Šokoval se sám. Nový lídr Brna. A MVP? Udělám všechno!

Dosáhl svého výkonnostního vrcholu, tedy toho dosavadního. V této sezoně se totiž zdá, že pro reprezentačního rozehrávače Viktora Půlpána je limitem jen ono pověstné nebe.

Ani on sám nechápal, kde se u jeho jména v nedávném duelu v Nymburce vzalo neuvěřitelných 20 doskoků. I díky takovým výkonům se z něj stal nejužitečnější hráč brněnského lídra tabulky a už také číslo 6 celé Kooperativa NBL, což z něj dělá i jednoho z top kandidátů na MVP sezony. Dělá si na takovou trofej jako specialista na defenzivní ceny zálusk? Nejen o tom promluvil po těžce vydřené nejtěsnější výhře nad Pardubicemi (72-71).

Viktore, máte za sebou velké a šťastné vítězství proti oslabeným, nicméně v této sezoně excelentně bránícím Pardubicím. Jak složité ho bylo získat?
Byl to těžký zápas, vzhledem k tomu, že následoval po reprezentační pauze, kdy jsme trošku vypadli z toho zápasového tempa, spousta kluků nehrála, jen my s Ríšou Bálintem jsme byli s národním týmem. Bylo tak poznat, že nám to tempo chybělo a dostávali jsme se do toho pomaleji. Pardubice bránily dobře, my jim to ale hodně usnadnili. Neproměnili jsme spoustu „šoupáků” a otevřených střel. Proměňovat víc, mohl ten zápas vypadat úplně jinak.

Zápas rozhodl už víc než 100 sekund před koncem trojkou Danilo Djuricic, který se po letošním návratu do týmu stal jeho velice důležitou součástí. Jak jeho přínos vidíte vy?
Znali jsme ho z minulé sezony, a když vznikla možnost ho přivést, byl to dobrý tah, což on teď v zápasech potvrzuje. Hraje agresivně v útoku i v obraně a myslím, že bylo hodně důležité, že se vrátil. A pokud jde o tu trojku, je to dobrý střelec a takové střely si bere. Předtím mu nějaké otevřené trojky nespadly, tak bylo dobře, že si věřil na tu vítěznou.

Vaši už tak solidní podkošovou sestavu nyní vyztužil i nový reprezentant James Karnik, který sice v této sezoně kvůli zranění neodehrál téměř nic a i nástup k vám má z rodinných důvodů opožděný, ale v zápase světové kvalifikace v Černé Hoře za nemnoho minut ukázal slušný potenciál. Jak jste ho i v reprezentační přípravě viděl vy?
My tu během sezony už pár pivotů na zkoušku měli, aby se tým posílil na závěr nadstavby a play-off, takže jsme s nějakým příchodem tak nějak počítali, ovšem že to bude zrovna James, mě překvapilo. Každopádně to bude posila, čehož si je vědomé i naše vedení. Měl nějaké problémy s kolenem, které si dával do kupy, ale na reprezentačním srazu mi říkal, že se cítí líp a věřím, že když bude stoprocentně zdravý, tak nám určitě pod košem pomůže, ať už jeho silou, nebo ohromnou atletičností.

I vy máte za sebou poslední kvalifikační okno, které nebylo z vašeho pohledu číselně tak nabité, jako jste zvyklý z ligy, na zážitky ale bohaté bylo nemálo.
S Francií to byl ohromný zážitek, i když tady neměli úplně ten top tým. I tak ukázali svou sílu a my si ten zápas hodně užili. I když jsem neměl taková čísla jako v lize, snažil jsem se týmu pomoct, jak jen to šlo. V národním týmu je taky o něco jiný styl basketu, než máme tady v Brně, takže ta čísla pak taková nejsou, ale ten zápas s Francií jsme odehráli docela dobře. A v Černé Hoře jsme na začátku nedali moc obraně a nechali si domácí utéct, ale ve druhém poločase už jsme hráli dobrý basket.

Omezoval vás v Podgorici cigaretový dým v hale?
Ne, to ne, bylo to krásné v té atmosféře. Celý zápas tam byl rachot a fanoušci fandili celou dobu. Hrálo se tam parádně.

A jak se hrálo s Francií ve stínu teleskopických rukou přízraku Victora Wembanyamy?
Byl všude. Když natáhne ty ruce, dosáhne skoro všude a ukazuje to celou dobu, co hraje.  Je to nepříjemné, protože v útoku si zvedne střelu, jakou chce, protože na něj nikdo nedošáhne. A v obraně blokuje střely jako na běžícím páse. Bylo to tedy nepříjemné, přesto byl zážitek zahrát si proti takovému hráči.

