Ta situace nás paralyzovala. Pohovor? Ne, vtipkování

Nebýt spíš smolně ztracené domácí koncovky s Brnem, mohl by nováček mezi ligovými kouči Tomáš Reimer po sobotě odšpuntovávat jedno šampaňské za druhým nad dokonalým startem. 

I bilance 5-2 a aktuálně třetí místo SLUNETY je pro něj nad plán, a když mohl před pár dny oslavit také svůj první triumf v severním derby, těžko by při vědomí, že vede i jednu z nej obran ligy, mohl po osmém kole žádat víc.

Trenére, jak jste si své první derby v roli trenéra užil, šlo-li to vůbec?
(usměje se) Zápas jsem si užil, protože atmosféra v Děčíně byla neskutečná, fanoušci jsou tam blízko u vás. A nějakých 29 minut jsme si to užíval. Ve chvíli, kdy Tomáši Vyoralovi pískli útočný faul, a následně dostal technickou (a musel předčasně do sprch), tak už to tak radostné nebylo. Děčín se tím chytil, ale vítězství jsme naštěstí udrželi, takže to byl příjemný pocit.

Vezmeme-li v úvahu prostředí a okolnosti, byl to pro vás po všech stránkách dosud nejtěžší zápas sezony?
To si nemyslím. My do něj vstoupili dobře, kluci plnili, co jsme si řekli, a byli jsme na Děčín dobře připravení. Asi až v situaci, kterou nikdo nepředpokládal, že se stane, a která nás celkově paralyzovala, domácí ucítili šanci. Už jsme ale odehráli i těžší nebo pro nás šťastnější utkání, protože někdy byl soupeř i lepší, ale nám se to podařilo otočit a vyhrát.

V osmi lidech odehrát takto těžký zápas bylo velkou fuškou, nebo si vaši svěřenci už zvykli?
Neřekl bych zvyklí, ale myslím, že většina týmů v lize má podobnou rotaci jako my, kdy možná devátý desátý hráč dostane jednu dvě minuty. Neříkám, že je to tak u všech, ale u hodně celků je ta rotace podobná.

Na vašem klubovém facebooku podle všeho ústečtí fanoušci tohle téma občas adresují, že vaše rotace není širší a že se do hry ani při rozhodnutém průběhu nedostanou mladí hráči. Jsou tam u vás jako novice v lize obavy, aby se třeba ten náskok ještě nezhroutil, nebo to má i jiné důvody?
Pro mě je to samozřejmě nová situace. Já mladým hráčům, které máme, ten prostor dávat chci a myslím, že to tak i vnímají. V tréninku dostávají prostor hodně velký, vnímají i to své lepší postavení. Dříve to bylo tak, že předzápasový trénink stáli víceméně za postranní čarou, což já nedělám a snažím se je tam zapojovat. Taky jsme ale už viděli, že po konci některé fáze soutěže měly tři týmy stejný počet vítězství a porážek, kdy pak rozhoduje skore, takže nechci dávat ty minuty mladým jen proto, že jsou mladí. Musí si to nejdřív zasloužit v tom tréninku, a pokud si to v něm zaslouží, milerád jim tu šanci v zápase dám.

Vrátíme-li se ke kritické situaci derby v závěru třetí čtvrtiny, kdy bylo odpískáno prorážení Tomáši Vyoralovi, a vy jste rázem přišli o vyloučeného lídra týmu v utkání, nebál jste se tam, že by mohl přijít zlom, ač mu do té doby nic nenasvědčovalo?
Na rovinu řeknu, že jsem nečekal až takový zlom a až takový náš herní výpadek. Věřil jsem, že ostatní jsou natolik zkušení a že nás to tolik neovlivní. Byl jsem až překvapen, jak moc se to stalo. Jistě ale Děčín je kvalitní tým, a když jsme mu nechali jednu dvě volné trojky, chytil se a začal hrát to, co asi chtěl v průběhu celého zápasu. Nakonec z toho vznikla taková koncovka, ale přestože ve chvíli vyloučení Tomáše jsem čekal, že to budeme mít těžší, tak rozhodně ne to, že tak jednoduše Děčín stáhne náš náskok.

