Velký comeback. I obrovské zklamání

S LUKÁŠEM PALYZOU PŘED FINÁLE Ten rozdíl není znát jen v navýšené ligové minutáži (z 18 na 20) a bodech (z 8 na 11,3). Diference je i v celkovém hráčském nastavení a zkušenostech. I proto se před Vánocemi do Nymburka vrátil jiný Lukáš Palyza než ten, který odtud po sezoně 2013/14 odcházel.

Ještě víc než ve vylepšené produkci v aktuálním angažmá - ve srovnání s dosud posledním ligovým ročníkem v Polabí -, byla jeho prezence cítit v Lize mistrů, kde se v několika utkáních stal i top skórerem týmu a výrazně mu - při své premiéře v soutěži - pomohl k postupu do Final-8. Toho Final-8, jehož čtvrtfinálový výsledek přinesl nymburskému mužstvu jedno z největších zklamání posledních let. 

Lukáši, jak těžko se před semifinále NBL s Brnem vytlačovaly z hlavy myšlenky na promarněnou příležitost ve čtvrtfinále Ligy mistrů?
Pro mě osobně to bylo hodně těžké. Zklamání bylo obrovské, protože letos to bylo výborně rozehrané. Navázalo se na tu fenomenální, byť nedohranou, minulou sezonu. Byli jsme nejofenzivnější celek soutěže, potvrzovalo se, že máme speciální tým a mohli bychom tak něco většího urvat. Bohužel Karsiyaka nás ve čtvrtfinále zastavila. A stalo se tak to nejhorší, co se stát mohlo - že jsme prohráli hned první zápas turnaje. Myslím, že postup do semifinále a hra o medaile by už byl obrovský úspěch. To by bylo famózní. Všichni jsme cítili, že ta síla tam je, ale i když ten zápas z naší strany nebyl špatný, tak poslední minuty nám úplně ulétly. Teď už na to ale nemyslíme, nechodíme po hřišti se svěšenými hlavami, byť je to černý puntík po do té doby skvěle se vyvíjející sezoně. 

Karsiyaka šla do zápasu po covidové karanténě a věřilo se, že by mohla časem fyzicky odcházet. Stal se ale pravý pak, když ve druhé půli vystupňovala svou obranu k agresi a až k doslova “fyzickému masakru”. Z fyzicky enormně náročné turecké ligy s tím má o dost větší zkušenosti, na vás takto soupeři v NBL příliš nenastupují. Sehrálo to svou roli?
Já bych tu tvrdost jako zásadní faktor ani nebral. Tvrdě hrály oba týmy a i my jsme z Ligy mistrů na leccos zvyklí. Jistě ty kalkulace s jejich karanténou těsně před Final-8 tam byly, jako by nám vše hrálo do karet, přitom jsme ale zároveň nic nepodceňovali. Já byl ovšem úplně šokován tím, jak oproti videu, kde pocitově spousta akcí soupeře sklouzávala k individualismu, si ten tým ve druhé půlce půjčoval balon a hrál disciplinovaně. Vytvářel si fakt skvělé střelecké pozice, udělali tím o krok navíc a to nás až překvapilo. S prakticky pěti Američany v základní pětce právě tohle člověk nečekal. 

Brno se na vás poněkolikáté v sezoně i v semifinále pokusilo rovněž nastoupit fyzickou hrou, ale většinu série postrádalo důležité hráče Puršla s Půlpánem. Srazilo to jeho šance výrazně?
Myslím, že - i při vší úctě k soupeři, který měl výbornou sezonu -, by nás i při jeho plné síle nezabrzdil. To, že se to dvakrát povedlo v základní části, bylo dáno hrou na hraně, byly tam i některé zákroky, zejména na Obasohana, až těžce nesportovní a tam nás tím částečně zaskočili. Od té doby jsme k tomu tak přistupovali a nenechali se tím překvapit. A i teď v play-off jsme měli herně i fyzicky navrch... Já si to nemyslím, ale říká se, že když Nymburk hraje v NBL základní část nebo nadstavbu, a ještě tou dobou hraje Ligu mistrů, je jednodušší ho nějak zaskočit, protože šetří minuty stěžejních hráčů a tak dále a může se stát, co se stalo na USK (jediná porážka sezony). Třeba se to kvůli tomu stalo, já nevím, ale sám tak nastavený nejsem.     

