Už druhý rok přestal být Šarasem. Píše dějiny, radovánky odmítá

Na ostravském Tatranu zavládlo v sobotu večer bujaré veselí. Tým Nové huti se poprvé od návratu ligové nadstavby v roce 2016 podívá do elitní skupiny A1 a po stvrzujícím vítězství nad Sokoly (83-68) to oslavil i při speciální akci spolu s fanoušky. 

Minimálně jeden chlapík z vítězného celku ale žádné větší euforii nepropadal. Ostatně jak by mohl, když pochází z rodiny, kde se to jen hemží cennými kovy z Kooperativa NBL. Až s nimi by v jeho rukou možná začaly pěnit lahve.

Kouč Ostravanů Adam Choleva ve svých 27 letech a ve své teprve druhé sezoně u ligového kormidla sice přidal do kroniky klubu důležitou kapitolu, leč sám míří mnohem výš a s dílčími zářezy se nehodlá spokojit. A dobře ví proč.

„Postup do A1 bych nazval pokořením nějaké mety a splněním cíle, ale velký úspěch to ještě není. To by byl, až pokud se dostaneme do play-off. Skupina A1 je ale samozřejmě dobrá pro naše mladé kluky a pro fanoušky, protože je lepší hrát dvoukolově s týmy v horní osmičce, než čtyřkolově ve spodní čtyřce,” podotýká mladý lodivod.

Dobře si uvědomuje, že na rozdíl od dřívějších sezon, kdy byla horní nadstavbová skupina o šesti týmech už jasnou vstupenkou do play-off, je to nyní s osmičkou celků o dost jinak. „Může se stát, že skončíme sedmí, nebo osmí, pak vypadneme v předkole a dopadne to stejně jako loni. Ještě bych tak s hodnocením počkal,” zdvihá varovně prst.

Trenére, povězte, jaké byly ty hlavní podněty a zkušenosti z minulé sezony, které jste ve druhém roce mohl zužitkovat?
Víc se to týkalo vedení zápasů, kde se teď už cítím klidnější a neberu to jako loni, kdy jsem chtěl mít nad vším kontrolu. Nechávám to víc na hráčích, což je docela paradox, když loni jsme měli na rozehře velezkušeného Mannyho Ubillu, a letos je tu o dost mladší Maťo Majerčák. Je to už dané tou praxí, ale jasně, že ve druhé sezoně ještě nejsem nějaký zkušený kouč. Při stavbě kádru jsme chtěli získat dobrého pivota, což se i nabídlo zraněním Péti Bohačíka. Naše síla pod košem po příchodu Sukha Mathona v kombinaci s Radukičem je velká. Na rozehru jsme opět hledali rozehrávače, který si zakládá na pick-and-rollu, a v případě Morgana jsme chtěli o něco většího střelce, než byl loni Vann.  A určitě se projevilo jako větší benefit v naší hře, že jde o kvalitnějšího střelce.

Takže už jako mladý druhoročák v NBL nejste takovým drábem jako Šarunas Jasikevičius v Barceloně, který vypadá, že tam řídí i cheerleaderky.
(směje se) Doufám, že nejsem, ale to musí posoudit hráči. Myslím si ale, že jim letos dávám větší prostor, kdy loni jsem hlásil do útoku skoro každý set, a timeouty byly vesměs o tom, jakou budeme hrát další akci. Teď už to beru komplexněji a víc řeším to, kde nás tlačí bota.

Když už i slovutní kouči v Eurolize nebo ve španělské ACB diskutují s hráči o podobě nejbližších akcí a ptají se jich na názor, je to stále častější trend a novější věc oproti dřívějšku?
Takhle by to měl být. Jsou to hráči, kdo hraje na tom hřišti. Trenér to sice vidí od postranní čáry, ale může mít jiný pohled. A když to hráči cítí jinak a mají co říct, je to dobře. Musí se pak najít nějaká hranice takové diskuse, ale obecně je prospěšná. Slovo hráčů je i pro trenéra důležité.

Byl letošní kádr rozpočtově dražší, než ten, co loni došel k 10. místu?
Úplně si to netroufám říct, myslím, že je to podobné. Jistě vím o cizincích, které jsem sám řešil, ale vesměs je to stejně jako loni.

Je souhrou i šťastných okolností dát do kupy pět takto výkonných zahraničních hráčů, byť u některých jste již šli najisto, aby si navzájem sedli a dokázali se socializovat i s českou částí kabiny?
Tohle člověk nikdy úplně neví, když do těchto vod sahá. Prvním pozitivem nicméně bylo setrvání Radukiče na další sezonu. Dalším bylo získání slovenského rozehrávače Majerčáka, o němž šlo sesbírat spoustu informací. Třetí dobrá věc byla sáhnutí po Maliku Morganovi, o němž jsme díky působení v Prostějově věděli, jaký je typ člověka, a jak funguje. A nově příchozí Belikov a Mathon byli trochu riskem, ale informace jsme také měli a sedlo si to. Snad to tak bude pokračovat. Hlavní bylo, že jsme netahali pět nových cizinců čerstvě po univerzitě.