Jak jste onu situaci viděl? Předpokládám, že Tomáš Vyoral dostal technickou chybu, která jej po předchozím nesportovním faulu diskvalifikovala ze zápasu, kdy navíc šlo i o jeho pátou chybu, proto, že se svým útočným faulem nesouhlasil a reklamoval pohyb obránce?
Mně to přišlo zvláštní už v reálu. Nechci se k výrokům rozhodčích vyjadřovat, ale když jsem se ptal třeba televizních komentátorů, tak podle nich to byl faul obránce, který se pohnul, ale to už bohužel člověk zpátky nevrátí. Je škoda, že na takový faul, který nám vyloučí hráče, si člověk nemůže vzít ani výzvu, protože tam by se jasně prokázalo, že to byl faul obránce. My tak přišli o Tomáše, ale já jsem v tu chvíli nastavený tak, že se nechci babrat v tom, co bylo, ale už mi hlavou běžely myšlenky, jak dohrát zápas bez Tomáše.

Je to tak, že Vyoral si v danou chvíli neuvědomil, že už má čtyři fauly, včetně jednoho nesportovního?
Když jsem se díval na záznam, nepřišlo mi, že by jeho reakce byla tak nepřiměřená oproti ostatním. Divil se prostě tomu, že mu byl písknut útočný faul. Už během zápasu i od ostatních hráčů tam byly různá gesta údivu nad fauly, takže tohle mi přišlo zvláštní vyloučit hráče za faul, který ani nebyl jeho, ale já s tím v tu chvíli musel pracovat a rozhodčí svůj výrok vzít zpátky nemohli. Jsem rád, že jsme si s tím poradili.

Přistoupil jste nicméně po zápase k pohovoru se svým bývalým spoluhráčem ze Sokola pražského? Nebo jste to za daných okolností tak nehrotil?
Já to nijak nehrotil, Tomáš je zkušený hráč, prošel si spoustou těchto situací. Možná k tomu proběhl nějaký vtip, ale rozhodně jsem si ho nebral na pohovor. On moc dobře ví, že pro tým je důležitý a že i když je v právu, tak se takové situace nemůžou stávat.

Vy jste o situaci, která vám málem vzala jasně vyhraný zápas, i vtipkoval?
Já jsem o tom „vtipkoval” hned po zápase, protože to bylo v návalu pozitivních emocí. Víc už to ale nechci rozebírat. Soustředím se na to, co nás čeká dál.

Fungovaly vám v utkání útok i obrana dlouho tak, jak jste si to nachystali?
Věděli jsme o silných a slabých stránkách Děčína. I tak tam byly chyby, dostali jsme ale 40 bodů za prvních 29 minut, takže obrana šlapala velice dobře. Ať české, nebo zahraniční hráče se nám podařilo vybrat s dobrým charakterem, s tím, že chtějí bránit a porvat se o každý balon.

Poté, co Děčín měl tři z posledních čtyř utkání včetně derby střelecky hodně slabé, sázeli jste na to, že ho necháte co nejvíc pálit z dálky?
Neřeknu, že bysme ho to chtěli nechat odstřílet vyloženě zvenku, ale víme, kteří hráči jsou v trojkách silnější, kteří slabší, kdo má nižší úspěšnost střelby po driblinku nebo pick-and-rollu, a to nám nějak vyšlo, za což jsem rád. Mohlo nám to ale vyjít jen tady jednou a taky to vyjít nemuselo.  

Bylo vyznamenání pro váš útok, že Děčín, který není znám jako zónový tým, v zápase několikrát z osobky přešel právě do zóny?
Z většiny předešlých zápasů této sezony jsem viděl, že k zóně nepřistoupili poprvé. V tréninku jsme se na ni připravovali. V zápase k ní domácí přistoupili v době, kdy nám se dařilo v útoku. Tam nás tím zkoušeli přibrzdit nebo se chytit nějakým doskokem. Nám se do té zóny ale dařilo skórovat, takže od ní pak ustoupili a vrátili se do osobky, která je jim podle mě bližší.  

