V nové hale? Možná kdybych vyřadil maso

S PETREM BOHAČÍKEM Na běžné fanoušky z jiných regionů to nemusí dělat dojem závažného rozdílu. Pro příznivce Nové huti a zejména pro její hráče však letošní sezona mohla znamenat poměrně zásadní mezník. A to i bez dosaženého play-off, na nějž klub už roky marně čeká.

V předchozích čtyřech dokončených sezonách tým, sídlící v příští rok 70letém stánku Tatran, završil NBL na 11., 11., 11. a 12. místě. Letošní desátá příčka, kdy jen pár bodů chybělo k osmé, je tak potenciálním blýsknutím na lepší časy. V létě 37letý veterán týmu Petr Bohačík by tomu rozhodně rád věřil. A také by chtěl věřit schopnostem severomoravských stavbařů. Aby tak dostal šanci na rozlučku v chystané ostravské super hale pro 3500 diváků. Když se to ale v pro něj příznivém čase nestihne, nebude smutný. Tvrdí, že on a jeho kariéra už prostě patří k Tatranu.

Petře, bylo to pro vás velmi bolestné zklamání, když jste při dané podkošové převaze v předkole dvakrát těsně prohráli s USK a přišli tak o play-off, na něž váš klub čeká už sedm let?
Ač už jako starší, zkušenější hráč mám něco za sebou, tak tohle bolelo hodně. Prohrát doma, když na Tatran dorazila tisícovka fanoušků - tedy jasná návštěva sezony -, a byla tam skvělá atmosféra, tak už jen z toho pohedu by bylo fajn lidem ještě minimálně dva zápasy přidat, aby si to mohli užít i dál. A když prohrajete v poslední vteřině, těžkou dalekou trojkou, to bolí fakt hodně. Oba zápasy byly velmi vyrovnané, o čtyři a o dva body, kdy ten druhý rozhodla až poslední střela Mangase. Na druhé straně je ale potřeba na to nahlédnout i optikou celé sezony, kde sportovně musím uznat, že USK si play-off zasloužil o něco víc. Měl ji o poznání lepší, hrál skupinu A1.

Říkáte to i s vědomím toho, že v letošním roce Sovy v NBL vyhrály až do předkola jen dva zápasy?
Jasně, měly tam spoustu porážek, ale na závěr dokázaly něco vyhrát a dostat se z osmého místa na sedmé před Hradec, takže se trochu zlepšily. Já jsem nám ale na USK věřil, taky jsem vnímal, že máme tu výškovou převahu. Do určité míry se nám ji i dařilo využít, ale (lídr USK) Mangas je vynikající hráč a z mého pohledu to byl rozhodně MVP této sezony. Takže mě i překvapilo, že jím nebyl zvolen.

Určitým paradoxem bylo, že vy jste výrazněji svou podkošovou převahu využili jen v prvním utkání na Folimance. Doma už se vám soupeř i v řadě aspektů hry kolem koše vyrovnal. Čím to, že jste tu výhodu nezúročili lépe?
(usměje se) Vědět to, možná jsme ty zápasy vyhráli. V domácím utkání se hodně prosadili Issac Vann z křídla a Manny Ubilla z rozehry, takže ty balony měli víc oni a dali spoustu bodů. A nevyšlo to tak, aby se víc rozehráli i další hráči. Issacovi s Mannym ten zápas ale vyšel, tak měli míč víc a ve skórování byli úspěšní. Taky je třeba říct, že USK bránil tak, že přebíral veškeré clony, dokonce teď s Opavou obra Markussona někdy brání i maličký West, tam je pak metr a půl výškového rozdílu (směje se). Oni to ale dokážou nějak dorotovat a hned je tam i nějaké zdvojení. Tu obranu mají flexibilní, umí na to reagovat, jak jsou na to ze sezony zvyklí. Takže automaticky neplatí, že když máte tři vyšší pivoty, máte dole vyhráno. Kolikrát se pivotovi hraje jeden na jednoho líp proti podobně fyzicky vybavenému soupeři, než třeba na Westa, kdy nevíte, z jaké strany přijde pomoc, a jak to nejlíp řešit. Na papíře jsme jistě měli pod košem obrovskou výhodu, ale pak to i prodat je občas hodně těžké.

Podle Jana Štěrby z USK bylo znát, že jste byli v druhých poločasech unavenější a důsledkem toho byla v jeho očích i šňůra Pražanů 15-0 v závěru druhého utkání. Jak jste tuto okolnost cítil ve hře vy?
Za ostatní kluky to nedokážu odhadnout. Možná Manny toho měl v nohách dost a po několika zraněních v sezoně byl už dost dotlučený, ale jinak u ostatních si nemyslím, že by v tomhle byl problém a že by to rozhodovalo zápasy... Musím jen zopakovat, že jsem nám strašně věřil - i když jsme na Folimance prohráli o čtyři, tak půlminutu do konce měl Radukič jako dobrý střelec relativně otevřenou trojku na vyrovnání. Byli jsme tak v zápase skoro do posledních sekund a já měl při návratu domů dobrý pocit, věřil jsem, že doma srovnáme a moc jsem se těšil zpátky do Prahy, protože by ten rozhodující zápas měl velké grády a já bych nám v něm moc věřil.


