Ústí ta tíha rozhodila víc. Emoce pod pokličkou? V týmu jsou sankce
I děčínské opoře a příležitostnému „zlému muži” Válečníků se z toho tají dech.
Když se zaplní skoro půlka domácí haly, aby mohla na projekci sledovat první zápasy historického severního semifinále na půdě soupeře. Nebo když se do sousedního Ústí vydá karavana srdcařů, aby vystáli několikahodinovou frontu na vstupenky do pevnosti rivala a jejich tým tak měl co největší podporu.
S tímhle vědomím, závazkem a vděkem je pak zodpovědnost Válečníků ještě násobně větší a není skoro divu, že se ve druhém duelu dokázali vyhecovat k mnohem výraznějšímu výkonu korunovanému druhopoločasovou top performancí Anthonyho Waltona. Do zákulisí obou prvních zápasů i svého týmu vás nyní za stavu 1-1 vezme děčínský guard Filip Kroutil.
Filipe, dopadlo to za dané situace v Ústí nejlíp, jak mohlo?
Nejlíp by samozřejmě znamenalo dvě dovezené výhry, ale všichni očekávali velice těžké zápasy, protože SLUNETA doma strašně dlouho neprohrála, takže ta jedna výhra je momentálně úspěch.
Jaký jste viděl mezi oběma zápasy hlavní rozdíl?
Těžko hledat, ale řekl bych, že jsme byli ve druhém utkání víc hladoví po vítězství. Zároveň si myslím, že ústečtí kluci si trochu představovali, že to půjde samo, když první zápas vyhráli. A v neposlední řadě jsme ubránili hráče, kteří nám napoprvé dali hodně bodů. Třeba Kris Martin rozhodně neměl tak produktivní zápas jako ten první (21 a 0 bodů), kdy nás porazili on s Nicholsem a Autreym. To, že jsme dokázali pokrýt takového střelce, nám velice pomohlo.
Zaskočili jste něčím Ústí v Zápase 2?
To asi ne, soustředili jsme se prostě na zlepšení některých věcí ze Zápasu 1, abysme nedělali stejné chyby. Než že bysme je zaskočili, tak jsme spíš víc chtěli.
Ani jeden zápas se Pandy nezdály být ve svém ofenzivním rytmu, některé opory se neprosadily vůbec, nebo jen v jednom ze zápasů. Nakolik za to zaslouží kredit vaše obrana?
Samozřejmě nějaký vliv měla, je to play-off a každý se snaží maximálně soupeře presovat, nenechávat je volné, a i když už má útočník volnější střelu, tak v těchto zápasech se k němu obránce snaží doběhnout a aspoň vyskočit a trochu ho rozhodit. Hlavně si ale myslím, že už je to semifinále a nějakou roli hraje i nervozita, což se podepsalo i na našem prvním zápase čtvrtfinále. Ústí ta tíha zatím rozhodila mnohem víc, je vidět, že takové zkušenosti s těmito zápasy semifinále ještě nemají. Spousta hráčů tam semifinále ještě nehrála a my v tomhle máme navrch, v našem základu jsou zkušení borci, kteří takové zápasy dokážou zvládnout.
Když vám ligový top skórer Nichols dal dvakrát dvacet bodů, berete to ještě za přijatelné, když to nebylo třeba 30?
Na to je hrozně těžké odpovědět. Musí se brát v potaz, že pro tým je lepší, když mu jeden hlavní hráč soupeře dá 40 a ostatní nic, než když dají dva tři po 15 až 20 bodech. Musí se rozlišovat mezi tím, kdy on hrál dobrý zápas, a kdy jim ho vyhrál. Pro nás možná bude lepší, když dá 40, ale ostatní si neškrtnou, než když dá dvacet on a ještě někdo další. On hraje svoje průměrné zápasy, zatím nepředvedl nic extra nad průměr, ale rozhodně to nechceme podceňovat a říkat si, že bude i dál průměrný.
V obou zápasech se prosadili jen Nichols s Autreym a pak už jen jednou Martin a Rowan. Navíc zatím zcela tichý zůstává překvapivě kapitán Pecka, byl třeba tohle váš cíl?
Žádný takový plán jsme neměli. Vyšlo to ze hry a z toho, že v Ústí jsou čtyři američtí guardi, kteří ty body rádi dávají a berou to víc na sebe, čímž na Láďu Pecku i ostatní nezbývá tolik střel. Jde tak spíš o to, jak soupeř hrál. Jistě víme o akcích, které jsou hrané přímo pro něj, což jsme se snažili pohlídat, ale nic dalšího tam nebylo.
V prvním zápase jste měli problém s doskokem pod oběma koši. Na útočný jste nechodili dost agresivně, nebo v dostatečném počtu a v obraně jste trestuhodně nechávali sbírat soupeře klíčové míče a nechali mu 10 bodů z druhých šancí v rozhodné čtvrté čtvrtině. Bylo to před Zápasem 2 klíčové téma vaší diskuse?
