S PETREM BOHAČÍKEM Řekli byste, že basketbal je jen jeden? Že se hraje na hřišti standardních rozměrů a na koše s průměrem obruče 45 centimetrů? A že je tedy vlastně jedno, kde ho hrajete? Opavský veterán Petr Bohačík by s vámi zásadně, ale opravdu zásadně nesouhlasil. A po dvou posledních zápasech semifinálové série, jež se odehrály v kolínském středoškolském stánku, byste se s ním jen obtížně mohli hádat. Proč?
To už v utkáních (nechtěně) upovídaný centr Slezanů poví vlastními slovy, zachycenými po pátečním Duelu 4, v němž si domácí Medvědi po ukrutné výhře 108-84 vynutili rozhodný Zápas 5 na horké půdě soupeře (v pondělí odpoledne na ČT Sport).
Petře, jak velké je to překvapení, že po dvou vašich jasných výhrách doma to bylo v Kolíně přesně naopak, a tedy opět dost výrazně?
Za překvapení bych to neoznačil. Prostě je to play-off. Kolín v základní části i nadstavbě ukázal, že doma je obrovsky silný. Skončil třetí a do posledního kola bojoval o druhé místo. A pro nás proto byl velice důležitý poslední domácí zápas s ním těsně před koncem nadstavby. Díky výhře jsme obsadili druhé místo a věřím, že to v pondělí zúročíme a že to byl zásadní krok už tehdy.
Přece jen ale vaše převaha na domácím kurtu indikovala velmi dobrou aktuální formu. Skutečně tkví v domácích halách taková síla?
Kolín jednoznačně využil domácí haly a domácí obroučky. Když to řeknu s nadsázkou, tady v Kolíně je to trochu ”jiný sport”. Je tu vše opticky zúžené, zmenšené a Kolín tady trénuje celou sezonu, má tu nastříleno a je sebevědomější. Naopak u nás v Opavě je pro něj vše opticky větší, prostornější, za koši i celkově. A při té střelbě z dálky nejsou jeho hráči tak sebevědomí. Nemůžu úplně mluvit za naše kluky, protože jsem letos přišel do Opavy až později, ale tým má na trojkách postavenou hru celou sezonu, kluci je normálně dávají a na play-off určitě nebudeme měnit náš styl a budeme střílet dál. Bohužel v obou utkáních v Kolíně se to trojkově moc nepovedlo, soupeř navíc stojí ve čtyřech chlapiskách ”v bedně” a tam se pak špatně najíždí i doskakuje. Ty trojky tak byly alfou a omegou tohoto dvojzápasu. A proto bych se vrátil znovu k tomu utkání na konci nadstavby, kde jsme si řekli o výhodu domácího prostředí v této sérii, a teď to máme takhle dané.
Jako by ten klíčový nadstavbový duel byl důležitější než celé semifinále...
Ano, je to tak.
Jak jste viděl rovněž důležitou oblast fyzičnosti a sil v obou kolínských zápasech? V Opavě jste v úvodech druhých poločasů soupeře dorazili a zdálo se, že tam kondičně odcházel, na což už odkázal i váš spoluhráč Zbránek.
Je to sice změna, hrát dva zápasy po sobě, ale osobně v tom nevidím po této stránce problém. Problém ale je, že Kolín nám doma vštípil ten jeho styl, jako by uspávací, kdy umí hru zpomalit. Stejně i my jsme doma vnutili náš styl jemu a hrálo se v neuvěřitelném tempu nahoru dolů a hodně fyzicky. Bohužel Kolín nám to doma oplatil stejnou mincí, ať už úspěšností střelby, tak i tím stylem, že jsme tu nehráli tak rychle, jak bychom chtěli.
Ve čtvrtém utkání jste se v některých důležitých sekvencích také nedostávali k obvyklým útočným doskokům, jindy zase i k několika za sebou. Jakou roli v zápase sehrály?
Z pozice pivota můžu říct, že tam jde o to, jakou pozici si vybojuju před střelou. Jakmile není ideální, už se těžko doskakuje. Spíš to pak je výzva pro kluky z perimetru, nebo pro druhého podkošového hráče, jak tam dokážou naběhnout a tu cestu k doskoku si na základě odhadu vybrat co nejlépe. Ty doskoky nějaké byly, ale my hlavně musíme něco trefit zvenku.
Že nešel útok je jedna věc, ale co obrana? Inkasovat v semifinále 108 bodů při vašem vynaloženém defenzivním úsilí je víc než hodně.
Sto bodů jsme určitě dostat nechtěli. Vzhledem k tomu, že jde o play-off, je nakonec prohra o bod stejná jako o dvacet, jistě ale tenhle nástřel není naší dobrou vizitkou. Tohle jsme si nepředstavovali.
Vy jste v obou kolínských zápasech brzy nabaloval fauly a kolem řady z nich bylo hodně diskusí a rozčilování. Jak velkou frustraci jste cítil, když už v 11. minutě čtvrtého utkání jste měl třetí osobní chybu?
U mě to není frustrace, ale můj styl. Takhle to v zápase dělám. Jistě, asi to někdy řeším s rozhodčími až nadměrně, když cítím křivdu. Pak si to vyhodnotím, že to je zbytečné, i před zápasem si říkám, že to nebudu dělat, ale v tu chvíli, když cítím, že něco mělo být jinak, tak mi to nedá a musím se zeptat. Je to moje jako by slabší stránka a vím, že to je zbytečné, protože je jasné, že už se to nevrátí. Někdy mi to rozhodčí je schopný vysvětlit, ale celkově to je hlavně zbytečné. Já to ale takhle mám skoro celou kariéru, určitě se to netýkalo jen těchto dvou zápasů v Kolíně.
Tak daleko jako kolega Šiřina, který se začal dohadovat i s fanoušky soupeře, jste ale nezašel.
Všiml jsem si, že dva diváci to tam komentovali víc celý zápas, a jestli tam bylo něco řečeno na jeho adresu, tak se mu nedivím. Někdy se to stane.
V pondělí odpoledne nastane ve vaší oblíbené domácí hale před kamerami ČT den zúčtování v rozhodujícím pátém zápase. Jde si teď vůbec představit myšlenku nepostupu do finále, po tom, jak byla sezona i tato série z vaší strany rozjeta?
Nad tím nijak nepřemýšlím. Taková myšlenka prostě není, jsme doma a tam Opava hraje jinak. A už se můžeme opřít i o lidi, kteří přijdou do haly. Už tam je nějaká atmosféra a věřím, že opavská hala, obroučky a fanoušci nám pomůžou. Už jsme proti Kolínu jeden takový zápas na konci nadstavby zvládli a není čeho se bát.
