Všechno bylo proti nám. Tohle se nečekalo. Nymburk? Proč ne?

Po čase si rozpomněl na doby, kdy jeho velké zásahy z posledních útoků rozhodovaly zápasy. Hned dva takové si schoval do bláznivých koncovek nedělní dohry 16. kola na ústecké palubovce, kde nejprve o desku proměnil nesnadný pokus ze čtyř metrů na druhé prodloužení, jež pak rozhodl dvě sekundy do konce dlouhou dvojkou.

Rozehrávač Tomáš Vyoral tak pro zásadně oslabenou Beksu urval nepravděpodobnou výhru, když 25 body zapsal střelecky nejvydařenější výkon sezony. Hlavně však přerušil sérii šesti porážek Pardubic a uchoval jim naději na skupinu A1.

Tomáši bylo to v neděli vítězství, v něž jste při non stop dohánění SLUNETY místy ani nemohli doufat?
My jsme snad v zápase nikdy nevedli, místy jsme prohrávali o 11 bodů, ještě ve čtvrté čtvrtině to bylo o devět, takže jsme skoro celý zápas tahali za kratší konec. Nechci ale říct, že šlo o šťastné vítězství, protože za ten závěr bylo i zasloužené. Bojovali jsme celých padesát minut.

Podle často pasivního přístupu zejména k obrannému doskoku to ale právě nevypadalo, že jste týmem, který chce zlomit šestizápasovou šňůru porážek. Po řadě útočných doskoků domácích tam od vás bylo i hodně vzájemně vyčítavých pohledů a gest...
My momentálně nemáme do rotace moc hráčů, jsme zranění, řada kluků hraje ligu prvním rokem a v tomhle je to těžké. Nevyšel nám začátek zápasu. Všechno bylo zprvu proti nám, ale postupem času jsme se do toho dostávali a zlepšovali. Pokud jde o ty doskoky, my jsme velkou část zápasu byli v zóně, což je minus při odstavování soupeřů. A v některých úsecích jsme taky přebírali clony, kdy jsme my malí zbyli na Láďu Pecku nebo Delvona Johnsona, kteří se těžko odstavují. Jinak doskakování nás trápí delší dobu, kdy nejsme schopní hráče odstavit. Třeba když je soupeřův pivot vyšší než náš, tak ho vzít čelem, abysme to sebrali my menší. Na tom musíme hodně zapracovat.

A taky jste si dlouho moc nepomáhali útočnými doskoky, za nimiž jste chodili málo.
Snažíme se na tom zapracovat v tréninku, kdy náš nový litevský asistent na to dohlíží, nicméně tady to bylo podmíněné i únavou, kdy jsme zápas hráli víceméně v šesti, plus Michal Svojanovský měl 14 minut. K tomu dvě prodloužení, takže pak člověk šetří energii na všem.


Jako tým, kterému docházely síly, kde jste to pak ve čtvrté čtvrtině zlomili, abyste SLUNETU poslední čtyři minuty udrželi jen na dvou bodech a dosáhli na prodloužení a pak ještě na další?
Hlavně jsme se tam nesložili hlavou, pořád jsme doufali, i když to tři čtyři minuty do konce bylo minus devět. Tím jsme se dotáhli. Ústí tam mělo taky hodně statický útok, jeden hrál pick-and-roll a tři čtyři na něj jen koukali. Pro nás to bylo jednodušší, že jsme se mohli soustředit jen na balon, soupeři to moc nepadalo a my na to spoléhali.

A paradoxem vzhledem k předchozímu průběhu bylo, že do prvního i druhého prodloužení jste se probili v posledních vteřinách hracích období po útočných doskocích.
To už jsou poslední akce, kdy tam jde každý hlava nehlava, protože pak už další šance nebudou.