Přesně tak. Naše videosetkání začalo tím, že musíme víc chodit na doskok, protože jak je to u nás statistickým zvykem, kdo vyhraje doskok, tak většinou vyhraje i zápas. Byl tak na to kladen velký důraz, směrem hlavně k „malým” hráčům, křídlům, mnou počínaje. My menší tam normálně tolik nechodíme, snažili jsme se tak o to víc a přineslo to ovoce.
Jak klíčová pro vás byla ve druhé čtvrtině druhého utkání zónová obrana, ve které jste utrhli skore?
Neřekl bych, že tohle udělalo zásadní rozdíl. Máme zónu ve svém arzenálu, ale podle mě to nerozhodlo výrazně. To, že Maks Šturanovič jako pivot na vrcholu trojky narušoval Ústí přihrávky, vzešlo spíš z jeho vnitřní motivace, že byl nahecovaný, protože se mu dařilo, tak cítil šanci i získávat takové míče. Zóna tak byla spíš doplňková věc. Pomohla nám spíš v tom smyslu, že jim do toho nepadaly střely. Zóna stojí na tom, aby útočníci střílel, a pokud to nepadá, tak je to špatné. A pokud nemají chuť se dostávat do koše, nic jiného dělat nejde, takže v tomhle to nějaké benefity přinést mohlo.
Váš spoluhráč a lídr Anthony Walton zejména díky třetí čtvrtině druhého duelu podal minimálně číselně svůj nejlepší výkon za tři měsíce. Stěžejní třetí období naprosto ovládl, když do půle se mu nájezdy jeden za druhým vykrucovaly z koše. Čekali jste už od něj na takový extra výkon?
Rozhodně přišel ve správný čas, to musím říct. Ne že bysme na to spoléhali, ale vždycky někdo musí ve správnou chvíli zabrat a týmu pomoct. Většinou to bývá Mates Svoboda, teď to byl AJ (Walton), který nejenže skóroval, ale hlavně doskakoval a dobře bránil a doufám, že v dalších zápasech se přidají i ostatní včetně mě. A musím dodat, že v prvním i druhém zápase zahrál dobře Maksim.
Zatím možná trochu překvapilo, že větší emoce se v obou ústeckých zápasech z obou stran držely hodně pod pokličkou. Máte stejný pocit?
My si tohle dali jako jeden z cílů, udržet se na uzdě. Hlavně AJ a spolu s ním i já po těch incidentech proti Brnu. Nevím, jak to mají v Ústí, ale i když nějaké emoce znát jsou, tak to není tak vyhrocené, jak se mohlo čekat. Ještě ale není všem dnům konec (lišácký úsměv).
Dostali jste už od klubu i nějaké interní varování, že pokud by se ještě něco v play-off stalo, už by bylo hodně zle?
Výslovně takhle ne. Já samozřejmě nemůžu odkrývat nějaké interní záležitosti, sankce ale jsou, jen ne ze strany vedení, ale mezi námi kluky z týmu. Víc říct nemůžu.
Oba první zápasy se promítaly na velké projekci ve vaší hale. Jaký zájem o to byl?
Ptal jsem se na to po druhém zápase a celá podélná modrá tribuna byla téměř zaplněná, což mě velmi potěšilo. Je vidět, že ten zájem je obrovský a je škoda, že se do těch hal lidí nevejde víc. Kdyby do Ústí mohlo přijet dalších čtyři sta pět set fanoušků z Děčína, bylo by to ještě lepší. A to je zhruba počet, který přišel do naší haly sledovat druhý zápas.
Zajímavé bylo, že oproti předpokladům se do ústecké haly dostalo vašich fanoušků poměrně dost, že?
Interně jsem se dozvěděl, že spousta lidí včetně kamarádů, kteří se mě normálně ptají na lístky, vyráželi do Ústí dřív a nakupovali vstupenky ve větších skupinách i pro ostatní. Čekali tam dvě tři hodiny ve frontě a já jim za to děkuju a doufám, že jsme se jim aspoň tou jednou výhrou odměnili.
Jaké jsou zatím ve vašem okolí ohlasy na sérii?
Parádní. Ta atmosféra je neuvěřitelná, je to historicky první severní derby série a zatím si to oba tábory užívají.
Nyní vás čekají dva zápasy doma, co v nich může být jiné?
Určitě prostředí (směje se), pro nás výhodné. Taky soupeř může přijít s jinou taktikou, na kterou se budeme muset během utkání adaptovat. Bude na nás větší tlak, protože hrajeme doma a musíme vyhrát, což je teď po výhře v Ústí povinnost. Vlastně jsme tím vyrovnáním získali od soupeře domácí výhodu.
A asi budete doufat, že Anthony Walton si přenese exkluzivní poslední druhý poločas i domů...
Já doufám, že si tu nejlepší formu přenese každý. Není to jen o tom, aby hrál skvěle AJ, což si samozřejmě přeju, ale aby i ostatní včetně mě větší měrou přispěli k výsledku.
