Když opustil šatnu, aby promluvil o zápase, už jeho zklamané oči hovořily jasně. Jako by říkaly: „Dnes jsme tu propásli ohromnou šanci”.
Jeho příjmení k tomu svou koncovkou tak trochu vybízí. Za jeho působení v české lize by mohlo být označením jednotky měřící nezměrně lopotnou černou práci v podkošovém prostoru. A po včerejším prvním duelu finálové série by pak autor klíčové performance nymburských vítězů musel být oceněn nejméně 10 mathony.
Od představení nového Poháru Jiřího Zídka pro vítěze ligy uplynul více než měsíc a z původní osmičky pro play-off Kooperativa NBL zůstaly už jen poslední dva týmy.
Že by z ústeckých Pand spadl postupem do historicky první finálové série NBL veškerý stres? Tak na to rychle zapomeňte! Kouč SLUNETY to na úsvitu titulové řežby řekl jasně a naplno: „Nejdeme si nic zkoušet a chceme být pro Nymburk takovým soupeřem, abysme ho porazili.”
Je to před finálovou sérií otázka minimálně za pět set. Nemůže to, že po těžkém a trudném loňském play-off přišel letos velmi snadný průlet až do finále - po spláchnutí Olomoucka i Ostravy 4-0 -, být pro nymburský tým až zrádné?
Zejména rodiče to při soubojích svých ratolestí ve světě sportu nemají nikdy jednoduché. Jak můžou fandit a můžou vůbec povzbuzovat, nebo projevovat radost z vítězství jednoho z týmů, když mezi poraženými smutní jiný člen rodiny?
Prázdné pohledy, plné nezměrného zklamání a v tichosti opuštěná hlavní scéna ústeckého jeviště, kde pár minut před tím vypukla obří nespoutaná radost domácího tábora sluneťanů z historicky prvního postupu do ligového finále. Tak vypadal konec včera skončené severní série pro tým děčínských Válečníků.
Byl podle všeho nejrozzářenějším sluneťanem ve slavící ústecké hale. Nikomu z pandí smečky nemohlo záležet na tomhle zápase víc než právě jejímu kapitánovi. Žlutou ústeckou uniformu nosí už dekádu a tedy stovky zápasů. Teď se konečně dočkal.
Je dalším z řady náctiletých pilotů na super adrenalinové dráze světa profi sportu. V devatenácti ho čeká za pár dnů maturita, což už je sám o sobě stres jako Brno. Člen basketbalového rodu ale zároveň první sezonu zažívá se vším všudy napětí ligového play-off pod bezednými koši a to hned v jeho nejbouřlivější tuzemské podobě.
Jako správný kapitán nechodí kolem horké koše a neschovává se za fráze. Naopak, říká věci bez obalu a přizná se i k člověčím slabostem. Třeba k tomu, že i jako chlap v Kristových letech, jako jeden z těch nejzkušenějších v lize bojuje v pro klub historické severní sérii s démony nervozity a tíhy dějinného okamžiku.