Vy jste po prvních jedenácti minutách bodově poněkud ustrnul, ve střední části tam bylo dost minutých střel, ale pak jste zajistil druhé prodloužení a to poté i rozhodl. Chytil jste tam druhý dech?
První poločas byl střelecky docela v pohodě, pak jsem si bral i některé nesmyslné střely přes ruce obránců. Vím ale, že nás je málo a že to musím brát hodně na sebe. Jinak to nebylo ani v prvním prodloužení, kde už se nedalo nic vymýšlet. Zbývaly asi dvě vteřiny, když jsem získal ten útočný doskok a musel s tím hned nahoru. A ve druhém prodloužení už to byla situace, které mi nevadí, ba naopak se mi líbí, když člověk může rozhodnout zápas, takže jsem si na tu dlouhou dvojku určitě věřil. Přebral mě tam Američan Rowan, který je docela vysoký, mohl jsem mít výhodu v rychlosti, zapíchl jsem to z driblinku a naštěstí to spadlo.

V Ústí to byl teprve třetí zápas a hned druhý více než dvacetibodový pro vaši novou posilu Kamerona Chatmana. Je ve vaší hře znát hned od začátku?
Už po těch pár zápasech se stal klíčovým hráčem. Někdo ty body dávat musí a on je v útoku velice dobrý, nicméně musíme s ním ještě zapracovat na obranných rotacích. Jinak on se snaží doskakovat i bránit a je pro nás velice hodnotnou posilou.

Chystá se ještě další příchod?
Netuším, tohle je otázka na vedení.

Dalším z paradoxů utkání na horké palubovce v Ústí bylo, že jste jej zvládli bez letos velmi úderného Petra Šafarčíka i bez nyní hlavního pivota Jure Škifiče. Jejich absence nebyly před zápasem avizované, jak to s nimi tedy vypadá?
Citelná byla hlavně ztráta Petra, který má dobrou sezonu, dává body a je to klíčový hráč. A chyběly i zkušenosti Jureho. Museli tak hrát mladí a je pravda, že málokdo čekal, že v Ústí můžeme vyhrát, my si za tím ale šli. Pokud jde o ta zranění, „Peca” (Šafarčík) má problémy s achilovkou a uvidíme, na jak dlouho. Jureho trápí koleno a ani tam se přesně neví.

Vás ale čeká ve středu doma Nymburk, což by bez těchto dvou bylo extrémně těžké. Vy navíc musíte vítězit, protože šest kol do konce základní části ztrácíte dvě výhry s horším vzájemným skore na osmý Písek. Kolik šancí na skupinu A1 ještě vidíte?
Touhle výhrou jsme se tomu maličko přiblížili, ale myslím, že rozhodovat se bude až po Vánocích, kdy máme ještě relativně přijatelný los, hrajeme víckrát doma plus v Kolíně a Opavě. Pokud chceme o A1 zabojovat, musíme bezpodmínečně aspoň čtyřikrát vyhrát.

Je vaše aktuální situace až nepředstavitelná vzhledem k tomu, jaké plány jste měli před sezonou, kdy jste navíc v jejím úvodu měli na podnose výhru nad španělskou Zaragozou?
Určitě to pro nás všechny je překvapení. Po tom, jak jsme sezonu zahájili (třemi výhrami v řadě), jsme si nikdo nemysleli, že teď budeme bojovat o deváté nebo osmé místo. Stalo se ale, co se stalo, a my poslední týdny bojujeme hlavně sami se sebou, abysme dali při tréninku dohromady deset hráčů a mohli hrát pět na pět. Je to hlavně o tréninku, kde je nás často málo, a z toho to všechno vychází. Když člověk nemůže pořádně trénovat, pak to v zápase nemůže ukázat. Poslední týdny se to ale trošku zlepšilo a ještě jsme nesložili zbraně. Stoprocentně o A1 chceme zabojovat.

Teď s Nymburkem ale budete vy a kolega Chatman muset atakovat minimálně triple double, abyste měli šanci uspět, ne?
Pokud bysme byli nadále bez dvou hráčů, bylo by to těžké, ale dokázali jsme si, že hrát můžeme s každým. Ústí doma porazilo Nymburk, tak proč my bysme ho i v oslabení nemohli doma porazit taky? V basketu je možné všechno...