Tu situaci pořád neumím pochopit. A koho zlomí Saty?

I on zblízka a ne právě příjemnou formou poznal, jak vrtkavá je štěstěna ve světě profesionálního sportu - co se jeden den zdá jako parádní místo pro vaši kariéru, se už zítra může změnit i v noční můru. 

Reprezentační rozehrávač Ondřej Sehnal zažil loni místy až průlomovou první zahraniční sezonu v bundeslize s průměry 7,4 bodu a 6 asistencí za 25 minut při 35procentní palbě trojek. Vzápětí se zaskvěl hlavně v duelu se Srby na EuroBasketu, z nějž se vracel plný očekávání do svého Braunschweigu. Tehdy svého. V klubu jako by ale po pár letních měsících nikoho neznal a všechno bylo jinak.  S některými spoluhráči se nedalo dorozumět a dokonce i španělský kouč Jesus Ramirez byl někým jiným, než s kým se loučil v květnu. A hlavně říkal věty, které mu nedávaly smysl. Až naznal, že bojovat s větrnými mlýny v posledním celku tabulky nedává smysl. A minulou sobotu už jako první dirigent Nymburka vedl 15 body a 6 asistencemi svůj nový tým k prvnímu návratovému kroku na tuzemské výsluní, kde si během jeho nepřítomnosti zabrala místo nová mocnost sídlící pod hradem Špilberk.

Ondro, po minulé aklimatizační sezoně v bundeslize, s členstvím mezi top asistenty soutěže, se vše zdálo být na dost dobré cestě. Co se od léta stalo, že jste v Braunschweigu tak náhle svou misi ukončil?
Pro mě je to pořád nepochopitelná situace, když o tom takhle zpětně přemýšlím. Pokud bych to zkrátil, tak po poměrně super minulé sezoně se mnou klub i trenér byli spokojení, v půlce května jsem odjel do Česka, i v létě jsem zůstal v kontaktu s trenérem, že se na mě už těší, ale jak jsem se vrátil v polovině září po EuroBasketu, tak jsem od prvního momentu cítil, že mezi mnou a trenérem je něco špatně. Vůbec jsem ale nevěděl, co se stalo. Nevznikl mezi námi ani žádný konflikt. Něco už jsem ale začal tušit během léta, kdy přivedli Braydona Hobbse, který dřív hrával i Euroligu a typově je mi velmi podobný, což bylo zvláštní, a netušil jsem, co za tím je. Trenér má rád kombinaci různých rozehrávačů, jednoho kreativního a jednoho jako najížděče, většinou Američana. Já se od prvního týdne trochu trápil, aklimatizace po létě byla dost těžká. Další věc je, že tam hodně tlačí Němce a my měli jednu chvíli dost problémů s nedostatkem střelců, protože v létě odešel náš nejlepší střelec Martin Peterka a taky velmi dobrý pivot Owen Klassen, za kterého přivedli Angolana, který ale neuměl ani slovo anglicky. Byla tam tedy spousta faktorů. Po pár zápasech jsem se navíc zranil a po návratu už jsem odehrál jen jeden zápas. A cítil jsem, že pro obě strany bude lepší se rozejít.

Jedním z podstatných faktorů byl váš pozdní návrat do týmu, těsně před ligou. Jak to bylo znát?
Z mé strany to, myslím, takový problém nebyl. Trenér si ale hodně zakládá na týmové chemii, aby všechny věci klapaly a tím, že jsem tam většinu přípravy nebyl, jsem u toho chyběl. A i když si myslím, že jsem se zapracoval velmi rychle, pro něj to bylo nedostatečné. Ta absence v srpnu tak tuhle situaci do jisté míry zapříčinila, na druhou stranu to nebyla moje chyba. Klub by měl být rád, že má v týmu reprezentanty, trenérovi to ale očividně nevyhovovalo.