Podobně fyzicky se bude nejspíš snažit hrát i Opava ve finále, navíc s bonusem kvalitního útočného doskoku. Dosavadní zápasy v sezoně sice neindikovaly zásadní potíže pro vás, nicméně s pozdními posilami Kouřilem a Petrem Bohačíkem síla týmu vzrostla. Mohou tedy Slezané způsobit větší potíže?
Zatím tomu nic nenasvědčovalo, ale tím bych se nenechal ukolébat. Opava není jen tým laufařů, jak si to o ní všichni myslí. Jsou tam i konzistentní prvky jako kolektivnost, nejvíc řízená Kubou Šiřinou, je tam neskutečný útočný doskok, na poměry české ligy až fenomenální, a do toho ta tvrdá hra. Na to všechno si bude třeba dát pozor. Opavané rozšířili rotaci, poradili si s rozjetým Kolínem a hlavně doma jsou hodně silní. 

V Opavě může být ve druhém utkání až pět set fanoušků, u vás to bude něco ke sto padesáti. Jak to bude na finále znát?
Je samozřejmě smutné, když je hala prázdná a neozývá se tam vůbec nic. Člověk si sice nějak zvykne, jako profík prostě musí. Nicméně když je tam aspoň sto lidí, bubeníci v kotli, kteří vytvoří tu hlavní atmosféru, už pak úplně nejde o to, jestli tam je sto, pět set nebo tisíc. Hlavní je, že ta atmosféra tam je a každému hráči se hraje mnohem líp, necítí tolik únavu a jde do toho naplno. A je to tak větší zážitek. 

A ještě k vám. Jaký pro vás během této sezony byl druhý vstup do “téže” nymburské řeky? Byl výrazně jiný než před šesti lety?
Poprvé jsem do Nymburka přicházel jako zelenáč z Ostravy, ve dvaceti letech jsem toho moc nevěděl o evropském basketu, neměl s tím zkušenosti a pro mladého hráče je tohle vždycky složité, přijít do týmu, který má i v evropských pohárech ty nejvyšší ambice a v Česku se nečeká nic jiného než samá vítězství. Když jsem do toho vstoupil znovu, ve třiceti letech, s nějakými zkušenostmi, už jsem za sebou měl jednou Nymburk, iks let v nároďáku a dvě zahraniční angažmá, a to všechno pomohlo k větší sebejistotě a herní pestrosti. A celkově to vypadá mnohem líp, než když jsem byl mladý. 

Dopadá to tedy zatím tak, jak jste si to představoval? Nebo dokonce i lépe?
Moje představy se těžko popisují. Přišel jsem do našlapaného týmu a do Ligy mistrů, kterou jsem do letoška nikdy nehrál. Z obou stran to možná dopadlo až nad očekávání. Jistě, některým výkonům ”pomohly” určité absence v týmu z důvodu zranění, takže jsem dostal větší zodpovědnost. Jinak všichni z té rotace hrávají 17 až 19 minut a tam není jednoduché excelovat nějakým brutálním výkonem. Mně hodně potěšilo, jak je ten tým vyspělý a jak jednoduše bylo možné se do něj herně zapracovat a s nikým si při hře nepřekážet. Tomu samozřejmě pomohli kluci z reprezentace nebo veteráni jako Péťa Benda. A jistě i trenér, který razí podobnou filozofii jako ”Neno” (kouč Ginzburg) v reprezentaci. Doufejme tedy, že ve finále se to teď povede ještě víc a nasadíme tomu tu třešničku na dort.

Budete v týmu pokračovat?
Uvidíme. Tak jak to proběhlo v médiích při podpisu smlouvy na konci listopadu, naše dohoda zahrnuje i oboustrannou opci na příští sezonu.