Vaši bolest z vyřazení ještě muselo umocnit vědomí, že jste už sedm let čekali na play-off a teď se to čekání protáhne minimálně o rok...
Určitě, a v tu chvíli by bylo jedno, že bychom šli na Nymburk. Play-off by bylo třešničkou na dortu této sezony.

Pokud byste byl nyní spíš pozitivní, v čem letos ve vašem snažení nastal pokrok, a nejen optikou získaného desátého místa?
Pokrok byl v tom, že jsme po letech bojovali o to play-off, k němuž nakonec chyběl kousek. Nějaký výkonnostní progres tam rozhodně vidím. Měli jsme mladého, v lize nezkušeného trenéra, který bude příští sezonu zase o něco zkušenější. Adam Choleva se toho ale ani ve svém prvním roce nezalekl a odvedl skvělou práci, až mě překvapilo, jak se s tím dokázal popasovat. Za to má mé uznání a těším se na další rok, že bude ještě lepší.

Vy jste v Nové huti zažil už lecjaké cizinecké sestavy, jak byste zhodnotil tu letošní?
Řekl bych, že se povedla. Vybrali ji převážně trenér se sportovním ředitelem Kudelou. U Mannyho Ubilly se vědělo, do čeho se jde. Už při svých prvních angažmá v NBL v Novém Jičíně a Kolíně ukázal, že hrát umí, prošel si pak i spoustou sezon v Evropě. Jistě, trochu jsme řešili, jak v dobách v Novém Jičíně byl ještě mladý a nevybouřený, ale on rozhodně dospěl a zvládl to skvěle. Issac Vann se povedl až nad očekávání. Je to poctivý kluk a v šatně jsme neměli žádný problém. Aleks Radukič měl výborná čísla i přístup k tréninku, takže i u něj vidím samé klady. Na začátku jsme měli ještě na křídle Devina Johnsona, což měl být nebezpečný střelec z dálky. Nepovedly se mu ale první zápasy a angažmá tak skončilo. A po nějaké době, aby se ještě zabojovalo o A1, přišlo před půlkou prosince australské křídlo Jonah Antonio. U něj to ale bylo jak na houpačce. Přišel jako střelec, ale nezkušený. Na tréninku dával a ruku měl fantastickou, ale měl obrovský problém s výběrem pozic. Měl od všech zelenou, aby střílel, ale s těmi pozicemi byl problém.

V případě Ubilly byla nicméně stínem jeho smůla na zranění. Chyběl nakonec jen v osmi zápasech, ale v kritické fázi bojů o A1.
Ano, těch různých šrámů, a nejen jeho, jsme napočítali hodně. Tohle k tomu samozřejmě patří, ale zrovna Manny měl nejdřív nějaký svalový problém a vzápětí vyhozený malíček na pravé střelecké ruce. S tím se mu pak nehrálo moc dobře, pral se s tím až do konce sezony, kdy ho bolelo prakticky každé chycení míče. Nějak si s tím ale dokázal poradit.
 
Vy máte ještě na rok v klubu smlouvu, tušíte, co nastane pak? A jak vás motivuje třeba čerstvý čtyřicátník Petr Benda?
Jistě, sledovat Petrovu kariéru je hodně motivující, ale co bude dál, o tom si zavoláme zase za rok.

Když je řeč o současném ligovém doyenovi Bendovi, vy byste kvůli zlepšení fyzické stránky věci byl ochoten jít do bezmasé stravy, tak jako on?
Já bych si to tedy bez masa neuměl představit (směje se), ale rozumím tomu. Sám jídlo dost řeším, ale jsem ten typ, který by to bez masa nezvládl. Věřím, že Petrovi to vyhovuje a na jeho pohybu po hřišti je to znát, mně by to ale nesvědčilo. Jsem jinak stavěný, hraju to mnohem víc fyzicky a tu sílu a kila potřebuju. Tedy ta správná kila, ne tuková, ale spíš svaly.

Motivuje vás k prodloužení kariéry i chystaná víceúčelová hala v Ostravě pro 3500 diváků, jež by se měla začít stavět letos s dostavbou do konce příštího roku?
Mně bude v létě 37 a jsem realista. Nevím, jestli by mi mohlo, kdybych přestal jíst maso (smích), a ještě trumfnul „Benďáka”. Pak možná, ale jinak už to nevidím. Jistě by to ale bylo fajn, kdybych si tam stihl zahrát nějaký poslední zápas na konci karéry, pak by ten můj sportovní příběh byl dokonalý. Jestli mám ale skončit na Tatranu, nebude mi to vadit. Já už k němu trochu patřím...

A zdá se, že v letošní sezoně pořád patříte i do národního týmu, neboť jste se stal součástí projektu „Road To EuroBasket”, v jehož rámci bude desítka reprezentantů z pelotonu NBL rozdávat několik set vstupenek na zářijový šampionát v Praze. Jak se rodil plán, komu věnujete „svých” 40 lístků?
Probral jsem to s vedením našeho klubu, aby se tato možnost využila co nejlíp. Přemýšleli jsme, komu vstupenkami udělat radost, a protože jsme chtěli připomenout, jak v té špatné covidové době dobře fungovalo naše zdravotnictví, náš jednoznačný návrh byl darovat lístky Městské nemocnici Ostrava. Já jsem s tím rozhodně souhlasil a šel do toho. Při předání v nemocnici pan ředitel slíbil, že s kolegy přijde a měl z daru radost. A prý nám budou moc fandit.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Vstupenky Eurobasket