Když jste na konci listopadu pořizovali nového pivota Mathona, napadlo by vás, že se v něm může skrývat potenciál statisticky nejužitečnějšího hráče základní části, jímž se i stal?
Tohle asi ne, ale věděl jsem, že bereme velice schopného pivota, který má rád kontakt, je dravý pod košem, umí dát body a jde si za doskoky. Věřil jsem tak, že čísla mít bude a zatím jsme velice spokojeni.

Najít takového hráče, podobně jako Ústí našlo až během sezony nového lídra Hickse, to je jako výhra v loterii, ne?
Během sezony určitě. Obzvlášť letos, kdy trh s pivoty byl pro Evropu velice špatný a probraný, protože se otevřely možnosti v Japonsku i jinde, kde ty finance byly úplně jinde.

A jak odvážný by byl váš tip na to, že i druhé místo v užitečnosti bude patřit vašemu hráči, jmenovitě Alexandaru Radukičovi?
O něm bych to asi dokázal říct, měl k tomu našlápnuto už loni, anebo byl blízko. My to na něm pro tuhle sezonu měli postavené, takž ta čísla musela být lepší.

Má podle vás někdo z těchto dvou našlápnuto i na trofej pro MVP sezony?
Tohle se v Česku bohužel nestane, tady se pořád hledí na umístění týmu a bude to tak někdo z vrchní trojky. Pokud se do ní nedostaneme, tak to nikdo z našich hráčů nebude. I když měli Mathon nebo Radukič v této sezoně nejlepší čísla v měsíci, tak se MVP nestali.

Třeba Kwamain Mitchell se ale stal MVP sezony, když bylo Ústí po dlouhodobé části šesté.
Ten ale fakt vyčníval. Dával třicetibodové příděly, měl doskoky i asistence a větší roli než jeden z našich tří hlavních hráčů. Tehdy bylo Ústí vesměs o něm, u nás to stojí na třech čtyřech lidech ze základní pětky, navíc i další hráči jsou schopní se utrhnout.

Je bilance 11-11 po minulých letech skoro jako sen, nebo to až takový šlágr pro vás není? A je ještě výš než samotný postup do A1 skutečnost, že jste tři výhry od třetího místa?
Teď jsme se o tom bavili s asistentem Jankovičem. Je to dost zavádějící - nebýt série pěti porážek z konce listopadu, kdy nám ze sestavy vypadli Morgan i Radukič, mohlo to dopadnout i líp. Měli jsme řadu do půle dobře rozehraných zápasů a urvat tam jedno dvě vítězství navíc, mohli jsme být i v plusu. Na druhou stranu říct nám někdo před sezonou, že to budeme mít 11-11, vezmeme to všemi deseti. Opravdu je ale cennější, že můžeme skončit jak v TOP3, tak na osmém místě, což je dobré, protože je pořád o co bojovat. Není tam ten odstup jako v minulých letech. My první zápas nadstavby hrajeme doma s Opavou a v případě výhry ji přeskočíme. Kolín ztratil třikrát v řadě, celé je to otevřené a soutěž má úplně jiný náboj.

I přes letošní zlepšení to byly s postupem do A1 nervy až do konce. Vám v rozhodném zápase s Hradcem jako top skórer hodně pomohl Morgan, který ale předchozích pět zápasů byl vždy jen jednociferný. Na to, že v jedné fázi sezony šlo i o top skórera NBL, jste to asi museli hodně pocítit.
Je to tak. Malika trápí lehké zranění a doufám, že už je to pryč. Do soboty se to zase zlepší a jeho výkony půjdou zpátky nahoru. Kvalitu na to má, ruku má neuvěřitelnou a to, že se netrefoval, se netýkalo jen jeho. Celý tým měl takovou dílčí krizi a snad to teď půjde zase nahoru.

Jaký podíl na vašem letošním úspěchu má otec Zbyněk, bývalý úspěšný ligový kouč?
(směje se) Ještě loni, v té první sezoně, jsem s ním probíral všechno mnohem víc. Letos na zápasy jezdí i o něco míň, už se v tom tolik nehrabeme, a já i když si z toho vždycky něco pozitivního vezmu, už jdu přece jen vlastní cestou.

Kolikrát jste to v této sezoně za něco v zápase schytal?
Jsou takové věci, ale to se týká spíš chování a řeči těla na lavičce. Stále s ním o utkáních diskutuju, ale on už spíš funguje jako rádce v tom, čeho si všímat, a jak působit během zápasu, než že bysme řešili taktické věci nebo koho střídat. Takže se bavíme o tom, jak jsem působil, i vůči rozhodčím, kde mě pořád tlačí bota. Jinak otec v lize není šest let a ten basket se taky posunul strašně jinam. Určitě si ale ty postřehy a rady beru, protože který trenér v lize může říct, že se v rodině může opřít o takové zkušenosti...

