Chtěl jsem poprvé pokořit třicítku

S DAVIDEM ŠKRANCEM Až do včera žil v domnění, že ve třetím kole jen vyrovnal své kariérní maximum.

Je to ale ještě lepší - 27 body s Olomouckem při střelbě 13/11 vystřihl svůj nový ligový osobák, který je ještě o bod kvalitnější, než byl jeho tři roky starý výkon proti Kolínu ještě v roli hráče Pardubic. Doprovodného hráče. U Sokolů, kde je nyní druhým rokem, se už jeho pracovní zařazení dramaticky změnilo, a ještě víc v právě rozběhlém ročníku, kdy je křídelník David Škranc nejužitečnějším ze Sokolů a s průměry 18 bodů a 8 doskoků navíc i čtvrtým nejužitečnějším mužem celé Kooperativa NBL, což by ještě přednedávnem tipoval málokdo.

Davide, byl to na Hané jasný kariérní výkon?
Jo, byl. I když 27 bodů jsem, tuším, už jednou dal proti Kolínu ještě pod Kenem Scalabronim v Pardubicích. Ještě nikdy jsem nedal třicet, ale v sobotu jsem si věřil, že by to mohlo vyjít a tu třicítku jsem chtěl poprvé zkusit pokořit. Doufám, že tolik bodů jsem nedal naposledy.

Co se v týmu stalo, že jste tak najednou pookřáli a po dvou sedmdesátkách vysázeli dokonce 109 bodů?
Asi jsme se cítili dobře. Všem všechno padalo. Ze začátku mně a pak se přidali i ostatní. Měli jsme vysoké procento, a když se daří, tak jde i obrana a najednou si všichni věří. My jsme hlavně chtěli vyhrát, nechtěli jsme začít 0-3 a být na konci tabulky. Dali jsme do toho všechno a dopadlo to.

Náhodné vychýlení, soupeř v nedobrém rozpoložení, nebo nalezení zázračného herního šému, co bylo v tomhle utkání nejblíž pravdě?
Já bych nechtěl Olomoucko shazovat. Má hodně kvalitní tým, mám tam i kamaráda a ten mi před zápasem říkal, že si na nás hodně věří a nebude to jen tak. Takže netuším, co se s nimi stalo na začátku. Možná byli zaskočení, jak jsme na ně vlítli. U nás si to pomalu sedá, máme nový a hodně omlazený tým, doplněný z hráčů, co prošli Pardubicemi. Zatím se nám povedl jeden zápas a pořád to není tam, kde by to mělo být.

Byl první poločas ten nejlepší za váš více než rok v Hradci?
No, to stoprocentně. To byl snad nejlepší poločas, co jsem kdy zažil v lize. 62 bodů za půlku, trojky 15/10, to jsem dlouho neviděl. A to naše vysoké procento střelby, ani jsem nevěděl, kudy to do koše padá. Už v poločase jsem pak v rozhovoru pro Studio Basketbal říkal, že se trochu bojím toho 32bodového rozdílu. Pak se většinou poleví, začnou se dělat blbosti a zbytečně to znervózní. Nám už to pak nelepilo tolik, přidala se i nějaká únava, domácí po nás šlapali, presovali, chtěli to co nejvíc stáhnout a na konci jim to taky začalo padat. O náskok už jsme ale nepřišli.

Vám se navíc tenhle famózní poločas povedl už bez nejlepšího asistenta minulé sezony a tehdy šéfdirigenta vaší ofenzivy Stamenkoviče, který v sobotu stál proti vám v dresu Olomoucka.
První dva zápasy náš útok optimálně nevypadal, tam třeba mně osobně Peda s tím jeho klidem trochu chyběl. Náš nový rozehrávač s námi ještě musí trochu líp komunikovat při hře, pořád jsme ve fázi hledání.

