Říkal jsem si, jestli ještě umím dávat body
V létě byl střeleckou hvězdou reprezentačního výběru i brněnským tahounem přípravy. Jenže pak přišla první dvě ligová kola s jeho osmi a sedmi body za půlhodinu ve hře. Na třetí pokus už to ale v Olomouci odšpuntoval. 14 bodů jen za první čtvrtinu a celkem 24 s výbornou úspěšností z pole.
„Trošku jsem si oddychl. Nebo už jsem si spíš říkal, jestli ještě umím dávat body,” pokýval hlavou hlavou po loupeži na Hané 21letý lídr Brna a rodák z Bratislavy Richard Bálint.
Richarde, když se vrátíme na začátek, byla to na úvod ligy v Písku pro vás i celý tým velká facka s porážkou o 21?
Písek je dlouho spolu, kluci se tam znají skoro odmalička, nebo nejpozději od kadetů, my tak věděli, do čeho jdeme. To, co jsme si řekli, jsme ale nesplnili a odrazilo se to pak na výsledku.
Poté, co jste v létě slovy i výkony naznačil své další ambice, jste hlídán přísněji než před loňským odchodem do Španěl?
Měnil jste něco většího na Olomoucko vy, nebo celý tým?
Ani nevím, na to jsem nemyslel, prostě to přišlo. Chtěl jsem být agresivnější s míčem na koš, což pak bylo znát. Jako tým chceme od začátku sezony hrát rychle dopředu a v Olomouci bylo jiné jen to, že jsme dávali koše, které jsme na začátku zápasu se Slavií nedávali. Tam jsme minuli snad šest „šoupáků”. A trochu se i díky rychlé hře dopředu zlepšil náš pohyb míče, který nám první dva zápasy tolik nechodil.
Poté, co Olomoucko složilo Pardubice a skoro poločas se drželo s Nymburkem, čím jste ho zaskočili v obraně, že jste tak brzy vedli o tolik a měli až 16bodový náskok?
Konečně je od vás slyšet i nějaké slovenské slůvko...
A odzrkadlilo není česky? (směje se)
No, příliš česky to nezní. Pojďme ale dál. Vy jste se v Olomouci chytil dokonce 14 body v klíčové první čtvrtině, šel jste do zápasu mnohem odhodlaněji?
To nevím, ale před zápasem jsme si řekli, že do toho musím vstoupit s větší energií a s lepší řečí těla, což si myslím, že se mi povedlo. Hlavně proti Slavii jsem byl ne přímo unavený, ale takový nemastný, neslaný. Tak jsem si řekl, že do zápasu musím jít s jinou energií a to se povedlo.
Co se pak stalo, když jste zápas měli pod kontrolou a najednou domácí udělali ve druhé půli šňůřu 16-0 a srovnali?
Olomoucko postavilo zónu a začalo hrát přesně tak jako první zápas proti Pardubicím a první poločas proti Nymburku. Ten jejich trochu streetball, kdy „Amíci” začnou hrát jeden na jednoho, začne jim to padat, všichni se „zblázní” a těžko se to pak zastavuje. Naštěstí jsme to zastavili ještě včas a stihli to zvrátit.
A to se povedlo hned čtyřmi trojkami. To by teď od vašeho týmu mohlo být častější, ne?
Tyhle výkyvy, doufám, nebudou časté, ale nějaký takový obrat v náš prospěch více trojkami nebo i snadnými koši bude vždycky příjemný.
Váš útok se nicméně za první tři kola oproti minulé sezoně nijak zásadně nezlepšil, když jste na 73 bodech na utkání...
Určitě je co zlepšovat. Máme mladý tým, naši dva „Amíci” se ještě musí do systému zapracovat, což platí i o sehrání nás všech. Musíme vědět, kdo kdy kde bude, a každý další zápas bude lepší, stejně jako náš pohyb míče a to, jak se na hřišti budeme hledat. A tím se, doufám, budeme zlepšovat i bodově.
Jak zatím vidíte progres obou nových amerických power forwardů Chargoise a Bakera, který zatím produkčně nevyniká?
Přesně nevím. Jaxson Baker přišel z univerzity, kde se hraje úplně jiný basket, víc jeden na jednoho, je to vlastně podobné hře Olomoucka. Evropský basket je ale založený víc na systému, je třeba víc o tom přemýšlet, a než se do toho Jaxson dostane, chvíli to potrvá.