V dnešním světě profi sportu už prakticky nemá smysl se s ním loučit definitivně. Opravdu nikdy totiž nevíte, co a kdy vás vcucne zpátky, protože si prostě nemůžete pomoct. A někdy se taková situace zrodí i ve velmi nečekaných kulisách. Tak jako se to stalo opavskému pivotovi Martinu Gniadkovi.
„Bylo to kolem Vánoc, na Bali. Trávili jsme tam dovolenou s rodinou a já měl poprvé větší prostor sledovat průběh letošní ligy. Viděl jsem i nějaké zápasy a tam nějak ta myšlenka vznikla - že bych chtěl klukům ještě pomoct,” přiznává 32letý hráč, který se loni na jaře mylně domníval, že odchodem z BK Opava do skokově rostoucího sektoru fotovoltaiky jako profesionální sportovec skončil.
Uběhlo jen osm měsíců a už na sobě měl dres letos velmi matných Slezanů znovu. A od začátku února už stihl čtvrtfinále domácího poháru i 13 zápasů v NBL, jež jej zařadily na čtvrté místo v týmu mezi střelci i nejužitečnějšími hráči.
Martine, důvod, proč jste se do tohoto dobrodružství chtěl pustit, byla hlavně tíživá situace pod opavským košem, nebo celkové tápání týmu?
No, nehrálo se na pozicích, na které byla Opava zvyklá, a tím, že jsem zůstával v kontaktu s kluky a věděl, že americký pivot Bassett nemohl trénovat a hrát naplno a byl ve hře jeho odchod, tak to taky sehrálo roli. Bylo lepší, aby klub nemusel hledat uprostřed sezony někoho, o kom nic neví.
Klubu jste se pak ozval sám?
Já se nejdřív zmínil spoluhráči Filipovi Zbránkovi a ten to nadnesl na tréninku. Upřímně jsem nečekal, že se toho někdo chytne, ale nakonec jsme si zavolali s „Čoudou” (koučem a sportovním ředitelem Czudkem) a dopadlo to mým návratem. Rádi byli i fanoušci, přijali to dobře, aspoň mi to tak přišlo.
Jak velký problém jste musel řešit s omezením svého civilního zaměstnání?
Je to teď náročné dělat všechno dohromady, ale jsem domluvený, že nebudu mít tolik klientů a basket šel teď do popředí. Asi ani neodhadnu, kolik času týdně se momentálně své práci věnuju, pokaždé je to jiné podle domluvených schůzek.
Platí, že se pohybujete v byznysu tepelných čerpadel?
Je to fotovoltaika a je to dobré. Na začátku bylo těch informací strašně moc, ale už mi přijde, že jich mám už nastudovaných dost a můžu si o tom už dobře pokecat. Ze začátku jsem spoustu věcí nevěděl a teď už se tím bavím. A jestli jsem už odborník? To já byl vždycky (směje se) a dá se to tak říct i teď.
Po tom více než půlroce mimo, jak jste zapadl zpět do ligového kolotoče?
Čekal jsem to horší. Zrovna když jsem přišel, byla celkem velká marodka, kluci byli nemocní nebo zranění, a i když původní plán byl začít někdy v březnu, tak už po týdnu jsem šel do prvního zápasu. Možná to bylo i dobře do toho vletět hned. Konec konců je to jako se vracet po zranění, což se mi tedy nikdy nestalo, i když moje pohyby tak vypadají (směje se). A že jsem neměl letní přípravu? Z té se stejně těží tak první dva tři měsíce, pak už musí člověk makat sám.
Hrál jste nějakou nižší soutěž?
Jo, s kluky, se kterými jsem kdysi začínal v ostravských Snakes, jsem hrál krajskou soutěž a bavilo mě to. I díky tomu jsem se těch obnovených začátků v lize nějak nebál, opravdu jsem to čekal horší, že budu zavařený a nebudu zvládat, ale byl jsem v pohodě.