Právě kolega Vlahovič po nule bodů za 16 minut s Brnem tentokrát úřadoval 8 body a hned 12 asistencemi, jako by na svého krajana chtěl navázat.
Je to jeho první sezona v naší lize a ještě si zvyká po příchodu ze Slovenska. Asi je tu taky trochu jiná úroveň hry. A taky měl teď nějaké zranění, chodil za fyzioterapeutkou kvůli achilovce nebo patě, ani jsme o tom nevěděli, takže nevím, jaký vliv to mohlo mít. V Olomouci ale určitě ukázal, že hrát umí a doufám, že v tom bude pokračovat a bude víc takových vítězných zápasů.

Co v prvních utkáních nešlo hlavně? Na Folimance jste ztratili 23 míčů, doma s Brnem jste vydrželi jen poločas.
Hlavně na USK nás mladý tým domácích presoval, jezdil po zadku a to nám úplně nevoní, když vezmu naši starší osu, třeba náš rozehrávač i hlavní pivot jsou už třicátníci (usmívá se). USK nás tím úvodem zaskočil a tím se ty ztráty kupily. A mladý tým Brna po nás taky jezdil, k ničemu nás moc nepustil a byl dřív v pozicích, kde jsme měli v útoku být my. Prostě byl dravější.

Patříte k týmům, které se v létě nejvíc proměnily. Kromě vás zůstali už jen Peterka a Goga, přišla spoustu mladíků prakticky bez zkušeností s ligou, nebál jste se toho trochu?
Já se toho bojím pořád. (usmívá se) Mladí kluci ještě hrají ten mládežnický basket, nemají založené ty týmové návyky, extra pasy v útoku a podobně, ale kvůli tomu se nedá zlobit, musí si to nejdřív zažít. Ti kluci jsou ale super a daří se jim na ligu poměrně rychle adaptovat. Makají na sobě a i jejich sebevědomí by se mělo zvedat.

Vy jste za tři kola na kariérních průměrech 18 bodů a 8 doskoků, což je skoro dvakrát víc než v minulé sezoně při jen necelých třech minutách navíc. Jste nejužitečnějším hráčem týmu i čtvrtý nejužitečnější v celé lize. To je rozjeté minimálně na cenu pro Největší zlepšení.
(směje se) Ne, nic takového v hlavě nemám. Chci jen hrát basket, chci, abysme vyhrávali. A hlavně zůstat nohama na zemi, abych byl bodový i v dalších zápasech. Jistě by ale bylo fajn nějakou cenu získat.

Byla na vás od kouče Peterky v létě naložena ještě větší zodpovědnost?
To určitě byla. Hlavně v minulé sezoně jsme měli plejery jako Pešakoviče, Pavloviče, Sedmáka a ti většinou dávali ty hlavní body a já byl spíš v pozadí a pomáhal jim. Trenér se mnou teď v létě mluvil, že máme mladý tým a abych se víc nutil do zakončení, což mi není dvakrát vlastní, že bych měl mít třeba deset trojkových pokusů na zápas. To do sebe musím teprve dostat. Zatím se to daří, tak snad v tom budu pokračovat a třeba budou ta čísla i lepší.

Založil jste tak v Hradci na novou kariéru a předvádíte to, co v Pardubicích z nějakých důvodů nešlo?
Hlavní rozdíl je důvěra kouče. Ne že by mi v Pardubicích nevěřili, Ken Scalabroni i Ell Sanders mi taky věřili, byť tu poslední sezonu už tak ne. Když cítím důvěru trenéra a klubu, hraje se mi líp. V Hradci na mě není nějaký tlak, jsou tu dobré vztahy a já pak hraju v pohodě. Trenér Peterka, kterého jsem znal už z mládeže, mi po příchodu do Hradce řekl, co po mě bude chtít, že na mě nebude tlak a mám jen hrát. On ví, jak funguju a uvažuju, a připravil to pro mě, abych se tu cítil dobře. A to když je, tak i dobře hraju.