Jaké zranění vás na startu sezony zbrzdilo?
Tři týdny jsem byl mimo kvůli potížím s chrupavkou. Měl jsem málo vitaminu D a trápily mě bolesti kotníku a kolena. Vzniklo tam malé poškození, ale tou pauzou se to úplně zacelilo. Nic velkého, ale bolelo to a říkali mi, že kdybych s tím hrál, mohlo se stát i něco většího. Bylo to vlastně i v době kvalifikačního okna, kdy jsem bohužel nemohl pomoct reprezentaci. Nebyla to vyloženě nová věc, protože ty vitaminy beru dlouhodobě, ale občas to tělo potřebuje větší dávky. A jen jsem je doplnil, cítil jsem se během pár dní mnohem líp. Škoda byla, že to přišlo do situace, kdy jsem se už pomalu vracel do formy a odehrál svůj nejlepší zápas té části sezony.

Jak vypadala vaše čtyři ligová utkání, která jste tuto sezonu stihl se skromnou minutáží a průměry 3,3 bodu a 1,5 asistence za 15 minut?
(hořký úsměv) Specificky. Bylo to hodně jiné než v první sezoně. Hned první větu, co mi trenér po návratu mezi dveřmi řekl, byla, že pro tým bude lepší, když začnu pomalu s 11 nebo 12 minutami a postupně mi bude přidávat. Já na něj koukal, co to říká, že přijedu z mistrovství Evropy a budu hrát 11 minut? Nechci vypadat, že se vymlouvám, ale těch faktorů proti mně bylo moc a ani je nechci všechny jmenovat. Navíc jsem většinu svých minut hrál s tím angolským pivotem, který mi nerozuměl, což taky není jednoduché, plus se mnou chodili dva kluci, co minulou sezonu hráli deset minut a teď najednou třicet. Možná proto tým vypadá takhle, že má bilanci 2-12 a je poslední. Za ty čtyři měsíce v létě se v něm prostě změnila spousta věcí a pro mě bohužel ne k dobrému.

Kdy jste pak usoudil, že to v Braunschweigu nikam nepovede?
Cítil jsem to skoro od začátku. Ke konci října už jsem mluvil s agentem, že pokud se něco zásadního nezmění, tak to nemá cenu. Chápu změnu rolí a zkoušení nových věcí, ale nepochopitelné bylo, že hodně hráli kluci, kteří si tolik času nezaslouží. Pak to jednou bylo trochu lepší a potom zase horší a definitivně jsme se rozhodli jít za generálním manažerem na konci listopadu. On říkal, ať to ještě zkusím, ale týden nato jsme se dohodli, že nejlepší bude si najít něco jiného.

V rámci bundesligy bylo tou dobou na rozehře vše obsazeno?
Letos mi přišlo, že se trh moc netočil a v Německu se moc hráčů neměnilo. S jedním týmem jsme byli v kontaktu, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší jít jinam a teď jsem hlavně rád, že zase můžu mít radost z basketu a konečně hrát a mít velkou roli. Byly to pro mě teď krušné měsíce. Kdo mě zná, ví, že basket je celý můj život, a ten začátek byl protrápený.

Byl první plán zůstat v zahraničí?
Nejdřív jsme přemýšleli, že bysme venku chtěli zůstat. I kvůli přítelkyni a psovi, které jsem měl hodinu cesty do Göttingenu, jsme zkoušeli vymýšlet spoustu věcí, ale nakonec jsme usoudili, že Nymburk bude v tuhle chvíli nejlepší volbou.

Jak dlouho tyhle námluvy trvaly?
Už v předešlých sezonách jsme byli v kontaktu a oťukávali se. Tehdy to nevyšlo, ale teď jsme to začali víc řešit, někdy v první půlce prosince, když oni věděli, že moje situace není nejlepší, což ale nebyla ani v Nymburce.

Přicházíte do zřejmě nejtěžší situace Nymburka za spoustu let, kdy tým prohrál už šest z prvních 17 utkání a ztrácí dokonce tři výhry na vedoucí Brno. Neobával jste se toho trochu?
To ne, těšil jsem se, protože i když je to těžká situace, tak i z takové se mohou vykřesat skvělé věci. Já s kluky byl v kontaktu a věděl jsem, že to není dobré, ale věřil jsem a pořád věřím, že dokážu pomoct s pozvednutím týmu. Z těch zápasů, co jsem sledoval, tak trochu chybělo, že moc nikdo nedokázal dostat ty kluky, kteří jsou velmi dobří skóreři, víc do hry. Aby měli křídla i pivoti jednoduché pozice ke skórování. A aby tu po odchodu Klassena byl nějaký větší playmaker. Věřím, že bych tuhle roli měl zvládnout.

