S rozhodčími rád kecám a vtipkuju

S KOUČEM SEZONY DINEM REPEŠOU V lize působí několik desítek starších hráčů, než je on. Hvězdný veterán Blake Schilb, jejž vede v týmu, se narodil dokonce o devět let dřív. Nejmladší kormidelník letošního ročníku NBL však i ve svých 28 letech už dávno není v trenérském cechu žádným zelenáčem.

I v české lize už si kroutí třetí rok. A získal si uznání i svých kolegů. Zejména pak za to, co dokázal letos s extrémně mladou sestavou Sov z pražského USK. Triumfoval s ní dokonce i nad Nymburkem, jeden čas držel fantastickou třetí pozici v tabulce a nyní je dvě vítězství od semifinále. Byl to prostě dobrý rok pro tohoto mladého Chorvata a syna trenérské legendy. Dá se říct, že právě dnes Dino Repeša definitivně vystoupil z dlouhého stínu otce Jasmina. Jako Kouč sezony Kooperativa NBL.

”Je to pro mě menší šok. A jsem za tohle ocenění velmi rád. Je to skvělá zpráva a velká čest být nejlepší trenér v české lize, protože tady jsou výborní, talentovaní i zkušení trenéři. A to, že se v anketě rozhodli hlasovat pro mě, je skutečně velká čest a taky velká motivace do další práce,” podotkl oceněný, který celý půlhodinový rozhovor zvládl jen s pár anglickými a chorvatskými ”vycpávkami” v češtině!

Kouči, bude z této ceny překvapen i váš táta, nyní kouč Pesara v italské lize?
Na sto procent! Už nás ale pochválil, že s USK máme skvělou sezonu. Ta byla zároveň velmi těžká. Po minulém ročníku, kdy jsme tu měli čtyři cizince, si klub po úderu koronavirové pandemie zvolil cestu hrát jen s jedním zahraničním hráčem a s velmi mladými českými kluky. Ti jsou velice talentovaní, ale v lize ještě nezkušení. Třeba Vyroubal hrál loni jen pár minut, Švec s námi tehdy ani netrénoval, Fuxa loni taky nastupoval minimálně. Já před sezonou nebyl velký optimista a účast mezi TOP 6 v nadstavbě pro mě byla vážně překvapivá. Zápas od zápasu bylo ale během sezony vidět, že máme šanci i na play-off. A teď je tu i šance na semifinále. 

Tohle je asi to nejzajímavější - na nejlepší umístění jste za své tři sezony v USK dosáhl s nejméně zkušeným a nejmladším kádrem v lize. A také téměř bez zahraničních výztuží. Co za tím hledat?
První rok byl celkem fajn, dostali jsme se do play-off z devátého místa po nadstavbě, což reálně odpovídalo našim možnostem. Druhou sezonu jsme byli na začátku velmi dobří, hráli vyrovnané finále Českého poháru, který jsme měli šanci proti Nymburku vyhrát, a je velká škoda, že sezona nebyla dohraná, protože jsme měli mnohem zkušenější tým, skvělé hráče a slušné možnosti hrát i semifinále ligy. A pak přišel nejlepší třetí rok, i když bych tomu původně moc nevěřil.

A co za ním tedy dosud stálo, když jste s nijak hvězdnou soupiskou byli po velké výhře nad Nymburkem jeden čas i třetí?
Pro mě je tím hlavním důvodem kontinuita práce s našimi mladými hráči. Někteří se mnou trénovali dva, další celé tři roky a to bylo pro obranu i útok velmi důležité. Když sleduju jiné týmy v lize, tady i jinde, ty úspěšné mají kontinuitu právě v tom, že je vede delší čas jeden trenér a ten má delší dobu podobný kádr. Tým, který nemění trenéra a moc hráčů, má na úspěch větší šanci. I pro mě je tak důležité moc toho neměnit. Jistě, je potřeba mít i talentované hráče, nejde hrát finále jen s pěti juniory, protože česká liga má dobré týmy a kvalitu.

Jistě se vám hodilo, že jste sezonu dobře nastartovali, dokud v její první fázi byli v týmu jako tažní muži Samoura a Rikič.
Jééé, to je velká škoda, že tu nevydrželi déle. ”Sami” (Samoura) bude mít skvělou kariéru, je to veliký bojovník, ohromně soutěživý, na každém tréninku se mnou mluvil, chtěl extra videa a my skutečně měli každý den nějaký rozbor k obraně nebo útoku, abychom viděli to dobré, ale i své chyby. ”Sami” je velmi motivovaný hráč, nevím, zda jednou dosáhne na Ligu mistrů, EuroCup nebo až na Euroligu, ale našlápnuto rozhodně má. A mezinárodně ostřílený Robert Rikič měl taky svou kvalitu. Byl tu díky tomu, že jsme kamarádi, hráli jsme spolu v dorostu. Po dvou a půl měsících tady ale dostal výrazně lepší nabídku a tu využil. 



Co jste se za své tři sezony naučil o české lize?
Vedle té kontinuity je třeba mít tu dva tři opravdu zkušené hráče a nějakého lídra, kterým je teď u nás Ondra Sehnal, který se v tomhle ohledu zlepšil na hřišti i mimo něj. Takový hráč musí být schopný v těžkých momentech vzít odpovědnost za výsledek na sebe. Jistě je také třeba zvládat domácí zápasy, což ale v sezoně bez fanoušků není právě lehké. Speciálně pro některé týmy jako Děčín nebo Svitavy jsou fanoušci velmi důležitou součástí úspěchu a v jejich halách se těžko vyhrává.

