Skórující rozehrávač RP: Možná je to zlom

S NOVÝM DIRIGENTEM NOVÉ HUTI Od konce září se pro něj sezona dramaticky změnila. Pro žádného hráče by náhlá transformace z křídla na rozehrávače v rozjeté soutěži nebyla ani trochu snadným úkolem. A když se k tomu v prosinci přidalo zranění kotníku, měl před sebou ostravský forward Radek Pumprla ještě o něco těžší výzvu.

Jen se ale vrátil, po složitém aklimatizačním zápase s Kolínem vystřílel své sezonní maximum při dobytí palubovky Olomoucka (21) a vzápětí následovalo 13 bodů při domácím triumfu nad Děčínem. Právě těmito dvěma výhrami přerušila NH tři měsíce trvající šňůru porážek, rázem je dvě vítězství od nejlepší osmičky a slovy zaskakujícího rozehrávače – dosáhla na světlo na konci tunelu.

Radku, jaká to pro tým byla v posledních dnech úleva?
Určitě velká, to nejde říct jinak. Je ale potřeba to trochu rozvést. Na jedné straně se samozřejmě ukončila ta série porážek, ale úleva je to spíš pro budoucí vývoj. Že víme, že můžeme vyhrávat a díky tomu vědomí se nám bude líp vstupovat do dalších zápasů. Ty dvě výhry za sebou jsou tak pro nás možná zlomový bod sezony.

V obou zápasech jste ale museli obracet skore až ve čtvrté čtvrtině, na Hané jste šli navíc až do prodloužení. Kde jste k těm zvratům sebrali síly a morál?
Možná to bylo tím, že jsme udrželi koncentraci déle než soupeř. Na druhé straně nám se v obou zápasech nedařily první poločasy, tak možná tam bylo i lepší přizpůsobení se hře soupeře ve druhé půlce. Jsem ale určitě radši, když to bylo takhle, než celý zápas vést a nakonec dvakrát prohrát. Je jedno, kdy se to v utkání zlepší a otočí, ale hlavně že k tomu dojde.

Kterými herními atributy jste oba zápasy zvládli?
Byla to bojovnost, houževnatost a hlavně výdrž a koncentrace po celou dobu zápasu, protože jsme to obraceli až v koncovkách. Jsou to takové drobnosti jako nevypouštění soubojů o míč v posledních minutách a podobně.

I když ne ve vašem návratovém zápase s Kolínem, v těchto posledních dvou už zřejmě bylo znát, že jste se po měsíční absenci vrátil vy a power forward Petr Bohačík.
Určitě se nám zase rozšířila rotace. Při užší soupisce bývaly zápasy vyrovnané v prvním poločase, a ta limitovaná sestava se projevovala po změně stran. Nechci, aby to znělo nějak namyšleně, ale jsme oba hráči z užší rotace, takže naše opětovné zapojení bylo jedním z klíčů k těm vítězstvím.

Pro vaše tažné koně, zejména kolegy Watermana, Alleyna či Heinzla, to při sérii devíti porážek muselo být už nebývale frustrující, vydržet vždy poločas, možná tři čtvrtiny a pak znovu a znovu odcházet poražení. A co vy, vydržel jste se na ta trápení koukat až do konce?
Samozřejmě jsem se koukal. A být v pozici kluků, tak by to frustrující určitě bylo. Oni ale i museli vidět světlo na konci tunelu a věděli, že nebudeme zranění celou sezonu, dojde na doplnění sestavy a zápasy budou zase lepší. Ty poslední dvě výhry tak jsou pro ně i jistým zadostiučiněním, že to ten měsíc museli protrpět bez nás.

Začalo se vám všechno „sypat“ už zraněním hlavního rozehrávače Martina Nábělka, kdy v týmu nebyl další klasický dirigent, a tuhle roli jste museli suplovat vy a Justus Alleyn?
Tohle mohl být jeden z velkých a zlomových faktorů. Marťas je tu jediný klasický rozehrávač, já ani Justus jimi nejsme. Naše hra tak asi nefungovala, jak by měla, a museli jsme najít cestu, jak se té situaci přizpůsobit. Myslím, že jsme ji pořád nenašli, jak bychom si představovali, a není to ideální, ale zvykli jsme si a je to lepší než bezprostředně po tom, co se Marťas zranil.

