám důvod mu nevěřit, že to tak nebude znovu.
Vraťme se i k aktuálnímu dění. Ve finále Federálního poháru za sebou máte i první reprízu ligového finále s Opavou. Tušil byste, že se tam může semlít i něco tak ostrého, jako se semlelo?
Na tom bylo vtipné, že před zápasem jsem šel za rozhodčími a byl tam sudí Baloun, který se mě ptá, co má čekat, jestli tam budou dozvuky té finálové série a budeme si něco vyřizovat, aby byl připravený. A já - hele, nic, to je normální zápas, i nějaká zranění k tomu patří a minulá sezona je za námi, byť je to pořád hořké. A ještě jsem řekl s ohledem na své zranění z finále, že do dalšího zápasu s Opavou nepůjdu s tím, že se to může stát znovu, protože k tomu může dojít kdykoli. A pak přišla otázka, jestli budou hrozit nějaké zákeřnosti a já na to, že ne. Ještě si pamatuju, že jsem jen dodal, že je vždycky lepší být připravený na všechno, ale neočekávám, že by něco takového mělo přijít. No a přišlo. Do jisté míry to bylo zbytečné. Víme, že Opava hraje tvrdě, my se o to snažíme taky a nedarujem si ani milimetr hřiště zadarmo. Vyhrotilo se to v tohle a padly nějaké technické i jedno vyloučení. Je možné, že v AJovi, jehož reakce (na sražení děčínského Šturanoviče opavským Kvapilem) byla podle mě trochu zbytečná, tam to finále ještě nějak bylo. On si to ale uvědomil, je v tomhle rozumný. A není to tak, že by to mělo přijít znova.
Opět spolu hrajete až v 11. kole, myslíte si, že do té doby vášně vychladnou?
(usměje se) Pořád je to Opava. A pokud se mě před zápasem rozhodčí zase zeptají, tak už radši nic říkat nebudu, protože to stejně nemusí platit.
