Zranění skryté ve vousech, mementa z Brna a Děčín pod prášky
Nosíte-li hustý plnovous, není v zápase vždy snadné zjistit, že jste zraněný. Až když vám z houští začne kapat krev, a vaše ruka při projetí vousy celá zrudne, pochopíte, že jste zralý na chirurgický zákrok. Martin Kříž si ale z posledních zápasů neodnesl jen tento šrám.
Následující hovor vznikal cestou za správkou jeho bolavého krku, s nímž musel hrát už tak dost bolestivý poslední duel s Děčínem. Hřálo jej však vědomí, že jeho Nymburk posledními dvěma velice důležitými výhrami udělal možná i klíčový krok k prvnímu místu po nadstavbě.
Martine, během čtyř dnů jste dobyli Brno a doma setnuli Děčín, dva z aktuálně hlavních soupeřů v boji o první pozici po nadstavbě. Jste již definitivně zpět v plnější formě?
Nechtěl bych to nějak přeceňovat, byly to jen dva zápasy, nicméně byly velmi důležité z hlediska toho, jestli chceme pomýšlet na první místo před play-off. V obou případech se nám to povedlo splnit, ale musíme brát v potaz, že oběma soupeřům chyběli klíčoví hráči - Brnu Viktor Půlpán, který pro tým dělá strašně moc, a Děčínu Mates Svoboda. A i když to byly zasloužené výhry, šlo jen o začátek cesty k nápravě toho, co se nám dlouho nevedlo.
Jakou roli v posledních dvou výhrách sehrál nový playmaker Evan Gilyard, který nastartoval motory hned ve svých prvních utkáních proti těm nejtěžším vahám? A může být vaším novým tahounem nejen na rozehře?
Šestibodová výhra v Brně by se ale jen těžko zrodila bez výkonu sezony kolegy Locketta, který přišel především s vizitkou psa obranáře, ale v posledních týdnech nejvíc táhne vaši ofenzivu.
Vítězství v Brně bylo zásadní pro nyní už jistě lepší vzájemnou bilanci. Vy jste v utkání měli dobré útočné doskoky, trojky i podkošovou produkci, sešlo se tak skoro vše důležité?
V Brně vyvstala z vaší hry i dvě mementa, a sice 20 ztrát a pak také nezvládnutý konec z už poměrně jistého vedení.
Těch posledních pět minut je přesně to, co v naší hře nechceme, a co nám dělá problém. Nejsme konzistentní celých 40 minut a vždy nastane nějaký výpadek, kdy dostaneme slepené koše, skore se rychle hýbe a my začínáme vymýšlet něco, co nechceme a co nás může stát zápas. A stejně tak nechceme mít 20 ztrát, takovým číslem se nemíníme prezentovat. Pokud vydržíme hrát 40 minut a vyvarujeme se tolika ztrát, bude to dobré.
Vás v Brně museli také přímo na lavičce sešívat kvůli roztržené bradě. Co se stalo?
Nedělal bych z toho vědu, stačily dva stehy a šel jsem zpátky (usmívá se). Stalo se to na útočném doskoku a byl to Eric Lockett, který mě ve vzduchu trefil loktem. Já si nejdřív říkal, jestli se mi něco nestalo, ale ještě jsem pak nějakou minutu odehrál. Až když jsem si projel rukou vousy, té krve tam bylo nějak víc. Šel jsem zrovna střídat a náš fyzioterapuet říkal, že by to chtělo zašít. Přiběhla doktorka a za tři minuty jsem mohl zpátky.
Děčín jste pak doma rozbili zejména skvělou druhou čtvrtinou s osmi trojkami, byl tu položen základ další důležité výhry, která vám rovněž dala lepší vzájemné zápasy?
Děčín teď byl v top fazoně sezony, jak se vám povedlo vyrovnat s jeho ohromnou fyzičností v obraně a na útočném doskoku?
Ve finále FINAL 4 jsme mohli vidět, že Děčín byl fyzicky jasně lepší než Brno a i tohle mu doručilo vysněnou trofej. Pokud chce někdo s Děčínem hrát, musí se s tím prostě vyrovnat. Je to nepříjemné, já tam druhý zápas hrál pod prášky, protože mám něco s krkem, snažil jsem se co nejvíc vyhýbat kontaktu a pak to podle toho vypadalo. Když váš tým neoplácí tu fyzickou hru stejně, tak to proti Děčínu nejde.
A jak se vám dařilo čelit ničivé hře Válečníků pod koš?
Pokud v těchto výkonech budou hráči jako Walton, Nichols nebo Mates Svoboda pokračovat, můžou dojít hodně daleko. Je ale na každém, jak se na to připraví a jak se s tím popasuje. Nám se to na začátku právě nedařilo, od druhé čtvrtiny už se obrana zlepšila a hráčům soupeře jsme ten útok co nejvíc znepříjemnňovali.
850 fanoušků na Děčínu byla možná vaše druhá top domácí návštěva sezony. To jste asi museli být při sobotním odpoledni příjemně potěšeni.
Atmosféra se určitě zlepšila, lidi fandili. Nevím, jestli je to tím, že si našli cestu do haly, až když se nám úplně nedařilo (usměje se), ale pevně věřím, že jen tím to nebylo a budou chodit víc a víc.
Nedávno jste posunuli začátky domácích utkání na 15 hodin. Jaké jsou na to zatím ohlasy?
Zaslechl jsem, že od fanoušků je to vítané, zápas skončí v pět, člověk může jet v klidu domů a něco ještě do večera stihnout. Pokud jde o nás, hráče, je to specifické, protože to není klasický zápasový čas. I pro nás je to ale stejné jako pro soupeře, takže je na každém se s tím popasovat. Určitě tomu nepřikládám extrémní vážnost. Člověk si jen musí den uspořádat trochu jinak, není tam prostor na ranní trénink, který nám tím odpadá. Mně to ale plně nevyhovuje a najde se nás tak pár, co si ráno přivstane a jde si do haly na chvíli zaházet.