Řekl byste před sezonou, že tým složený z takových ofenzivních individualit bude mít před zápasem s Nymburkem nejméně inkasující obranu, která je stále jen na 78 bodech?
My se v přípravě na obranu zaměřovali hodně, protože jsem věděl, že u nově složeného týmu se to od obrany bude odvíjet. Každý hráč měl dosud jiné návyky, nebo hrál jiný typ obrany a věděl jsem, že jen útokem všechno nezachráníme. Pořád jednodušší je do hráčů dostat nejdřív tu obranu, která je o návycích, opakování a každodenní práci. Útok je spíš o spolupráci, která se v tréninku tolik nenatrénuje, a budeme se v ní posouvat až zápasy.

Kdo, nebo co má klíčový podíl na dosavadní kvalitě vaší obrany?
Už před výběrem hráčů jsme věděli, jaký typ obrany chceme hrát, a jaké hráče potřebujeme. Ať je to pohyblivý hráč na pozici pivota Oguama, nebo mladší hráči jako Varner a Edwards. Když máme zkušené rozehrávače, nemůžeme mít i zkušené  americké hráče, protože v tu chvíli by to nefungovalo, a podle toho jsme ladili i další hráče, abysme mohli bránit aktivně, minimálně na své polovině hřiště. Jsem rád, že jsme se v těch vybraných hráčích nemýlili, že chtějí bránit a zatím to funguje.

I v derby jste házeli spoustu šestek (34). Jak velkou výhodou je tu mít vysoké křídlo, jakým je Varner, který se po minimálním uvolnění dostane do koše a k získání faulu skoro, kdykoli chce?
My to v těch akcích máme, chceme hru jeden na jednoho vyhledávat a dostávat se dovnitř. Pramení to z toho, že jsme nový tým a spolupráce ještě není taková. Taky nemáme moc asistencí, v čemž jsme možná nejhorší z ligy. Tím, že hráči nejsou spolu tak sehraní, víc věří svým schopnostem jeden na jednoho a z toho je víc těch trestných hodů.

Jak oslavil tým, který z většiny zažil severní derby poprvé, premiérový triumf v něm?
To byste se musel zeptat hráčů. Po zápase porady nemáme, já nejsem právě emoční člověk, abych na hráče po prohře řval, nebo po vítězství s nimi oslavoval. Vím, že se kluci na něčem domlouvali, ale víc vám neřeknu, protože to nevím.

Chápu to správně, že jste trenér, který nebude s týmem někde slavit vespolek?
Tohle neplánuju. Není to vhodné. S hráči mám dobrý vztah, ale není to na to, abych s nimi šel po vítězství na pivo.

A co naopak kontrola hráčů, aby to nepřeháněli? Někdy jsou trenéři, kteří si to hlídají a v různých provozovnách mají své „informátory”.
Já takový rozhodně nebudu. Ve chvíli, kdy hráči mají volno, což den po zápase mají, je to jejich čas a každý ať si tu, řekněme, regeneraci řeší podle svého. K týmového sportu patří i týmová chemie, a to, že hráči spolu někam po výhře zajdou, v tom jim rozhodně nebudu bránit. Samozřejmě bych byl nerad, kdyby mi druhý den někdo volal, že baskeťáci něco provedli, ale to si myslím, že se nestane, protože znají míru a vědí, že zápasů nás čeká ještě hodně.  

Po osmi kolech jste nyní třetí s bilancí 5-2. Je to nad plán, nebo byste v něco takového na začátku ligy doufal?
Po pravdě jsem si žádné plány nedělal. Ať by to bylo jako teď, nebo i naopak, člověk by si na sebe vytvářel zbytečný tlak. Nám se ten začátek povedl, ale liga už ukázala, že týmy jsou vyrovnané, každý může porazit každého, a i když je ta bilance hezká, bude to ještě dlouhé. Pokud mám ale odpovědět, ta bilance je vzhledem k sestavení nového týmu možná i lehce nad plán. A to, že nám zatím funguje ta obrana, a kolik i díky tomu máme vítězství, je příjemné překvapení.