Zatím to s vámi v sestavě má Opava 5-8, plus prohrané čtvrtfinále poháru, jakou optikou tuhle bilanci nahlížíte?
Upřímně, čekal jsem, že budeme vyhrávat víc, ale bylo to teď období, kdy jsme na sobě jako tým měli deku, snažíme se zpod ní dostat, ale nelituju ničeho.
Ve statistikách máte za 21 minut průměry 8,5 bodu, 4 doskoky, 3 asistence i 40procentní trojky. Po takové pauze jsou to slušná čísla?
Já statistiky vůbec nesleduju, pro mě je to překvapení, co mi teď říkáte. Nikdy jsem na to nekoukal, pro mě vždycky bylo a je důležité, jestli tým vyhrává, nebo ne.
Co z vašeho pohledu v letošní hře týmu nejvíc drhne?
Někdy mi přijde, že jsme v útoku bez sebevědomí, což se projevuje na celé hře. Zároveň přišli tři důležití noví hráči, na což jsme v Opavě taky nebývali zvyklí. Během sezony si to tak teprve sedalo.
V poslední době, kdy přichází víc proher, tým také stíhají četná vyloučení. Při porážce v Ostravě nedohrál kapitán Šiřina, zápas na to s Kolínem byl vyloučen kouč Czudek, teď v Nymburce po dvou technických vy. Roste nervozita a nepohoda a tím víc přicházejí i tyto vypjatější momenty?
Nějak to tím zapříčiněné asi bude. Vyhrávat, tak asi hráč nemá úplně potřebu se do těchto situací dostávat, nicméně zrovna k těmto vyloučením, včetně toho mého, bych řekl, že všichni už v lize působíme nějakou dobu a stejně jako rozhodčí i my děláme chyby. Jediný rozdíl je v tom, že my ty chyby rozhodčích musíme skousnout. Z mého pohledu rozhodují někdy unáhleně. Prostě je to tak, že když rozhodčí udělá chybu, já se s tím musím naučit žít, ať už mě to vyřadí ze zápasu a je úplně jedno, jestli při tom stíhám čtyři práce a je to pro mě hodně obětovaného času. Vyhodí mě ze zápasu a to, čemu celý týden obětuju čas, jako bych vyhodil oknem. Když něco řeknu při tom, jak spadnu na palubovku, tak hned dostanu technickou, ale nemyslím si, že by to mělo být takhle nastavené. Takže ano, nějaká nervozita tam kvůli té aktuální formě je, ale za tu dobu, co ligu hrajeme, s těmi rozhodčími se známe, zdravíme se a normálně se bavíme, tak by ten vztah měl fungovat trochu jinak.
Nejvýš už teď můžete dosáhnout na šesté místo před play-off. Je ten propad po loňském sříbru v lize a titulu v Českém poháru velkým zklamáním, nebo se dal částečně předpokládat?
Nazval bych to špatným timingem (načasováním). Nymburk má letos suverénně nejslabší tým za dobu, co hraju basket. My jsme loni měli mužstvo poskládané tak, abysme mu mohli konkurovat i ve finále, což se v případě ligy nepovedlo, protože jsme měli hodně zraněných. Aspoň jsme dokázali vyhrát ten pohár. A bylo jasné, že někdy k té generační obměně v Opavě bude muset dojít, zažil to Děčín i jiné týmy, odešli hráči, co tu hráli deset let, já nebo Radim Klečka, a přišli noví. To se běžně děje s tím, že my jsme nikdy nespoléhali na zahraniční hráče, vždycky to stálo na Češích. A pokud někdo z těch nosných odejde, je to citelná ztráta. Není to jako Nymburk, kde čeští hráči vždycky hráli béčkovou roli, s výjimkou Vojty Hrubana.
Může i přes onu dosavadní matnost výkonů přijít vaše zmrtvýchvstání v play-off?
Všichni víme, jak play-off v Opavě vypadá. Dojít k tomu určitě může, protože nebudeme hrát v pěti, ale minimálně v šesti.
