Trenér z toho špatný byl, ale my mu řekli, že za ním stojíme

Brno je zpět, aspoň podle vzorku posledních dvou zápasů, v nichž muži zpod Špilberku zavřeli Sovy venku i Válečníky doma na sedmdesáti či méně bodech a sklidili jasné výhry, jež je posunuly na páté místo právě před Děčín. 

O pozadí tohoto povstání, jež utnulo sérii čtyř porážek napříč soutěžemi s nůšemi inkasovaných bodů, promluví jeden z jeho vůdčích duchů Richard Bálint.

Richarde, jak to, že to najednou tak jde, zaprvé v obraně a zadruhé výsledkově?
My jsme si po těch čtyřech porážkách za sebou řekli, že něco musíme změnit a hrát rychleji a bránit tak, jak jsme bránili v přípravě a ze začátku sezony, abysme v obraně měli nějakou identitu. A taky jsme chtěli zjednodušit celou hru. Výsledkem jsou ty dvě poslední výhry.

Byla po domácím zápase s NH, kdy jste prohráli počtvrté za sebou, už ze strany vedení nebo trenéra větší bouřka?
To bych neřekl. Vedení mi přišlo docela v klidu. Trenér z toho špatný byl, ale my si s ním pak šli promluvit a řekli mu, že za ním stojíme celý tým, není čas věšet hlavy a že se hraje dál. A naštěstí se to zvedlo.

Takže nepomohl žádný drsnější nebo tvrdší přístup jako třeba v Děčíně?
To ne. My do té doby trénovali celkem dost. A ještě víc tréninků už by asi bylo kontraproduktivní. Takže jsme si promluvili, my jsme řekli, jak to cítíme jako hráči, že jsme byli i trochu unavení a ten metr nastavili trochu jinak. Zatím to nese ovoce.

Kdo tvoří brněnskou „radu starších”, která se vydala za trenérem konzultovat?
Byl tam „Viki” Půlpán, já a Křivy (Křivánek).

Když byl v létě Petr Křivánek, mimochodem vnuk legendy Jana Bobrovského, v 21 letech zvolen kapitánem týmu, vás to vůbec nepřekvapilo?
Ani ne. Já když se vrátil do týmu, bylo mi řečeno, že je kapitán a vzal jsem to s radostí. Do té role, která není úplně lehká, zapadl skvěle a na to, jak je mladý, se s tím popasoval super. Je to hodně charakterní borec, se všemi umí vyjít, nemá s nikým žádný problém a je to skvělý kluk, takže vybrat ho za kapitána byla za mě ta nejlepší volba.

Jak reagoval třeba v té sekvenci čtyř zápasů, kdy vám to nešlo?
U nás v šatně mluvíme všichni, nejen kapitán. Jasně že něco přidal, ale spíš si k tomu řekneme něco každý a pak to dáme dohromady. Jinak při zápasech se snaží být slyšet víc než dřív, na hřišti i na lavičce, aby nám dodával energii a podpořil nás. A když se nedaří, tak být pozitivní. Jistě je ještě mladý a ne tak zkušený, takže v tomhle je klíčový „Půlpy” (Půlpán), který nás umí všechny uklidnit, ale „Křivy” je jedním z těch, který tu úlohu taky plní.

Bylo klíčem ke dvacetibodové výhře na Folimance to, že jste se vrátili zpět k vaší kvalitní obraně z úvodu sezony, která tam inkasovala vůbec nejmíň bodů?
Určitě. Před zápasem jsme si řekli, jak je chceme bránit, a to jsme celý zápas v osobní obraně, kterou jsme hráli, myslím, celou dobu, dodržovali. Základ každé naší výhry vychází z obrany a i tady jsme si řekli pár jednoduchých věcí, které chceme plnit, ne žádné složitosti, a díky tomu jsme i vyhráli.

A o útok jste se vedle kolegy Chargoise postaral hlavně vy 24 body s trojkami 8/6, kdy šlo o váš střelecky nejvýraznější zápas sezony, což vás muselo těšit...
Na mém bodovém výkonu tam měli velkou zásluhu spoluhráči, protože polovina trojek byla skoro úplně volná a bylo jen na mně to proměnit. Nebyl to tedy tak skvělý výkon.

Zahřál jste se v posledních zápasech střelecky víc?
Je to spojené i s tím zjednodušením naši hry, snažíme se víc běhat, hrát víc spolu, aby míč lítal a z toho to pak pramení. Většina míčů končí v mých rukou a jde jen o to tu střelu proměnit. Jednou to můžu být já a jindy někdo jiný, kdo dá dvacet bodů. Tím, jak víc posouváme míč a snažíme se běhat rychleji, tak ty body může dát kdokoli.

Zní to, jako byste se odsystémovali, nebo nemuseli každý signál dohrávat do konce. Jako by vám to spíš nesedělo...
Je to tak, nebo tedy z našeho pohledu, když jsme se o tom s kluky bavili, tak jsme to tak cítili. Tím, jak máme mladý a ne tak zkušený tým, a asi nikoho v lize nepřehrajeme chozením a hrou pět na pět, tak jsme si řekli, že naše nejsilnější stránky jsou hrát rychle dopředu a nacházet se v pozicích, kde jsme nejsilnější, a poslední dva zápasy to vycházelo.

Vy jste aktuálně na 14 a půl bodech a tím na úrovni 15. místa v lize, čelo je na dvaceti, které dává slávista Watson-Gayle. Začínáte tedy výrazněji pracovat na svém plánu zkusit být nejlepším střelcem letošní ligy?
Můj plán zůstává pořád stejný, podávat bohatší střelecké výkony a snažit se postupovat stále výš.

Při stepbecích, které si celkem suverénně berete z driblinku, je už tedy na obzoru po dvou 24bodových vystoupeních i první třicítka?
Doufám v to, ale uvidíme.

Zabrousíme-li do statistik víc, užitečnost máte v průměru necelých 12, s dvěma doskoky a necelými čtyřmi asistencemi a necelými třemi získanými fauly. Kde nejvíc cítíte prostor pro další zlepšení?
O doskoky bych se mohl poprat trochu víc, anebo o asistence. Všechno jde vždycky zlepšit a zkusím na tom zapracovat, ale jsem v týmu spíš jako skórer. To tvoření je tam taky, ale to mají v popisu spíš Viktor nebo „Křivy” jako naši dva hlavní rozehrávači.

Pojďme i na poslední zápas s Děčínem, který jste rovněž udrželi na sedmdesáti bodech, kdy rozehrávač Walton měl už před poločasem čtyři osobní chyby a končil zápas se zápornou užitečností, což se mu běžně nestává. Byl tu základ výhry stejný jako proti USK?
Vesměs jo. Typově to byly podobní hráči, které jsme stejně jako s USK nechtěli pouštět do nájezdů, ve kterých jsou hrozně silní, hlavně Walton. A to nám vyšlo.

Děčín přijel ověnčen tři dny starým skalpem Nymburka. Nevydal se v tom zápase příliš ze sil, které proti vám mohly chybět?
Tak jsem nad tím nepřemýšlel. Ve středu jsme hráli i my, oni asi měli těžší zápas, ale na hřišti mi to tak nepřišlo. A pokud jde o Waltona, dobře si ho hlídala naše týmová obrana, známe jeho silné stránky, které jsme se snažili eliminovat. Je možné, že po Nymburku byl unavený, ale na to se nehraje. My měli zápas ve středu taky.