Oproti předchůdci Klassenovi nebudete tolik zaměřený na skórování?
Měl bych spíš plnit roli rozehrávače a hlavně tvořit. Talent ke skórování tu samozřejmě máme a není potřeba si brát dvacet střel na zápas.

Začal jste velmi skromným aklimatizačním zápasem v Kolíně, po jaké době jste byl ve hře?
Po měsíci a půl. A po jednom zahřívacím tréninku s Nymburkem, kdy týden před příchodem už jsem vlastně vůbec netrénoval, protože už jsem se balil z Německa. Navíc tréninků poslední týdny taky moc nebylo, protože jsem byl desátý jedenáctý hráč. Od zápasu v Kolíně jsem přesto měl větší očekávání, ale už během druhé čtvrtiny jsem se necítil nic moc a ve třetí přicházely i křeče.

Hned vzápětí jste ale minulou sobotu proti Slavii zažil rehabilitaci s 15 body a 6 asistencemi za 25 minut.
Trochu se to všechno uklidnilo, měl jsem další dva tréninky. Já jsem typ, který potřebuje trénovat, aby dokázal být produktivní a měl herní sebevědomí. Na hřišti jsem se cítil líp, byť fyzicky to pořád nebylo nejlepší. A pokud jde o zakončení, těch jsem se nikdy nebál, a už jsem měl na střelbu pod sebou nohy a mohl se i trochu rozběhnout. V Kolíně to bylo utahané a nedokázal jsem nohy využít.

Co nyní musíte udělat, aby se snížilo manko na Brno, které letos asi moc prohrávat nebude?
Brno hraje letos výborně a bude to těžké. Sezona je ale ještě dlouhá a do konce základní části hrajeme s Brnem doma, může se stát cokoli. A pak přijde velmi důležitá skupina A1, kde musíme zvládnout všechny zápasy a já věřím, že to manko tří výher není takové, jak se zdá v tuhle chvíli.

Co říkáte na novou zvučnou posilu Brna Randyho Culpeppera a jak se těšíte na vzájemný souboj?
Překvapilo mě to, to bych vůbec nečekal, že takový podpis udělají. Dlouho jsem ho neviděl hrát, ale vím, co má za sebou. Pro českou ligu je skvělý, že sem přicházejí i takto kvalitní hráči. Na zápas proti němu se těším, Brno má letos velmi kvalitní tým a určitě nás hodě potrápí.

Za dveřmi už je také poslední okno světové kvalifikace, pro český tým už bez možnosti postupu. Bude se vás týkat a tušíte, zda s Francií přijede zázračný 221 vysoký obr Victor Wembanyama?
Reprezentace je podle mě za odměnu, a i když už o nic nehrajme, měl by to být sen každého hráče. S únorovým oknem samozřejmě počítám a doufám, že budu zdravý. A pokud dorazí i Wembanyama, bude to zajímavé. Nikdy jsem si ještě nezahrál proti budoucí jedničce draftu NBA.

A s čím vyhlížíte nově uspořádanou předkvalifikaci o olympiádu v Paříži?
Jsem rád, že jsme ještě takovou šanci dostali, netušili jsme, že nějaká taková šance ještě bude. Když jsme se s kluky bavili po listopadovém okně světové kvalifikace, kde jsme definitivně přišli o postup, tak jsme si říkali, jestli EuroBasket nebyl opravdu poslední šancí téhle generace, ale tahle předkvalifikace třeba otvírá novou možnost. Doufám, že všichni kluci u toho budou. Hlavní bude znovu poskládat ten skvělý tým, který můžeme mít, a popereme se o to. Na jedné olympiádě jsme byli, kdy to bylo kvůli covidu specifické, tak bysme třeba mohli zažít ještě jednu v normálním režimu. Za to bych byl hrozně rád.

Jak to ve vaší whatsappové skupině vypadá s účastí v létě?
Možná to někoho nalomilo trochu zpátky do týmu, ale asi to nebude snadné. Pořád ale věřím, že „Saty” (Satoranský) většinu zlomí (usměje se). Zrovna on je takový srdcař, že by chtěl, i když nevím, jestli se něco po EuroBasketu nezměnilo. Před turnajem ale pořád říkal, že reprezentovat chce, a ještě dlouho...