V tomhle ohledu vašemu týmu venku zřejmě pomáhalo, že jej fanoušci soupeře neznervózňovali.
To určitě platí, pro mladý tým je tohle výhoda, je tam pak menší tlak.

Už jste zmínil lídrovství Ondřeje Sehnala. Ten rozjel sezonu jako silný kandidát na cenu pro MVP, na přelomu roku jej ale zbrzdilo zranění a poté i koketování s angažmá ve francouzské lize. Mělo to pak velký vliv na jeho formu?
Je škoda, že po listopadovém okně evropské kvalifikace přišlo to zranění a měsíc nemohl hrát. Do té doby byl podle mě nejlepší hráč v lize. A po návratu z testů ve Francii to zvlášť z psychologického pohledu byla pro něj těžká situace. Já s ním promluvil a řekl mu, že máme dobrou šanci na horní skupinu i na semifinále play-off, pokud budeme všichni zdraví. On se namotivoval a byl teď nejlepším hráčem prvního čtvrtfinále v Brně. A dnes a zítra na to musí navázat i doma, protože nemáme za něj další hráče.

Zejména v první polovině sezony se vám dařilo hrát i bez záplavy ztrát, tedy velmi disciplinovaně. Jak se to dá do tak mladých hráčů vpravit?
My máme před každým zápasem dlouhou přípravu k tomu, kde a přes kterého hráče soupeře chceme zaútočit, co pro koho chceme zahrát, co chceme kontrolovat v obraně a tak dále. A tým je schopen to dodržovat. Ta disciplína se týká zejména útoku, kde to u mladých hráčů není tak snadné, protože ti chtějí především volnost. To by ale u mě nešlo. Taky máme velmi dobré procento z pole a při výhrách byl pro nás klíčový doskok. Mít ho o něco lepší, uspěli bychom ještě ve dvou třech dalších utkáních. Po odchodu Rikiče to ale bylo těžší.

Jak se během vašich tří sezon vyvíjel respekt českých rozhodčích k vám? Jen připomenu, že jste do ligy přišel jako 26letý.
Já se i v důležitých zápasech snažím být co nejvíc uvolněný a jsem zvyklý  s rozhodčími ”kecat” a někdy i vtipkovat. A jsem rád, když jsou v pohodě i oni. Sudí to respektují a já se zase snažím nebýt po některých výrocích uražený, jen říkám, jak jsem to viděl. Ani v utkáních, kde jde o hodně, na ně nechci za každou cenu tlačit a myslím, že to uznávají. A já uznávám je a řekl bych, že vzájemně se ten respekt časem zvyšuje. Rodiče mě vychovali tak, abych byl pokorný a normální. A tak se snažím přistupovat i ke všem u nás v klubu, ať jde o šéfa, recepční nebo uklízečku. Celkově myslím, že jsou tu dobří rozhodčí a za mé tři roky v lize se zlepšili. Tuším, že čtyři působí v evropských pohárech. Po každém kole taky nám, trenérům, posílají video, kde vyhodnocují, co se jim v posledním utkání povedlo, a co méně. A to je skvělé! Je to skutečně práce na vysoké úrovni. (důrazně)

NBL má už téměř za sebou první sezonu s využíváním videa v zápasech. Jak jeho pomoc zatím hodnotíte?
Je to skvělá věc. Tohle v basketu musíme mít, obzvlášť pro dramatické koncovky utkání to je velmi důležité. I v tomhle je znát, jak se liga zlepšuje a modernizuje. Mám k videu jednu historku - táta díky němu vyhrál jeden titul v italské lize. V roce 2005 Ruben Douglas z jeho Fortituda Boloňa trefil v koncovce trojku z půlky a až video potvrdilo její platnost, protože byla vystřelená dvě desetiny sekundy před koncem. Byl to zrovna první rok, kdy se v lize používalo video. A Boloňa díky tomu vyhrála čtvrtý zápas v Miláně a celou sérii 3-1.   

Když měl teď táta dost svých starostí v Pesaru, měl na vás vůbec čas, když jste potřeboval něco zkonzultovat?
Každý máme svoje zápasy, ale budeme spolu víc mluvit v létě. Během sezony moje zápasy neměl prostor sledovat, ale v létě u moře na to čas bude. A já se pro změnu budu koukat na jeho utkání. 

To si ale vůbec od basketu neodpočinete.
Ne, ne, žádné volno. (směje se) S mým otcem žádné není. 

Dnes vás na domácí půdě čeká pokračování vyrovnané série s Brnem. V hale soupeře jste v prvním utkání ukořistili velké vítězství, ale v poslední minutě zároveň ztratili klíčového pivota Proletu, který pak chyběl ve druhém zápase. Jak vypadá vaše situace před třetí bitvou?
Zranění Domagoje je pro nás velká škoda. I bez něj jsme opět i v menší rotaci zvládli první poločas druhého utkání a rozhodla až druhá půlka. Teď jsme měli dva dny volno, pracovali jsme na nových taktických variantách, a pokud jde o Domagoje, je to velký bojovník, zkusí hrát a uvidíme, kolik zvládne. I on ovšem vidí, že máme velkou šanci na semifinále....  

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Kooperativa