Novinky

ZAJÍMAVOST Není prvním vrcholově hrajícím basketbalistou, který dostal chuť na angažmá v americkém fotbale. Ale málokdy se někdo takový objevil v české Kooperativa NBL. Čerstvě se ovšem k přestupu do jiného sportu odhodlal 203 vysoký americký power forward Charles Mitchell - na pohled pořízek, který ale na tuzemských ligových palubovkách překvapil nemalou pohyblivostí. Tohle všechno se s 20 body druhý střelec letošní sezony rozhodl zužitkovat při try-outu do sestavy týmu Atlanta Falcons, účastníka letošního play-off NFL, tedy zámořské profiligy v americkém fotbale.

KOMPLETNÍ ZPOVĚĎ LOUČÍCÍHO SE JIŘÍHO WELSCHE Až když oznámil konec, otevřel i svou „třináctou komnatu“. Vrátil se k horkému dění bostonské zimy v roce 2005, kdy podlehl hlasům našeptávačů a vyžádal si trejd z ikonického klubu, kde ještě sezonu předtím patřil do základu. Celtics mu i přes prvotní odpor nakonec vyhověli a vytvořili tak platformu k příchodu Kevina Garnetta, klíčového muže titulového roku 2008. Dnes už však nikdo nezjistí, zda by v případě netlačení na pilu v klubu přeslavné značky měl šanci vydržet až do zisku trofeje, navíc jak se říká, člověk by svých rozhodnutí zpětně neměl litovat. 38letý veterán a druhý Čech v NBA Jiří Welsch, který ve středu 30. května 2018 uzavřel svou 22 let trvající a nebývale pestrou profesionální kariéru, už si ale tohle chlapské přiznání mohl dovolit. To rozhodnutí odejít od Keltů by jako jediné toužil vrátit. Spousta věcí by se pak mohla odehrát úplně jinak. To už se ale nikdy nedozvíme. Třeba by se pak dvoumetrový holický rodák, který až do letoška držel 24 body český rekord v NBA z jednoho zápasu a jako druhý a poslední tuzemec stihl ještě na palubovkách osobně pozdravit Michaela Jordana, nedostal až do Španělska, nenaučil se tamní řeč a nestal se tak „počtvrté člověkem“. Třeba by pak ani nepoznal, že i v 29 letech se stále může tolik naučit, jako mu to v Malaze ukázal trenérský mág Aito Reneses. Jiří Welsch prostě šel onu klíčovou zimu své kariéry, kdy netušil, co a kde jej čeká, do rizika. I pro něj tehdy platila okřídlená hláška z Forresta Gumpa o životě jako bonboniéře, u níž nikdy nevíte, co na vás zrovna vyjde. I to je na něm to krásné. Nyní už na vás čeká poutavá a velice osobní zpověď chlapíka, který dnes ukončil jednu životní etapu, aby zítra začal druhou, plnou zákrutů s mnoha dalšími nerozbalenými bonbony…

S LUBOMÍREM RŮŽIČKOU Svitavským Turům se zatím podle všeho vyplácejí poslední modernizace chodu klubu i postupné zušlechťování kádru. Z loňského sedmého místa se letos dostali až na čtvrté s bonusem premiérového boje o medaili i šance na pohárovou Evropu.

S LEVELLEM SANDERSEM Je to medaile, ale je jen bronzová. Tak by šla ve stručnosti shrnout letošní pardubická sezona, která díky bravurně zvládnutému rozhodujícímu duelu o třetí místo měla pro Beksu vítězné, přesto celkově hořkosladké vyústění. „Tohle pojmenování sedí. Jistě jsme cítili, že šance na finále letos byla, ale nehráli jsme dost dobře na to, abychom se do něj probojovali. Opava hrála v semifinále mnohem líp a finále si zasloužila,“ uznal vládce lavičky Východočechů Levell Sanders.

UDÁLOSTI NA HRÁČSKÉM TRHU Už před koncem sezony se v řadě klubů začal trhat pytel se zásadními hráčskými akvizicemi. Vedle posil jsou známa i některá kariérní sbohem, a proto přišel čas si jména těch, jichž se poslední události nejvíc týkaly, probrat v poněkud větších detailech.

S PETREM CZUDKEM Byl to až surreální výjev. Do druhého finálového duelu zbývalo nějakých 80 minut a kouč domácího týmu si to osaměle štrádoval ulicemi Opavy. Jen s letní bundou hozenou ležérně přes rameno. Jako by šlo o řadového fanouška, který bezstarostně míří za zábavou na první finálové utkání v Opavě po 15 letech. Tu strávil kousek z třičtvrtěhodinové cesty v družném hovoru se starším příznivcem, který kvůli tomu sesedl z kola, tu někoho pozdravil na zahrádku před hospodou. Stejných 45 minut absolvuje na své pochůzce do haly i zpět každý běžný den. A v ten neběžný nemínil dělat výjimku. Člověk si v tu chvíli zkoušel představit takového Željka Obradoviče, jak si to mašíruje podél Bosporu na finále turecké ligy, zdraví se s fanoušky a minutu sem, minutu tam vůbec neřeší…

S ORENEM AMIELEM Když skončilo druhé finálové utkání a pověsil si na krk svou první zlatou medaili za triumf v Kooperativa NBL v roli hlavního trenéra, měl docela honičku. Se svým synem, který už osobně asistoval u několikátého nymburského finále, obíhal prakticky každého svého svěřence a s každým zvlášť potomka vyfotil. Památeční snímky budou jednou důležitou součástí vzpomínek a jeden nikdy neví, kdy doba hojnosti může skončit. Po završení finálové série si ovšem kouč nyní už patnáctinásobných mistrů země Oren Amiel mohl užívat radostné chvíle. A mohl tak činit už od prvních minut druhého utkání, neboť jeho celek si na opavském kurtu počínal zcela suverénně.

S JAKUBEM ŠIŘINOU PLUS BONUSOVÁ ANKETA Opavský klub si až na domácí finálový zápas připravil oficiální předání nejvyšších ligových ocenění za letošní sezonu do rukou svých zástupců. Po duelu s Nymburkem se tak dostalo i na jednoho člena Nejlepší pětky ligy. Jakmile byl vyvolán ke středu hřiště, strhla se na tribunách doslova bouře, z níž se až podlamovaly nohy. „Jaaa-kub-Ši-ři-na!“ znělo stále dokola z třítisícihlavého hlediště a laureát pak musel na otázku, zda to bylo nejhromovější provolávání slávy, jaké na domácí scéně zažil, odpovědět zcela jednoznačně.

S MARTINEM KŘÍŽEM Nemohl nesouhlasit, ne po sezoně, jakou má právě za sebou. S účastí na svém prvním mistrovství Evropy, se základem v dresu nymburském i národním, s trofejí pro MVP Hyundai FINAL 4 Českého poháru a nyní i s titulem MVP Finále Kooperativa NBL. Čtyřiadvacetiletý power forward ligových šampionů Martin Kříž prožívá nejhvězdnější období své kariéry.

ECHO ZÁPASU 2 FINÁLE Druhý finálový duel se pomalu chýlil ke konci, když napěchované třítisícové hlediště spustilo svůj nejúdernější chorál „Heja Opava“. Děkovalo svým stříbrným hochům, kteří po patnácti letech dotáhli do opavského stánku finálové klání. A v hale u toho byla spousta z těch, co zažili i poslední titulový souboj z roku 2003 a dokonce i některé starší. Těšili se na to, jak Šiřina a spol. doma favorizovanému obhájci trofeje zatopí.