Zpět do duelu s Pardubicemi, kde jste v úvodu druhé čtvrtiny přestáli kritické manko 20-33. Co vám z téhle jámy pomohlo?
Tam to bylo jenom o tom se nějak uklidnit, protože my nehráli extra špatně, i když na skore to vidět nebylo. Zvedli jsme se tím, že jsme proměnili jednoduché pozice a uklidnili se. Hned se nám pak hrálo líp. Začali jsme líp bránit a myslím, že to byl klíč. V tom zápase jsme se udrželi, bojovali až do konce a tohle vítězství nás může nakopnout do dalších utkání. Víme, že i když se nám nedaří, tak jsme schopní to bojovností urvat.

Na jen 72 bodech měla jistě podíl i nejlepší obrana ligy, ale taky už podruhé za sebou odehrál utkání s nulou za 13 minut skórer Culpepper, který navíc mezitím ani nenastoupil v Kolíně. Jak to s ním vypadá?
V Kolíně nehrál skrz kotník, kdy špatně došlápl při předchozím utkání. Teď s Pardubicemi se mu stalo něco podobného, tak do toho asi úplně nešlapal, ale věřím, že se dá do kupy a že ty další zápasy předvede, co předváděl předtím, protože my budeme potřebovat jeho body. Určitě se ale nebojím, že by se nevrátil ten Randy, který ty body dával. V dalších zápasech bude zase platný.

Po čase jste zažili tisícihlavou návštěvu na domácím zápase, navíc v pátek večer. Začíná to pod Špilberkem před koncem sezony ožívat?
Jo, určitě pár posledních zápasu bylo skvělých a my jsme jedině rádi, že lidi začali chodit a že je ten basket tady v Brně začíná bavit a doufám, že jich bude chodit víc a víc, protože před domácí kulisou se hraje úplně jinak, když tam je přes 1000 lidí.

Zaslechnete už občas v Brně i mimo klub nějaký ten hovor o souboji o titul?
Zase tolik se tu o basketu ještě nemluví, ještě to není podle mě tolik v povědomí lidí, že by to až takhle sledovali. Basket je tu ale na dobré cestě, jde nahoru a věřím, že to bude takhle pokračovat a cestu na „Vodovku” si najde ještě víc lidí.

Zastavit se musíme i u vás osobně. Už před nějakým časem jste v užitečnosti v rámci týmu přeskočil kolegu Chatmana a aktuálně jste číslem 6 v celé lize. Větší čísla jste začal vršit po kvalifikačním okně od konce listopadu. Nechce se věřit, že by šlo jen o shodu okolností, co vás tam tedy nastartovalo, že si dovolíte tolik dříve nevídaných nájezdů nebo i přihrávek za zády uvnitř vymezeného území?
Těžko říct. Nějak jsem si začal víc věřit, i tím, že jsem opět byl součástí „repre”. A s Brnem hrajeme dobrý basket. Navíc to není jen o mně, ale celý tým hraje dobře, dobře bráníme a dáváme spoustu jednoduchých košů. A s tím přijdou i ta čísla, takže to není jenom o mě. Ty různé herní věci taky souvisí se sebevědomím - snažím se při zápasech být mnohem agresivnější na koš a nese to ovoce. Otevírá se víc možností, než když hráč hraje pasivně a jen vyčkává.

Člověk si až říká - proč tohle u vás nenastalo už o dost dřív. Nebylo vám to zamlada dost vtloukáno do hlavy?
Asi ne (usměje se). Nevím ale, čím to je, že to přišlo právě teď. Každopádně jsem za to rád a hlavně si to budu chtít udržet, ne-li to ještě posunout dál. A doufám, že moje hra a čísla pomůžou týmu a dokážeme udělat nějaký pořádný výsledek.

Dechberoucí byla zejména vaše bilance z nedávného zápasu v Nymburce, kde 16 bodů a 20 doskoků bylo jako z dílny francouzského obra Rudyho Goberta. To jste musel šokovat i sám sebe...
No, to jsem šokoval! V tom zápase mi to přitom vůbec nepřišlo, že bych měl těch doskoků tolik, ale kluci mi pak říkali, že jsem tam furt chodil pod koš jako blázen. Mně to ale nepřišlo, a když jsem pak viděl to číslo, jenom jsem čuměl.

Před sezonou by to asi málokoho napadlo, ale může se letos stát z Viktora Půlpána - několikanásobného Obránce sezony i Viktor Půlpán - MVP sezony?
Byl bych jedině rád a udělám pro to všechno. Chci i dál hrát tak, jak hraju, a když by to klaplo, budu moc rád. Ale jak jsem říkal, mně jde hlavně o to, aby nám to klapalo týmově. A když by vyšel úspěch v lize nebo v poháru a k tomu přišla i tahle cena, tak bych byl mega šťastnej.

Nezačíná vám být Brno pomalu malé?
Ne, není mi malé, já jsem tady spokojený. Soustředím se hlavně na tuhle sezonu, a co bude po ní, to se uvidí.