Za ty dva roky se zdá, že jste po něm zdědil hlavně důraz na hru pod koš, na využívání opěrných pivotů a častou hru pick-and-rollů. Podepíšete?
Tenhle rukopis jsem určitě hodně zkopíroval. A já si i myslím, že basket je hodně o dlouhých, byť se ubírá strašně do rychlosti. Pokud ale máte vysoké, mohutné hráče, schopné hrát zády ke koši a zároveň vystřelit i přihrát, je to ohromný benefit pro hru. A ten pick-and-roll je základní složkou basketu, kterého se budu i dál držet.

S 22 nastřílenými body v průměru máte po Kolínu druhé nejlepší čtvrté čtvrtiny, jde o náhodu?
Tohle jsem nevěděl. (usměje se) Vím, že ty čtvrté máme dobré, stejně jako bych si tipnul, že třetí máme nejhorší (sedmé s 19,2 - pozn.). Je fakt, že ty poslední čtvrtky hraju na užší rotaci, tak možná tou souhrou a sebedůvěrou těch zkušených hráčů to pak je. Ti hráči tam musí cítit nějaký herní komfort, že vědí, že si nepůjdou sednout hned za první hloupost. Naopak do poločasu se snažím dostat do rotace co nejvíc hráčů.  

Je vám stran rotace odkudkoli vyčítáno, že více nehraje vaše omladina? A je to, kolik hraje, v aktuální situaci týmu maximem?
Tam záleží, kým je to vyčítáno. Další věc je, že v těch poskytnutých minutách musí něco převést, což se ne vždy daří. Na jejich obranu ale zase musím říct, že to mají těžké, když před nimi jsou čtyři bodoví cizinci a oni tam naskakují studení z lavičky, tak potom nejde předvádět nějaké zázraky v útoku. Musí se tak odpíchnout od dobré obrany a v útoku něco přidat. I na ně už by ale měl být určitý tlak a v útoku si už musí nějaké pokusy vzít i sobecky. Pak je hlavně na nich, aby si to uvědomili a já myslím, že ty minuty přijdou. My chceme jít českou cestou a nějakou podporu mají. Jistě, ne všichni, protože nejde dát všem minuty, aby byli spokojení. Musí si o ně říct na tréninku a potom samozřejmě i v zápase a my jako trenéři si přebereme, komu je dáme.

Vaším kladem jsou nejlepší trojky v lize (35,4 procenta) a také třetí nejlepší útočný doskok. Měli jste na lepší čísla v těchto segmentech zacíleno?
Na útočném doskoku jsme před sezonou něco změnili, máme tam určitá pravidla, ale hráči na to ještě  pořád při hře zapomínají a musí se to připomínat. A trojky vycházejí ze skautingu před sezonou, protože v minulé sezoně jsme je měli nejhorší (29,5 procenta). Tím, že to máme postavené na pick-and-rollech, nejde hrát s nestřelci, proto přišli Morgan nebo Majerčák, který má z trojek větší nástřel, než měl Ubilla. Jiná je i selekce pozic na oblouku, než jsme měli v minulé sezoně.

Záporem je naopak třetí nejvíc inkasující obrana (83,7) a jediný útok ligy, který ztrácí přes 15 míčů.
Ztráty nás srážejí zápas co zápas. Tím, jak se snažíme hrát rychle dopředu, často hned při první dlouhé přihrávce dochází k chybám. Pak nás sráží i slabá koncentrace ve třetích čtvrtinách, kdy první dva pasy dáme soupeři do protiútoku, který pak jde klidně i sám na koš. To se nesmí stávat a doufám, že se to v nadstavbě zlepší. O té obraně to bohužel platí taky. Návratem Bohačíka a příchodem Mathona, tedy dvou pivotů, se to ale zlepšilo. My na začátku sezony měli špatný doskok, který teď ale kontrolujeme líp, soupeř nemá tolik pozic a ta velká těla pod košem jsou znát. Od Vánoc, kdy jsme ještě měli průměr 89 inkasovaných bodů, se to podařilo určitě srazit.

Co naopak roste, jsou vaše návštěvy. Třikrát dorazila tisícovka fanoušků (na Nymburk, Opavu a Hradec) a váš průměr atakuje cifru 750, což je víc než dvojnásobek čísla z minulé sezony. Odkud se ti noví osadníci Tatranu vzali?
Náš marketing se snaží dělat dobrou práci. Začalo to loňským domácím zápasem v předkole play-off s USK, kdy přišel skoro plný Tatran, mělo to atmosféru a po dlouhé době jsme si uvědomili, proč ten basket děláme, že je to ne pro nás, ale pro lidi, a že nás to bude mnohem víc bavit, když budou chodit. V létě se tak chystaly různé projekty a teď z toho profitujeme. Doufám, že ty návštěvy dál porostou, zvlášť když nás čeká v sobotu další derby s Opavou, kterou jsme v sezoně už dvakrát udolali. Opaváků přijede ještě víc než minule, Ostraváků přijde taky víc a Tatran by mohl zažít největší návštěvu sezony.