Kdo z vás dvou je na rozehře víc?
To nedokážu přesně říct. My tam máme každý trochu jiný styl. Justus preferuje klasický americký přístup, kdy hraje spíš na sebe, i proto, že je i námi brán jako skórer. A když jsem tam já, potřebuju ho zapojit i z jiné pozice než z té rozehrávačské, aby si trochu odpočinul. Vhodně se tak doplňujeme a myslím, že ten počet míčů, které rozehráváme, je tak padesát na padesát.

Co byste ještě chtěli zvládnout v těch nemnoha zápasech do konce základní části?
Po těch zraněních chceme hlavně zůstat zdraví, aby se už neopakovalo to, co jsme zažili, a mohli jsme se dál zlepšovat. Teď nás během čtrnácti dnů čekají čtyři zápasy s Brnem, z toho dva budou v Českém poháru. Na tato utkání se budeme soustředit a tím, že jich bude tolik, budeme spoléhat na to, že ne všechny se soupeři povedou, a nám naopak některé ano a podaří se nám porazit i Brno. Pak máme doma Nymburk - takže výhra s Nymburkem (bez zakolísání hlasu) a uvidíme, jak to dopadne v Opavě a v Pardubicích. Už se dostáváme do nějakého herního tempa a využijeme zbytek základní části na přípravu na zbytek sezony.

Opravdu jste použil slova „výhra doma s Nymburkem“?
No, tak, teď bude namlsaný, že vyhrál o 40 nad Dijonem a nás určitě podcení a bude to pro něj druhá prohra v sezoně. (s téměř neznatelným úsměvem)

Jako hráči věříte, že nadstavbová část ligy proběhne podle plánu, takříkajíc covidu navzdory?
Věřím, že většina týmů si covidovou nákazou prošla a nikoho dalšího to nepotká. Soutěž zatím jede, a i když stát se může všechno, my to bereme tak, že nadstavba bude. A věříme, že nás už covid nezastaví.

Pojďme k vám osobně. V sezoně jste se dlouho jako by nemohl chytit, první dvojciferné body přišly až v šestém zápase a i potom to číselně kolísalo. A v prosinci vás zastavily natažené vazy levého kotníku…
Nebyl to ideální start do sezony, ale já nikdy nehleděl na to, že bych potřeboval dávat dvojciferné body. Pro mě tak byl ten začátek nakonec úspěšný tím, že jsme do ligy jako tým vstoupili dobře. Jistě pak některé ty dvojciferné zápasy byly dobré pro psychickou pohodu, ale měl jsem za úkol se hlavně přizpůsobit mírně nové roli po zranění Marťase Nábělka. Objevoval jsem tak, co ještě můžu dělat na hřišti jiného, než jsem dělal v kariéře do té doby. Zranění bylo škoda, ale už jsem si tím prošel několikrát a vím, že je to součástí sportu. Snad se mi už vyhnou a budu v té nové roli pokračovat líp než v první fázi sezony.

Hned po návratu jste se celkem rozjel, když při výhře na Hané jste natočil sezonní maximum 21 bodů a proti Děčínu jste přihodil dalších 13. Jako by se z vás pomalu stával skórující rozehrávač.
Takhle to zní dobře (usmívá se). Jen doufám, že to nebyla jen jedna vlaštovka a bude to tak pokračovat. Rád bych byl skórujícím rozehrávačem, ale mnohem radši bych byl rozehrávačem týmu, který pravidelně bude vyhrávat, i kdybych měl dávat jen dva body, ale hlavně bych vytvořil situace pro všechny ostatní, a každý by měl z mé práce 15 bodů.

Autor: Redakce NBL
Reklama
100 let